Mission: Impossible (seriál, 1966-1973) - 80 %

Mission: Impossible (1966-1973)

"Mission: Impossible" je legendární seriál, který má stále nástupce, a to v podobě filmů "Mission: Impossible" s Tomem Cruisem. Ona vznikla i v osmdesátých letech série, která navazovala na tu původní ze 60. let. Tenhle seriál sen jmenoval "Nulová šance" a běžel i na našich televizích. Já sám jsem ho sledoval jako uhranutý a právě odsud jsem znal Petera Gravese, který je maskotem série. Ale k tomu postupně. Nejprve bych se chtěl zaměřit na to, jak byl seriál koncipován. On měl totiž velmi obdobnou strukturu, která se velmi často opakovala. Ta lze shrnout zhruba do této chronologie:

1) Vyslechnutí okolností okolo případu
2) Výběr osob, které na něm budou pracovat (nejprve probíhalo skutečně výběrem ze složek, které se házely na stůl, později bylo od tohoto způsobu upuštěno)

3) Naplánování (často představena nějaká skvělá maska, vynález, apod.)

4) Akce (mnohdy s komplikacemi, nejdelší část příběhu)

5) Únik, kterým díl končí (v některých případech vynechán, ale většinou dodržen)

První podoba týmu ještě bez Petera Gravese

Seriál "Mission: Impossible" má už dnes trochu jednodušší zápletky, ale nelze mu vzít, že v některých případech byl velmi nápaditý. Proč ale může být oblíbený i dnes, to je možné zjistit při pohledu na obsazení. Tady seznam hlavních postav, které se v seriálu objevily. Nejsou to samozřejmě všechny, ale vybral jsem ty nejdůležitější:

Daniel Briggs (hraje Steven Hill) - První vedoucí týmu IMF.
James Phelps (Peter Graves) - Druhý vedoucí týmu IMF a ikona celého seriálu, stejně jako následného seriálu "Nulová šance".

Barney Collier (Greg Morris) - Specialista na technické záležitosti, člověk, bez kterého není možné si představit žádný tým, ať už jsou ostatní členové kdokoli.

Willy Armitage (Peter Lupus) - Tohle jsou hlavní svaly týmu, mlčenlivá postava, ale díky svému představiteli velmi oblíbená.

Cinnamon Carter (Barbara Bain) - První ženská členka týmu, krásná a nebezpečná. Nejkrásnější a nejzapamatovatelnější ze všech, které se v seriálu objevily.

Rollin Hand (Martin Landau) - Především prvotřídní herec, který vystřídá obrovské množství převleků a masek. Příjemná postava a její odchod po třetí sezóně mě mrzel.
Paris (Leonard Nimoy) - Náhrada za Martina Landaua a jeho postavu Rollina Handa, v podstatě měl stejnou roli - herec, maskér a mistr přízvuků.

Tým pro druhou a třetí sezónu

S postavami se dá sžít, i když nic z jejich osobního života nezjistíte. Jsou zde jen od toho, aby splnili mise a že to někdy jsou mise skutečně podivné. V některých případech mají svůj cíl přivést jak šílenství, není výjimkou nafingování atomové války a jiných katastrof, není pro ně problém dostat kohokoli z jakéhokoli zajetí. Mučení není výjimku, ač se provádí fackami. Tohle není násilný seriál, násilí je zde strašně málo. Krev neteče. Ale o to nejde. Stejně tak totiž víte, jak vlastně každý díl dopadne, ale tohle je jednoduše seriál, který vás baví tím, že sledujete, jak ta mise dopadne. Samozřejmě, je to zastaralé, tempo filmování je pomalé, ale pro mě, jako milovníka starých kousků, které v sobě mají nádech nostalgie, je tohle něco krásného. A vzhledem k tomu, že jsem trochu ujetý na známé tváře, tak zde takový krátký seznam známých a známějších herců, kteří se objeví v menších rolích:
George Takei v první sezóně v dílu "The Carriers".
Lloyd Bridges v první sezóně v dílu "Fakeout".
Larry Linville Frank ze seriálu "M*A*S*H" v celkem třech dílech ve třech různých postavách.
Martin Sheen v dílu "Live Bait".
Anthony Zerbe v celkem pěti různých rolích v pěti různých dílech. Pokud nevíte, kdo je Anthony Zerbe, podívejte se na jeho profil na IMDb, myslím, že jeho obličej vám bude minimálně povědomý.
Joan Collins ve třetí sérii v dílu "Nicole".

