Kráska a zvíře, A Family Portrait, Můj přítel delfín, Paranoia, Good People

Kráska a zvíře (La belle et la bête, 1946) - 90 %

Krásné zpracování téhle klasické pohádky, které v sobě mísí nádhernou naivitu tohoto příběhu, ale stejně tak i určitou krutost, kterou si s sebou člověk nese. Co je ale krásnější, to jsou Cocteauovy obrazy, hlavně scény v zámku, které jsou místy úchvatně imaginativní, a padá z nich brada. I když příběh znáte, třeba v českém provedení, i tahle stará verze vás nadchne.

A Family Portrait (2009) - 70 %

Tak u tohohle focení bych určitě nechtěl být, tedy minimálně ne před fotoaparátem. Vážně podivná rodinka, která si před fotografem prožije menší krizi, která vede k celkem logickému, ale nikoli nezajímavé rozuzlení. Tady se imaginativnost tvůrců projevila naplno a ukázalo se, že focení může být skutečně hrůza.

Film můžete zhlédnout zde.

Můj přítel delfín (Dolphin Tale, 2011) - 60 %

Hezký rodinný film, který zaujme příběhem, který je podle skutečné události. Tentokrát žádné vymýšlení toho, jak krutý a zároveň krásný může být osud některých zvířat a vlastně i lidí. Je to přesně takové, jak očekáváte, je to přesně tak dojemné a navíc ještě dostanete Morgana Freemana. A to už stojí za to.

Paranoia (2010) - 60 %

To, co je zobrazeno ve snímku "Paranoia" je pro současnou společnost celkem typické. Sebevražedné atentátníky a teroristy začínáme vidět všude, stejně jako jiné nebezpečí. Na druhou stranu, jak se říká: To, že jste paranoidní, ještě neznamená, že vás nesledují.

Film můžete zhlédnout zde.

Good People (2014) - 40 %

Ze začátku to vypadá na celkem dobrou atmosféru a napínavý příběh, ale ten se nakonec mění jen v něco, co by se dalo označit jako "sám doma a v New Yorku", kde přece jen teče trochu více krve. Franco a Hudson jsou celkem dobrý pár, což je hlavní důvod, proč se na to dívat. Omar Sy je tu divný a Tom Wilkinson nemá moc prostoru a jeho postava je spíš taková úslužná.

The Tea Master, Cizinec, Nula, Jedna mezi oči, Early Innings

The Tea Master (2009) - 65 %

Já mám rád tuhle japonskou poetiku, i když pravda, tahle je vlastně v kanadské produkci. Nic to nemění na tom, že zůstává u toho, jak jsou příběhy z Japonska, tedy ty samurajské, podávány. Má to svoje dramatické kouzlo, i když jako kdyby pod povrchem bublalo něco méně vážného. Výjimečný snímek není, ale pojetí se mi zamlouvá.

Film můžete zhlédnout zde.

Cizinec (The Stranger, 1946) - 90 %

Orson Welles je pro mě génius filmu. Nejen proto, že natočil něco jako "Občana Kana", ale především proto, že byl natolik schopným tvůrcem po všech stránkách. Ve filmu "Cizinec" naprosto exceluje herecky, aby režisérky pak vyvrcholil film téměř v duchu monster filmů. A projde mu to, stejně jako klasické tmavé stíny noir filmu. Místy je "Cizinec" ke konci díky kameře a obrazu skutečně hororovým zážitkem.

Nula (Zero, 2010) - 60 %

Ten příběh je až moc otřepaný, aby mě znovu dostal, ale je pravda, že díky formě a zajímavé animaci, se mu to skoro podařilo. Klasický příběh o utlačovaném, který nakonec dojde určitého zadostiučinění. Ty emoce tam jsou, ale celkově mi to přijde takové prvoplánové. Proč by ale někdy prostě nemohl vyhrát ten nejvýjimečnější...

