Chceš mě, chci tě, Návrh, Imaginárium Dr. Parnasse, Saturnin, Alenka v říši divů

Chceš mě, chci tě (The Ugly Truth, 2009) - 80 %

Nemůžu si pomoct, ale s tímhle filmem mám spojené jenom samé dobré pocity. Ano, mám rád Gerarda, s tím se prostě nedá nic dělat, ale ta komedie mi přišla zábavná, chemie mezi postavami naprosto skvělá. Já vím, že to hodnocení je přece jen trochu nadnesené, ale já se při zhlédnutí skvěle bavil, a to je to hlavní, co jsem od filmu očekával. Z toho důvodu dávám vysoké hodnocení, protože tuhle romantickou komedii si i celkem pamatuji, což také není pravidlo.

Návrh (The Proposal, 2009) - 60 %

Také poměrně zdařilá komedie, kterou jsem viděl v těsném závěsu za "Chceš mě, chci tě". Docela mě mile překvapilo, že Sanda Bullock dokáže dobře hrát být vtipná a přitom jí ani nevadí, že je to romantický žánr. Tohle je mimochodem přesně ten tip filmů, kam Ryan Reynolds sedí. Některé scény výborné, ale zase tolik mi z toho filmu v hlavě nezůstalo.

Imaginárium Dr. Parnasse (The Imaginarium of Doctor Parnassus, 2009) - 70 %

Na "Imaginárium Dr. Parnasse" mám z kina jednu nepříjemnou vzpomínku, díky které jsem ve filmu neviděl Johnnyho Deppa. Ano, na ten film jsem šel hlavně kvůli Heathovi, který nezklamal. Líbí se mi, jak si Gilliam s nastálou situací poradil. Všichni aktéři to zvládli naprosto skvěle a vizuálně je snímek neskutečně zajímavý, což se ale od Gilliama dalo čekat. Scénář přece jen malinko pokulhává, ale na tohle jdete s tím, že to bude spíše umělecký, než popcornový zážitek.

Saturnin (1994) - 90 %

Jedna z nejlepších komedií posledních 20 let, pokud ne vůbec ta nejlepší. Krásná ukázka toho, že jsme pořád schopni natáčet kvalitní zábavu, jen je potřeba, aby se toho chopili ti správní lidé a aby měli po ruce ten správný námět. Se "Saturninem" se v podstatě nedalo šlápnout vedle. Herecky výborný film, některé hlášky už dávno zlidověli. Tohle je prostě něco, u čeho neprohloupíte, ať je to kniha, film, anebo třeba divadelní představení. Humor, který je podáván ne jako venkovská odrhovačka, ale jako symfonie.

Alenka v říši divů (Alice in Wonderland, 2010) - 50 %

V kině mě snímek nadchnul, ale bylo to hlavně díky barevným orgiím. Ano, kdo by sem tam neměl rád trochu toho kýče. Jenže pak se mi film rozležel v hlavě a osobně ho považuji za jeden z nejhorších, jaké Tim Burton natočil. Depp si zde zase našel tu správnou roli pro sebe. A je skvělý, je vtipný. A je stejný jako v jiných filmech poslední doby, i když maska je jiná. Vizuální orgie jsou hezké, ale titulní Alenka nenašla v Mie tu správnou představitelku. Vlastně se mi celkem úspěšně protiví. Tohle je prostě něco, co mi nesedlo. Skvělí herci, zajímavá role, ale proč tohle musí být adaptace zrovna "Alenky"? Dějově je prostě jen další hollywoodský spektákl.

Braindead - Živí mrtví, Mud, Moravská Hellas, No se Aceptan Devoluciones, Jízda

Braindead - Živí mrtví (Braindead, 1992) - 100 %

Tohle je prostě legenda. Pro mě nejlepší hororová komedie, jakou jsem kdy viděl. Pokaždé, když se na ni podívám, jsem nadšený. Tohle je prostě něco, co se nezapomíná. Když jsem jí před poměrně dlouhou dobou viděl poprvé, vryla se mi tak do paměti, že na ni dosud nemohu zapomenout. A nikdy se to nestane. Peter Jackson se ještě v té době vyžíval ve stop motion animaci. Kde jsou ty časy? A ten černý humor... Prostě nádhera. Tohle stojí za to si vždy připomenout. Nechápu, jak tenhle snímek nemohl být vybrán do knihy 101 hororů, které musíte vidět, než zemřete. Skvělý film o tom, jak se vyrovnat s Oidipovským komplexem.