Pánské osazenstvo pro čtvrtou a pátou sezónu

Zajímavostí je odchod Stevena Hilla. Pokud se budete dívat na seriál úplně od začátku, v první sezóně budete svědky toho, jak v téměř každém úvodu získá postava Dana Briggse informace z nějaké pásky. On pak rozděluje úkoly. Ve druhé sezóně je však vše jinak. V úvodu se najednou objevuje Peter Graves ve své postavě Jamese Phelpse a je to on, kdo je nyní vedoucím týmu. Proč? To se ze seriálu nedozvíte. Takže jaká byla pravda? Steven Hill patřil k málu herců, kteří byli ortodoxními židy. To znamenalo, že během šabatu (šábes, sabat, jak chcete) nepracoval. To znamená, že od soumraku v pátek večer do soumraku v sobotu nemohl vykonávat svou hereckou profesi. I když produkce o tomto jeho požadavku věděla dopředu,  nijak se jím netajil, naopak, stejně na to nebyla připravena. Vedlo to pak k tomu, že Steven odcházel z rozjetého natáčení a dostával se do konfliktů se štábem. Tvůrci nakonec přistoupili k tomu, že Stevenovo působení v dílech se minimalizovalo, dokonce byl i jednou v úvodu zastoupen Cinnamon Carter jako tou, která vyslechla podrobnosti případu. Pro druhou sezónu že se s ním nepočítalo, a tak byl nahrazen Peterem Gravesem, který se stal nejen vedoucím týmu, ale vlastně i symbolem "Mission: Impossible", to nejen pro tento původní seriál, ale i pro seriál následující, který běžel na konci 80. let. Trochu smutnou ironií osudu je fakt, že Steven Hill po ukončení spolupráce v roce 1967 celých deset let doslova nezavadil o práci. Nejvíce se pak proslavil rolí právního zástupce Adama Schiffa v seriálu "Právo a pořádek", kde působil již od prvního dílu až do roku 2000, kdy dal herectví sbohem jako nejdéle sloužící herec v tomto seriálu. Tehdy se blížil osmdesátce a  rozhodl se skončit. Jeho život se však rozhodně neuzavřel a v roce 2013 oslavil krásné 91. narozeniny.
Další herci nevydrželi až do konce. Do třetí sezóny jsme se mohli setkávat s Martinem Landauem a Barbarou Bain, ale oba společně se třetí sezónou skončili. Byli v té době manželé a vrhli se na jiné projekty, především pak v roce 1975 na seriál "Space: 1999". Martin Landau patřil k nejoblíbenějším postavám seriálu a mně rozhodně na začátku čtvrté sezóny chyběl. Skvěle ho však nahradil Leonard Nimoy, který se sice proslavil jako Spock ve "Star Treku", ale v "Mission: Impossible" ukázal, že je schopným a nadaným hercem s rozsáhlým repertoárem. Zajímavostí u Martina Landaua byla skutečnost, že v celé první sérii byl uváděn pouze jako hostující hvězda, i když se objevil ve většině dílů. Bylo to dáno tím, že původní plán zněl, že skutečně bude pouze hostovat v několika dílech, aby si nekazil svou filmovou kariéru. Vzhledem k sabatovým "povinnostem" Stevena Hilla a jeho časté nepřítomnosti však dostával Rollin Hand více prostoru a nakonec se stal jednou z hlavních postav. Od druhé sezóny už byl uváděn jako herec v hlavní roli spolu s Gravesem, Lupusem, Collierem a Bain. Přesto uzavíral smlouvu pouze na jednu sezónu, nikdy na delší dobu. Pro čtvrtou už ji pak neobnovil. Barbara Bain nebyla nikdy dostatečně efektivně nahrazena a v její roli se střídaly různé ženy, mezi nimi i takové krásky jako Lee Meriwether, Lesley Ann Warren nebo Lynda Day George.

Tohle už je trochu jiný tým, ale o něm zase jindy

Martin Landau byl nahrazen na dvě následující sezóny Leonardem Nimoyem, což je jedna z největších Nimoyových televizních rolí, samozřejmě hned po Spockovi ze "Star Treku". Leonard Nimoy byl výbornou náhradou, ale ani on nevydržel až do konce. Vydržel vlastně jen dvě sezóny, aby následně už nebyl nikým specificky vystřídán, po zbylé dvě sezóny se o masky starala některá z žen, anebo některý ze stávajících členů. Po zbytek seriálu, tedy pro šestou a sedmou sezónu tým tvořil Graves, Morris a Lupus plus nějaký člen navíc, většinou tedy žena. Zajímavý je i osud postavy Petera Lupuse. Ten vydržel až do konce, ale pro pátou sezónu na několik dílů vymizel. Nahradil ho Sam Elliott, ale ten také vydržel jen 13 dílů. Postava Willyho Armitage se musela vrátit. Studio nepochopilo, jaké kouzlo v té postavě je, ale diváci ano. Vyřvali si ho zpátky a on dostal i více prostoru a nějakou tu větu. Jedině Lupus a Morris tak vydrželi až do koncem, s nimi i hlas Boba Johnsona, který k divákům promlouval z pásmy v úvodu 159 dílů (tedy ne všech, protože celkem jich bylo 171). Seriál je rozdělen do celkem sedmi sezón s následujícím rozdělením dílů a roky prvního vysílání:

1. sezóna (1966-1967) - 28 dílů
2. sezóna (1967-1968) - 25 dílů
3. sezóna (1968-1969) - 25 dílů
4. sezóna (1969-1970) - 26 dílů
5. sezóna (1970-1971) - 23 dílů
6. sezóna (1971-1972) - 22 dílů
7. sezóna (1972-1973) - 22 dílů

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál, v němž skutečně žádná mise není nemožná.

Hodnocení: 80 % za to, že ta nostalgie, která z toho jde, a snaha neustále přinášet něco nového, vás ztotožní i s postavami, které vlastně neznáte a nepoznáte

Liberace! (2013) - 90 %

Liberace! (Behind the Candelabra, 2013)

Bez mučení se přiznám, že jsem Stevena Soderbergha poslední dobou moc nemusel. Jasně, "Vedlejší účinky" mě dostaly, o tom žádná, ale jeho "Zkrat" mě celkem zhnusil a nenadchlo mě ani "Bez kalhot". Ale je pravda, že za tu nechuť k režisérovi nemohl on sám, ale spíše diskutéři na internetu, kteří doslova onanovali nad každým záběrem. Soderbergh je dobrý kameraman, ale někdy sám nezná míru toho, co má zabírat a jak. Prostě se předvádí a všichni mu to žerou, jak je umělecký a jak to má promyšlené. Nutno ale říct, že v každém filmu, když se na to budete soustředit, najdete také úhly záběru, které byste u jiných tvůrců nenašli. "Liberace!" není výjimkou, ale nutně to neznamená, že každý ten záběr je dokonalost sama. Moje nechuť k režisérovi však přešla, a tak mohu s klidem a celkem objektivně hodnotit tenhle silný příběh jednoho člověka, který věděl, co chce, ale strašně se bál toho, že by se to mohlo prokecnout.

