Povolení zabíjet, Prci, prci, prcičky: Nahá míle, Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery, Enderova hra, Rocky III

Povolení zabíjet (Licence to Kill, 1989) - 60 %

Ne, že bych měl s Timothym Daltonem nějaké problémy, naopak, jako Bond mi docela sedí, ale ty filmy nikoli. Už poslední díl s Rogerem Moorem byl celkem úpadek, který pokračoval, a to v podstatě po celou dobu, kdy byli Bondem Dalton a pak Brosnan. V případě Daltona nejsou příběhy zajímavé scenáristicky, i když "Povolení zabíjet" se snaží trochu vrátit nějaké minulé události, s Brosnanem už je to úpadek celkem kompletní, i když první dva díly ještě ušly. Musím říct, že jsem rád za Craiga.

Prci, prci, prcičky: Nahá míle (American Pie Presents The Naked Mile, 2006) - 30 %

U tohohle dílu jsem se prostě nebavil, ale tak já mám se série "American Pie Presents" vůbec docela problém. Přijde mi to jen jako odvození geniální série "American Pie", což tedy samozřejmě je, ale jde jen o to, že se zde využijí nějaké základní nápady, které sed roztahají do více méně celovečerního filmu. Humor stupidní, postavy nepříjemné.

Scooby-Doo 2: Nespoutané příšery (Scooby-Doo 2: Monsters Unleashed, 2004) - 25 %

Není to až tak stupidní jako první díl, alespoň na první pohled, ale není to ani nijak velký zábava. Postavy jsou nudné, pořád stejné ploché. Problém je s tím, že už od začátku je jasné, jak to dopadne. U krátkého, dvacetiminutového kresleného dílu by to nevadilo. U celovečerního filmu je to pořádný problém. Tohle je neskutečný paskvil, film, který se nebude nejspíš líbit ani dětem.

Enderova hra (Ender's Game, 2013) - 60 %

Docela dlouho jsem neviděl nějaké pořádné, klasické sci-fi, které by mě bavilo. Tohle mě bavilo, jenže jsem si celou dobu říkal, jak skvělé to musí být v knížce. Tam by ani ten konec nevyzněl tak hrozně. Rozhodli se ale natočit film, který je silný, emotivní, má zajímavé postavy a silné momenty, ale také slabiny, kde hlavně trénink bez gravitace vyznívá tak nějak hluše a divák moc nepochopí, o co vlastně jde. Při celkem vysokém rozpočtu snímek vyznívá možná až moc komorně. Pořád se ale něco hýbe.

Rocky III (Rocky III, 1982) - 80 %
Tak už je to hodně jen o sportu, hodně se zaměřuje na to, jak to je v ringu a jak dopadne zápas. Už to není tak silné lidské drama jako v předchozích dvou filmech a série se tu veze na tom, že se Rocky stal oblíbenou postavou a sám Stallone toho chtěl využít. Osobně ho mám raději než Ramba, a tak se to promítá i do mého hodnocení. Tohle jsou prostě filmy, s nimiž jsem vyrůstal. Navíc nový vývoj vztahu s Apollo Creedem mě pořád dojímá.

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (2009) - 20 %

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (American Pie Presents: The Book of Love, 2009)

Tak konečně se mi podařilo dorazit i čtvrtý film s přídomkem - nebo předdomkem? - "American Pie Presents". No, a musím říct, že jsem rád, že to mám za sebou. A vzhledem k tomu, že se rovnou přiznám, že mě tenhle film vůbec nebavil. Tak tentokrát to bude jen stručně v několika krátkých dojmech:

Je naprosto jedno, jaký debil jste, stejně budete spát s tou nejhezčí holkou, co je na škole. Protože ve skutečném životě to tak prostě chodí.

Song "Laid" od Jamese je prostě peckou, která k "Prcičkám" patří. Má to v sobě něco, kromě textu, co dodává těmhle filmům, i těm superblbým prostě skvělý náboj.

I když vypadáte jako medvěd bez srsti, co právě nabral na zimní spánek, můžete být v pohodě, protože vaše postelové schopnosti jsou neskutečné a svou vyvolenou roztleskávačku uspokojíte tak, jako by to nikdo jiný nedokázal.

I když je postava prase nebo naprostá blbka, stejně se v závěru ukážou jako velmi charakterní lidé. Tohle je tak směšné, že by jeden brečel. Proč vytvářet postavy, jde přece jen o scénář a v závěru musí být všechno v pohodě.

Celou dobu to vypadá, že hlavní hrdinové jsou neskuteční prasáci, co jedou klidně až do Kanady do bordelu a nechají si tam kouřit od mamá, co by potřebovala vyměnit většinu kostí. Ale v závěru to jsou romantičtí frajeři, co chtějí jen uspokojit svou přítelkyni v krásném něžném sexu. Jasně, co na tom, že to vyznívá uvěřitelně jako celibát na dívčím táboře, hlavně že tu mohou být nějaké vtipné scény, kterým se mladí budou tlemit. Hahahahaha! Ne, je mi líto, ale tenhle film není vtipný. To "Prci, prci, prcičky: Spolek Beta" je proti tomu řachanda neskutečná.