Mud (2012) - 80 %

Po "Take Shelter" další snímek Jeffa Nicholse a opět je na něm vidět, že to dělá člověk, který chce natočit něco, co má smysl. Gradace událostí a napětí je zde naprosto úchvatná. Tempo je pomalé, ale pořád se něco děje, postupně se odkrývají karty tohohle klukovského dobrodružství. Neskutečně silná je scéna, kdy malý Ellis zachraňuje Juniper před mužem, který ji mlátí. Člověku se doslova zatají dech. Co když tomu klukovi ublíží?! Tempo v kontrastu podání jednotlivých scén je pro mě skvělou ukázkou toho, jak lze zvládnout vyprávění. Navíc jsem si opět jsem si potvrdil, že jižanský přízvuk je úžasný a Matthew McConaughey ho má skvělý, ale stejně tak skvělá je i country hudba - výborně dokresluje jednotlivé scény a je skvěle používána pro přechody.

Moravská Hellas (1963) - 75 %
Rozhodně se jedná o zajímavý dokument, který prezentuje místy celkem kontroverzní myšlenky, které jsou doplněny o neskutečně zajímavý vizuál, kdy si Karel Vachek hraje s obrazem i zvukem, s tím, co skutečně vidíme a co bychom vidět měli. Nechci tvrdit, že je to přímo obžaloba zbytečného snažení, ale rozhodně je to film, z kterého cítíte, že je něco špatně. Jen je na vás, abyste se zamysleli nad tím, jestli špatně je to, jak moc se lidé snaží, i když ví, že to skončí, anebo je to v tom, že necháme něco takového, aby to skončilo. Bratři Saudkové tomu dodávají správný surreálný nádech, který už je dán samotným pomezím mezi dokumentem a hraným filmem.

No se Aceptan Devoluciones (2013) - 45 %
No jo, být promiskuitní se příliš nevyplácí, protože pak se vám může stát něco strašného - budete mít dceru. Proč je tak promiskuitní hlavní postava filmu, je těžko pochopitelné. Ano, je to chlap, ale jeho vzezření je... no, pokud nějaké, tak iritující. Tenhle muž zjišťuje, že má dceru, a milenka, která dítě porodila, mu potomka nechá na starosti. Základní zápletka mexického filmu je celkem jasná. Místy se snímek až moc snaží hrát na city, místy je komedie vtipná, místy vůbec. Je to takový ten moderní guláš komedie/drama/romance, který ale bohužel nepřinese nic navíc. Průměr možná, ale jen když máte náladu. Z filmu ale opět plyne ponaučení, že někteří lidé jsou prostě svině a záleží jim jen na sobě. Za ten zpackaný, příšerně srdcebolný závěr musím jít ale s hodnocením trochu pod průměr.

Jízda (1994) - 70 %
Ještě nikdy jsem "Jízdu" neviděl, a tak jsem to konečně musel napravit. Člověk o tom filmu ví, sem tam v televizi zahlédne nějakou scénu, ale postupně si uvědomuje, že ten film mu vlastně uniká. Skvěle vystavěné postavy, které hrají na to, že jsou jejich představitelé celkem bezprostřední, vlastně spíš nehrají čímž jsou také celkem otravní. V jejich společnosti pak film snesete a čekáte, co bude dál. Dialogy jsou překvapivě chytré, vlastně až existenciální. Tohle rozhodně není jen road movie průměr, ale je v tom něco víc. No a nakonec, soundtrack od Buty je prostě nezapomenutelný. Ta písnička je depresivně pohodová, stejně jako celý film.

Bridget Jonesová - S rozumem v koncích, Cesta z města, Orc Wars, House of Cards, Cesta do lesa

Bridget Jonesová - S rozumem v koncích (Bridget Jones: The Edge of Reason, 2004) - 35 %

Je to škoda, protože tenhle film rozhodně není něčím, co by mělo být hodno stát se pokračováním prvního snímku. Chybí zde všechno, co z prvního filmu dělalo něco speciálního. Tohle je obyčejná romantická komedie, která hraje na trapnost hlavní hrdinky. Divák pak přestává chápat, proč ji vlastně hlavní hrdina, nebo vlastně oba milovníci, chtějí. Není na ní nic tak speciálního, aby stála za to. Ale někdy tohle může stačit, když víc nechcete.

