středa 7. února 2018

Die Brut des Bösen, Ooru naito rongu, Salinger, Score: A film Music Documentary, Shiryô no wana




Die Brut des Bösen (1979) - 70 %
Tak jo, tohle je tak blbé, tak jednoduché, ale za mě tak dobré, že jsem se prostě skvěle bavil. Jeden by si myslel, že tohle nemůže fungovat, ale ono to funguje. Tohle je film, který mě dokázal tak nabudit, že jsem v době, kdy jsem na něj koukal, prostě zapomněl, že jsem naštvaný, že mě něco trápí. Parádní béčko.

Ooru naito rongu (1992) - 60 %
Japonci prostě dokáží kombinovat žánry, jak to nikdo jiný moc nedokáže. Tohle skutečně chvíli vypadá jako teen komedie, případně drama o nesmělých mladících, kteří si chtějí vrznout, ale najednou se to mění v pořádně gory movie, který se ještě dokáže proměnit v revenge snímek. A ono to funguje.

Salinger (2013) - 60 %
Dobrý obraz jednoho z nejvýznamnější spisovatelů Ameriky posledního století - a toho tolik nenapsal - dokument, který se zabývá jeho tvorbou, jeho životem, jeho dopadem na další, ale je nesmírně kažen hranými scénami, jež jsou zde naprosto zbytečné a nijak neumocňují to, co je pamětníky a dalšími sdělováno. Salinger je ale jednoznačně zajímavou osobností. Vlastně byl.

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu.

Shiryô no wana (1988) - 70 %
Japonci jsou prostě frajeři a musí se jim nechat, že i hodně drsný a krvavý snímek dovedou podat takovým způsobem, že vám nad tím mnohdy zůstává rozum stát. Tohle má zajímavou zápletku, je to napínavé, špinavé, ale přitom to má skvělou hudební složku, která se k filmu na první poslech nehodí. Ale přitom to dohromady funguje.