Lollipop Monster, Bling Ring, Blood, Třetí muž a MacGyver and the New Citan

Dnes se mi do toho seznamu, co jsem viděl, dostal i jeden kraťas, ale to prostě nešlo odolat. Však uvidíte sami.

Lollipop Monster (2011) - 60 %

Tenhle německý snímek na vás dopadne hlavně svou syrovostí. Je celkem přímý, nesnaží se o zkreslování skutečnosti, a to je na něm skvělé. A to i přesto, že sem tam využívá surrealistické animace. Zobrazuje svět dvou odlišných dívek, svět, který je krutý, není vždy laskavý, ale ani ony nejsou jen jeho oběťmi. Závěr je očekávaný, ale v tomhle případě o něj zase tolik nešlo. Šlo o dojmy. Ať už jste tučnější Barbie, nebo emo rebelka, osud vás může spojit. A intimita není jenom krásná.

Bling Ring: Jako VIPky (The Bling Ring, 2013) - 75 %

Film na základě článku v režii a podle scénáře Sofie Coppoly. Trochu jsem se toho bál, protože slavná dcera slavné režisérské legendy, poslední dobou trochu ztrácí, ale na mě osobně tenhle snímek udělal dojem. Zajímavá kamera, sem tam až moc novátorská, nám vypráví příběh o tom, jak je cool být v domě celebrity a trochu si nakrást. Film skvěle ukazuje to, jací jsme šmejdi, a to v jakémkoli věku. Přátelství? Co to sakra je?! Emma Watson má dobře zaděláno na zajímavou kariéru.

Třetí muž (The Third Man, 1949) - 85 %

Skvělý film noir, pro mnohé snímek, který tento žánr definuje. Orson Welles ve své klasické roli, kdy se objeví jen na pár minut, ale naprosto změní chápání celého děje a dosavadního dění. Skvělé zvraty a naprosto neočekávaná hudba. Tohle je něco, co musí milovníkům filmů udělat radost. Přesto si nemohu pomoct, že k tomu, aby film naprosto dokonale vytvářel dojem jedinečnosti, ještě něco chybí. Jako kdyby nebyl dokonale konzistentní.

MacGyver and the New Citan (2011) - 80 %

Z nostalgie si tenhle kraťas zaslouží prostě vyšší hodnocení. MacGyver byl mým hrdinou a do jisté míry jím navždy zůstane. Obyčejný člověk, co byl jen hodně šikovný. Dokonalý tah od tvůrců. Památná role Richarda Deana Andersona, který je i po šedesátce pořád výborný a ve mně je malá naděje, že se ještě vrátí v novém seriálu. Tohle je sice "jen" dlouhá reklama na Mercedes, ale RDA zde předvádí kousky, které ho proslavily. Díky mu za to.

Kdybyste se chtěli podívat, video je volně dostupné.

Blood (2012) - 50 %

Britské krimi, které má celkem dobré obsazení a zajímavé východisko. Bratři policajti vezmou spravedlnost do svých rukou a pak sami musejí vyšetřovat zločin. Na první pohled výborné, po zhlédnutí se mohou dostavit rozpaky. Vyhrocené scény vyvěrají z moře klidu, v kterém se snímek plácá. Je to kontroverzní, ale přitom je to celkem nezáživné. Čekáte, až přijde konec, ten se dostaví, a vy na snímek asi celkem rychle a ne až tak neochotně, zapomenete.

Al-too-bi: Riteon Too Beiseu, Království lesních strážců, Kouzelníci, Escape from Planet Earth, Šakal

Dnes pokračuji v novém modelu v´mých krátkých komentářů k jednotlivým filmům. Stejné komentáře najdete i na ČSFD.

Al-too-bi: Riteon Too Beiseu (2012) - 50 %

Tohle je obyčejný "Top Gun", akorát v jihokorejském provedení a zase tu tolik nejde o tu ženskou, i když ani ta nechybí. Film je známý také jako "Black Eagle", "R2B: Return to Base" anebo "Soar into the Sun". A také pod korejskými názvy, které v jejich rozsypaném čaji neumím ani přečíst. Je tu hollywoodský hudba, hollywoodská zápletka a hollywoodská nuda. Proč se zahraničí snaží dělat velkofilmy v americkém a ne národním stylu? Ale jo, na ten průměr se to dokope. Ale spíš ze soucitu.

Království lesních strážců (Epic, 2013) - 45 %
Tak je mi líto, ale z něčeho, co se tváří jako variace na "Arthura a minimoje" zrovna moc odvařený nebudu. Ono to také nic jiného není. Holka, co má blbý vztah s tátou, se promění v malou, aby se jejich vztah zlepšil asi proto, že on ji neuvidí. Ona se zatím postaví na stranu malých rytířů, protože tihle borci by asi sami nezvládli boj proti Maltazardovi. Maltazard se zde sice jmenuje jinak, ale je to úplně jedno výsledek je stejný. Pro děti líbivé, když jim nebude vadit ten pocit, že tohle už viděli. A že to má skvělou animaci? Tak to "Pacific Rim" taky a přitom to je příšerná blbost.

