čtvrtek 3. května 2018

Abe & Phil's Last Poker Game, Kimi no na wa., Woody Woodpecker, Wunderland, Zombies




Takové milé rozloučení Martina Landaua, který ani ke konci života nic neztratil ze svých hereckých schopností. Asi jsem už někde psal, že filmy o stárnutí, případně o umírání mě poslední dobou docela baví. Ne, že bych se tedy u nich smál, ale je v nich něco, co je prostě pravdivé a má to pozitivní poselství.

Kimi no na wa. (2016) - 80 %
Myslím, že je velká škoda, že se ještě nepodařilo japonské anime pořádně dostat i do českých kin. Myslím, že má celkem velký potenciál, i když je pravda, že aby to bylo komerčně úspěšné, asi by to docela dlouho trvalo. Ale i tak je to škoda, protože snímek "Kimi no na wa." je důkazem toho, že o hodně přicházíme.

Woody Woodpecker (2017) - 30 %
Nemám rád hrané filmy s animovanými postavami, protože to většinou nefunguje. Budiž králík Roger výjimkou. Ale film "Woody Woodpecker" rozhodně nemá na to, aby nějak více zaujal. Rodinný film, kde je od začátku jasné, jakým směrem se děj vydá. A nebojte, tvůrci vás nezklamou, přesně takové to bude. A Woody je tu spíš otravný.

Wunderland (2018) - 50 %
Válečný film, který asi ničím moc nepřekvapí, ale většinu doby jsem u něj měl pocit, že by se skutečně mohl odehrávat během druhé světové války. Uniformy a jejich materiály tomu celkem odpovídaly, stejně jako vybavení, které vojáci měli. Ale jinak snímek spíše průměrný, tedy koukatelný.

Zombies (2018) - 10 %
Teda tohle je vážně velká šílenost. Zombie tu vypadají jako cosplayeři, kteří jsou na Joker-con, pro jistotu jsou tu i menšinoví herci nabíleni, aby jako zapadli, ale na druhou stranu pak převládají na druhé straně, postav "obyčejných" lidí. Ale v klidu, v hlavní roli běloši. Disney vytváří hodně divné stereotypy, nebo vlastně ne, on je akorát podporuje.