Film můžete zhlédnout zde.

Jedna mezi oči (Bullet to the Head, 2012) - 60 %

Mám Stalloneho prostě rád, a tak snesu, když se objeví i v něčem, co je dějově nesmírně nudné. Tohle je zrovna ten případ. Docela by mě zajímalo, jestli je stejně nudná i komiksová předloha, ale celkem bych se divil. Američané si to ale prostě předělali po svém a vyšlo z toho celkem obyčejné akční klišé.

Early Innings (2011) - 40 %

Máme rádi baseball. Obyčejný dokument o celkem obyčejném týmu, který nikoho mimo Ameriku a zarputilé fanoušky tohoto sportu stejně nebude zajímat. Sám dokument není v žádném ohledu výjimečný, i když možná v tom, kolik osob v tak krátké stopáži promluví. Je hezké vidět, jak je sport baví, ale to je opravdu všechno.

Film můžete zhlédnout zde.

Můj miláček Klementina, Pencil Face, Město nemrtvých, Crossover, Doupě

Můj miláček Klementina (My Darling Clementine, 1946) - 85 %

Výborný western, kde se mi ani nechtělo věřit tomu, že Henry Fonda bude v roli Wyatta Earpa uvěřitelný, ale samozřejmě jsem se mýlil, protože on je tradičně zábavný. Je v něm něco dojemného, stejně jako chlapského, silného. Výborný příběh mužů, kde ženy jsou hlavně krásné. A krásné opravdu hodně.

Pencil Face (2008) - 50 %

Nápad celkem originální, přece jen, v kolika filmech máte tužku s lidským - více méně - obličejem? Navíc vám tahle tužka všechno, co nakreslíte, převede do reálné podoby. Tohle je k nezaplacení. Provedení a celkové vyznění snímku je ale docela průměrné.

Film můžete zhlédnout zde.

Město nemrtvých (Battle of the Damned, 2013) - 70 %

Tak jsem zase jednou dostal to, co jsem chtěl. Dolph Lundgren a k tomu ještě zombie, i když s těmi je film hodně na štíru, ale navíc tu jsou ještě roboti. Dolph je místy pořád docela dobrá mlátička, o herectví se tu moc mluvit nedá. Ale jak říkám, to, co jsem chtěl, jsem dostal a u snímku jsem se dobře bavil. Nemusel jsem u něj vůbec myslet, což bylo příjemné.

Crossover (2010) - 60 %

Nikdy by mě nenapadlo, že ploštice budou hlavní postavy filmu, ale přesně to se stalo ve snímku "Crossover". Je jich tu docela dost, ale všechny vzhlížejí k jednomu jedinému tvorovi. Tomu s křížem. Jako alegorie křesťanství mi to tak dobré nepřijde, ale vizuálně je to velmi dobře udělané.

Film můžete zhlédnout zde.

Doupě (Brick Mansions, 2014) - 60 %

Zamotává se to, zamotává, až se to nakonec vymotá v něčem, co se dalo celkem očekávat. Je to ale většinu doby celkem dobrá jízda, kterou dokázal táhnout hlavně David Belle, který je vážně pohyblivý frajer. Paul Walker mu stačí, a stejně tak i RZA, který si už stačil vybudovat image drsných, chladných maníků.

Crazy Hands, Pošťák vždy zvoní dvakrát, Robots of Brixton, American Muscle, Scény z předměstí

Crazy Hands (2009) - 60 %

Zábavná hříčka o tom, co se stane, když se vaše ruce ráno probudí a vy zjistíte, že je vůbec neovládáte. Ten nápad sám o sobě asi není moc originální, ale provedení je dobré a navíc je zde ještě pointa, která není úplně zlá. Ten herec v hlavní roli hraje skvěle.

Film můžete zhlédnout zde.

