Chci žít!, Ida, Ima, ai ni yukimasu, Půlnoční polibek, Věříme v lásku

Chci žít! (I Want to Live!, 1958) - 70 %

Kdyby nebyla Susan Hayward místy tak moc teatrální, až jí to nevěříte, tak by si film zasloužil ještě vyšší hodnocení, ale přece jen tohle přehnané přehrávání mi trochu vadilo. Naopak její poslední scéna je v tomhle docela pěkně umírněná a má pak ten správný dopad. Siné drama o spravedlnosti a trestu smrti.

Ida (Ida, 2013) - 60 %

Většinou se to nestává, ale u tohoto snímku mě více zaujala vizuální stránka než děj. Obvykle je to příběh, který mě dostane, ale tahle černobílá kamera byla tak krásná, že jsem jenom zíral. Bohužel příběh, i když není špatný, mě tolik okouzlit nedokázal a příběh jeptišky těsně před slibem je místy celkem očekávaný.

Ima, ai ni yukimasu (2004) - 90 %

Pořád mi přijde neskutečné, že jedna země dokáže vyplodit tak neskutečné bizarnosti, u kterých se vám může zvedat kufr a kde jakákoli morálka dostává na prdel, a pak dovede natočit něco tak krásného, dojemného, nádherného, jako je snímek "Ima, ai ni yukimasu". Ale Japonci tohle prostě umí a je to moc dobře.

Půlnoční polibek (In Search of a Midnight Kiss, 2007) - 70 %

Na začátku se musíte seznámit s postavami, které vám mohou být celkem snadno protivné, ale jakmile si na ně trochu zvyknete, uvědomíte si, že to není tak špatné a že hlavně díky skvěle napsaným dialogům je snímek dobře úderný. A nakonec funguje i ta romantická rovina, což se dalo čekat ještě méně.

Věříme v lásku (Zuo you, 2007) - 75 %

Tohle je hodně dobrý příběh. Už jen něco takového vymyslet si zaslouží obdiv, protože i když zde vzniká milenecký trojúhelník, nebo vlastně možná čtverec, není to proto, že by dotyční chtěli, ale je to proto, že chtějí zachránit dítě. I když je to ke konci už takové nejisté a neuzavřené, pořád je to dobré a silné.