Cesta z města (2000) - 70 %

Zájem o přírodu a o venkov je něco, co u Tomáše Vorla docela chápu a přijímám to. V kontrastu s moderním a přetechnizovaným světem velkoměstě vyniká klid toho venkova, který je tak nějak smířený se vším. Je mnohem blíž přírodě a tím vlastně i člověku. Herecké výkony jsou příšerné a Hanák ukazuje, že není nijak výjimečným hercem, ale já si spíš tak nějak myslím, že tohle po něm Vorel chtěl. Do jeho filmů to sedí. Nemůžu říct, že by mi tenhle snímek přímo učaroval, ale mám ho rád a chápu proč ten venkov.

Orc Wars (2013) - 20 %

To už i výstřel z pistole budeme dělat digitálně? Na to, že je to označováno za amatérský film, je rozpočet okolo 1 500 000 dolarů celkem dost. Ano, v Hollywoodu nic moc, ale i s tím se dá něco dělat. Třeba tohle. Strašné efekty, špatní herci a do toho splácaný příběh o tom, jak se lidé postaví orkům. Jedná se o válku, která je přenesena do současnosti. Nápad zajímavý, ale ne zase nijak moc dobrý. Provedení samo o sobě pak špatné. Co se musí nechat, to jdou masky, které se povedly. Jsou ale až příliš podobné těm z "Pána prstenů". Kde je trocha originality? Na čem jiném pak mají amatérské kousky stát?

House of Cards (2013) - 35 %
Myšlenka jakési skupiny zabijáků mě vždycky fascinovala, sám jsem kdysi rozepsal fantasy ságu s tímhle námětem, ale skončil v polovině knihy. Tohle je ale taková podivná směsice, která se v jednu chvíli tváří jako akční film, v druhou jako drama, pak jako romance, ale ani jeden prvek nefunguje tak, aby to bylo provázané. Postavy jsou takové, které se vám hned omrzí. Nevytvoříte si k nim pouto, jen ženy jsou zde celkem sexy, což ale opravdu není něco, proč tenhle snímek uctívat. Vizuální stránka dobrá, ale ani ta to nezachraňuje. Když není co vyprávět a rozprskne se to do hodiny a tři čtvrtě, je to trochu průšvih.

Cesta do lesa (2012) - 45 %
Film už se tolik nesoustředí na postavu Tomáše Hanáka, ale na jeho filmovou dceru - návaznost co do počtu let tady rozhodně není úplně přesná a jedná se o volné pokračování. Tahle dcera, která je hodně přírodní po mamince, je v podstatě aktivistkou, jen v malém rozměru. Miluje les a všechno živé, takže se automaticky musí dostat do konfliktu s mladým hajným - hraje ho režisérův syn. "Cesta do lesa" tak není ničím jiným než ekologickou romanci, což zní celkem hrozně. Jsou zde nějaké dobré scény, ale celkově mi to prostě připadá jako druhé omílání jednoho tématu, které je Tomášovi Vorlovi blízké, ale ono to vlastně vyznívá akorát jako moderní hipísácký film. Podruhé už mě to tak neoslovilo, i když mladý Vorel hraje překvapivě dobře.

Yip Man 2, Čert a Káča, Ip Man: Zrození legendy, Bílá nemoc, Yip Man: Jung gik yat jin

Yip Man 2 (2010) - 80 %

Na to, že se jedná o více méně životopisný film, je to neskutečně akční a živé. Ty souboje jsou prostě výborné, a je jedno, jestli jsou to kung fu borci mezi sebou, anebo je to kung fu maník proti boxerovi jako v tomto případě. Yip Man přesídlil do Hong Kongu, aby unikl japonské nenávisti, ale i zde se setkává s nepochopením, a to ze strany zápaďáků, kteří v podstatě provedli něco podobného jako Japonci v Číně. Myslí si o sobě, jací nejsou frajeři, a tak musí dostat nakládačku. Konfrontace bojového umění wing chun s boxem je naprosto úchvatné. Nejsou potlačena ani sociální témata, takže za mě rozhodně palec nahoru.

