Zobrazují se příspěvky se štítkemkevin smith. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemkevin smith. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 28. září 2015

Tristana, Terminator Genisys, Proč jsem nesnědl svého taťku, Stan Helsing, The Death of "Superman Lives": What Happened?


Tristana (Tristana, 1970) - 70 %
Silný snímek, který překvapivě není až tak divácky náročný, ale stejně je do něj těžké proniknout, protože celou dobu prostě budete mít pocit, že něco není v pořádku a že se to celé musí nějak zvrtnout, že není naděje na naprosto šťastný konec. Herecky výborně obsazené, což jen Luis Buñuel potvrzuje zdatnou režií. Přesto mě nedokázal uhranout.

Terminator Genisys (Terminator Genisys, 2015) - 60 %
Kdyby ten snímek neměl Arnolda Schwarzeneggera, tak mě asi nechá úplně kladným. Arnold jednoduše dokazuje, že i na stará kolena je on tou hvězdou a on táhne film ke zdárnému konci. Scenáristicky je to zbytečně přeplácané, přitom je zápletka v konečném důsledku neskutečně jednoduchá. Škoda, přece jen jsem čekal, že to bude trochu víc.

Proč jsem nesnědl svého taťku (Pourquoi j'ai pas mangé mon père, 2015) - 40 %
Francouzi se pustili do animovaného filmu, kde jsou ještě opice, ale hned od začátku je vidět, že se z nich mají stát lidé. A o tomhle vlastně snímek je. Jaký asi byl přechod z jednoho vývojového stupně na další? Je to rádoby vtipné, je to rádoby emotivní a celkově to nijak neohromí, ale asi ani úplně nezhnusí. Animace celkem ujde.

Stan Helsing (2009) - 5 %
Tohle už opravdu není ani trochu vtipné. Ani trochu by mi nevadilo, kdyby si tvůrci dělali z hororů srandu, ale takovou cestou to opravdu nemá žádný smysl. Je to ubohé, je to utahané a nebyl zde snad ani jeden jediný vtip, který by mě donutil se usmát. To je na komedii opravdu špatné. Fekální humor v tomhle provedení je ubohý.

Kdyby to bylo alespoň trochu zkrátilo a některé pasáže se vypustili, a možná ještě kdyby se podařilo přemluvit Nicolase Cage, je to dokument na 100 % hodnocení. Tohle je prostě něco, co mě zajímá, a je tady tolik informací - v některých pasážích až příliš - které jsou pro fanoušky parádní. A hlavně nejen informací, ale také vizuálního materiálu, který je skvělý. Navíc tu máte hrdiny i záporáky. Ano, také věřím Kevinovi Smithovi každé slovo a Jona Peterse nesnáším. Sakra, já ani Supermana nemám rád, ale tohle bych chtěl vidět.

pondělí 15. června 2015

Kapsář, Cymbeline, Doba ledová 2: Obleva, Zack a Miri točí porno, Star Trek II: Khanův hněv


Kapsář (Pickpocket, 1959) - 60 %
Dobře natočený snímek, který má zajímavou formu a nesmírně skvělý smysl pro detail, ale to bohužel nic nemění na tom, že mi ten snímek v podstatě nic nedal a já jsem se opravdu jen kochal jednotlivými obrazy, které se do jisté míry opakovaly. Není to zábavný snímek, ale přece jen vám něco řekne.

Cymbeline (2014) - 35 %
Moderní pojetí Shakespeara příliš nemám rád. I když je ten kontrast jazyka a doby celkem zajímavý, nelíbí se mi. Není to něco, co bych vyhledával a co by mě dostalo. Ano, ty příběhy jsou nadčasové, ale je možné je točit i jinak. Tohle nemá žádnou pořádnou přidanou hodnotu, ale prostě se jen topí ve vlastní opulentnosti.

Doba ledová 2: Obleva (Ice Age: The Meltdown, 2006) - 65 %
Je to celkem fajn snímek, ale nějak si nemůžu pomoct, jak mě bavil první díl, tak tenhle už tolik ne. Musím ale ocenit originalitu, která navíc dějově celkem navazuje na to, co bylo v prvním filmu. Scrat je pořád vtipný a hlavní skupina se tu celkem obstojně rozrostla. Navíc mamut jako vačice je prostě nádherně ujetý nápad.