Pošťák vždy zvoní dvakrát (The Postman Always Rigs Twice, 1946) - 60 %

Nemůžu si pomoct, ale tady jsem čekal opravdu hodně víc. V první řadě je to Lana Turner, která mi absolutně nesedla a díky tomu jsem si ani neužíval moc celý film. Herecké výkony jsou vůbec něco, co mě tady neoslnilo. Předloha podle všeho dobrá, příběh sám o sobě není špatný, ale tohle provedení opravdu neberu jako výjimečné.

Robots of Brixton (2011) - 20 %

Vizuálně je to zajímavé a je vidět, že tvůrci mají schopnosti, které jsou spojené s počítačem, ale pokud se týká toho, co se snaží sdělit... Jako ono je to hezké, vypadá to, že to má hlubokou myšlenku. Když však máte většinu doby pocit, že sledujete robotické hippie hnutí, asi něco není v pořádku.

Film můžete zhlédnout zde.

American Muscle (2014) - 60 %

Co čekáte od akčního filmu? Tak asi to, že bude akční. Snímek "American Muscle" tohle splňuje, i když to, jak se vám bude zamlouvat hlavní postava, to už je věc další. Je tu nějaký ten sex, nahotinky, pořádná dávka drsnosti a celkem jednoduchý příběh. Jo, s tímhle jsem docela spokojený.

Scény z předměstí (Scenes from the Suburbs, 2011) - 60 %

Spike Jonze je rozhodně zajímavý režisér a tady vytvořil dobrý rámec pro hudbu skupiny Arcade Fire, kterou nijak neposlouchám. Popravdě, je to pro film naprosto jedno, jde spíše o to, jestli vás zaujme jako celek. To se v mém případě úplně nepodařilo, i když zde jsou náznaky toho, že by to mohlo být skvělé.

Film můžete zhlédnout zde.

Paisa, Plot Device, Mapy k hvězdám, Blik, Tom and Jerry: The Lost Dragon

Paisa (Paisà, 1946) - 80 %

Neorealismus nemusí sednout každému, ale prostě mu nejde upřít, že v tom, co zobrazuje a jak to zobrazuje, je síla. Když Američané ve snímku "Nejlepší léta našeho života" dali jednu z hlavních roli muži, který skutečně přišel o ruce, bylo to kritizováno. Není se čemu divit, protože to v hollywoodském stylu vypadá jako přetvářka. V případě neorealismu tohle nehrozí. Ten počítá s neherci a tím i silným dopadem na emoce diváka. A zde jsou scény, které tenhle dopad mají.

Plot Device (2011) - 80 %

Myslíte si, že je váš život celkem nudný a vy byste s tím chtěli něco udělat? Tak přesně tohle si řekl i hrdina tohoto nápadité krátkého filmu a objednal si zařízení, které mu přinese něco trochu nového do života. Stačí zmáčknout a ono se něco bude dít. Ať už dobré nebo zlé. Tohle je nahodilé. Dobrý nápad, který je skvěle formálně i dějově zpracován. Navíc nechybí vtipná pointa.

Film můžete zhlédnout zde.

Mapy k hvězdám (Maps to the Stars, 2014) - 60 %

Herecky je snímek naprosto výborný a především Julianne Moore ukazuje, co v ní je a jak přirozená je v podstatě v každé roli. Jenže celý ten příběh, jak se vyvíjí, vlastně není ani tak o tom, jak je těžké být hvězdou, ale prostě o tom, že všichni jsme tak trochu magoři. David Cronenberg se dál dívá do duše, ale tentokrát k tomu prostě nemá dobře napsaný scénář.

Blik (2010) - 40 %

Když vám nesedne animace, je to hodně problém, a to se právě v případě snímku "Blik" stalo. To, že postavám chybí obličeje, je prostě prvek, který hodně překáží a hodně vadí. Ten příběh by měl i co říct, ale v tomhle balení je to prostě jen ošklivý film o něčem, co vás nakonec možná ani nezaujme.

Film můžete zhlédnout zde.