Původní Steve Stifler je proti svým příbuzným hotový génius, který by měl dostat doktorát z filosofie, protože to, co tady jeden ze Stiflerů předvádí, to už je skutečně k pláči. Až na to s tím sobem.

První "Prcičky" přinesly Knihu. Ta je hlavním tématem i tohohle filmu. Člověk se z ní naučí akorát jazykové tornádo, ale to už bylo v prvních "Prcičkách". To jsou scénáristé opravdu tak laxní a neinovativní? Filmový byznys zajde na to, že se místo dobrých scénáristů zaměstnávají troubové, co dobrý scénář nepoznají od textu na zadní straně krabice od cereálií.

Už vím, proč je Amerika země zaslíbená. Všechny holky jsou tam děvky, a pokud ne, tak jimi brzy budou. To není můj názor, tohle je názor amerických filmařů a ti přece musí vědět, o čem mluví.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete utápět volný čas zbytečnými kravinami.

Hodnocení: 20 % za nesmírnou nudu, kde ubylo i nahých scén

Prci, prci, prcičky: Spolek Beta (2007) - 40 %

Prci, prci, prcičky: Spolek Beta (American Pie Presents Beta House, 2007)

Série "Prciček" je mou osobně oblíbenou sérií, ale to platí pouze v případě té základní série, která pro mě vyvrcholila filmem "Prci, prci, prcičky: Školní sraz". Druhá série, která běžela bez hlavních postav, je v originále vždy uvozena trojicí úvodních slov "American Pie Presents...". Sem se řadí čtveřice filmů, jejichž chronologie je následující:

• 2005: "Prci, prci, prcičky: Na táboře"
• 2006: "Prci, prci, prcičky: Nahá míle"
• 2007: "Prci, prci, prcičky: Spolek Beta"
• 2009: "Prci, prci, prcičky: Kniha lásky"

První dva filmy jsem již viděl, ale pokud se nepletu, zatím jsem na ně recenze nepsal. Pochybuji, že bych se k těm dvěma filmům někdy vrátil, ale možné je všechno. Nyní ale k filmu s podtitulem "Spolek Beta". Ten začíná tím, že parta borců, je mezi nimi i nějaký ten Stifler, jak jinak, ale ono je to tak trochu jedno. Stifler, rovná se trouba, co chce ojíždět holky. Sem tam má některý z nich trochu svědomí, ale to vlastně jen na konci, aby ukázal, že je  vlastně správný kluk.

Vzhledem k tomu, že na školu se dostávají noví kluci, je potřeba, aby se začlenili, a musejí si získat uznání svých starších kolegů. To souvisí s tím, že musejí splnit celkem padesát úkolů a mohou se stát oficiálními členy bratrstva. O tom je první část filmu, že ti borci plní úkoly, které jsou nějak spojené se sexem a jinými blbinami. Samozřejmě, že se jim to povede, protože ono ve filmu nakonec jde o něco jiného. Druhá polovina se totiž zaměřuje na souboj dvou bratrstev. Na jedné straně spolek Beta a na straně druhé spolek nerdů. Je to souboj na život a na smrt. Jde totiž op řeckou olympiádu, což je souboj v pěkně úchylných disciplínách. Anebo spíš pěkně blbých. Jen jedna je skutečně pořádně ujetá a tu vás nechám si užít v nevědomosti, protože skutečně stojí za to.

O co jinak ve filmu jde? Vlastně o nic moc. Je zde snaha ukázat divákům nějaké ty vtipy, které jsou spojené se sexem nebo zvracením. Ten repertoár je celkem slabý jako celý ústřední příběh, kterému chybí skutečně zajímavá zápletka a nějaké to pořádné vyvrcholení. No, to bych zase lhal, těch vyvrcholení je zde několik, ale ty nejsou spojené se zápletkou. Jedná se tak o klasické gagy, které jsou na sebe vršené, a čím víc se u nich chlastá a řve, tím lépe. Jediné, v čem snímek vyniká, to je počet obnažených ňader a jejich různých tvarů. Chlap si to užije. A to je vše. Nápaditost nulová, hraje se na debilitu. Ale od "American Pie Presents" nemůžete čekat nic jiného. Vezou se na úspěšné značce a míří rovnou na video.