Čert a Káča (1955) - 55 %

Co si budeme povídat, kdyby nebylo kresby podle Lady a známý hereckých hlasů, pravděpodobně by tahle pohádka zapadla. Jedná se o celkem tradiční zpracování, které ukazuje, že Ladova kresba nemusí být pro animaci tou nejvhodnější. Právě z hlediska animace film spíše zklame, než aby skutečně nadchnul, některé scény ale dokážou vytvořit správnou, až děsivou atmosféru, ale jen na krátkou chvíli. A proč musí být Káča kreslená jinak? Ten potřebný efekt se z toho nedostavil.

Ip Man: Zrození legendy (Yip Man chinchyun, 2010) - 75 %

Celý snímek doprovází píseň, kterou my známe většinou v provedení Marty Kubišové pod názvem "Dobrodružství s bohem Panem". Tohle je motiv, který se mi nikdy neomrzí, ale film samozřejmě nestojí jen na tom. Vracíme se dál do Ip Manovi minulosti a zjišťujeme, kde se učil umění wing chun a jak ho zdokonaloval. I zde jsou prvky politické, prvky utlačování, ale do popředí se dostává i romance, což je celkem příjemné oživení. Mladší herec neztrácí nic z toho, co měl Donnie Yen, snad pouze to charisma mu ještě chybí. Filmu pak chybí více scén, které se zaměřují na souboje. Finální bojová scéna to ale aspoň trochu vynahrazuje.

Bílá nemoc (1937) - 85 %
Karel Čapek byl neskutečný vizionář a hlavně skvělý pozorovatel společenského dění, který dokázal prorokovat, co se stane. "Bílá nemoc" je jedna z jeho her, která předznamenala druhou světovou válku. A stejně takové je i filmové zpracování, kdy scénáře, režie i hlavní role se ujal skvělý Hugo Haas, který zde ukazuje, jak moc skvělým hercem je. Jsou zde naprosto skvělé scény, z kterých přímo mrazí. A to i po takové době, Když si člověk ještě vezme, že druhá světová válka začala za dva roky, význam a dopad filmu se ještě prohlubuje. Pro mě velmi mrazivý film, který navíc ukazuje, že i před osmdesáti lety se točily silné snímky.

Yip Man: Jung gik yat jin (2013) - 65 %
Líbí se mi hlavně, jak se celé sérii daří přecházet mezi jednotlivými dobami. Tento film sleduje Ip Mana v jeho pozdním věku, v době, kdy je již známým učitelem ještě známějšího Bruce Leeho. Ani v tomto filmu se s postavou Bruce nesetkáme, tentokrát vůbec. Přesto se daří vytvořit další dramatický příběh, a to opět příběh spojený s politikou, která do Ip Manova života zasahovala až příliš. Přesto stále mohl dělat to, co chtěl a co miloval. Snímek je v podstatě takovou meditací, je klidnější než ostatní filmy, což je dáno i Ip Manovým věkem. Rozhodně to není akční podívaná, kterou byste možná čekali po předchozích filmech. Když se do toho ale starý muž pustí, stojí to za to. Jen by to možná chtělo trochu jiná témata, než pořád dokola omílat ta samá.

Deník Bridget Jonesové, Červený drak, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Ip Man, 7 dní hříchů

Deník Bridget Jonesové (Bridget Jones' Diary, 2001) - 80 %

Podle vzpomínek bych tomu dal tak 65 až 70 %, ale když jsem tuhle dnes již klasickou romantiku viděl znovu, nemůžu si pomoct, má prostě neskutečné kouzlo. Renée, jako že ji moc nemusím, je zde naprosto skvělá, což je podpořeno vlastně všemi herci, kteří se ve filmu objeví, i když Hugh a Colin rozhodně vedou. Tohle je jednoduše film, na který se dá koukat jednou za rok a pořád ho budete mít stejně rádi. Anebo ho budete stejně nesnášet. Já ho mám stejně rád.

Červený drak (Red Dragon, 2002) - 60 %

Novější zpracování knihy Thomase Harrise, které osobně považuji za horší, než to z roku 1986. Příběhově i atmosférou mi více sedělo to staré provedení, které je tak nějak drsnější. Nemyslím v jednotlivých scénách, ale jako celek. Nový "Červený drak" se snaží být moc jako "Mlčení jehňátek", ale nedaří se mu to, protože jediné, co vyniká, jsou herecké výkony, opět v čele s Anthonym Hopkinsem a snaživým Edwardem Nortonem.

Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964) - 100 %

Tohle je film, který mě fascinoval už jako dítě. Líbilo se mi, že je to vlastně parodie na western, líbila se mi hra s barvami a naprosto mě dostávaly postavy. Dneska ocením i skvělý humor, který mě dokáže rozesmát, ale nakonec i hudební čísla. Koneckonců, tohle jsou písně, které člověk zná a pamatuje si je, snadno si je spojí s tímto filmem. A ty hlášky! Geniální ukázka toho, jak jsme dokázali tvořit výborné parodie. Něco, co už v současné době nedokážeme. Strašná škoda.

Ip Man (Yip Man, 2008) - 80 %
Kromě toho, že má snímek silný politický podtext a vrací se k událostem, které znamenaly pro Čínu velkou historickou ránu, je to skvěle spojeno s kung-fu filmem, a to kung-fu filmem toho nejlepšího ražení. Pokud se týká choreografie, tak z posledních let se najde celkem málo filmů, které by se mohly pyšnit podobnými scénami. Ty údery místy skutečně bolí. Jako kdyby se vrátila stará dobrá hongkongská škola. Silné drama, i když přece jen trochu prvoplánové, ale hlavně výborný akční film s úžasnými bojovými scénami.

7 dní hříchů (2012) - 40 %
Je vidět, že se snímek snaží upozornit na celkem komplikovanou dobu. Je pravdou, že těsně po válce se Češi chovali skutečně jak bestie. Nechci to chování omlouvat ani kritizovat. Nezažil jsem dobu, nezažil jsem válku. I když si myslíme, že víme, jak bychom se zachovali, s jistotou to nevíme nikdy, pokud se nám to skutečně nestane. Ale místo toho, aby tvůrci filmu natočili něco skutečně silného, děsivého, odrážejícího dobu a jednotlivé události, ať už z toho, nebo onoho pohledu, rozhodli se o podivnou romanci na pozadí historických událostí. Žádný odraz doby, žádná snaha o vysvětlení, ale prostě jenom snaha jednoho muže zase vidět svojí ženu. V tomhle případě poměrně úsporné herectví většiny aktérů příliš nefunguje. Kam se sakra poděly emoce?

McCanick, Muži v černém 2, Úsměv Mony Lisy, Z Brooklynu na Manhattan, Monty Pythonův smysl života

McCanick (2013) - 70 %

David Morse je docela dobrý bad-ass a příběh se celkem úctyhodně rozjíždí. Budete mít očekávání, budete si říkat, co asi přijde. A ono to vlastně není špatné, ono je to docela dobré, protože je to svým způsobem nové, je to do jisté míry zvláštní a bude vás možná trochu mrazit. "McCanick" není skvělý film, ale je dost dobrý na to, aby stálo za to mu věnovat pozornost.

Muži v černém 2 (Men in Black II, 2002) - 55 %

Místy je to pořád celkem vtipné, ale rozhodně se nejedná o nijak velkou bombu. Film stojí na zábavných a známých postavách, protože jinak by se jednalo o totální průšvih. Příběh je hrozně schématický a snaží se jen šokovat tím, jak jsou zde velkolepé efekty, které už v současné době vypadají docela špatně. Ale jo, já mám tyhle dva prostě rád a Tommy Lee Jones je skvělý komediální herec.

Úsměv Mony Lisy (Mona Lisa Smile, 2003) - 45 %
Na jednu stranu ano, je to celkem zajímavý obraz doby s postavami, které jsou uvěřitelné, ale na druhou stranu je to příběh, který neskutečně šustí papírem. Na konci je happy end, který se zdá skoro vynucený, a vy najednou máte mít rádi postavu, kterou jste celou dobu nesnášeli. Uvědomíte si, že ze všech se najednou stávají karikatury, které nic neřeknou, jen hrají pro příběh. Ano, celkem to funguje, ale to je u podobných filmů normální. Je škoda, že snímek nepřináší nic navíc, podobě jako to udělal film "Černobílý svět", s nímž má "Úsměv Mony Lisy" celkem dost společného.

