neděle 22. září 2013

Jáson a Argonauti (1963) - 80 %

File:Jason and the argounauts.jpg
Jáson a Argonauti (Jason and the Argonauts, 1963)

Možná si řeknete, proč se vracím zrovna k tomuhle starému americkému filmu, který je klasickým provedením řeckých bájí, tedy takovým, které ignoruje příběhy samotné a upravuje si je podle sebe. Jenže ten důvod je prozaický a jsou to přesně dvě slova - Ray Harryhausen.

V dnešní době je trendem filmů, těch vysokorozpočtových, předvést co nejlepší triky, snažit se diváka co nejvíce ohromit, až se zapomíná na příběh. V tomhle směru je naprosto dokonale osvěžující vrátit se právě třeba o padesát let zpátky k filmu "Jáson a Argonauti", nebo k jiným skvělým kouskům, např. "Souboj Titánů". Tyhle filmy dýchají úžasným kouzlem, a to nejen díky tomu, že se jedná o filmy, které si na nic nehrají, jen vyprávějí příběhy, někdy trochu směšné, někdy hodně upravené, ale především díky tomu, že tyhle filmy obsahují sekvence, akční i méně akční, které byly trikově vytvořeny Rayem Harryhausenem. A věřte tomu, že jsou to triky, na které jen tak nezapomenete.

Film "Jáson a Argonauti" jsem viděl kdysi dříve, ale nepamatoval jsem si ho celý, pamatoval jsem si jedinou scénu, a to samozřejmě scénu s kostlivci. Dokonale na mě zapůsobila a já jsem nechápal, jak mohli něco takového vytvořit. No, přiznám se, že to nechápu ani dnes. Člověk může vědět, jak se triky dělali, že to je stop motion, ale stejně zůstává naprosto neuvěřitelné, jak se podařilo tak krásně sesynchronizovat souboje loutek se skutečnými herci. Tam snad nenajdete chybu, což se o dnešních digitálně "dokonalých" filmech říct nedá. Proto je snímek "Jáson a Argonauti" tak krásný, i když v ostatních ohledech se o tak výjimečné dílo nejedná.

Příběh vychází z klasické řecké báje o Jásonovi a jeho námořnících, Argonautech, kteří se s ním vydávají za zlatým rounem, artefaktem, který by mu měl zajistit trůn, jenž mu stejně právo platně patří. Současný král však nechce Jásona na trůn pustit. Film si dále s bájí trochu hraje a upravuje ji podle toho, jak se to hodilo filmařům. Zkrátili celé putování, trochu pozměnili scény. Tvůrci se hodně zaměřili na bojové scény, což je jen dobře. Ukazuje se tak skvělá Harryhausenova práce, a to nejen v souboji s kostlivci, ale také v souboji s hydrou anebo bronzovým rytířem. Mimochodem, scéna s kostlivci se natáčela čtyři měsíce. Jak je ve filmu patrné, tenhle čas rozhodně nepřišel vniveč a byl využit dokonale. Právem se jedná o vrchol filmu, jak byl očividně také chápán, protože se jedná o scénu v podstatě závěrečnou.

"Jáson a Argonauti" má v konečném důsledku celkem jalový scénář. Je to obyčejný příběh o touze něčeho dosáhnout a jít za tím přes všechny překážky. Je to také příběh o lásce, což je sice hezké, ale závěr klasické báje je naprosto jiný. "Jáson a Argonauti" tak končí klasickým happy endem, což naprosto ničí báji a její smysl. Jenže stejně si nemůžu pomoct. Za ty scény, na kterých dělal Ray Harryhausen, prostě musím dát vyšší hodnocení. Je to naprosto neskutečné a současné triky s tím nemohou soutěžit. Kéž by se vrátila éra ručně dělaných triků. Nebo ani ne éra, ale kdyby existovalo studio, které se na ně zaměří, byl bych opravdu šťastný. Snad se to někdy stane.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se mají dělat triky.
Hodnocení: 80 % za to, že lepší bitvu s kostlivci prostě neuvidíte



Žádné komentáře:

Okomentovat