Abych zase snímku moc nekřivdil, jsou zde momenty, kdy jsem se musel zasmát. Pokaždé jsem ale měl pocit, že už je to tak pitomé, že ani nemohu jinak. Prostě jsem se musel smát. Jinak ale nic. Scenáristická nuda, která je podpořena nezajímavými postavami. I u těch borců máte pocit, že v jakémkoli jiném filmu by to byl materiál pro nerdy. Za to rozesmání na několika místech si film procenta zaslouží, ale k průměru v oblasti teen komedií se dostává jen pozvolna. 

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete kouknout na nějaké ty nahé baby, ale máte doma zatrhnuté porno.

Hodnocení: 40 % za pár směšných, nikoli vtipných scén a za odvahu v zobrazení nahoty

Nebezpečné známosti, Jak ztratit kluka, Zoufálek, Transformers 2, Superbad a první Pařba

Velmi nebezpečné známosti (Cruel Intentions, 2009)

Moje přítelkyně tenhle film doslova zbožňuje. Já jsem ho - přiznám se - do minulého týdne vlastně celý nikdy neviděl. Vždycky jen nějakou část, i delší úsek, ale nikdy ne vcelku. Co mě na první pohled - poslech - zaujalo, to byl jednoznačně soundtrack. "Colorblind" od Counting Crows je krásná, profláklá "Bitter Sweet Symphony" neurazí snad nikdy. Příběh jsem znal z jiných děl, především pak z divadla, protože starší filmové provedení mi také zatím uniká. Musím říct, že klasičtější podoba mi sedí mnohem víc, ale v provedení, v němž se objevili Ryan Phillippe, Sarah Michelle Gellar a Reese Witherspoon, jsou přece jen prvky, které jsou hodně dobré. Převedení do moderní doby je se vším všudy, i se změnou příběhu a některých postav. Nejedná se však o změny na úkor příběhu, děj stále zůstává pospolitý a docela uvěřitelný. Gellar je jako mrcha skvělá, za což by si zasloužila vyzdvihnout, protože výkony ostatních zase ta jedinečné nejsou. Reese má hrát tu svou nevinnou holčičku jako vždycky, jen sem tam se v ní objeví něco silnějšího, Ryan Phillippe je tragický a sází pouze na svůj ksichtík. Když se z něj stává hodný chlapeček, je opravdu hodně špatný. ale zase to vyrovnává Joshua Jackson jako gay. Takhle jsem tohohle herce vždycky chtěl vidět, protože nic moc jiného hrát nemůže. Ve filmu je správné sexuální napětí, které nezachází daleko a film se nemění na erotický, přesto se přistihnete, jak pokukujete po své partnerce, nebo spíš po jejím výstřihu. "Velmi nebezpečné známosti" rozhodně nejsou špatným filmem. Pro mladé lidi je to asi přijatelnější verze klasického díla od Pierra Choderlose de Laclos.

Hodnocení: 70% za to, že originální období pro tenhle příběh je přece jen lepší, ale přesto došlo k převedení do podoby, které je pro dnešní dobu naprosto padnoucí

Jak ztratit kluka v 10 dnech (How to Lose a Guy in 10 Days, 2003)

O téhle romantické komedii jsem slyšel, že je dobrá. Dost často jsem si při sledování říkal a v čem je vlastně tak dobrá? Není to špatný film, který by se měl hned odsoudit, ale jsou tu momenty, které jsou jednoduše laciné a poplatné žánru a cílovému publiku. V hlavní roli namakaný herec, který má místo břicha pekáč buchet, který samozřejmě také často předvede, vedle něj poměrně hezká herečka, která zase neumí až tak moc hrát, ale na plátně vypadá dobře, navíc má hodně slavnou maminku. Kate se tu sice nahá neukáže, ale ona to nepotřebuje, stačí, aby se jenom tvářila. V tomhle případě jí ale tu postavu přece jen věříte víc, než kdy jinde. Zápletka snímku není nijak geniální. On chce splnit sázku a udržet si po 10 dní ženskou kvůli práci a plesu, ona má napsat článek o tom, jak ztratit kluka v deseti dnech. Stručně řečeno, ona ho chce pořádně vytočit, on se jí drží zuby nehty, po osmi dnech zjistí, že se milují, desátý den objeví pravdu o začátku jejich vztahu, hodně se na sebe nakrknou, aby si na závěr mohly padnout kolem ramenou. Když jde příběh shrnout v jedné větě - pravda, je to souvětí - a nic zásadního nevynechat, je to trochu zvláštní, ale nedá se nic dělat. Je to poměrně jednoduchá komedie na příjemný večer. nic víc jsem nečekal, nic víc jsem nedostal.

