neděle 20. prosince 2015

Last Chants for a Slow Dance, Mission Impossible - Národ grázlů, Útěk ze sna, Princezna Fantaghiró 2, Mad Dog Morgan


Rozhodně zajímavý film v tom, jak je vyprávěn a jaké záběry používá. Hraní si s dlouhými záběry, které jsou v podstatě nehybné, protahování relativně nudných scén o ničem a nakonec vedení až do finále, které může být mírně překvapivé, vzhledem k tomu, že hlavně hudbou se film snaží o pozitivnější tón, o matení diváka. A funguje to. Tady nevíte, co čekat.

Mission Impossible - Národ grázlů (Mission: Impossible - Rogue Nation, 2015) - 80 %
Tahle série mě nepřestává překvapovat a mám pocit, že zraje jako víno. S každým dalším je lepší a lepší, anebo alespoň mě pořád víc a víc baví a překvapuje mě, že ještě po takové době dovede být nápaditá. Tom Cruise - jako že jsem ho moc nemusel - mě starší baví a tady má skvělé parťáky, s kterými ten příběh chcete prožít.

Útěk ze sna (Dreamscape, 1984) - 45 %
Ten nápad je sám o sobě skvělý. Ovlivňování člověka prostřednictvím snů. I to, že by taková schopnost mohla být použita k zavraždění prezidenta. Tohle jsou prostě dobré nápady, které jsou dokonce i využity v několika skvělých hororových scénách. Bohužel celkově je to ale poplatné hollywoodské produkci a nějak jsem z toho odvázaný nebyl.

Princezna Fantaghiró 2 (Fantaghirò 2, 1992) - 60 %
Tenhle díl mi vždycky strašně vadil v tom, jak se v druhé části musí opakovat scéna toho, jak se Fantaghiro a Romualdo vrátí k sobě. Navíc nemám rád, když je ztráta paměti používána jen proto, aby se příběh natáhnul. Takhle mi to přijde. Navíc už to není až tak trikově nápadité a zajímavé jako první díl, který mám hodně rád.

Mad Dog Morgan (1976) - 70 %
Docela příjemně mě překvapilo, jak krutý tenhle film je. Gore je tady už od první chvíle překvapivé a hlavně povedené. Celý film pak směřuje k tomu, že se vlastně jedná o sebedestrukci, pro kterou je zajímavě využito australské prostředí se vším všudy. Ta postava, kterou Hopper hraje, si zaslouží parodovat, ale stejně tak je zajímavě tragická.