Władziu Valentino Liberace už podle jména nebyl "čistým" Američanem, ač se v Americe skutečně narodil, a to již v roce 1919. Jeho otec byl Ital a jeho matka zase Polka, což se v jeho jménu také projevilo. Alespoň ve jménu rodném. Většinou by ale znám jako Liberace, Walter Liberace, Lee Liberace nebo Mr. Showmanship (doslova Pan Šoumenství, ale lépe zní Pan Šoumen). Ať už byl Liberace jakýkoli, mělo talent od boha. Ten v něm od čtyř let podporoval jeho otec. Liberace pak již v sedmi hrál poměrně komplikované kusy, a to bez not. Jeho talentu si začali lidé všímat a od roku 1936 se začíná počítat jeho hudební kariéra. Již na jejím začátku byl chválen za svůj talent a právě za své šoumenství. Když se s Liberacem setkáváme ve filmu poprvé, zjišťujeme proč. Na klavír hrál neskutečně a navíc chtěl lidi bavit. To zvládal jak svou neskutečnou hrou, tak i jednotlivými vtipy a mluvenými vstupy.

Co je ale na příchodu Liberaceho na scénu nejlepší, myslím teď ve snímku "Liberace!", to je skutečnost, že máte opravdu pocit. že se díváte na Liberaceho! Michael Douglas je v roli naprosto neskutečný. Po zhlédnutí snímku jsem se musel podívat na Youtube na to, jak Liberace skutečně vystupoval, jak mluvil, a nemohl jsem věřit tomu, co jsem viděl. I když jsem měl chvílemi pocit, že Douglas hlasem trochu přehrává, videa mi můj názor vyvrátila a já jsem zjistil, že nic takového se nestalo. Liberace takhle mluvil, měl stejná gesta, stejné pohyby. Už při sledování snímku jsem si uvědomil, že sleduji patrně nejlepší Douglasův životní výkon, ale po zhlédnutí těch videí jsem pochopil, že to nebyl jen tak ledajaký výkon, ale patrně výkon roku. Už to, že se Hollywood k filmu otočil zády, je dost smutné, ale jestli ani Akademie nebude mít pochopení a minimálně Douglase nenominuje, ještě u mě s tou svou přetvářkou celý americký filmový průmysl klesne. Nesledujete totiž Michaela Douglase, ale Waltera Liberaceho, Leeho, který se pro natáčení reinkarnoval. Douglas je jednoznačně tím nejlepším, co film nabízí.

Tím nechci tvrdit, že jinak snímek za nic nestojí, ale Michael Douglas je svými kvalitami tak jinde, že prostě všechno ostatní zastiňuje. Mám rád životopisné filmy, to je jedna věc, ale na tomhle se mi především líbí, že je neutrální. Neodsuzuje, nezveličuje. Nemá důvod. Liberace byl sám o sobě dostatečně extravagantní, že jeho výstřelky není možné chápat jako filmařskou hyperbolu. Steven Soderbergh natočil část Liberaceho života, od chvíle, kdy se setkal se Scottem Thorsonem, podle všeho největší láskou jeho života, až do Liberaceho smrti. Jsou zde momenty smutné a veselé, příjemné a tragické a vše je podáno tak, jak by to být mělo. Kamera není soudcem, režisér není soudcem, ale soud si udělá až sám divák.

Ano, Liberace byl zvláštní člověk. Publikum ho milovalo a on miloval své publikum. Tak moc, že nechtěl o nikoho přijít. Jeho manažer to pochopil a za každou cenu se snažil Liberaceho prezentovat jako heterosexuála, ač on k ženám nikdy netíhl, i když je zkoušel mít rád. Ten člověk žil v přetvářce celý život, až do své smrti, která přišla nečekaná - AIDS. I na smrtelné posteli toužil po jediném - nikdo se nesmí dovědět, kým byl. Lidé se to přesto dověděli. Byla vůbec celá přetvářka potřeba? Těžko říct. Matt Damon ale ve filmu Douglasovi skvěle sekundoval a jejich intimní scény jsou neskutečně uvěřitelné. Pojetí filmu je prostě výborné. Chápeme život tohoto člověka, ač hop vůbec neznáme, jeho tragédii. Můžeme s ním soucítit, nebo nad ním ohrnout noc. To je na každém z nás. Snímku ale prostě není možné upřít, že je režijně zvládnutý a že má v hlavní roli člověka, který sám přestál jednu osobní tragédii a vrátil se ve velkém.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když neznáte Liberaceho a máte zájem poznat muže, který žil za přetvářkou.

Hodnocení: 90 % za zajímavý příběh a neskutečného Michaela Douglase, který si řekl minimálně o Oscarovou nominaci

Percy Jackson: Zloděj blesku (2010) - 45 %

Percy Jackson: Zloděj blesku (Percy Jackson & the Olympians: The Lightning Thief, 2010)

Do kin se nám chystá druhý Percy Jackson. Myslím, že pro mnohé je to celkem překvapení, asi hlavně proto, že snímek "Percy Jackson: Zloděj blesku" nebyl zrovna tak obrovským komerčním úspěchem, i když podle všeho si na sebe vydělal. Jak na tom bude "Percy Jackson: Moře nestvůr", to si řekneme za pár týdnů. "Percy Jackson: Zloděj blesku" je klasickým výdobytkem současné hollywoodské kultury. Vezme se předloha a udělá se z ní rádoby zábavný a trikově náročný spektákl. Jsem docela zvědavý, kdy nás čeká áčková "Jane Eyre" s digitálními efekty.

Dobře, knižní předloha "Percy Jackson: Zloděj blesku" doslova sváděla k tomu, aby se z ní stál trikový spektákl, protože kdo by chtěl dělat kentaura postaru? Anebo Medusu?Jjasně, že to šlo, ale s triky je to dnes jednodušší a koneckonců, ani to nevypadá tak blbě. V kině nakonec chce člověk vidět něco, co doma vidět nemůže. Vzhledem k tomu, že režie se ujal Chris Columbus, který tak dostal menší náplast za to, že nedělal na dalších filmech Harryho Pottera, a vzhledem k tomu, že se americko-kanadská produkce rozhodla točit příběh, který vychází z řeckých bájí, bylo hned jasné, že tady něco nebude fungovat. A taky nefunguje.

