středa 5. srpna 2015

Za zvuků hudby, Hercule Poirot: Tragédie o třech jednáních, Zůstat naživu, Two-Fisted Law, Gyakuten saiban


Za zvuků hudby (The Sound of Music, 1965) - 80 %
Přiznám se, že bych si to dovedl představit o hodinu kratší a pořád by to bylo stejně pozitivní a krásné a navíc bez nacistů, ale i s nimi je to dobré, i když jsem se bál toho, aby to nesklouzlo někam, kde to bude až příliš patetické. To se naštěstí nestalo a celá ústřední rodina je herecky i pěvecky úchvatná.

Hercule Poirot: Tragédie o třech jednáních (Agatha Christie's Poirot: Three Act Tragedy, 2010) - 80 %
Nedostalo mě to tolik jako jiné Poirotovy filmy z tohoto období, ale to jen příběhem. Docela mě zaujalo, jaké jsou používány filmařské nástroje, například detaily, prolínání obrazu. Tohle je ve snímku skutečně zajímavé. Poirot navíc nic neztrácí na síle a David Suchet mu skutečně dává ultimátní podobu. A ano, hodně mě překvapilo, jak se změnil Doyle z "Profesionálů".

Zůstat naživu (The Survivors, 1983) - 60 %
Walter Matthau a Robin Williams si tu docela dobře sedli a místy je tahle komedie i vtipná, ale stejně jsem se neubránil tomu, že je zde vývoj, který je takový podivný, a celé je to takové jednoduché a vlastně o nic moc nejde, i když se to má tvářit jinak. Ta finální myšlenka mi nakonec nepřipadala nijak zajímavá.

Two-Fisted Law (1932) - 60 %
Klasický příběh o tom, že čestný muž se dostává do osidel křiváka, který je postupně schopen udělat všechno pro to, aby toho čestného dostal. A když to nepůjde po dobrém (udávání, vydírání, pomlouvání), tak to půjde po zlém (dojde i na nějaké ty plány na zabití). Tim McCoy má ten správný kukuč, kterému můžete fandit.

Gyakuten saiban (2012) - 75 %
Takashi Miike předvádí něco, co by od něj fanoušci chtiví brutalit možná nečekali. Do anime stylizovaný film, který vychází z videohry pro Gameboy a zachovává si její aspekty, jako třeba šílené účesy, výborné technologické a sci-fi prvky a další skutečnosti, ale s tím, že se jedná zároveň o dobré soudní drama, které má místy docela drive a zajímavou zápletku. A není to vůbec krvavé, ale naopak mainstreamové.