Hodnocení: 50% za to, že je to místy vtipná komedie, ale na druhou stranu je příšerně předvídatelná

Příběh o Zoufálkovi (The Tale of Despereaux, 2008)

Už jenom to, že se hlavní postava jmenuje Zoufálek, svědčí o tom, jak moc se chtěli tvůrci zalíbit publiku, především pak publiku dětskému. Vypočítavost je pak patrná z toho, kdo je vlastně hlavní hrdinou. Ano, je to myš. Co je na tom zvláštního? Třeba to, že rok před "Zoufálkem" byl natočen film "Ratatouille". Náhoda? Ne, nemyslím si. Pixaři s něčím přijdou, a jako kdyby neexistovalo něco jiného. Stejně to bylo s "hledá se Nemo". Chvíli po tom vznikl film "Příběh žraloka", který - když už nic jiného - byl alespoň vtipný a obsahoval pár dobrých hlášek. O snímku "Past na žraloka" mluvit nebudu, to je jen ubohost. "Příběh o Zoufálkovi" nám chtěl ukázat, že krysy a myši jsou teď in, navíc je to přece oblíbená dětská knížka, tak proč to nezkusit. Jenže by to chtělo zkusit s trochu lepší animací, která v některých momentech vypadala neskutečně kluzce. Příběh ničím moc nenadchne, je prostě o Nebojsovi, který se vydává za myš, o jednom krysákovi, který by se měl polepšit a polévkové slavnosti, která má větší význam než Vánoce. Je to příliš velké schéma na to, aby to mohlo skutečně zaujmout a donutit mě to k nějaké emotivní reakci alespoň na jednu ze scén. A že jsem schopen emotivních reakcí. Třináctý a čtrnáctý díl seriálu "How I Met Your Mother" by mohly vyprávět.

Hodnocení: 45% za to, že jsem asi zvyklejší na lepší animaci a trochu jiné postavy, které jsou tak roztomilé, až vůbec roztomilé nejsou

Transformers: Pomsta poražených (Transformers: Revenge of the Fallen, 2009)

Jestli jsem řekl, že "Příběh o Zoufálkovi" není moc dobrý animovaný film, tak co teprve, jak jsem si zoufal nad druhým dílem prozatím jen trilogie "Transformers". Už od prvního dílu mi tahle série nepřirostla k srdci. Přesto jsem viděl všechny tři. Jedničku z vlastního zájmu, trojku proto, že bratr chtěl po letech na něco do kina a zrovna dávali tohle, což by mohlo v kině vypadat cool. No a dvojku jsem viděl proto, abych si doplnil mezery mezi prvníma třetím filmem. Není o co stát. Michael Bay jen potvrdil, že je pošuk do technologií, a to je jediné zjištění, které film přináší. Roboti možná vypadají cool, efekty jsou vlastně dobré, ale příběh se vytratil někde s vtipy, které jsou vkládány do úst hlavního představitele. Shia LaBeouf by měl být tím hláškujícím frajerem, co táhne celý film, ale je to prostě jen nekňuba, kterému se do rukou dostaly super hračky, jež si ho oblíbily. "Transformers" jsou vlastně takovým dospěláckým "Příběhem hraček" jen s tím rozdílem, že tohle je čiročirá onanie nad superskvělými technologie, rozmáchlou akcí a naprosto pitomým příběhem. A Megan Fox? Určitě nebudu z těch, kdo budou na internetu denně hledat nějakou její novou fotku, kde ukázala alespoň 20 % své levé bradavky. Jestli je Megan srovnávána s Angelinou, tak se někdo hodně spletl, protože Angelina, co já vím, tak když chce, umí skvěle zahrát. Megan má jen pěkný ksichtík. Jakmile odešla - v trojce jí musela nahradit modelka, která si na nic nehrála - hned jsem dal filmu o 10 % víc. A nebyl jsem jediný. Dvojka je ale prostě paskvil. Kvůli takovým by měli letní blockbustery zakázat.

Hodnocení: 20% za to, že jednička mohla ohromit alespoň velkými auty, co se mění na ještě větší roboty, v tomhle případě už ale není co nabídnout

Superbad (Superbad, 2007)

"Prci, prci, prcičky" spustily lavinu lepších i horších teenagerských filmů. Některé stojí za to, jiné méně. "Superbad" jsou ukázkou toho, že nerdi jsou pořád v kurzu a že jsou schopni vás rozesmát prostě jenom tím, jak jsou blbí a jak se snaží zasunout. Tihle dva jsou taky ztroskotanci, kteří si o sobě myslí - hlavně ten v podání Jonaha Hilla - že jsou vlastně děsně cool a - promiňte mi to slovo - každá prcina z nich bude udělaná. Není to tak jednoduché a z obyčejné snahy dostat se na večírek a být za ty frajery, je nakonec dovede do situací komických i tragických, ale nakonec z toho vycházejí s čistým štítem. Seth Rogen zase ukázal, že má nadání i na scenáristiku a vytasil se se scénářem (spolupracovníka mu klasicky dělal Evan Goldberg), který je vtipný, pokud máte rádi drsnější humor, je chytrý, pokud vám nestačí jen nastavovaná břečka místo komedie, a navíc vytvořil dvě ukázkové postavy, do kterých se krásně vtělili Jonah Hill a Michael Cera, což jsou dva z nové generace nejen schopných komiků, ale hlavně schopných herců jako takových. Nejsem z těch, kteří budou slintat o tom, že film je geniální, ale stejně si myslím, že vám z něj v paměti něco zůstane. Třeba jen ti dva pitomí poldové.