Z Brooklynu na Manhattan (N.Y.C. Underground, 2013) - 35 %
Nuda, nuda, nuda. Zbytečně uřvaný film, zbytečné záběry na to, jak lidé zvrací, prostě jedno klišé na druhé, což se nám ale filmaři snaží prezentovat jako něco naprosto nového, nečekaného. V mém případě jim to ani trochu nevychází a napětí je zde pro mě nulové. Je to ukázka celkem průměrné produkce levnějšího charakteru. Technicky to není zlé, ale ani skvělé. Postavy se chovají celkem uvěřitelně, ale stejně budete mít pocit, že tohle je něco, co vás zabaví skutečně jen na chvíli.

Monty Pythonův smysl života (The Meaning of Life, 1983) - 70 %
Když jsem kdysi viděl "Smysl života" poprvé, prostě jsem mu nerozuměl, nechápal jsem ho, a tak mi ani nepřišel vtipný. Pravda, blicí scénu jsem si užil i tak a vlastně je tou jedinou, kterou jsem si zapamatoval. Spolu s postavou smrti, která mě tak nějak neustále fascinuje. Dneska už tomu filmu rozumím víc, přijde mi vtipnější, protože jsem si oblíbil absurdní drama, bohužel mi ale Monty Pythoni nikdy nesednou tolik, abych je bezmezně miloval. Ty scény mají myšlenky, jen nejsem schopný mluvit o naprosto geniálním filmu.

Až do města Aš, Missed Connections, Zpátky do ringu, Červený drak, Dešťová víla

Až do města Aš (Až do mesta Aš, 2012) - 25 %

Přesně si nejsem jistý tím, co to vlastně mělo být. Pseudo-dokument? Rádoby autentický záznam toho, jak lidé žijí? Problémy naší společnosti? Amatérská kamera je mi protivná, protože to, co sledujeme je prostě na první pohled nahrané. Ta autenticita je potlačena, a tak je to jen přehlídka neherců, kteří se snaží ukázat, že ten náš svět je v pěkné prdeli. No, je, ale tak co se tímhle změní? Asi je dobře, že se na to upozorní, ale šlo by to i jinak, než tímhle rádoby... něčím. Animované sekvence jsou jednoznačně tím nejlepším, ale opět bez většího významu, spíš má člověk pocit, že je to z nouze ctnost.

Missed Connections (2012) - 60 %

No, tak co si budeme povídat, je to celkem špatný film, kvalita obrazu nijak uchvacující, kamera se moc nesnaží, hudební stránka hodně špatná. Jenže nevím proč, ale ty dvě hlavní postavy mi prostě sedly. To okolo, co se děje, je strašný blábol o ničem, který není ani vtipný, ani zajímavý, ale nemůžu si pomoct, ta ústřední dvojice mi prostě sedla. Holt se to tak někdy stane. Film by normálně zasloužil tak 40 %, ale za tu romanci, která mi seděla, z nějakého těžko pochopitelného důvodu, musím dát 60 %.

Zpátky do ringu (Grudge Match, 2013) - 70 %

Tak co si budeme povídat, není to moc originální, ale film se alespoň snaží přijít s nějakými těmi novými nápady, které tuhle podívanou staříků zpříjemní. Dva věční rivalové, kteří se mají po třiceti letech znovu utkat v ringu. Nenávidí se, z čehož plyne většina vtipů. Alan Arkin se postará o většinu těch nejlepších, ale ani Sly s De Nirem nezaostávají. Ty postavy jsou poměrně jasně nalajnované, nemůžu si ovšem pomoct, film mi sednul. Je jasné, jak to dopadne, ale s těmihle herci a v tomhle podání to snesu. Snad jen trochu zkrátit stopáž.

Červený drak (Manhunter, 1986) - 70 %
První zpracování knihy Thomase Harrise a nutno říct, že mám pocit, že se jedná o zpracování lepší, než pozdější, kde byla pozornost opět soustředěna na úchvatného Anthonyho Hopkinse. Michael Mann tentokrát nekladl takový důraz na Lectera, i když on a jeho psychické intriky nechybí. Brian Cox v této roli není špatný, ale Anthony Hopkins to není. Mnohem zajímavější je pak postava samotného Červeného draka v podání Toma Noonana. Je to správný magor, kterého můžete nesnášet. Policejní práce je zde zachycena poměrně dobře, ale film sám o sobě úplně neohromí, spíš potěší dobou a určitou nostalgií.