Kouzelníci (The Incredible Burt Wonderstone, 2013) - 60 %
No co. Prostě mě baví Jim Carrey a s tím nic neuděláte. Poslední dobou si dává spíš vedlejší postavy ("Kick-Ass 2"), ale o to více mu to v nich jde. Jeho kouzelník je v tomhle případě naprosto dokonalý a šílený a je fakt, že kromě obličeje Steva Buscemi je to to jediné, co si budu ze snímku pamatovat. Docela jsem se bavil, i když kostra filmu je klasické klišé o tom, jak se člověk dokáže během několika dní naprosto změnit a být zase hvězdou a milým člověkem.

Escape from Planet Earth (2013) - 50 %
Neschopnost natočit něco originálního v oblasti animovaného filmu je mi trnem v oku už docela dlouho. Nevím, jestli už je žánr skutečně tak vyprázdněný, ale copak jsme tu nedávno neměli "Planetu 51"? Ta měla stejnou zápletku, akorát z cizí planety se chtěl dostat člověk. Tady unikají ufouni z naší. No, a to je vlastně celé. Že by zase někdo přišel s něčím novým? Vezme si tuhle výzvu na triko zase "Pixar"? Nějaké projekty se u nich rýsují, tak uvidíme.

Šakal (The day of the Jackal, 1973) - 85 %
Tohle je jeden z vrcholů kriminálních filmů se špionážní tématikou, respektive s tématikou atentátů. Naprosto chladný snímek, který na vás tlačí svou ponurou atmosférou, která je téměř bez soundtracku. Právě tahle odtažitost od postav a zaměření na vraha, je ukázkou toho, jak může být daný žánr silný. V poslední době se to podařilo filmu "Jeden musí z kola ven". Podobná atmosféra, podobný chlad, který vás prostupuje do morku kostí.

A to je všechno. Z tohohle výběru si rozhodně nenechte ujít "Šakala", to je věčná klasika. Jestli máte Jima Carreyho, tak zkuste "Kouzelníky", ale jinak zase není moc o co stát.

Beyond the Trophy, Assassins Tale, U mong pa meung, Barbie a Růžové balerínky, Stážisti a Arsen Lupin

Vzhledem k tomu, že jsem poslední dobou docela zaneprázdněný tvorbou na jiných webech a nezvládám prostě psát recenze na všechno, co vidím (ono je toho docela dost), rozhodl jsem se pro trochu jiný model. Ten bude spočívat v tom, že budu zveřejňovat jen krátký seznam toho, co jsem viděl. U toho vždy bude uvedeno procento, kolik filmu dávám a krátký komentář. Nebudou to tedy recenze, ale jen krátké názory na daný film, vždy tak okolo pěti filmů (plus mínus pět). Kdyby se jednalo o film, ke kterému chci napsat víc, tak se tu objeví celá recenze. Takže, dneska je 18. října a začínáme s krátkými komentáři. Pod každým názvem pak najdete odkaz na ČSFD.

Beyond the Trophy (2013) - 30 %

Film, který by se chtěl tvářit jako zamotaná gangsterka, ale místo toho je to jen nudné vyprávění Michaela Madsena, kterého se snaží doplnit Eric Roberts, hvězda filmu. Trochu se zde střílí, šňupe, ale ani ty prsa tu pořádně nejsou. Do toho se ještě pustí cool soundtrack, aby se neřeklo.

Assassins Tale (2013) - 20 %

Tohle je přesně ten typ filmu, co kolem vás proběhne a vy z něj máte kulové. Akční film, kde se jen blbě kecá a hraje se na postavy, které mají být zajímavé - sakra, vždyť má jít o nájemné vrahy - ale vy máte pocit, že je to banda joudů, co by mohla dělat ve fabrice a sejít se večer u pivka a bavit se o nových nýtech. Bylo by to pro vás stejně záživné.

U mong pa meung (2011) - 30 %

Tak tohle je snímek z Thajska, taková trochu stylizovaná šílenost, která se tváří jako historický film, na serverech je to mnohdy uváděno jako horor, ale ve skutečnosti se jedná o červenou knihovnu, kde se skoro dvě hodiny řeší naprosto labilní dilema mezi třemi lidmi. je to asi založeno na tradicích a na národním cítění, smyslu pro čest a snaze okouzlit digitální motýlky a vypravěčským stylem, ale tak nějak se to seklo. Mimochodem americký dabing je skutečně příšernost. Snímek je známý také pod názvem "At the Gate of Ghost".

