neděle 25. června 2017

Padesát odstínů temnoty, My děti ze stanice Zoo, Chronic, Najal jsem si vraha, Zmýlená neplatí


Padesát odstínů temnoty (Fifty Shades Darker, 2017) - 20 %
Je to stejné jako první díl. Jednoduše špatný film, od kterého očekáváte, že bude alespoň sexy, ale on není. Dakota je sexy v jedné jediné scéně, jinak je neskutečně trapná a divím se jí, že jí tohle bavilo hrát. Jamie je fajn, ale jeho postava jde do kelu, nemluvě o tom, že je nebolí huba z toho, co říkají za sračky. A něco drsnějšího? Ani omylem!

My děti ze stanice Zoo (Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo, 1981) - 80 %
Nesmírně syrový film, ze kterého se vám rozhodně nebude dobře spát. O filmu jsem slyšel dávno, ale ten český název ve mně evokoval něco pro děti. Ne, tohle není pro děti, ale je to docela dobré pro rodiče, aby viděli, jak se mže jejich dítě také bavit. Je docela smutné, že po více jak třiceti letech je snímek stále nesmírně aktuální.

Chronic (Chronic, 2015) - 60 %
Tim Roth je dobrý, snímek je hodně depresivní, a to jsou jeho hlavní prvky, které vás upoutají. Umírání není jednoduché a není ani jednoduché se s ním dennodenně setkávat a vlastně pomáhat lidem, aby to umírání bylo lepší. Snímek není tak dějový, je pomalý, ale tušíte, kam spěje. Není to snadné sledování.

Najal jsem si vraha (I Hired a Contract Killer, 1990) - 60 %
Aki Kaurismäki je skutečně minimalista, kdy teď v podstatě se třemi postavami - i když zakotvenými do společenského prostředí - dokáže ukočírovat zajímavý příběh, který má dobré východisko, jež ale není dle mého natočeno tak aby byl jeho potenciál využit naplno. Snaha muže nechat se zabít je ale absurdně zvláštní.

Zmýlená neplatí (I soliti ignoti, 1958) - 60 %
Na mě to má ze začátku hodně pomalé tempo, takže jsem se přistihnul při tom, že mě to vlastně moc nebaví a že tu je jen pár momentů, u kterých bych se bavil. Následně dojde k tomu, že film získává lepší tempo, postavy jsou živější, film je zábavnější, ale aby mě to skutečně uchvátilo, k tomu nedošlo.