Hodnocení: 65% za to, že teenagerská komedie může být i po "Prcičkách" stále ještě pořádně vtipná

Pařba ve Vegas (The Hangover, 2009)

Poslední filmem, o kterém bych chtěl dnes trochu poreferovat, je snímek "Pařba ve Vegas". Už jsem tu psal o pokračování tohoto filmu. Pokračování mě nikterak nenadchlo, ale bylo to jen proto, že autoři vzali systém, který fungoval u tohoto prvního filmu, a mysleli si, že bude stačit, když tomu dají jiné prostředí. Místo Vegas se pojede do Bangkoku. Věřte mi, tohle opravdu nestačí. Film by se měl snažit jen o trochu víc, než lákat diváky do kin na to samé, jen s trochu lepším - horším? - designem. "Pařba ve Vegas" je ale skvělý nápad. Jednoduše je to první film, který byl originální a hlavně vtipný. Film stál na tom, že čtveřice chlápků jela do Vegas zapařit na rozlučku se svobodou. Jeden z nich, trochu idiotštější Alan, pak díky práškům udělá něco naprosto neskutečného. Tohle je neskutečná jízda na draku. Je to pařba, která v sobě má tygra, malé dítě, vymlácené zuby i Mika Tysona. Je to vážně neskutečný dril, který hrdinové podstoupili, aby nakonec zachránili svatbu. Příběh je vyprávěn v podstatě jako flashback, kdy si postavy rozpomínají na to, co vlastně dělali. Funguje to. Momenty jsou vtipné, a to i díky absurdnosti toho, co se děje. I když je celá čtveřice skvělá, pozornost na sebe stejně strhává Zach Galifianakis (ano, jsem schopen to jméno napsat i vyslovit, aniž bych o tom musel moc přemýšlet). Je to prostě ten správný idiot, který není nejlepší kamarád, ale ve filmu je s ním sranda. "Pařba ve Vegas" mě dostala, aby mě pak "Pařba v Bangkoku" zase usadila do zajetých kolejí komerční trapnosti.

Hodnocení: 75% za to, že film má originální nápad, je vtipný i drsný zároveň a určitě vás pobaví

Prcičky podruhé

Já vím, že to je docela ujeté, ale naskytla se příležitost, abychom šli na "Prci, prci, prcičky: Školní sraz" znovu, podruhé. Šli jsme týden po premiéře a já jsem si říkal, že tentokrát už bude kino prázdné. Ani omylem nebylo. Sál byl ještě plnější než v den premiéry a já jsem nemohl uvěřit svým očím, že jsme skoro nesehnali místa. Je to dobře a tomu filmu to skutečně přeji. Když jsem ho viděl podruhé, viděl jsem chyby - zbytečné postavy, nedotažené dějové linie, zjednodušení a scény jen pro efekt. Nic to nemění na tom, že jsem se u filmu prostě bavil. Ani napodruhé mě to neomrzelo a smál jsem se, stejně jako se smál celý sál.

Vzpomínám si, že poslední film, na který jsem šel do kina dvakrát, byl "Temný rytíř". Nestydím se za to, že právě "Školní sraz" byl tím dalším, který jsem si takhle užil. Potřetí už asi nepůjdu, ale tenhle film si zaslouží, aby na něj lidé chodili. Dokáže tak skvěle zvednout náladu, nadchnout, že budete odcházet s úsměvem a na chvíli všechno hodíte za hlavu. Je mi jasné, že "Prcičky" v tržbách nepřekonají "Hunger Games", ale na tom nesejde. Já osobně jsem měl ze "Školního srazu" takový zážitek, který se jen tak opakovat nebude. Nebo že by "Temný rytíř povstal"?

Trochu se ale děsím toho, že dvěma nejúspěšnějšími filmy roku 2012 budou "Hunger Games" a poslední díl "Twilight" ságy. Ale jestli je tohle to, co lidé potřebují v kině, budiž. Neříkám, že "Prcičky" jsou umění, ale ani z "Hunger Games" a ani z žádného "Twilightu" jsem neodcházel nadšený, spíš naopak. Pořád ale věřím Batmanovi, že je všechny převálcuje. Možná i "Avengers" řeknou svoje.