Nemám rád, když se v řeckých bájích hrabe někdo, komu jsou ty nádherné příběhy ukradené. Ano, mám pro řecké báje slabost, s tím nic nenaděláte, ale divte se mi. Ty příběhy jsou plné hrdinství, morálky, boje dobra se zlem a navíc je to podáno zajímavou formou. Tohle Percymu trochu chybí. Percy Jackson je polobůh. Syn boha a člověka, v tomhle případě Poseidóna a smrtelné ženy. Neví o tom, že je polobůh a neví o tom, že mýty jsou všude kolem něj. Ne, nehledejte podobnost s komiksem "Mýty", ta tu rozhodně není. Už jen proto, že komiks je zaměřen na pohádky a "Percy Jackson" na řecké báje. Ale existují zde vedle sebe dva světy, jeden skutečný a jeden fantastický.

Percy Jackson se o svém polobožství dovídá poměrně nešťastným způsobem, a to ve chvíli, kdy je ukraden Diův blesk. Percy jako Poseidónův syn je z tohoto hanebného činu obviněn a jdou po něm různé potvory. Naštěstí má svého ochránce, satyra Grovera a další borce, co jsou mu po ruce, Například jako kentaur Chiron s tváří a půlkou těla Pierce Brosnana. Nevadilo by mu, že ho Pierce hraje, ale proč ho hraje tak strašně? Objeví se zde další známé tváře - Sean Bean jako Zeus, Rosario Dawson jako Persfona anebo Uma Thurman jako Medusa. Ani jeden z herců nevyniká a všechno je na mladé generaci. Především na Loganovi Lermanovi, které své herecké schopnosti prokázal ve snímku "Charlieho malá tajemství".

Herecké výkony neurazí, ale tenhle film padá s tím, že jde vlastně o to, že jeden frajer ukradl blesk a má se zjistit, kde blesk je a kdo ho šlohnul. Aby to nebylo tak jednoduché, postavy jsou vystaveny nebezpečí, které buď odezní samo, anebo zasáhne někdo zvenčí. Těch momentů, kdy hrdinové něco dokážou sami je celkem málo. Je zde pár vtipů, které jsou myšleny dobře, ale od "Sám doma" už Chris Columbus žádný vtip nedokázal natočit. Jako režisér rodinných filmů je již bohužel strašně moc předvídatelný. Snaží se o budování napětí, asi v jedné scéně, ale to je rozmělňováno pomalým, až zdlouhavým střihem.

Nikdo mi nebude tvrdit, že Američané, potažmo Kanaďané, umí natáčet řecké báje. Neumí to a neměli by se do toho cpát. Neznám předlohu, ale předpokládám, že i ona si bere jen to, co se jí hodí, a dělá z bájí jen paskvil, který nemá co říct. Důležitým smyslem bájí byla i ona morální stránka, smysl příběhu, ale ten se vytratil na úkor hollywoodské podívané. Smutné. Prostě happy end a jede se dál. Trailer na druhý díl (uvedený níže) naznačuje, že dvojka by skutečně mohl být alespoň ten spektákl, ale uvidíme. Nechme se překvapit.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte zájem na tom, abyste viděli jakékoli řecké báje. Tady žádné nejsou.

Hodnocení: 45 % za ucházející rodinný film, kterému chybí něco zajímavého, co by z něj udělalo nadprůměr (ne, Pierce Brosnan jako kentaur nestačí)

Pokud byste měli zájem o knihu "Percy Jackson: Zloděj blesku", je možné ji zakoupit v knihkupectví Minotaur.

A slibovaný trailer na nový film "Percy Jackson: Moře nestvůr", který jde do kin 15. srpna 2013.

Já, padouch 2 (2013) - 70 %

Já, padouch 2 (Despicable Me, 2013)

Plním si resty a tohle je z filmů ten poslední, který ještě z poslední doby mám. Sice tu ještě chybí nějaké ty resty seriálové, ale k nim až postupně. Animovaný snímek "Já, padouch" toho ve mně moc nezanechal. Pamatoval jsem si akorát to, že Gru byl zloduch, co chtěl ukrást Měsíc - co jiného by se svým obličejem také dělal? - ale pak se musel starat o tři malé holky a to ho změnilo. A samozřejmě nesmím zapomenout na Mimoně, ty si asi pamatuje každý, kdo snímek viděl, ač už si třeba nevybaví, o čem to vlastně bylo. No, a Gru se svými malými dcerkami a Mimoni se nám vrátil v pokračování.

Dobře, řekl jsem si, možná má film skutečně co přinést. To, že trochu brnkal na komiksovou notu už od začátku, mu v mých očích hodně přispělo, mám rád padouchy a superhrdiny, navíc ještě za absence skutečného superhrdiny je to paráda. Ale Gru se jím vlastně stává. Na začátku ho vidíme jako milujícího tatínka, který je pro své holky ochoten udělat cokoli. Ty tři slečny jsou pořád skvělé, jen mi přijde, že nemají ve filmu prostor, a to je škoda. Edith a její ninja řádění bych si užil docela rád. Agnes je pořád úžasně roztomilá a Margo nám začíná trochu stárnout a objevuje se první láska. Přesto jsou jen vedlejšími postavami.

Světla reflektorů, respektive nejvíce pixelů si pro sebe kradou Gru a jeho nová společnice Lucy. S hlasem Veroniky Žilkové je to skutečná příšera, ale pokud se s tím smíříme, titulkovanou verzi v českých kinech skutečně nečekejme, zjistíte, že mezi těma dvěma postavami funguje velmi zajímavá chemie. Ona je nesnesitelná, on není zrovna hezoun, ale dohromady se jim dá fandit. Jak se vlastně dali dohromady? Gru nemá pokoj ani poté, co se rozhodl, že už nebude padouchem, ale místo toho bude vyrábět marmeládu. Najde si ho totiž jedna tajná agentura, která se zaměřuje na to, aby dopadla skutečně velké padouchy. Nějaké zabíjení po jednom, to je nezajímá, ale ukradení Měsíce, to je věc jiná. Agentura ví o Gruovi všechno, ale nechce ho zatknout, potřebuje jeho pomoc na novém případu.