Tom and Jerry: The Lost Dragon (2014) - 40 %

Jako je fajn zase po letech vidět tuhle dvojku, ale vidět ji v jakémsi podivném fantasy světě, to mi úplně nesedlo. Navíc jsem vždycky měl raději jejich krátká dobrodružství, kde se prostě jenom blblo a nemluvilo se. Téměř hodinový film, který je neskutečně pestrobarevný a jsou zde i zpěvy, není pro tuhle dvojku nic speciálního.

Ten for Grandpa, Nejlepší léta našeho života, The Accidental Sea, Third Person, The Adventures of a Cardboard Box

Ten for Grandpa (2009) - 50 %

Životopisný příběh jednoho člověka, který je nasoukaný do poměrně omezené časové stopáže. Nejedná se o příliš silný zážitek, ale sledujete něco, co by při hlubším průzkumu zajímavé skutečně být mohlo.

Film můžete zhlédnout zde.

Nejlepší léta našeho života (The Best Years of Our Lives, 1946) - 65 %

Ano, je to jistě emocionálně silný film, možná trochu až moc hrající na strunu, kterou očekáváte, což je také hlavní důvod, proč se mě tenhle snímek tolik nedotknul. Navíc je až zbytečně rozvláčný, ale jsem si jistý, že hlavně pro Američany to bude mít svoje kouzlo.

The Accidental Sea (2011) - 50 %

Poeticky se můžeme podívat na všechno, třeba i na to, jak vypadá moře na pevnině. Vlastně ten pohled docela funguje a vy se podíváte na něco, co pokaždé nevidíte. Je to docela zajímavé a to snímku celkem pomáhá. Alespoň na ten průměr ano.

Film můžete zhlédnout zde.

Third Person (2013) - 45 %

Kdyby se Paul Haggis vykašlal na tři různé příběhy na třech různých místech, možná by to mělo smysl, ale takhle se jakýkoli vyšší význam ztrácí. Provázanost postav je naprosto směšná, protože vzhledem k tomu, že sledujete všechny tři, očekáváte provázání. Takhle jsou to jen tři náměty na jednom místě, kdy rozhodně scenáristicky vedou Liam Neeson a Olivia Wilde, nejvíce pak baví asi Adrian Brody. Škoda, ta část se spisovatelem se mi zamlouvala moc. Ale tohle prostě nejí konzistentní dílo. To měl být povídkový film a ne něco, co si hraje na víc.

The Adventures of a Cardboard Box (2011) - 70 %

Hezký a dojemný film o tom, co všechno se dá dělat s jednou obyčejnou lepenkovou krabicí. Když se ale na to podíváte tak, že tak krabice není krabice, ale vlastně člověk, dostává tenhle krásný film ještě další rozměr.

Film můžete zhlédnout zde.

Pouto nejsilnější, The Terrys, They Came together, Behind the Scene, Think Like a Man Too

Pouto nejsilnější (Brief Encounter, 1945) - 95 %

Když jsem k filmu přistupoval s tím, že je to romantický snímek z doby poválečné, nebyl jsem si příliš jistý tím, co mám čekat. Výsledek mi vyrazil dech. Už dlouho jsem neviděl romantický film, kde by byla ústřední dvojice tak dokonalá, navíc předurčená k tomu, aby dopadla špatně. Nádherný film a nepřekvapí, že je z Velké Británie.

The Terrys (2011) - 20 %

Nevím, co je na tom vtipného. Myslím si, že mám smysl pro humor, ale dvě hovada, která se zde chovají jako naprostí pitomci v příběhu, který nemá žádný smysl, respektive se snaží podat něco, co v jejich provedení nemá význam, je prostě hloupé. Jestli je tohle humor, tak je očividně nějaký typ, který mi nesedí.

Film můžete zhlédnout zde.

