úterý 25. února 2014

Dračí války, Dreamgirls, Quantum of Solace, Rytíři nebes, Naprosto osvětleno


Dračí války (D-War, 2007) - 55 %
Hned po několika minutách jsem musel uznale pokývat hlavou nad tím, jak povedené jsou v tomhle snímku triky. Jako vážně. Je to rádoby epické, ale právě ty triky celkem vynikají, a to i po sedmi letech, které uběhly od vypuštění téhle korejské podivnosti do světa. Film, který se chtěl svést na oblibě fantasy filmů a propojit je s moderním světem. Příběh je hloupý, herecké výkony ještě víc, vtipy se moc nepovedly snad až na jeden. Ale jo. Tohle je celkem klasické béčko, které můžu. Nic světoborného, ale ta hodina a půl mě nezabila. Místy až moc nepříjemná inspirace "Pánem prstenů".

Dreamgirls (Dreamgirls, 2006) - 85 %
Tohle RnB rozhodně můžu. Chytlavé písně, které se neomrzí, písně s nábojem, kterým navíc vévodí krásné interpretky se snad ještě krásnějšími hlasy. A to platí i o Beyoncé. Neskutečný casting, a to i v případě takových jako Jamie Foxx nebo Eddie Murphy. Hlavně ten Eddie je neuvěřitelný. Proč takové role nedostává častěji? Není to epické, není to ani tak vizuálně bohaté, ale má to příběh a má to skvělé písně. Takhle by měl vypadat muzikál současnosti.

Quantum of Solace (Quantum of Solace, 2008) - 50 %
Pro mě nejslabší z prvních tří bondovek s Danielem Craigem. Něco tomu chybí. Člověk už asi věděl, co po "Casinu Royale" čekat, a tak se nekonalo až tak velké překvapení. Příběh je možná malinko překombinovaný, ale to je "Skyfall" také. Možná až moc velká snaha udělat z Bonda někoho trochu jiného, než kým ve skutečnosti je. Naprosto průměrný film, který pro mě hodně rychle zapadl.

Rytíři nebes (Flyboys, 2006) - 40 %
Britsko-americká variace na "Pearl Harbor" a vlastně i trochu na "Tmavomodrý svět". O lásku tady jde taky, ale není to až tak komplikovaný trojúhelník. Ty letecké scény nejsou vůbec špatné, ale všechno okolo je tak trochu o ničem, průměrné. Ten příběh vedle vás ani nebude moc zajímat a budete akorát počítat, kolik postav zahyne ve vzduchu. Příliš mě to nezaujalo. Vykreslení postav spíš karikaturní, osudy rádoby silné, ale pocit již viděného také.

Naprosto osvětleno (Everything Is Illuminated, 2005) - 80 %
Musím říct, že jsem od toho filmu nic moc nečekal a překvapivě jsem dostal hodně. Liev Schreiber jako režisér a scénárista rozhodně nezklamal, dokonce ani sám sebe nevnutil do nějaké z rolí. Velmi melancholické, sentimentální, a tak podivně poeticky drsné. Příběhy z druhé světové války se musejí natáčet s citem a v tomhle případě se to rozhodně povedlo. Navíc ty postavičky jsou prostě výborné. Ty nejzajímavější příběhy prostě píše život. Bohužel.