pondělí 31. srpna 2015

Bonnie a Clyde, Zatoichi tekka tabi, Tváře v davu, Kurôzu zero, Gascoigne


Bonnie a Clyde (Bonnie and Clyde, 1967) - 80 %
Není to film, z kterého bych se naprosto posadil na zadek, ale stejně se mu nemůže vzít, že v sobě má něco neskutečně rebelského a gangsterského, a to i přesto, že ti dva byli odsouzeni od začátku ke smrti. Příběh téhle dvojice je ale nesmrtelný a v tomhle provedení s tak skvělými herci prostě nestárne.

Zatoichi tekka tabi (1967) - 80 %
Zatoichi má pořádné problémy se svým mečem, a tak se musí postarat o to, aby přežil i o holi. Jenže to by nebyl Ichi, aby se z toho nějak nevyhrabal, i kdyby to mělo výrazně snížit populaci v dané oblasti. A to se mu samozřejmě zase povede a on na konci předvádí nádherný masakr, při kterém ještě sněží.

Tváře v davu (Faces in the Crowd, 2011) - 40 %
Nápad dobrý, i když nějak nechápu, jak se mohli tvůrci s touhle látkou pustit do téměř hodinu a tři čtvrtě dlouhého thrilleru. Napětí by se muselo brzy vytratit, film by se stal rozvláčným a nudným. A jaké překvapení, ono k tomu skutečně došlo. Milla tady nezachrání ani prd a závěr rozhodně není z těch, které vám vyrazí dech.

Kurôzu zero (2007) - 80 %
A zase ten Takashi Miike. Jak on dokáže natočit některé cool scény, za to by se nestyděl nikdo. Jeho závěrečný souboj je nadupaný, a to jak stylizací, tak díky hercům a nakonec i díky všemu ostatnímu - střeh, který není tak rychlý úhly, které jsou promyšlené, a hudba, která je kulervoucí. Mám pocit, že slovo kulervoucí jsem ještě nepoužil, tak doufám, že tohle je jediná příležitost, kdy jsem tak učinil.

Gascoigne (2015) - 70 %
Paul Gascoigne nebyl můj oblíbený fotbalista, hlavně i proto, že na největší roky jeho slávy jsem byl přece jen ještě docela malý a na fotbal nekoukal. Tohle je ale příjemně/nepříjemně otevřený dokument, který se zaměřuje na jeho kariéru, hlavně tu první část, ale nevynechává ani kritické okamžiky, k nimž se navíc vyjadřuje sám Gascoigne. Zajímavý pád hvězdy.