Prcičky!, Bruce Lee a pár trapností

Prci, prci, prcičky (American Pie, 1999)

Do kin se dostalo čtvrté regulérní pokračování filmu "Prci, prci, prcičky", a tak jsem si řekl, že by bylo fajn si je připomenout. Není to geniální film, ale je to film dobrý, o tom prostě žádná. Pro mě to znamenalo obrovský mezník, protože podobnou komedii jsem do té doby neviděl. Vlastně nikdo podobnou komedii do té doby neviděl. Byla sprostá, opravdu vulgární, objevila se zde odhalená ňadra, sex s koláčem a Stifler. Skvěle namixovaný koktejl, který nepotřeboval skvělý příběh, protože si vystačil s dobrými vtipy, zapamatovatelnými charaktery a prostě tu správnou dávku sprosťáren a prasečinek, což znamenalo jediné - mladí budou nadšení, jejich rodiče budou omdlívat a film jim zakazovat. Já jsem film neměl zakázaný a myslím, že mě dost ovlivnil. Jsem sprostý a beru to jako samozřejmost, používám nadávky a hlášky z filmu. Vyrůstal jsem na "Prcičkách" a nestydím se za to. Film je pro mě pořád dobrý a rád se na něj zase někdy podívám. A tak je mé hodnocení hodně subjektivní.

Hodnocení: 80% za to, že mě tenhle film velmi ovlivnil

Prci, prci, prcičky 2 (American Pie 2, 2001)

Druhá pokračování nejsou vždy tak úspěšná a dvojka "Prciček" rozhodně nebyla. Šlo vlastně jen o to, že se stará parta sešla rok po maturitě, aby zapařila na parádním mejdanu. Opět je to koncert Jima a jeho otce a Stiflera a jeho nadávek. Hlášky jako "Vyhul mi hůl", "Santa porňák" nebo "Umělý čuráky pro všechny" jsou nezapomenutelné stejně jako scéna s lepidlem, což se může stát prostě každému. Mytologie filmu se rozpracovává hlouběji, některé vztahy vznikají, jiné končí. Film je takovým preview k tomu, co má ještě přijít, ale nepostrádá své kouzlo, které je mimo jiné také v úžasném soundtracku, jenž je prostě dokonale vybrán. Všechno je směrováno k mladým, k party a divočině, ale takovým způsobem, aby to ani mě, kdo nepaří, neodradilo. 

Hodnocení: 60% za to, že to pořád jsou "Prcičky" a za nezapomenutelnou scénu s lepidlem

Prci, prci, prcičky 3: Svatba (American Wedding, 2007)

Myslel jsem si, že "Svatba" je skvělé zakončení výborné série, ale jak se později ukázalo, tak mělo to nejlepší ještě přijít. "Prcičkám" automaticky dávám vysoké hodnocení, protože jsou to filmy, kde se opravdu směji. Takových filmů zase není tolik. "Svatba" je skvělým sletem různorodých gagů, které jsou dobré, lepší a ještě lepší. Tohle je film Steva Stiflera a o něj jde hlavně, i když by se vlastně vše mělo točit kolem svatby. Jakmile se ale objeví Stifler, je to neskutečná podívaná. Užíval jsem si každou vteřinu s ním a ve chvíli, kdy mluvil s pusou plnou hovna, nedokázal jsem se vůbec ovládat. Ty vtipy možná nejsou nejlepší, nejsou vždy originální, ale jsou podány výtečně. Ne, u celé série mi nejde o příběh, ale o ten pocit, který si odnáším. A ten pocit je skvělý. Výtečný. Jedinečný. Podobné pocity po filmu nemám zase tak často. 

Hodnocení: 70% za to, že svatba může být pořádná sranda a že Stifler je prostě geniální

Drak přichází (Enter the Dragon, 1973)

Po sérii "Prciček" jsem se obrátil na naprosto jiný žánr a konečně se podíval na film, na nějž jsem se těšil neskutečně dlouho, ale nikdy jsem se k němu nedostal, protože prostě nebyla chuť, nebylo dost času, atp. Ale když jsem se konečně odhodlal, zjistil jsem, že Bruce Lee byl prostě mistr. Nebyl mistr filmového umění, "Drak přichází" zase není tak skvělý film a nepřináší nic moc nového, ale to co on, mistr bojových umění, předvádí, to je vyráží dech. Jackie Chan se proslavil hlavně bojovým uměním, které je v podstatě tancem. Vypadá to skvěle, je to účinné, ale pořád je to tanec. Bruce Lee netancuje. Bruce Lee bojuje. Pořád je to bojové umění, ale není v něm nic laskavého. Jeho pohyby jsou soustředěné, přesné, účinné. Doslova lítá v jednotlivých scénách, poutá na sebe pozornost, a to i ve chvíli, kdy mluví s tím úžasným přízvukem. Ne, nechtě bych se s ním setkat jako jeho protihráč. Jestli něco dokázal, tak natočit film, kde souboje vypadají skutečně. Možná až příliš skutečně. Jak je obecně známo, "Drak přichází" byl jeho posledním filmem, protože podlehl zranění, které si právě při natáčení tohoto snímku způsobil.