Zack a Miri točí porno (Zack and Miri Make a Porno, 2008) - 70 %
Ta komediální rodina mi nesmírně sedí, hlavně proto, že se zde objevují herci, které člověk zná z předchozích Smithových filmů. Rogena poslední dobou moc nemusím, ale tady je ještě snesitelný. Vadí mi ta romantická rovina, ale jinak ten humor funguje velmi dobře. Některé scény jsou naprostá pecka a z hlavy je nedostanete.

Star Trek II: Khanův hněv (Star Trek: The Wrath of Khan, 1982) - 80 %
Tak jsem konečně viděl tenhle legendární film a musím říct, že jsem si ho docela užil. Už chápu, proč má takový kultovní status. Ten závěr je parádní a možná mi přišel ještě dojemnější než jeho novější verze v poslední "Star Treku". Postava admirála Kirka je tu tentokrát více jak snesitelná a je vidět, že mezi ním a Spockem skutečno bylo silné pouto. Khan je parádní záporák.

neděle 31. května 2015

Střílejte na pianistu, Horečka sobotní noci, Champs, Jay a mlčenlivý Bob vrací úder, The Quiet Earth


Střílejte na pianistu (Tirez sur le pianiste, 1960) - 60 %
François Truffaut byl velký filmař a já mám rád filmy noir a kriminální filmy, ale tohle provedení mi prostě nějak moc nesedlo. Jsou zde dobré momenty, které se mi líbily po formální stránce, ale celkový příběh mě prostě nebavil. Sem tam na vás mrkne to, jak byl Truffaut vynalézavý a novátorský, ale to neznamená, že by ohromil.

Horečka sobotní noci (Saturday Night Fever, 1977) - 80 %
Když jsem film viděl poprvé a myslel jsem si, že to bude jen další "Pomáda", byl jsem pořádně překvapený. Ty písně Bee Gees evokují trochu jiné vyznění, ale tohle je pořádné drama, které navíc disponuje krásnými písněmi a výbornými tanečními čísly. Ale příběh hraje prim, a to je dobře, protože je výborný a skvěle natočený.

Champs (2015) - 70 %
I když bych v životě neboxoval - i když člověk tohle má říct až na smrtelné posteli - tak mě stejně box nějakým způsobem přitahuje. Má v sobě silné příběhy, což ve filmech vidíme snad neustále. I když je tohle příběh hlavně Tysona a Holyfielda, vůbec to nevadí, protože ti dva mají rozhodně o čem mluvit. Navíc to má alespoň snahu ukázat, že lze něco dokázat. Nejenom teda to, že budete vydělávat prachy, které rozfofrujete ani nevíte kam.

Jay a mlčenlivý Bob vrací úder (Jay and Silent Bob Strike Back, 2001) - 90 %
Mám takový pocit, že tohle byl první film od Kevina Smithe, který jsem viděl. Už tenkrát mi učaroval. Po letech se nic nezměnilo a ta dvojice zhulenců jsou pořád moje oblíbené postavy a těším se, když se mají zase někde objevit. Ne, že by to bylo tak často. Skvěle ujetý příběh, ale hlavně geniální postavy se skvělým hereckým obsazením.

The Quiet Earth (1985) - 75 %
Velice dobrý film, kterému se daří velmi efektně znázornit to, jak by vypadal svět poté, co by na něm zůstal jenom jeden člověk. Anebo jen pár lidí. Ten úvod je skutečně výborný a chování jediného člověka pochopitelné, pokud se vžijete do jeho situace, což v tomto případě není tak těžké. Finále je trochu zvláštní, ale v případě sci-fi až tolik ne.

čtvrtek 28. května 2015

Hlas krve, Dogma, Tristan a Isolda, Hercule Poirot: Vražda na golfovém hřišti, Čas po čase


Hlas krve (Apur Sansar, 1959) - 90 %
Satyajit Ray byl režisérem, který dokázal vytáhnout ze života přesně to, co je na něm krásné. Neplatí to jen o tom, že se skutečně dějí krásné věci, že jsou lidé šťastní, ale že se v jejich životech pořád něco děje. Někdy je to hezké, někdy je to kruté, ale pořád je o čem vyprávět. A Satyajit Ray tak činil skutečně krásně.

