neděle 9. února 2014

Zachraňte pana Bankse, Metallica: Through the Never, Moje superbejvalka, Mike Tyson: Undisputed Truth, Elles n'oublient jamais


Zachraňte pana Bankse (Saving Mr. Banks, 2013) - 80 %
Kritizovat film ze studia Walta Disneyho za to, že je moc moc uhlazený, že jede na jistotu, mi přijde naprosto imbecilní. Nereaguji na konkrétní komentář zde, ale na recenzi v Cinemě (opravdu za tyhle objevné věty někdo dostává peníze). Je to asi jako říkat, že Japonci mají šikmé oči. Ano, studio si jde svou cestou, ale prostě dostanete to, co čekáte. Příběh, který je laskavý, který velebí Walta Disneyho, ať už byl ve skutečnosti jakýkoli, příběh, který adoruje Disney jako značku. No a co? Tohle přesně tenhle film má dělat, dař se mu to a překvapivě je to i ve své délce více jak snesitelné. Navíc Tom Hanks je prostě výborný, i když pravda, Emma Thompson ho výrazně zastiňuje. Skvěle si sedli, já jsem dostal dávku emocí, které nejsou překvapivě podány až tak pateticky a klidně si tenhle film zase rád pustím. Tohle je přesně to, co od Disneyho čekáte. Krásná iluze toho, že i když je to kolem na hovno, aspoň na ty dvě hodiny může být líp.

Metallica: Through the Never (Metallica: Through the Never, 2013) - 80 %
Metallicu už jsem pěkně dlouho neslyšel, a tak jsem rád, že jsem si ty jejich parádní songy zase mohl oživit. "Metallica: Through the Never" je v podstatě záznam koncertu, ale s tím, že je doplněn o docela jednoduchý příběh, který má ale ten správný náboj. Strhne vás ale hlavně hudba, která dokazuje, že ani okolo padesátky nejsou tihle pánové nudní a pořád v sobě mají pořádnou sílu.

Moje superbejvalka (My Super Ex-Girfriend, 2006) - 50 %
Tohle je snímek, u kterého jsem se docela bavil a konečně jsem si začal uvědomovat, že Uma Thurman je vážně kočka. Nevím, proč mi to po "Kill Billovi" pořád ještě trvalo. Komedie, která většinou asi neurazí, stejně jako nenadchne. Proto bych jí dal takových pěkných 50 % asi nejlépe.

Kdo by to byl řekl, že tenhle chlap, který se proslavil v ringu a byl pořádný agresivní magor, se nakonec ještě proslaví jako stand-up komik. Zní to trochu jako klišé, zvlášť když si člověk vzpomene na snímek "Zuřící býk", ale hlavně na boxera LaMottu, který se nakonec také živil jako stand-up komik. Pravda, on měl přece jen svůj klub, kde se snažil to nějak doklepat. Mike Tyson je v tomhle dobrý z hlediska mezinárodního. Je to hlavně v tom, že se dokáže na sebe a na to, co dělal, dívat z nadhledu a je schopen si ze sebe dělat srandu. Doufám, že si to nějak znovu nepodělá.

Co si budeme nalhávat, tohle je snímek, který jsem si sehnal jenom proto, že v něm hraje Nadia Farès, která mě okouzlila v "Purpurových řekách". Má něco s Rachel Weisz, ale navíc ještě mluví francouzsky. Sluší jí to i v tomto snímku, a že toho z ní uvidíme docela dost. Film navazuje na americké thrillery konce 80. a začátku 90. let. Dává do hlavního dění nevěru a důsledky z ní plynoucí, navíc je v centru i dítě, aby to mělo ten správný náboj. Bohužel z hlediska intenzity nejsou scény nijak silné, spíše je to celé takové o čekání, nikoli o očekávání. Jednoduše řečeno, tenhle snímek není napínavý, a nakonec není ve své výpovědi ani moc intenzívní.