Hodnocení: 80% za to, že nám Bruce zanechal návod, jak vypadá skutečný bojový film

Zachraňte Jimmyho (Slipp Jimmy fri, 2006)

A dostáváme se k tomu horšímu. Nor Christopher Nielsen dostal skvělý nápad. Nebude natáčet žádný animák, který Hollywood prosazuje. Nic dětského a laskavého, ale pořádně nabroušený snímek, který bude vulgární, ukáže nám kopulaci a navíc i jednoho příšerného slona, který by měl umřít rovnou na začátku. Simon Pegg se chopil přepsání do angličtiny a zpřístupnil film masám. Bohužel. Není zase tolik o co stát. Vtipy nejsou dobré, situace bizarní. Kevin Smith možná dokázal vystavět zápletku filmu na osvobození zvířat z laboratoří, ale u "Jimmyho" tohle neplatí. Celé to je trochu zelené - rozuměj ekologické - a snaží se nás to dostat tím, že se tam hodně mluví o... ničem. Kadence je dobrá, škoda, že chybí vtip. Co je nejhorší, to je animace. Prostě selhává. Má nám představit karikatury, ale samotná úroveň animace je příšerná. Docela jsem se na film těšil, ale není o co stát. Jeden závislácký slon nezachrání všechno, navíc když máte celou dobu chuť mu ty jeho křivé nohy podrazit.

Hodnocení: 40% za to, že i třídní surovec může být ošklivou obryní, jo a taky za malou Bailee Madison

Děsnej biják (Epic Movie, 2007)

Zatím to nejpříšernější, co jsem letos viděl. Nic nového pod sluncem, ale tohle není film. To je ubohost. Copak je humor, když se za sebe řadí scény z jiných filmů, které jsou rádoby udělány jinak a vtipně? Je tohle odpověď na moderní definici toho, co je satira? Jestli ano, tak se opravdu ptám, kam ta společnost směřuje? Čemu se na tomhle filmu mám smát? Tomu, že se tam všichni herci ztrapňují a nejsou schopni udělat jediný vtip vtipný? Zaprvé, ono to ani nejde. Zadruhé, proč??? To si ti herci potřebují tolik nahrabat? to už nikdo není schopen si dělat srandu z filmů nějak sofistikovaně? "Bláznivá střela" byla taky trapná, ale byly zde vtipy, kde se člověk zasmál. Doufám, že přijde člověk, který bude umět dělat satiru. A vykašle se na ubohý fekální humor, záběry na prsa, když už neví, co by, a ukáže nám, že se můžeme smát i chytrým věcem. Doufám, že to bude brzy.

Hodnocení: 5% za to, že se na takovou kravinu podařilo získat peníze... dvakrát... třikrát... je hrozné zjistit, že Friedberg a Seltzer se chystají na šestý film jako režisérské duo

Pekelná jízda (Hell Ride, 2008)

Quentin Tarantino má rád podobné filmy. Násilí, erotika hraničící s pornem, drsní chlapi, písek, zbraně a čest a takové ty věci kolem. I proto se pravděpodobně rozhodl, že producenty zaštítí snímek "Pekelná jízda", který dojel už po prvních minutách. Příběh nemá žádnou pospolitost, zbytečně se točí kolem obrovského množství postav, aby tak dvě tři byly skutečně důležité. Dialogy jsou vážně něco příšerného a já jsem si místy říkal, proč sakra ty lidi říkají zrovna něco takového? Vždyť to vůbec nedává smysl. Vybrat si vnadné ženy, pár známých jmen, tohle opravdu není záruka úspěchu. Film nudí, protože akce je zde minimum. Kopíruje to Tarantina, nebo spíš vykrádá, ale dostává se na úroveň, která je o hodně níž. Nejlepší na filmu je plakát.

Hodnocení: 30% za to, že motorky a nahotinky jdou dohromady lépe v pornu - aspoň v tomhle případě

Školní sraz = kinozážitek roku

Když jsem se poprvé dověděl, že se do kin dostane film "Prci, prci, prcičky: Školní sraz", věděl jsem, že je to film, který chci vidět v kině. Ne proto, že by bylo super jít zase na nějakou dobrou komedii, ale čistě proto, že jsem si ty pitomce z prvních tří filmů naprosto zamiloval a chtěl jsem je vidět. Protože se měli po devíti letech vrátit všichni. Jim a Michelle, Stifler, Jimům táta i Stiflerova máma, Finch, Kevin, ale dokonce i Oz, Heather, kteří se na "Svatbu" nedostali, a také mnou nenáviděná Vicky, ale nezapomnělo se ani na Jessicu, Nadiu nebo Shermana. Tohle měl být přesně takový sraz, jaký by být měl. Sejdou se všichni, co do školy chodili, prostě sraz s velkým S.