Spolu s Lucy se vydávají po stopách případu, v kterém hlavní roli hraje sérum, které mění obyčejného tvora na děsivé monstrum. Zápletka je celkem dobrá, ale místy mi přišlo, že malinko vázla a točila se na místě. Postupně se ale rozvíjela, aby mohla vstoupit do svého velkého finále, kdy už se člověk skutečně baví a jeden na vlně tohoto zajímavého filmu, který koření hlavně přítomnost Mimoňů. Co si budeme povídat, ti jsou prostě tou nejsilnější zbraní filmu, tvůrci to ví a dávají jim proto dost prostoru. Je to dobře, protože kdyby tu nebyli, film má o 10 % nižší hodnocení. Vytratila by se většina vtipu. To, co je pro "Dobu ledovou" veverka, to jsou pro "Já, padouch" Mimoňové. Nejvtipnější scéna pak přichází v úplném závěru. A to už je opravdu vtípek pro dospělé, kterému se děti smát nebudou. V kině jsem si to ověřil. Tou závěrečnou scénou jsme se s přítelkyní v kině pobavili skutečně výsostně.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Mimoně.

Hodnocení: 70 % za to, že je to dobré pokračování, podobně jako "Univerzita pro příšerky"

Podfukáři (2013) - 55 %

Podfukáři (Now You See Me, 2013)

Když jsem viděl upoutávku na snímek "Podfukáři", hned jsem si říkal, že tohle je snímek, který chci za každou cenu vidět. Mám rád chytré filmy a tenhle se rozhodně jako chytrý film tvářil. Navíc mám také mimo jiné rád kouzelníky. Ty opravdu skutečně dobré. Snad je to z doby, kdy jsem doslova hltal Davida Copperfielda, což už je také pár let zpátky. Ze snímku "Dokonalý trik" jsem věděl, že kouzelnické filmy mohou být neskutečně chytrá podívaná, ale to je naprosto jiná liga. "Podfukáři" "Dokonalému triku" nesahají ani po kotníky.

Proč? Kde se stala chyba? Tak není to příliš náročné odhalit. Chyba se samozřejmě stala ve scénáři, který prostě nedovedl dotáhnout skvěle rozjetou látku do konce. Začněme tedy příběhem. Na začátku se postupně seznamujeme se čtyřmi různými kouzelníky, každý dělá za sebe, každý trochu jinak. Jeden je šouman, chce být ve středu pozornosti, jeho bývalá partnerka se mu chce vyrovnat, ale on jí nedá možnost, je zde chlapík, co to umí s lidskou myslí a nakonec nechybí ani mladík, co používá kouzla, aby si trochu nakradl. Tahle nesourodá partička je svolána tajemným na jedno místo, kde se něco stane. A my se posouváme o rok dál a zjišťujeme, že čtveřice vystupuje spolu, říká si "Four Horsemen", tedy "Čtyři jezdci" a předvádí světu šou, kterou ještě nikdo nikdy neviděl. A lidé jsou nadšení. Ne však všichni, protože během kouzla dojde ke krádeži poměrně velkého balíku peněz.

Na čtveřici je nasazena skupina vyšetřovatelů v čele s Markem Ruffalem a Mélanií Laurent. Ti mají zjistit, co mají kouzelníci za lubem a jak své triky dělají. Kromě nich je jim v patách také Morgan Freeman v roli toho, kdo dokáže odhalit triky kouzelníků. Sám bývalý kouzelník, který zjistil, že na pořadu s odhalování kouzel vydělá přece jenom víc. Když už jsme u toho obsazení, tak to je naprosto unikátní. Mladé hvězdy vedle střední generace a nakonec i seniorské nejvyšší ligy.

Kromě Morgana Freenmana je to Michael Caine - spolu se tihle dva sešli už v Nolanových Batmanech. Tu mladou generaci zastupují Jesse Eisenberg, Isla Fisher a Dave Franco, který by mohl jít ve šlépějích bratra a stát se také vyhledávaným hercem. Uvidíme. Samozřejmě nesmím zapomenout na Woodyho Harrelsona, který poslední roky hraje neskutečně. Je jen málo herců, na které by se dobře dívalo v jakékoli roli. Ne proto, jak vypadají, ale proto, jak hrají.

"Podfukáři" měli předpoklad k tomu, aby se z nich stal naprosto skvělý film. Když došlo na samotná kouzla, bylo to něco, co chci od kouzelníků vidět a samozřejmě ještě něco navíc. Jenže čím víc se blížil závěr a začínalo vysvětlování, tím začínal mít divák pocit, že pod povrchem něco hnije. Se závěrem to vyplave na povrch jako leklá ryba. Ten film, co se celou dobu tvářil jako chytrý snímek o kouzelnících, se nakonec mění v naprosto barbarsky ubitou hříčku s koncem, který prostě musí zklamat. Není na něm nic chytrém najednou je to všechno strašně levné a jednoduché. Je to škoda, strašná škoda, protože ta cesta k tomu byla dobrá. Jen někdy cesta nestačí, někdy je ten cíl skutečně zásadní. Tady byl.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete dostat chytrý film a dostanete vizuálně zajímavý film s naprosto zprasenou pointou.