Barbie a Růžové balerínky (Barbie in the Pink Shoes, 2013) - 35 %

U tohohle snímku jsem byl nakonec trochu hodnější a sám mu 35 % místo těch 30, co jsem zamýšlel původně. Tohle je blbiny pro děti, co si s panenkami hrají a nevadí jim, že animovaná pohádka nemusí být řemeslně dokonalá. Podlaha v tančírně baletní školy se pod baletkou skoro prohýbá, a to přitom vypadá jako modelka. No, někdy technika zklame. Neoriginální pohádka klasického popelkovského ražení a pěkným tanečním číslem na závěr.

Stážisti (The Internship, 2013) - 30 %

To, že je Vince Vaughn neskutečně nesympatický herec, kterého snesu jen v "Nesvadbových", to je jedna věc, ale co tady předvádí Owen Wilson... No, pochopil jsem, proč ho někteří nesnášejí. Tolik prázdných, tupých a ubohých keců, které mají být vtipné jen proto, že oba herci mluví strašně rychle, už jsem dlouho neslyšel. Klasický trapně happy endový průběh to zachrání, je zde jedna zbytečná romance a v konečném důsledku je to pro mě lepší než "Z cizího krev neteče". Ale ne zas o tolik. Aspoň jsem to nemusel přetáčet dopředu.

Arsen Lupin - zloděj gentleman (Arsène Lupin, 2004) - 35 %

Co že na tom filmu bylo tak dobré? Eva Green. A co dál? Eva Green. A to jsou mé pocity. Dlouhé, neskutečně roztahané ve snaze zase jednou ukázat, že i ve Francii umí natočit dvouhodinový spektákl v americkém stylu. Neumí a nevím, proč se o to snaží. Francouzská kinematografie byla vždycky skvělá, když byla soběstačná. Tyhle bessonovské komplexy jsou příšerné. A to se na tom ani Besson nepodílel.

Co závěrem? Jednoduše to, abyste na tyhle filmy radši ani nekoukali. Ani jeden nestojí za tu ztrátu času.

jOBS (2013) - 60 %

jOBS (jOBS, 2013)

Apple nikdy nebyl značka, kterou bych preferoval a přiznám se, že jsem si od této společnosti nikdy nic nekoupil. A ano, jeden z rozhodujících faktorů byla cena. Ten druhý skutečnost, že věci od IBM, Microsoftu a jím podobných jsou mi prostě bližší. Osobnost Steva Jobse však byla vždy do jisté míry fascinující, proto mě docela vyděsilo, když si tohoto vizionáře a pravděpodobně i génia - záleží, jak takovou osobnost chápeme - zahrál Ashton Kutcher, kterého rozhodně nepovažuji za dobrého herce. Velice mě potěšilo, když mě vyvedl z omylu.

První trailer mi řekl, že tohle nebude dobrý film. Bude to patetické, bude to zaměřené jednostranně na tuto osobnost a Ashton Kutcher bude tím, kdo to potopí na dno. Jenže se stalo něco neočekávaného, alespoň z mého pohledu. Film je patetický, je jednostranně zaměřený a postavu Steva Jobse jednoznačně adoruje, i když je zde několik momentů, které jasně ukazují, že svoje chyby měl. To ale každý tak nějak věděl už za jeho života. Jenže Ashton Kutcher film nepotopil, naopak. Je tím, kdo ho táhne od obyčejného životopisu o nějakém člověku, k něčemu trochu lepšímu.

Snímek "jOBS" nebo "Jobs", jak chcete, je životopis, který se vyhýbá tomu skutečně smutnému, nechce hlodat do zdravotního stavu, opomíjí některé důležité události, naprosto ignoruje obrovský boom Applu v posledních letech, jako nejnovější produkt zmiňuje iPhone, což je přece jen dost málo. Proč se zde nemluví o Stevově nemoci? Tohle je přece jeden z nejsilnějších momentů jeho života? Proč neukázat titána, který sice zemřel, ale za sebou zanechal dílo, které bude těžko překonáno? Byl jeho vztah s Wozem skutečně tak pohodový, jak se ve filmu ukazuje? Jasně, Jobs ve filmu místy ukazuje, že byl celkem šmejd a city u něj sem tam byly a na druhém, třetím - desátém? - místě, ale je tohle to nejhorší? ale tvůrci se celkem pochopitelně drželi hesla "O mrtvých jen dobře", a tak spíš jen naznačili, než aby to nějak rozvedli.