Bylo od začátku jasné, že to bude sranda, ale zároveň nebude chybět pořádná dávka nostalgie. Slyšel jsem názor, že "Školní sraz" je snad nejlepším filmem z celé čtveřice (nepočítám filmy "American Pie Presents..."), ale je potřeba si uvědomit, že bez předchozích filmů by "Školní sraz" nemohl existovat. Je tu tolik hlášek, které souvisejí s předchozím děním, tolik odkazů, dokonce i hudebních, že prostě člověk, který nezná původní trilogii, nemůže pochopit, o co tady jde. Ale na tohle tvůrci sázeli. Film natočili pro fanoušky původní trilogie a udělali to s láskou a přesně takovým humorem, který sérii sedí. Je drsný, je vulgární, je fekální, ale sakra, prostě dobrý. Budete se smát, to vám slibuji. Tedy pokud nejste rádoby intelektuální vtipy, co potřebují, aby u vtipu byla citace z Voltaira. Ale znáte to, Voltaire mi může políbit prdel.

Když jsem šel s přítelkyní k pokladně kina, řekl jsem si o lístky do řady B. Tedy co nejvýš. Měl jsem smůlu, protože byla obsazená. Dostali jsme trochu horší místa, a to prostě jenom proto, že mě nenapadlo, jak ý nával  tu na film bude. Musím říct, že jsem byl neskutečně překvapený, když jsem zjistil, že víc jak polovina kina byla obsazená. Jistě, dobrým tahem bylo uvedení o velikonočních prázdninách, ale stejně. Mladí na to šli a ve velkém. A nejen lidé mého věku, kteří pamatují uvedení prvního filmu - a že to byl zážitek! - ale i tak mladých, že jim v době uvedení prvního filmu nemohlo být více jak 2 roky.

Smáli se. Všichni se smáli a já měl radost, že tahle jedinečná série, která má v mém srdci nesmazatelné místo, pořád táhne nové diváky a je o ní pořád obrovský zájem. Doufám, že až konečně budou tržby za velikonoční víkend v amerických kinech, budou to právě "Prcičky", které budou na prvním místě. Ne proto, že je to skvělý film - ale on je dobrý, opravdu dobrý - ale prostě proto, že lidé chtějí vidět zábavný film, chtějí se bavit. Na jednom blogu jsem četl zajímavý názor na film: "Sraček je kolem nás dost, tak proč si na chvilku nevyčistit hlavu?" Slovy Steva Stiflera: "Vy čuramedáni, co tady kurva sedíte. Vemte ty svý homoklády a běžte se doprdele bavit!"

Je mi jedno, co "učení" kritici na tenhle film řeknou. Je mi jedno, že ho někdo bude shazovat. Je mi jedno, že žádný z herců není velkou hvězdou a film vzali proto, že se jim hodilo přilepšení, protože tohle je prostě snímek pro lidi. Je plný vtipu, dobrého i trapného - ale ten dobrý hodně převažuje - je plný skvělých hlášek a postav, ke kterým se chcete vracet. Padla na mě tak krásná nostalgie, že jsem se neudržel dojetí. Já vím, je to z toho, že trochu žiji ve vymyšlené světě, ale tak věk je takový. Film a literatury je tolik, že oprostit se od reality je snadné. Když jsem ale viděl tu pětici (Jim, Kev, Oz, Finch a Stifler), jak pochodují na sraz, bylo mi hezky. Jako bych se opravdu sešel se starou partou. Nádherný zážitek, který už jsem v kině dlouho neměl. Přál bych si, aby vzniklo pokračování, zatím o tom pochybuji, ale bylo by to skvělé. Já bych na to do kina šel. "Prci, prci, prcičky: Školní sraz" dokázali něco, co film "Sněženky a machři po 25 letech" nedokázal. Spojit humor a nostalgii v takovém koktajlu, který je vtipný, je dojemný a není jen procházkou muzeem, kde všichni zestárli a ztloustli a už prostě nemají co říct. Jim a jeho parta mají co říct pořád, protože umí bavit. Pro mě osobně jeden z nejlepších kinozážitků. Vidět lidi odcházet šťastné, s úsměvem na tváři, tohle je neskutečné ocenění pro tvůrce filmu. I já byl z těch, co se museli vracet k hláškám, které jsem slyšel, opakovat si scény. Zážitek k nezaplacení. Kdybych měl hodnotit procenty, tak dám 90 %, a to říkám naprosto vážně. Kam se hrabou nudné a zdlouhavé "Hunger Games".

Doplnění po uveřejnění tržeb za první promítací (velikonoční) víkend: Film byl poražen snímkem "Hunger Games" a já si pořád říkám, jak dlouho se tenhle "hit" udrží na vrcholu. Je mi smutno z toho, na co lidé do kina chodí v takovém množství.