They Came Together (2014) - 90 %

Nevěřil jsem tomu, že tohle obsazení a s tímhle režisérem přijde s něčím skutečně dobrým, ale najednou jsem si po několika minutách uvědomil, že nesleduji klasickou americkou komedii, ale úžasné absurdní divadelní představení, které je ve skutečnosti filmem. Parádní ujeté situace a vtipy, které skoro navazují na francouzskou a vlastně i českou tradici. Neskutečně překvapení, které bude nejspíš velmi opomíjeno.

Behind the Scene (2011) - 50 %

Natáčení filmů, to není jen těch pár lidí, co vidíte v konečném výsledku, ale je to spousta lidí, kteří zůstanou skrytí pod jmény v titulcích. Tohle je film, který se na ně trochu zaměřuje, dělá to s láskou, ale diváka prostě nechytne.

Film můžete zhlédnout zde.

Think Like a Man Too (2014) - 20 %

Klasická romantická americká komedie, kde jde jen o to, aby se něco stalo, co na první pohled převrátí všechno, o co postavy usilují, ale vlastně došlo jen k tomu, že se ujistí, že to, co dělají, je správné. Uvěřitelné to není, ale sem tam se třeba objeví něco, co vás zaujme. Vzhledem k tomu, že je to pokračování, tak jsem se k těm postavám nijak rád nevracel.

Lick the Star, Cesta k cíli, Jean-François, The Scribbler, Aquadettes

Lick the Star (1998) - 60 %

Sofia Coppola již prvním krátkým snímkem ukazuje, že má smysl pro silné ženské hrdinky, což se bude v její následující tvorbě nadále opakovat. Stejně tak má smysl i pro určitou stylizaci, což je zde primárně dáno použitím černobílého schématu. Jinak se jedná o ukázku toho, že povinná četba může být skutečně nebezpečná. Nápad zajímavý výsledek přechytralý.

Film můžete zhlédnout zde.

Cesta k cíli (I Know Where I'm Going, 1945) - 70 %

Hezká romantika, která by bez toho prostředí prostě nefungovala. Skotsko je krásné a tohle je ve filmu výborně zachyceno. Roger Livesey ukazuje, jak je výborným hercem a také to, že si za života za svou práci možná zasloužil trochu více uznání. Melodramatické pojetí je už pak takové, že vám ne vždy musí sednout.

Jean-François (2009) - 40 %

I když člověk vítězí, ještě to neznamená, že bude šťastný a že se u něj neprojeví nějaké zlé vzpomínky, které si s sebou nese. Tohle je přesně případ tohoto krátkého snímku, který je ve své výpovědi možná přece jen trochu skromný a nedovolí vám oněm silným emocím skutečně, vlastně skoro vůbec, propadnout.

Film můžete zhlédnout zde.

The Scribbler (2014) - 70 %

Snímku se rozhodně nemůže vzít, že se snaží diváka poměrně zmást. Je to místy absurdní, místy hodně ujeté, trochu stylizované jako "Sucker Punch", ale rozhodně ne tak jednoduše čitelné. Ano, je to divné, o tom žádná, ale musím říct, že se mi tahle místy opět "cool" zpomalovaná podivnost prostě líbila. Takhle by to asi vypadalo, kdyby se Američané volně snažili převést něco, co původně vzniklo v Japonsku. Originální, divné, ne vždy konzistentní, ale rozhodně stojí za alespoň jedno zhlédnutí.

Aquadettes (2011) - 80 %

Člověk by neměl ztrácet naději, a to ani v případě, pokud je u něj diagnostikována nemoc jako roztroušená skleróza. Dáma ve filmu s dalšími staršími seniorkami, to řeší tím, že dělají synchronizované plavání. Skutečně krásná ukázka toho, jak stojí za to se života držet. Vzhledem k tomu, že o nemoci něco vím, mluví mi film z duše. Navíc ukazuje, že člověk dokáže i ve vyšším věku velké věci.

Film můžete zhlédnout zde.