úterý 24. ledna 2017

Daleko od hlučícího davu, Faust, Komu zvoní hrana, Láska je láska, Ve větru


Daleko od hlučícího davu (Far from the Madding Crowd, 2015) - 60 %
Nejsem zrovna fanoušek kostýmních historických romancí, ale člověk chce alespoň jednou vidět klasiku. A tak jsem snímku věřil a myslím, že jsem neprohloupil. Vyloženě zklamání se nekonalo, ale stejně tak jsem nebyl ze snímku uchvácený podobně jako v případě prvního sledování filmu "Pýcha a předsudek". Profesionálně zvládnuté, očekávané a bez větší přidané hodnoty.

Faust (Faust, 2011) - 60 %
Zajímavá adaptace klasiky, která je na jednu stranu historicky poměrně přesná v tom smyslu, že jsou zde skutečně povedené kulisy a vy máte jasné zasazení do doby, na druhou stranu je to ale film, který má svoje snové prvky a funguje i v tomhle ohledu. Ani tak to ale neznamená, že by mě skutečně bavil, což se promítlo i do hodnocení.

Komu zvoní hrana (For Whom the Bell Tolls, 1943) - 70 %
Řekl jsem si, že by bylo docela fajn vidět tuhle především literární klasiku zfilmovanou. To se mi nakonec povedlo a já musím říct, že tenhle film táhne nikoli jeho předloha a příběh, který je prezentován, ale jsou to herci, kteří tomu dali duši. Gary Cooper a Ingrid Bergman si velmi dobře sedli.

Láska je láska (Fucking Åmål, 1998) - 60 %
Před těmi již téměř dvaceti lety musel být snímek trochu překvapivější, musel mít trochu větší dopad na diváka, ale v dnešní době, kdy alespoň mě přijde jakýkoli vztah mezi stejným pohlavím normální, je to spíš takový film na pohodu o tom, že najít cestu, jak dospět, je možné různými způsoby. Dvěma děvčatům fungoval tenhle.

Ve větru (Risttuules, 2014) - 60 %
Zvláštní film, a to především ve způsobu, jakým je natočen. Pokud byste čekali drsné drama ze sovětského gulagu, což se tak nějak podle základní anotace nabízí, tak dostanete něco naprosto jiného. To hlavní je vyprávěno slovem, v podstatě dopisy, které psala jedna z žen v gulagu uvězněných. Obraz funguje spíše jako lyrické dokreslení, což nemusí nutně oslovit.