"jOBS" je pak vlastně filmem o tom, jak jeden člověk měl vizi, tu dotáhl k vytvoření obrovské společnosti, která dostala na prdel od Billa Gatese, ať už legální nebo nelegální cestou, valná hromada se ujistila, že Steve už Apple dál potápět nebude, aby si o pár let později uvědomili, že potřebují toho zahradníka a znovu ho zaměstnají jako CEO. Nakonec to bylo rozhodnutí geniální a celý svět se může těšit ze všech těch iVěciček, které můžeme najít v obchodech i Apple Storech. Není to vlastně film o člověku, který byl dobrým podnikatelem? Ono vlastně ve filmu ani není moc vidět, co dokázal, ale hodně se o tom mluví. Dáno je to i stylem natáčení, kdy sledujeme spíše jen útržky z života, útržky, které možná nejsou ani tak moc důležité. Opravdu byl Steve od vyhození z Applu jen zahradníkem? Ne, jasně, bylo tam víc, ale to je silně přeskočeno. Jako životopis má "jOBS" celkem dost mezer, které by stálo za to zaplnit.

Co se ale týká hereckého obsazení, to bylo výborné. Herci jsou svým předobrazům podobní, což oceňuji. Michael Bay ve svém "Pot a krev" na nějakou podobnost nakašlal. Nejde však jen o podobnost, ale o to, jak se svých rolí zhostili. Zhostili se jich s umem a v podstatě nikdo zde nekazí celý film z pohledu postav. Ashton Kutcher nevyčnívá tolik, jako jiné hvězdy v hlavních rolích životopisů, ale to je dobře. I život Steva Jobse byl o jiných lidech. Ashton sem tam přehrává, ale to k němu už tak nějak patří. Jinak se opravdu snažil a je to poznat. Když nebude hrát v každé kravině, co mu přinese peníze, možná by ještě mohl světu ukázat, že je schopným hercem. Jsem na to docela zvědavý. Jinak "jOBS" neoslní, ale takový propadá, jaký jsem čekal, to také není.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět něco málo z Jobsovaživota.

Hodnocení: 60 % za oslavu "hrdiny", ale jinak za celkem dobré herecké výkony, překvapivě

Zlatá Sindibádova cesta (1973) - 80 %

Zlatá Sindibádova cesta (The Golden Voyage of Sinbad, 1973)

Sindibád se vydal na další cestu, tentokrát proto, aby nasel tři zlaté pláty, které, pokud budou vhozeny do studně osudu, mohou člověku přinést věčné mládí a bohatství. Sindibád má díky osudu v rukou jednu z desek, ta další je v rukou vezíra, který se Sindibádem loď podnikne, no a ta třetí se nachází na tajemném ostrově Lemurii, což je jeden z bájných ostrovů, o němž se vypráví různé pověsti. V cestě jim ale stojí zlý čaroděj Koura, což je jména pro zločince jako dělané. To on chce pro sebe moc desek a je ochoten udělat skoro všechno. Hlavně skoro všechno druhým osobám.

Kentauři, obři, malí létající šmejdi, velcí létající šmejdi, indické bohyně, oživlé sochy, tohle všechno a mnohem více, potká Sindibáda na jeho cestě na ostrov. Cestě, která rozhodně nebude probíhat způsobem, jenž by si přál. Sindibáda i jeho posádku čeká utrpění, blízkost smrti téměř neustálá, musí se vypořádat s krásnými ženami i zlotřilými zlosyny. Velmi akční film, který dal opět prostor vyniknout trikovému mágovi z největších. Ray Harryhausen zde opět předvádí v tom nejlepším možném světle a dokazuje nám, že za mistra nebyl považován jen tak náhodou, ale proto, že byl skutečně schopný. Myslím, že by si hodně rozuměl s tvůrci starých českých trikových filmů, především pak s tvůrci snímku "Cesta do pravěku".

Co si budeme povídat, Sindibádova dobrodružství se mi zamlouvají hlavně díky své trikové stránce, protože to je prostě něco, co se jen tak nevidí. Líbí se mi současný trend vizuálního šílenství, kdy na plátnech můžeme vidět věci, které bychom jinak neviděli, ale na druhou stranu si říkám, že by to chtělo i něco trochu jiného. Asi srdce. A to z mnohých filmů současné tvorby prostě necítím. "Zlatá Sindibádova cesta" je přesně tím filmem, který mi to srdce ukazuje, a já jsem rád, že se na takový film mohu koukat. Je to potěšení, takové, že člověk promine i nějaké ty slabiny, které zde rozhodně jsou.

Kde slabiny hledat? Tak do jisté míry v příběhu, který je vlastně celkem jednoduchý, i když pravda, alespoň takový mytologický, i když mám pocit, že s mytologií a její geografií si nikdo moc hlavu nelámal. Jsou zde řecké, arabské i indické prvky v jednom. A vypadá to dobře, to zase ne, že ne. Herecké výkony nejsou nijak závratné, ale potěší například přítomnost Martina Shawa, kterého jistě většina českých diváků zná ze seriálu "Profesionálové".  Je to představitel Doyla. Ženská hrdinka je zde hlavně proto, že je to kočka, ale tak to přece k dobrodružstvím patří - krásné ženy. "Zlatá Sindibádova cesta" je tak v konečném důsledku další skvělou dobrodružnou podívanou, kde se budete těšit na každý další trikovou scénu, která má přijít.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět příběh, který je celkem naivní, ale s efekty, které jsou opět úžasné.