Hodnocení: 55 % za ten děsivě špatný konec

Univerzita pro příšerky (2013) - 75 %

Univerzita pro příšerky (Monsters University, 2013)

I když jsem si nedávno celkem stýskal nad tím, jak je Pixar málo inovativní musí se mu nechat, že je pořád tím, kdo udává trendy. Myslím, že to bylo právě před filmem "Univerzita pro příšerky", kde jsem zhlédl asi tři trailery na nové animáky, které se k nám mají dostat v budoucnu. Prvním z nich byl trailer na snímek "Justin and the Knights of Valour" (nebo chcete-li španělský název tak "Justin y la espada del valor"). Tohle je variace na "Rebelku", navíc ten kluk musí být taky zrzavý. Tohle je mi na první pohled protivné. Pak následoval trailer na snímek "Turbo", což je variace na "Život brouka" a "Auta", a když už jsme u toho, tak rychlošnek rozhodně není novinky - viz "Nekonečný příběh". A třetí trailer byl na snímek "Letadla", což je Disneyho vykrádačka "Aut". Ale proč ne, oni mají pod palcem práva. Tady nehodnotím filmy, které ještě nejsou v kinech, ale pouze můj první dojem z upoutávek. Pixar prostě udává směr v tom, o čem animáky budou. Sám si pak dovolí vrátit se k vlastním úspěšným filmům.

Dlouhou dobu byl "Příběh hraček" jediným snímkem, který měl pokračování, ale pak přišla "Auta 2" a nyní "Univerzita pro příšerky". Přiznám se, jsem z toho malinko rozpačitý. Líbilo se mi sledovat nové filmy, které Pixar přináší, jak dokáže bát nový. Na druhou stranu si říkám, že vrátit se k některým oblíbeným postavám stojí za to. Dobře, nechápu úplně, proč vznikla "Auta 2", snad jen proto, že děti mají auta obecně ráda, ale už nemám moc otazníků nad tím, proč vznikly druhé "Příšerky". Samozřejmě, že je za tím komerce, protože "Příšerky s.r.o." jsou prostě oblíbená značka, ale na druhou stranu James P. Sullivan a Mike Wazowski jsou natolik skvělými postavami, že se k nim i dospělí mohou vrátit rádi a s očekáváním.

"Univerzita pro příšerky" není klasickým pokračováním, ale je prequelem a ukazuje nám příběh toho, jak se Mike a Sully vlastně potkali a jak mezi nimi vzniklo přátelství. Nutno říct, že z počátku to na nějaké velké kamarádění moc nevypadalo, protože Mike byl prostě šprt a Sully zase borec, co sází na jméno svého otce. Dva studenti, kteří k sobě nemají moc blízko, ale osud tomu chce, aby se poznali a aby spolu trpěli. Když už se totiž dostanou na Univerzitu pro příšerky, netrvá jim moc dlouho, aby byli oba vyhozeni. To vede k tomu, že se musí přihlásit na jiný obor než je strašení. Budou v budoucnu vyrábět lapače křiku. Velmi záslužná práce. Ale ani jeden tohle nechce dělat. Oba chtějí strašit, oba chtějí být hrdiny a dětmi obdivovanými legendami. I když je děkanka Kudlanková neoblomná, dá jim možnost, jak se vrátit na zamilovaný obor. Potřebují vyhrát soutěž ve strašení. Jenže k tomu potřebují tým. Dostanou tým strašidel, která zrovna moc děsivá nejsou, navíc jsou spíš pro smích.

Příběh, překvapivě, není vůbec špatný. I když by se mohlo zdát, že budou "Příšerky" vykrádat samy sebe, jsou přece jen inovativní a dívají se na vytvořený svět trochu jinak. Stejně vás ale asi přepadne pocit, že to není až taková sranda, že to není až tak originální. Přesto si myslím, že závěr přece jen trochu překvapí, není to klasický tupý happy end, ale zase u něj někdo přemýšlel. To je dobře. Hlavní devizou filmu jsou skopičiny a interakce mezi jednotlivými příšerkami. Humor zde rozhodně nechybí, ale dostaví se i další emoce. Vztek na ty zlé, pocit vítězství, pocit prohry, soudržnost, smutek z rozpadu, radost. Je toho moc a takový by animovaný film měl být. Bavit po celou dobu. Myslím, že každý si setkání s oblíbenými příšerkami rád zopakuje a nebude podcházet příliš zklamán. Klidně bych i myslel, že zde budou hlasy, co budou chtít trojku, ať už bude prequelem nebo sequelem. Uvidíme, zatím se od Pixaru můžeme těšit na "The Good Dinosaur", který by nás měl navštívit za rok, na rok 2015 jsou zatím zmiňovány filmy "Inside Out" a samozřejmě "Finding Dory". Ano, čtvrtý film od Pixaru se dočká celovečerního pokračování.

Před filmem "Univerzita pro příšerky", jak už to tak u Pixaru bývá zvykem, běžel krátký film, který nesl název "The Blue Umbrella", tedy "Modrý deštník"). Snímek je inovativní především v tom, kdo jsou hlavní postavy. Z názvu je to asi celkem patrné. Díky zajímavě zvolenému tempu, které je celkem dynamické, je tahle krátkometrážní romance překvapením, na druhou stranu mnozí v něm mohou vidět jenom onu romanci. Snímeček mě ale celkem nabudil na to, čím nás chtějí tvůrci překvapit. Pokud se navíc týká animace, měl jsem chvílemi pocit, že prostě není možné, aby byl filmeček "The Blue Umbrella" celý animovaný, něco musely být skutečné reálie. Ne, Pixaři nám jen ukázali, jak daleko už je možné zajít a co ještě můžeme čekat. Určitě nevystřílely všechny ostré náboje.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak to vypadá na univerzitě se Sullym a Mikem.