Dešťová víla (2010) - 60 %
Je vidět, že nejlepší roky českých pohádek jsou přece jen pryč, ale zrovna tahle pohádka má ještě celkem dobré postavy a hlavně zajímavý příběh. Co nesedí, to je zpracování, které je díky digitálním trikům jednoduše podivné. Nevypadá to pěkně a myslím, že ani dětem se to místy nemusí líbit. Je ale hezké celkem standardní rozdělení dobra a zla a zápletka, která musí dopadnout dobře, ale chcete vědět, jak se k tomu dobrému konci dojde. A za Vicu klidně dám nějaké procento navíc.

The Necessary Death of Charlie Countryman, InAPPropriate Comedy, Kevin Hart: Let Me Explain, Pramen panny, Velká nádhera

The Necessary Death of Charlie Countryman (2013) - 20 %

Tohle je film, který má celkem zajímavé momenty, ale jako celek nefunguje. Je to pseudoumělecký blábol, který získal naprosto skvělé herce, jejichž potenciál zůstal více méně nevyužit, anebo byl využit tak, jak se dalo čekat. Shia je zde hodně snesitelný, protože to vypadá, že hraje, ale k čemu to je, když je děj taková slátanina? Hudba je skvělá, ale ani tu si nebudete moc pamatovat.

InAPPropriate Comedy (2013) - 0 %
Neskutečná stupidita, proti které je snímek "Mládeži nepřístupno" ještě celkem dobrý. Humor je něco, čemu se tvůrci chtěli absolutně vyhnout, což je velká škoda, protože jsou zde herci, které máte rádi. Bohužel je vidíte přesně v takových skečích, v jakých je nikdy vidět nechcete. V některých pasážích naprosto stupidní snaha o skrytou kameru, která by klidně mohla být i nahraná. K tomuhle nemá cenu nic dál říkat. Něco, co nemá smysl vidět. Není čemu se smát.

Kevin Hart: Let Me Explain (2013) - 45 %
Kevina Harta v podstatě neznám a ani jsem netušil, že je to bavič. Stand-up bavič, abych byl úplně přesný. Ve světě ho asi mají rádi, mě osobně přijde jeho humor celkem nijaký. Vulgární a málo vtipný. Film je záznamem jeho show "Let Me Explain", jedná se o dokument/záznam s minimem invence, a pokud už zde nějaká je - mám na mysli hlavně uvozující příběh - není tady nic moc navíc, co by opravdu stálo za to. Vlastně jsem se pořádně nudil.

Pramen panny (Jungfrukällan, 1960) - 90 %
Neskutečně mrazivé drama, které odzbrojuje už jen tím, že Bergman se rozhodl pro naprostou absenci filmové hudby a nechává na vás útočit pouze slova a přirozené zvuky. Tohle není rozhodně film o explicitnosti násilí, o tom, jak je možné ztvárnit znásilnění na plátně. Tohle nechal Bergman na Wese Cravena. Bergman se rozhodl především ukázat ten děsivý kontrast mezi krásou a lidskou odporností, mezi spravedlností a tím, co je morální. Tohle se mu povedlo beze zbytku a snímek ve vás rozhodně zanechá mrazení. Závěr, který je vlastně zamyšlením nad smyslem boha, pak jen podpoří vaši snahu přemýšlet o filmu a o tom, co se stalo. A přemýšlet bychom měli.

Velká nádhera (La grande bellezza, 2013) - 80 %
Velmi zajímavý film, který se trochu tváří jako rozjímání nad stářím, trochu jako nahlédnutí do říše zbohatlíků a jejich života, který se šine ve zběsilém tempu a je naprosto jedno, kolik vám je let, ale ono se vlastně jedná o existenciální drama o tom, jaké je místo člověka ve světě. A je jedno, kdo jste, protože pokud si neuvědomíte, co vlastně chcete, co děláte, kam směřujete, váš život přestane dávat smysl. Nebudete mít cíl. Přesto lze takto žít. Film je možná trochu moc dlouhý a v některých pasážích rozvleklý, ale zejména první polovina nabízí skutečně jedinečné, originální a rozhodně nečekané scény. Scéna na balkóně je pak téměř surreálně magická.