Hodnocení: 80 % za to, že jsem měl zase jednou pocit, že krása filmu je v ruční práci

Sedmá Sindibádova cesta (1958) - 80 %

Sedmá Sindibádova cesta (The 7th Voyage of Sinbad, 1958)

Když už jsem viděl snímek "Jáson a Argonauti", říkal jsem si, že by bylo docela fajn se podívat i na další tvorbu trikového mága Raye Harryhausena. A tohle byl můj cíl. Nepočítal jsem s tím, že budu svědkem nějakého skvělého filmu, co se týká stránky herecké  nebo scenáristické, ale počítal jsem s tím, že budu sledovat naprosto úžasné vizuální efekty. To se mi opět splnilo a Ray Harryhausen ukázal, že i jeho starší kousky jsou vizuálně naprosto dokonalé.

Když říkám naprosto dokonalé, myslím to opravdu vážně. "Sedmá Sindibádova cesta" - a nejen o na - je krásnou ukázkou toho, jak jsou všechny trikové scény dotahovány k dokonalosti. Hledejte zde chyby, ale najdete jich skutečně málo, pokud vůbec nějakou. V dnešní době je skoro normální, že každý film obsahuje nějakou chybu. Je to třeba část techniky, která se hloupě objeví v záběru, nebo je to herec komparsu, který se objeví v cestě kulky, ale přitom zůstane nezraněn. A to není jen případ nízkorozpočtové produkce, tohle je problém, který se týká i drahých a těch skutečně drahých filmů. Jak je možné, že Ray Harryhausen měl tohle všechno vychytané?

Měl na to čas. To bude asi jeden ze základních důvodů. Některé scény dělal skutečně dlouho. Na druhou stranu, i v dnešní době je na vychytání nedostatků celkem čas, jen se zjistí až pozdě, třeba ve střižně, a to už je docela problém něco přetáčet. Proč se chyby nevychytají hned na začátku, během natáčení? Mám skoro pocit, že v dnešní době je naprosto normální snažit se diváka trochu ochcat a nenabídnout mu to nejlepší, ale jen to, co se jako nejlepší tváří. O to více pak potěší film, který už za pár let bude mít na krku šedesát křížků. Potěší tím, že se dbalo na detaily, myslelo se na to, jak bude scéna vypadat, jak realistické a přesné všechno bude. Filmy, které se natáčely později a tvářily se jako něco naprosto převratného, byly jen výsměchem Harryhausenově snaze. A také výsměchem divákovi.

"Sedmá Sindibádova cesta" pojednává o tom, jak se Sindibád snaží pomoct princezně Parise, která byla zmenšena na velikost láhve. Už zde je jasné, jaký byl prostor pro triky. To ale zdaleka nebylo všechno. Vzhledem k tomu, že jí mohlo pomoct jedině vejce obrovského ptáka, čekalo na diváky další krásné monstrum. Ani to nebylo jediné. Ray Harryhausen nechal monstra bojovat, a to jsou teprve divácké orgie. Nádherné animace, které jsou krásné. Tohle je nostalgie, tohle je umění. Je mi jasné, že ne každý současný divák, to bude mít s těmito staršími filmy stejně, ale já si nemohu pomoct, mě prostě dokáží okouzlit. "Sedmá Sindibádova cesta" je krásnou ukázkou toho, jak vypadá dobrodružství na plátnech.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete mít pocit, že se film dělá s láskou a dbá se na každý detail.

Hodnocení: 75 % za to, že je to hlavně o Rayi Harryhausenovi

Jáson a Argonauti (1963) - 80 %

Jáson a Argonauti (Jason and the Argonauts, 1963)

Možná si řeknete, proč se vracím zrovna k tomuhle starému americkému filmu, který je klasickým provedením řeckých bájí, tedy takovým, které ignoruje příběhy samotné a upravuje si je podle sebe. Jenže ten důvod je prozaický a jsou to přesně dvě slova - Ray Harryhausen.

V dnešní době je trendem filmů, těch vysokorozpočtových, předvést co nejlepší triky, snažit se diváka co nejvíce ohromit, až se zapomíná na příběh. V tomhle směru je naprosto dokonale osvěžující vrátit se právě třeba o padesát let zpátky k filmu "Jáson a Argonauti", nebo k jiným skvělým kouskům, např. "Souboj Titánů". Tyhle filmy dýchají úžasným kouzlem, a to nejen díky tomu, že se jedná o filmy, které si na nic nehrají, jen vyprávějí příběhy, někdy trochu směšné, někdy hodně upravené, ale především díky tomu, že tyhle filmy obsahují sekvence, akční i méně akční, které byly trikově vytvořeny Rayem Harryhausenem. A věřte tomu, že jsou to triky, na které jen tak nezapomenete.

