úterý 25. dubna 2017

Lavender, Magnifico, Pán světa, Merillovi záškodníci, Poruno no joô: Nippon sex ryokô


Lavender (2016) - 40 %
Škoda, že se tenhle snímek snaží o to, aby vypadal chytřejší, než jaký ve skutečnosti je. Chce být hororový, zároveň chce mít zamotanou zápletku, ale ta jednoduše není dost dobrá na to, aby ve vás vzbudila pocity toho, že sledujete skutečně něco skvělého. Průběh je nakonec hodně předvídatelný, případně divný.

Magnifico (2003) - 70 %
Tenhle snímek je přece jen pořádným útokem na emoce, skoro by se chtělo říct, že v některých pasážích i lehce vypočítavým, ale nemůže se mu nechat, že má natolik zvláštní příběh, že vás pro ty své emoce dovede strhnout. Jak moc dokáže s rodinou zamávat, když se nejmladší synek rozhodne postavit rakev pro mrtvou babičku.

Pán světa (Master of the World, 1961) - 65 %
Mám řád Vincenta Price a Julese Verna, a tak i když je tenhle snímek trikově docela mizerný - místy to opravdu bije do očí - tak poselství, které Vernova románová předloha přinesla, je zde znázorněno docela dobře. Alespoň díky tomu stojí za to na film "Pán světa" kouknout. Ale Price je zde tradičně dobrý, takže i proto.

Merillovi záškodníci (Merrill's Marauders, 1962) - 70 %
Mně se tenhle válečný film docela líbil, a to hlavně díky tomu, že scény bojů jsou zde docela drsné a jde z nich cítit snaha o realismus. Jasně, film je patetický, ale to beru u válečných filmů jako celkem normální. Právě schopnost dostat diváka do akce a prezentovat mu ji celkem drsně, je ale výhodou tohoto filmu.

Christina Lindberg v sobě rozhodně má větší potenciál než to, co bylo předvedeno snímkem "Poruno no joô: Nippon sex ryokô", který je uváděn také jako "Journey to Japan". Přesto z ní uvidíme dost, abychom se mohli touhle krásnou herečkou kochat. Tohle ztvárnění stockholmského syndromu ale není nijak překvapivé.