Dogma (Dogma, 1999) - 70 %
"Dogma" nepatří k mým oblíbeným filmům Kevina Smithe, ale díky tomu, že tam jsou dobré postavy - Jay je tu skvělý a výborně se Silent Bobem zapadnou - se to dá. Líbí se mi, jak se Smith nabourává do náboženství, jak se zaměřuje na některé jeho aspekty a hlavně při tom má pravdu. Samotný příběh mě tolik nedostal, ale ty dialogy jsou prostě dobré. Opět.

Tristan a Isolda (Tristan + Isolde, 2006) - 50 %
Ještě před Romeem a Julií tu byli Tristan a Isolda. Jen možná v tomhle provedení to není až tak zajímavé, jak by člověk chtěl. Hezká romance na pozadí historických událostí, kdy na vás trochu dýchne atmosféra artušovské Anglie, stejně jako příběhů ze severských legend. Romance mě ale nedostala a ani do dějinné pozadí mě nějak neoslnilo.

Hercule Poirot: Vražda na golfovém hřišti (Agatha Christie's Poirot: Murder on the Links, 1996) - 70 %
Možná to bylo tím, jak jsem byl celkem unavený, ale tenhle díl mě nějak moc nedostal. Není to až tak komplikované, jak to vypadá, ale na druhou stranu je to pořád velmi zábavné, což rozhodně tomuhle seriálu dělá velkou službu. Důležitým prvkem je zde i protivník, kterého tu Poirot má. Jsou skvělými soupeři.

Čas po čase (Time After Time, 1979) - 85 %
Malcolm McDowell je skvělý herec a v tomhle filmu krásně ukazuje, že dokázal zahrát i příjemné charaktery, které mají svojí hloubku. Je na něm pořád něco zvláštního, což je dáno dějem. Má rozhodně svoje kouzlo, jako celý film, který je thrillerem, ale tak příjemně odlehčeným a romantickým, že funguje ve všech rovinách - v té dramatické, krvavé i komediální a romantické.

středa 27. května 2015

Stíny, Clerks 2: Muži za pultem, Přežili jsme invazi, Hancock, Stalker


Stíny (Shadows, 1959) - 65 %
Film, který mě nedokázal chytnout za srdce, ale přesto zaujme. Když už ne příběhem, tak alespoň hudbou, která se vám dostane do těla. Jako kdyby vibrovala skutečně celým filmem. Je to příjemné, je to hezké, ale není to ohromující. To, že je příběh hlavně o vztazích a zbytečně se nehrotí, to je také docela fajn.

Clerks 2: Muži za pultem (Clerks II, 2006) - 100 %
Já tenhle film prostě miluju. Snad ještě víc než první, který byl pro Smithe přelomový. Jsou zde skvělé dialogy, jsou zde úchylné situace, a jsou zde výborné postavy, kdy hlavně Becky s tváří Rosario Dawson je skvělým tahem. Do téhle holky se dá snadno zamilovat. Nemůžu od toho filmu odtrhnout oči pokaždé, když se na něj dívám.

Přežili jsme invazi (Saints and Soldiers: Airborne Creed, 2012) - 50%
Opět takový průměrný válečný film, kde jsou scény, které vás zaujmou, ať už jen dialogové, anebo skutečně dějové, jenže stejně tak je zde hodně vaty, kde máte pocit, že básník nevěděl co říct a trochu se trápil. Chybí zase trochu víc akčních scén, ale na ty asi prostě nebyly finance, což je možné předpokládat i pro třetí film ze série.

Hancock (Hancock, 2008) - 60 %
Tohle je film, který neurazí a ani nenadchne. Jsou zde celkem dobré nápady, hlavně ten první se superhrdinou/bezďákem, ale to je pak přece jen trochu rozmělněno v klasické zápletce, která ale přece jen vrcholí nějakým tím překvapením. Skvěle vybraní herci dávají filmu něco navíc, což divák ocení. Příjemný mainstream, který zabaví.

Stalker (Stalker, 1979) - 70 %
Tohle je přesně jeden z těch filmů, které budu muset vidět ještě jednou, abych se ho pokusil docenit. Tarkovsky používá zajímavou formu, která na vás hned zapůsobí - myslím barevné schéma, které má dvě různé podoby. Je to ale náročné dílo, které vyžaduje vaši pozornost, vyžaduje, abyste přemýšleli. Rozhodně ale stojí za zhlédnutí.