Film "Jáson a Argonauti" jsem viděl kdysi dříve, ale nepamatoval jsem si ho celý, pamatoval jsem si jedinou scénu, a to samozřejmě scénu s kostlivci. Dokonale na mě zapůsobila a já jsem nechápal, jak mohli něco takového vytvořit. No, přiznám se, že to nechápu ani dnes. Člověk může vědět, jak se triky dělali, že to je stop motion, ale stejně zůstává naprosto neuvěřitelné, jak se podařilo tak krásně sesynchronizovat souboje loutek se skutečnými herci. Tam snad nenajdete chybu, což se o dnešních digitálně "dokonalých" filmech říct nedá. Proto je snímek "Jáson a Argonauti" tak krásný, i když v ostatních ohledech se o tak výjimečné dílo nejedná.

Příběh vychází z klasické řecké báje o Jásonovi a jeho námořnících, Argonautech, kteří se s ním vydávají za zlatým rounem, artefaktem, který by mu měl zajistit trůn, jenž mu stejně právo platně patří. Současný král však nechce Jásona na trůn pustit. Film si dále s bájí trochu hraje a upravuje ji podle toho, jak se to hodilo filmařům. Zkrátili celé putování, trochu pozměnili scény. Tvůrci se hodně zaměřili na bojové scény, což je jen dobře. Ukazuje se tak skvělá Harryhausenova práce, a to nejen v souboji s kostlivci, ale také v souboji s hydrou anebo bronzovým rytířem. Mimochodem, scéna s kostlivci se natáčela čtyři měsíce. Jak je ve filmu patrné, tenhle čas rozhodně nepřišel vniveč a byl využit dokonale. Právem se jedná o vrchol filmu, jak byl očividně také chápán, protože se jedná o scénu v podstatě závěrečnou.

"Jáson a Argonauti" má v konečném důsledku celkem jalový scénář. Je to obyčejný příběh o touze něčeho dosáhnout a jít za tím přes všechny překážky. Je to také příběh o lásce, což je sice hezké, ale závěr klasické báje je naprosto jiný. "Jáson a Argonauti" tak končí klasickým happy endem, což naprosto ničí báji a její smysl. Jenže stejně si nemůžu pomoct. Za ty scény, na kterých dělal Ray Harryhausen, prostě musím dát vyšší hodnocení. Je to naprosto neskutečné a současné triky s tím nemohou soutěžit. Kéž by se vrátila éra ručně dělaných triků. Nebo ani ne éra, ale kdyby existovalo studio, které se na ně zaměří, byl bych opravdu šťastný. Snad se to někdy stane.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se mají dělat triky.

Hodnocení: 80 % za to, že lepší bitvu s kostlivci prostě neuvidíte

Big Lebowski (1998) - 80 %

Big Lebowski (The Big Lebowski, 1998)

Jsou filmy, ke kterým se člověk rád vrátí, protože mu něco daly, protože byly jiné, protože se na ně prostě nezapomíná. "Big Lebowski" je jedním z takových filmů. Bratři Coenové jím ukázali, jakým mají smysl pro černý až absurdní humor a na světlo světa vyslali jednu z nejikoničtějších postav filmu vůbec. Není to člověk, který by se zasloužil o něco velkého, není to superhrdina, není to ani známý a úspěšný detektiv, nebo naopak velký padouch ražení Hannibala Lectera. Dude je naprosto obyčejný člověk, ale přece jen v něčem vyniká. Je to neskutečný flákač. Člověk, který snad nikdy nepracoval, člověk, který jen ukázkou toho, že lze žít bez toho, aby člověk dělal něco smysluplného. A takovému člověku, že máte fandit? Ano, přesně tak! A budete mu fandit rádi.

Dude se nachází v nezáviděníhodné situaci. Do jeho domu vnikli dva bouchači a jasně mu dají najevo, že musí svoje dluhy splatit. Nutno přiznat k Dudovu dobru, že on dluhy nemá, respektive nijaké, o kterých by věděl, že by je měl splatit zrovna těmhle dvěma a jejich šéfovi. Dva frajeři si Duda totiž spletli s jeho jmenovcem, také Lebowskim, který je náhodou multimilionář. Ale tak on drban i boháč vypadají stejně. Dude by tohle nedorozumění ani moc neřešil, kdyby nedošlo k jedné události, která všechno změní. Jeden z gangsterů se totiž vymočí na Dudův koberec. A tohle je věc, která se nedělá. Ne jeho milovanému koberci. Takhle začíná neskutečný spletenec událostí, kde mimo jiné i umírají lidé.

