čtvrtek 17. září 2015

Satyricon, 7 Minutes, Baron Prášil, Cesta naděje, Myortvye docheri


Satyricon (Fellini - Satyricon, 1969) - 35 %
Natočí to Fellini, a tak je to okamžitě umění. Mně tenhle film opravdu moc nedal a skoro se sám sobě divím, že jsem to zvládnul až do konce. Dějově je to příliš rozhárané na to, aby to zaujalo i neuvědomělého diváka, úchylné to zase není tolik, aby si z toho lidé udělali kult, prostě je to celkově divný film, který mám jen za sebou a to je všechno, co o něm mohu říct.

7 Minutes (2014) - 45 %
Tak já nevím. Forma vyprávění dobrá, ale po Tarantinovi už to prostě není ono. Příběh není úplně nudný a jsou zde momenty, které s vámi dovedou zahýbat. Jenže stejně je to v konečném součtu takové průměrné a ne až tak zábavné. Ne, že bych se přímo nudil, ale rozhodně jsem se pro film nijak nenadchnul.

Baron Prášil (1940) - 65 %
Ten název docela klame tělem, protože tady o klasického Prášila, tedy Münchhausena. Je to komedie o jednom baronovi a o tom, jaká mohou vzniknout nedorozumění z toho, když se řekne pár lží anebo se něco neřekne. Čí je vlastně Benda syn, to je až do konce záhada. Film není třeskutě vtipný, ale Vlasta Burian mě po nějaké době opět potěšil.

Cesta naděje (The Water diviner, 2014) - 60 %
Russell Crowe se pustil do vlastního filmu, který se obrací na válečnou australskou historii a na bitvu v Turecku, která dopadla pro australskou stranu velmi tragicky. Crowe je dobrý herec a celý film utáhne celkem v pohodě, ale tady se nesnaží vynikat, i když se mu to daří. Film je místy příliš patetický a příliš se hraje na jistotu, ale dal jsem ho celkem bez problémů.

Myortvye docheri (2007) - 60 %
Zajímavý příběh, který i zavání originalitou, navíc ruské prostředí snímku nesmírně svědčí a je využito pro prohloubení depresivní až děsivé atmosféry. Na mě je ale snímek přece jen moc utahaný, než aby udržel mou pozornost celou dobu, co jsem se na něj díval. Pojetí a relativní originalita se ale počítají.