Hodnocení: 75 % za to, že je to více než dobré, roztomilé, ale tak nějak jsem ani nic míň nečekal

Star Trek: Do temnoty (2013) - 80 %

Star Trek: Do temnoty (Star Trek Into Darkness, 2013)

Když se v 60. letech poprvé dostal na obrazovky seriál "Star Trek", myslím, že ani tvůrci sami nikdy nepřemýšleli o tom, že by se z toho stala až taková pecka. "Star Trek" patří k dnešnímu nerdovství/geekovství, a to i díky "Big Bang Theory". Nejen ale díky tomu. "Star Trek" se k nám neustále vrací a já si myslím, že je to dobře. Když J. J. Abrams natočil v roce 2009 nový film "Star Trek", hodně lidí z toho padlo na zadek. Nejen, že se tvůrci vrátili k původním postavám ze 60. let, ale drželi se toho, že tohle je snímek pro fanoušky, stejně jako pro lidi, co mají rádi sci-fi, ale seriál neznají, anebo prostě mají rádi velké spektákly. Takovým spektáklem "Star Trek" skutečně je.

J. J. Abrams natočil vizuálně skvělé dílo a letos v tom pokračoval, respektive letos šlo do kin pokračování "Star Treku" s názvem "Star Trek: Do temnoty". Těšil jsem se, proč bych se neměl těšit. Tohle jsou filmy, které si chci užít v kině. A nelituji toho, na rozdíl od "Pacific Rim". "Star Trek: Do temnoty" je filmem, který je vizuálně dokonalý. Jsou zde skutečně epické scény, které mě dovedly uzemnit a v kině jsem si je opravdu užíval. Pád gigantické lodi, vzlétnutí z moře, průlety vesmírem, útoky Khana, to všechno jsou prostě parádní ukázky dnešních trikových možností, jak digitálních, tak i standardních, i když těch standardních je výrazně méně.

Srovnání současného a původního Khana

Kde film trochu kulhá, to je scénář. Je celkem dobrý, má smysl, nejsou zde úplně prázdné scény, to je dobře, ale v konečném důsledku jsou de momenty, které trochu kazí dojem z toho, že je scénář tak dobře promyšlený. Hlavně pokud se týká závěru, není to úplně ono. Co se ale musí ocenit, to je snaha zůstat věrný původnímu seriálu. Postava Khana je jedním z odkazů, i když tady je podán přece jen trochu výrazněji a významněji. Měkl jsem ale na mysli především úvod, kde se ukazuje to, co je především cílem letů Enterprise - objevování planet a nových ras a především "nezasahování" do místní civilizace. Tahle část je zábavná i dramatická a skvěle dokáže vykreslit jednotlivé postavy, i když byste je neznali z původního filmu.

Velkou výhodou filmu je přítomnost Benedicta Cumberbatche. I když je jeho Khan trochu zvláštní postavou, jeho herecký představitel se role zhostil tak skvěle, že na vás už jen z plakátu koukal skutečně temný antihrdina. Takhle má vypadat charismatický záporák. Marvel by se mohl učit. I když některé věty, které Khan pronáší, zná podivně klišovitě, Benedict to dokáže s takovým pojetím, že mu to prostě všechno budete věřit. Navíc jeho pozice v ději je správně nevyvážená.

Kromě Benedicta jako nováčka, se do "Star Treku: do temnoty" vrátili všichni skvělí herci z prvního filmu. Chris Pine, kterého v téhle roli snesu snad jedině, jinak mě irituje, Zachary Quinto, který je hodný toho, aby nastoupil na místo Leonarda Nimoye, nechybí ani Karl Urban, skvělí Simon Pegg, Anton Yelchin, Zoe Saldana, John Cho a Bruce Greenwood. Tohle je tým, ke kterému se budete chtít vrátit, a já doufám, že se tak skutečně stane, a to i přesto, že byl J. J. Abrams převelen do trochu jiného vesmíru, konkrétně do jedné předaleké galaxie.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se dělá vizuálně skvělá podívaná, kde příběh trochu hapruje.

Hodnocení: 80 % za to, že do tohohle vesmíru bych se rád vrátil ještě několikrát

Pacific Rim - Útok na Zemi (2013) - 45 %

Pacific Rim - Útok na Zemi (Pacific Rim, 2013)

Je mi líto, ale nemůžu jinak. Guillermo del Toro mě poprvé skutečně zklamal a natočil něco, co je vizuálně úchvatné, ale obsahově naprosto děsivé. Je to překvapivé? Možná vlastně ani ne. Když jsem viděl trailer, říkal jsem si, že to bude paráda. Říkal jsem si to i před tím, když jsem se o projektu dověděl a zjistil si základní informace. Ta myšlenka se mi strašně líbila. Kaiju proti robotům. Konečně uvidíme Kaiju na velkém plátně i u nás. Jenže ovace se rozhodně nekonaly. Naopak, výsledkem jsem byl velmi zklamán, a to jsem del Torovi hodně věřil.

Takže nejprve, o co vlastně jde. Kaiju jsou japonská monstra, mezi které patří i Godzilla. Koneckonců, právě tahle potvora to všechno v roce 1954 začala. Následovalo mnoho filmů, které se věnovaly různým monstrům. Japonsko si jimi vytvořilo určitou mytologii. Mám rád tahle monstra. Mám rád monstra obecně. A to se mi ba snímku líbilo, proto jsem se na něj nejvíc těšil. Kaiju na Zemi přicházejí trhlinou hluboko v moři, která se tam vytvořila. Monstra přicházejí postupně, vždy po jednom. Jejich síla je ničivá. Aby se s nimi byla Země schopna vyrovnat, vytvořila tzv. Jaegery, obrovské roboty, které byly schopně monstra porazit. Jak se uvádí v úvodu, monstra bojovala proti monstrům.

Tohle je základní východisko, které se dovíme v úplném úvodu. Když jsem tohle slyšel, říkal jsem si, o čem vlastně bude zbytek filmu? No, ten je o tom, že Jaegery už nejsou tak silné a prohrávají, a tak bude třeba najít nový způsob, jak se Kaiju postavit. Ale podívejme se na film očima postav. Tou hlavní je Raleigh Becket (Charlie Hunman), který je jedním z pilotů Jaegeru s názvem Gypsy Danger. Tím druhým je jeho bratr Yancy. Piloti se propojují se systémem svými mozky, ale vzhledem k tomu, že by to jeden člověk nezvládl, jsou potřeba dva, kteří se propojí mezi sebou, aby se zátěž rozdělila. V úvodu Yancy umírá a Raleigh se stahuje do ústraní. Vydrží mu to pět let.