Bowling, nihilisti, sabat, ženy, co chtějí počít, uřezané prsty, mexičtí vejtahové, invalidní multimilionář, jedna urna s prachem zemřelého, rozmazlené holky, atd. Je toho tolik, co na vás udělá dojem a co se v tomhle snímku objeví, že se až budete divit, jak je možné tohle všechno vymyslet. Ale tohle jsou bratři Coenové a ti, když se spojí, tak většinou pouštějí do světa něco nečekaného, originálního. "Big Lebowski" je krásnou ukázkou. Nejde jen o jednotlivé atributy toho snímku, kdy největším jsou postavy samotné, ale také o scény, které se vryjí do paměti. I pitomá bouračka tady najednou vyznívá naprosto geniální v souvislosti se situací a atmosférou. A to je to jen bouračka do popelnice.

Film má jednu obrovskou výhodu - herecké představitele. Jeff Bridges vytvořil nezapomenutelnou postavu a je v roli Duda naprosto geniální, ale není to jen on, kdo tenhle film táhne. John Goodman zde vytvořil jednu ze svých geniálních šílených rolí a on je tím, kdo na sebe velmi často strhne všechnu pozornost. Skvělý je i Steve Buscemi, který je tím třetím vzadu a v podstatě nemá co hrát. Dále jsou to Julianne Moore, Peter Stormare nebo John Torturro. Jejich role jsou nezapomenutelné. Ale to je celý "Big Lebowski". Snímek o tom, že i být flákačem je vlastně někdy o život. A hlavně je to naprosto bizarní paráda, která vás oslní svým jedinečným humorem. Přitom jde pořád jen o jeden pochcaný koberec... O něco podobného se bratři Coenové pokusili i se snímkem "Po přečtení spalte", ale ten už neměl takovou lehkost a vlastně ani tak skvělé postavy.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět flákače, který prostě stojí za to. A geniálního Goodmana.

Hodnocení: 80 % za to, že podobný film prostě neuvidíte a bude vás bavit

Diagnóza smrti (1979) - 50 %

Diagnóza smrti (1979)

"Diagnózu smrti" jsem viděl hned po tom, jak jsem dokoukal konec filmu "Vrah skrývá tvář". Vzhledem k tomu, že film "Vrah skrývá tvář" jsem neviděl celý, nechtěl jsem psát recenzi, a tak moje první recenze na film s majorem Kalašem bude o snímku "Diagnóza" smrti", který je obecně považován za nejhorší ze série filmů s tímto hrdinou. Nedá se ale nic dělat, tohle je moje první bližší seznámení s tímhle hrdinou, respektive první film, který jsem viděl komplet v jeho celé délce a nikoli pouze útržky.

Rudolf Hrušínský je Pan Herec, o tom se nedá pochybovat, a do Kalaše dává kus sebe, kus svého minimalistického herectví, kdy jeho mimika je v podstatě nulová a on si vystačí s tím, že se tváří v podstatě celou dobu stejně. Jenže v tomhle je jeho síla, o čemž jsme se přesvědčili jak v dramatech, tak i komediích. Díky svému pojetí a své dikci je naprosto jedinečný a ve svém stylu nepřekonatelný. Rolí Kalaše vytvořil do jisté míry prototyp detektiva, který nemá daleko od Colomba s tím, že Kalaš je nepříjemnější a rozhodně není troubovitý. Jde si za svým a nevíte, co od něj čekat. Přesto není dokonalým mužem a dělá omyly, což je patrné v závěru "Diagnózy smrti", kdy dochází k odhalení vraha.

Zápletka filmu není špatná a dochází zde k postupnému odhalování toho, kdo je vrah. Jsou zde různé indicie a navíc se scénář snaží o svedení na scestí. Dojde k dopravní nehodě, při které řidič nákladního vozu přijde o ledvinu. Lékaři bohužel zjistí, že už od narození mu nepracovala ani ta, co mu zbyla. Muž je tedy bez ledviny, což rozhodně není standardní stav těla. Dochází ale k zajímavé situaci. V nemocnici se ocitá žena, která utrpěla zranění hlavy a zdá se, že to je charakteru neslučitelného se životem. Mohla by ona být dárcem? Ano, vypadá to jako nemocniční drama, ale Kalaš nastupuje na scénu právě díky dívce, která byla napadena a do stavu nevědomí přivedena druhou osobou. Kdo je vrahem? Zásadní otázka, která je však odpovězena poměrně záhy.

Tady není problém ve scénáři, který však není tak zamotaný, jak by se zdálo, ale je spíše v castingu, který dost zásadně narušil celé pátrání a celé utajování toho, kdo je vlastně vrah. Postava vraha je zde většinou snímána ve scénách, kdy divákovi dojde, že zrovna tahle postava není úplně v pořádku, a přidává tomu ještě samotný představitel, který je prostě na první pohled takový... nepříjemný. Tady trochu mlžím, takže se pak nedivte, jaké bude rozuzlení, ale nechci zase tak moc spoilerovat.

