čtvrtek 17. května 2018

Škrtič z Martfü, Něco divokého, Zátiší, Stop Making Sense, Pásky z Nagana




Škrtič z Martfü (A martfüi rém, 2016) - 70 %
Hodně nepříjemný kriminální film, který je dobrý především v tom, jak dokáže zobrazit jednotlivé zločiny. Nejsou nutně explicitní, i když i na to dojde, ale je to tím, jak jsou intenzivní, jak na vás dolehnou skutečně nepříjemně. A když už dojde na něco explicitnějšího, je to opravdu nepříjemné sledovat.

Něco divokého (Something Wild, 1986) - 60 %
Něco divokého a možná taky něco divného. Přiznám se, že na mě film působil strašně zvláštně. Na jednu stranu se jede v režimu komedie, ale pak jsou tu celkem odvážné erotické scény, pak zase komedie ve stylu road movie, aby to nakonec dostalo grády skoro jako thriller. Nějak to sedí dohromady, ale stejně jsem si ten film nedokázal nějak extra užít.

Zátiší (Still Life, 2013) - 80 %
Malý film, jeden z těch, které vás dovedou okouzlit, i když nutně nejsou veselé, naopak poselství snímku "Zátiší" je spíše smutné. Ale Eddie Marsan byl pro roli vybrán dokonale a sedla mu naprosto skvěle. Finále filmu je tragicky krásné, což se rozhodně ne každému režisérovi povede zvládnout takhle dobře.

Stop Making Sense (Stop Making Sense, 1984) - 70 %
Talking Heads rozhodně není kapela, která by byla mojí krevní skupinou, což je dáno tím, že jsem ji v podstatě vůbec neznal. Některé její písně ano, ale samotnou kapelu ne. Ten dokument je ale natočen tak dobře, že i když mě hudba nijak zásadně neoslovila, bavilo mě muzikanty sledovat. Některé hry světla a stínu byly skvělé.

Pásky z Nagana (The Nagano Tapes: Rewound, Replayed & Reviewed, 2018) - 100 %
Skvělý dokument, který se vrací k jedné z nejdůležitějších událostí našich moderních dějin. Ano, je to tak, Nagano prostě bylo důležité, což si zpětně uvědomujeme právě tím, jak to uzvedlo národ, což už se od té doby v takové míře nestalo. Skvělé rozhovory, skvělé vzpomínky, které záběry, skvělí hráči na všech stranách.