pondělí 19. května 2014

Pokémon Heroes, Shura-yuki-hime: Urami Renga, Mission: Impossible II, Nymfomanka, část I., Nymfomanka, část II.


Pokémon Heroes (2002) - 70 %
Je to takový hezký příběh o přátelství a o tom, jak si mohou lidé a Pokémoni pomáhat. Já vím, že je to takové hloupoučké, ale to mi rozhodně nebrání v tom, abych si tyhle filmy užíval. Ano, mám k Pokémonům vztah s tím se prostě nedá nic dělat, ale tenhle film má celkem roztomilý příběh a dětem se musí líbit. Díky bohu za to, že od větších efektů prostřednictvím počítačové animace bylo upuštěno.

Je škoda, že v některých momentech se tvůrci snažili být až zbytečně krvaví a pak najednou zase zpomalí a film je konverzační. Tohle bylo i v prvním díle, ale ten mi přesto přišel vyváženější. Zde jsou dobré momenty, ale je jich rozhodně méně. Nedokázalo mě to chytnout a nepustit.

Mission: Impossible II (Mission: Impossible II, 2000) - 50 %
John Woo ví, jak udělat scénu efektní, ale tak nějak už zapomněl, jak udělat celý film zajímavý. Některé scény jsou překvapivě zdlouhavé a utahané, což se projevuje i na vtipech, které nemají ten správný říz. Tom Cruise je pro tuhle roli stavěný, ale záměna tváří už byla v tomhle případě hodně přehnaná. Film je příliš dlouhý na to, aby skutečně mohl bavit celou dobu. Známý hudební motiv v Zimmerově provedení má ale nové grády.

Nymfomanka, část I. (Nymphomaniac: Vol. 1, 2013) - 60 %
Nevím, co jsem čekal, jestli něco kontroverznějšího, zajímavějšího nebo prostě něco, co člověku více dá. Podobné téma mě osobně docela zajímá, ale mnohem více se mí líbil způsob, jakým ho zachytil Steve McQueen ve "Studu". Lars von Trier se předvádí už v podstatě od prvního záběru, snaží se být umělecký, ale nějak je to všechno na jedno brdo a v jeho filmech už to bylo. Od tohohle autora jsem navíc čekal asi něco drsnějšího. Jsou tu záběry, které v normálním filmu neuvidíte, ale nic až tak moc překvapivého. Druhý díl slibuje víc, tak uvidím.

Nymfomanka, část II. (Nymphomaniac: Vol. 2, 2013) - 50 %
Prostě jen druhá polovina filmu, která má jen tak mimochodem dvě hodiny, je ještě o něco zdlouhavější a nudnější než první část a má podivný konec, podivné celkové vyústění, u kterého budete mít pocit, že vám asi něco uniklo. Nejsem z tohohle dvojfilmu nijak nadšený. Není to špatně natočené, ale zároveň to divákovi ani moc nedává. Rádoby kontroverze je místy patrná, ale ono to k tomu filmu a hlavně tématu patří. Jen je to prostě dlouhé a vlastně celkem prázdné.