"Diagnóza smrti" není špatný film, jen je zde trochu moc patrné, že se někdo snažil o zápletku amerického stylu, která úplně nevyšla. Film ale rozhodně nepůsobí směšně a daří se udržet diváka napjatého. A pro někoho může být finální odhalení překvapením, stejně jako je překvapením pro Kalaše. Oproti ale části filmu "Vrah skrývá tvář" se mi přece jen zdá, že scenáristicky není "Diagnóza smrti" tak propracovaná a že Kalaš nemá tak dobrý tah na bránu. Jedná se pak jen o celkem obyčejné vyšetřování, které je ozvláštněno nemocničním prostředím a zápletkou s ledvinou.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět majora Kalaše v horší kondici.

Hodnocení: 50 % za dobrého Hrušínského a celkem obstojnou zápletku

Práskač (2013) - 50 %

Práskač (Snitch, 2013)

Dwayne Johnson umí hrát. Já mu vždycky věřil, že v sobě má něco víc. Nakonec v takovém "Pot a krev" si ze sebe uměl udělat srandu. "Práskač" je ale přesně ten film, kde mohl ukázat, že má schopnosti herecké a ne jen akční. Ukázal, že tomu tak skutečně je. Právě on a jeho výkon jsou nejsvětlejšími momenty tohoto filmu, který měl rozhodně větší ambice, než jaké nakonec prokázal. snímek, který by mohl jít na dno společnosti, ale rozhodl se ukázat jen jeden příběh. Jeden příběh, který zase tolik nevyniká.

Dwayne je otec od rodiny, který se snaží žít dobře. Jeho syn ale podobné potřeby nesdílí. Namísto toho se rozhodně trochu kšeftovat s drogami a hned se mu to nevyplatí. Hned je zatčen a vypadá to s ním hodně bledě. Jeho otec ví, že tohle mu naprosto zničí život. Ale je zde možnost. Právě on, nevinný člověk, se může dostat na kobylku drogovému gangu a svému synovi tak pomoct. Vzhledem k tomu, že nechce, aby si jeho syn skutečně zničil život, jde do toho. Chce dokázat, že svět je ještě pořád dobré místo pro život a že jeho synek si zaslouží druhou šanci.

Dobře, proč ne. Film se tak stal do jisté míry koncertem Dwayna Johsona a Jona Bernthala, který je známý hlavně ze seriálu "The Walking Dead", kde je však již jeho postava mrtvá. Společně se tyhle dva herci ve svých postavách dostávají na dno, mají se stát kriminálníky, aby všechno dobře dopadlo. Skoro se zdá, že film si bere příklad z britské školy, ze syrovosti Londýna a gangsterek, které se zde odehrávají. A bere si ten příklad dobře, jen tomu dává větší, veřejný rozměr, nezaměřuje se tolik na jedince, i když to by tady mělo platit v první řadě. A pořád je to americký akční film, takže to sem tam chce nějakou tu pořádnou akční scénu, nějaké to auto letící vzduchem. Bez toho by to prostě nešlo. Nejsou na to nějaké americké zákony?

I když zde hraje Susan Sarandon, je spíše do počtu, i když její postava je celkem zajímavá, nebo by zajímavá být mohla. Film má jednoznačně nezvládnutý scénář, kdy prostředí nebylo využito a ani zápletka. Rozuzlení je nereálné, prostě nevěřím tomu, že by se tohle opravdu stalo. Filmu by slušel přesně opačný závěr, ale nedá se nic dělat. Naděje umírá poslední a happy endy jsou pro americkou produkci téměř nezbytností, dalším dogmatem, které se porušuje jen málo. To opravdu lidé ještě tak moc chtějí happy endy i v takových filmech? Copak nemůžeme přijmout filmy, které končí blbě? V životě to taky končí blbě, proč se sem tam nepokusit o zaznamenání toho, jak blbě to může skončit? Takhle to pak skoro vypadá, že dealovat je v pohodě, když s tím ale hodně rychle přestanete, anebo máte namakaného otce, který kvůli vám chytne pár kulek a vlítne do vosího hnízda.

Mohl to být krásně depresivní film s Rockem v hlavní roli, který by mohl překvapit ještě víc. Takhle ale tenhle snímek prostě zapadne, nedá se nic dělat. Z Británie poslední dobou nepřicházejí zrovna velké pecky, ale ať se jedná o jakýkoli krimi film z okrajové čtvrti, vždycky je sociální postavení protagonistů znázorněno naprosto skvěle. V "Práskačovi" to prostě jenom ujde. Pořád je to celkem hollywoodské, pořád je v tom něco nablýskaného. Chybí tomu syrovost.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Rocka hrát.

Hodnocení: 50 % za to, že tam alespoň nějaká snaha byla