Raleigh má trauma, ale musí se vrátit. Stává se tak klasickou postavou s traumatem, které musí překonat. Může být v klidu, protože je zde ještě někdo, kdo si s sebou nese trauma větší. Ve filmu nechybí tvrdý a nesmlouvavý velitel jednotky, Stacker Pentecost s tváří Idrise Elby, je tu jeden spratek, který musí dostat za vyučenou, dva blázniví vědátoři, aby to bylo odlehčené, jedna žena, aby tu mohla být láska, a nakonec samozřejmě i Ron Perlman, který je Guillermovým talismanem. Jeho scény jsou doslova pokladem filmu, protože jak dojde na interakci mezi lidmi, většinou je to jeden průser za druhým.

Proč? Tak ten důvod je celkem jednoduchý. Tenhle film byl primárně o tom, že měl být divák odrovnán skvělými souboji mezi Kaiju a roboty. To se daří. Je to velkolepé, je to vizuálně dokonalé. Jenže mezi těmihle scénami jsou další, dialogové, a že jich je více. Neskutečně škrobené dialogy, strojené, jako kdyby nikdo ani nepřemýšlel nad tím, co vlastně postavy říkají. O tom, že herecky jsou ztvárněny naprosto sterilně, nemá cenu mluvit. Většina dialogů jsou skutečně tak příšerné, že nebudete věřit tomu, že vidíte takové bláboly v kině. Tohle jsou dialogy do televize, pro film, u kterého budete únavou usínat. Díky bohu za klubové výhody v Cinestaru, protože nemít volňásky, asi budu koupě lístků litovat.

Klišovistost a naprostá neoriginalita pokud se postav a jejich promluv týká, je pro mě něco, co sráží film do kolen. Navíc tu i logika funguje podle svého. Někdy si budete říkat, že tohle je vážně tuhý scénář, který neměl nárok na to, aby z něj vzniklo něco skutečně kvalitního a velkolepého. Zamrzí to. Jako kdyby bylo tvůrcům jedno, co vyprávějí, hlavně když to bude vypadat dobře. Ale tohle nestačí. Pokud se chtěli vydat cestou digitálního spektáklu, měli omezit dialogy mezi lidmi a zaměřit se na samotné rvačky. Udělat z toho exhibici a příběh minimalizovat. Hlavně postavy a jejich osudy. I když je zde patrná snaha postavy udělat trojrozměrné, to prostě nevyšlo. Vše je podřízeno formě a to je špatně. Mám rád sci-fi, ale dlouho už jsem neviděl tak málo inovativní příběh. Je mi to líto, ale ani na průměr u mě Guillermo s novým filmem nedosáhne. Zklamání roku to není, ale řadí se to hned za hlavní favority. "Pacific Rim" si v klidu může podat ruku s "Mužem z oceli". Ten má ale přece jen o maličko lepší scénář. Já jsem šel na bitvy, ale ty mi kazilo to mezi nimi. V nedávné době jsem měl tu čest zhlédnout snímek "Atlantic Rim", a třeba co do dialogů, velký rozdíl tu nebyl.

Co filmu moc nepřidávám, to je český dabing, který mě tentokrát velmi iritoval. Ale moc na výběr není. 2D verze v původním znění v české republice údajně vůbec nikde neběžela, a na 3D verzi jsem se nakonec moc necítil. Možná jsem udělal chybu, ale vzhledem k tomu, že ta by příběh nezměnila, minimálně rozpaky by zůstaly dál. Když už nic, distribuční společnosti by nemusely překládat všechno.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět skvělé souboje a až moc prázdných keců.

Hodnocení: 45 % za skvělou digitální stránku, ale neskutečně prázdný obsah

Hollywood Sex Wars (2011) - 20 %

Hollywood Sex Wars (2011)

To, že hlavní mužská postava vypadá jako herec z německého porna 70. let, a hlavní ženská postava vypadá jako herečka z amerického porna poslední dekády, to ještě neznamená, že máte zaděláno na úspěch. Ano, nebudete mi věřit, ale opravdu to chce trochu víc, než jen vnadné ženy a chlapíky s knírem, aby se člověk bavil, nebo co měl u tohohle filmu dělat. Pravda, někomu tohle stačit bude, protože se zde celkem často objevují obnažené ženy a jsem si jistý, že se najdou lidé, které tohle zaujme. Rozhodně je tím neodsuzuji. Ono je to to jediné, čím snímek "Hollywood Sex Wars" zaujmout dokáže.

Když vám budu vyprávět základní zápletku, kolem které se snímek točí, řeknete si, že by to vlastně mohla být celkem dobrá komedie, která vás pobaví, ale zároveň vám ukáže, jak špatně se k sobě obě pohlaví chovají. Bohužel, první dojem snadno klame. Tak tedy k příběhu: Trojice nýmandů, kteří toho vzhledově moc nepobrali. Alespoň zdánlivě, se seznámí s borcem, který v Hollywoodu ojíždí všechno, co má dvě nohy a dva silikonové vylepšováky. Tenhle borec by měl trojici naučit, jak sbalit babu svých snů. Všechno by šlo super, kdyby se i ženy neorganizovaly v opačné snaze - dát chlápků jasně najevo, že nejsou jen nějaké maso, které si mohou objednat v krámu na pultu. Nebo pod pultem. Kdo vyhraje? Kdo má na to větší koule? Ono je to vlastně jedno, protože  film vás stejně odradí od toho, abyste komukoli fandili.

Kde je problém? Tak především je to ve vykreslení postav. Hlavní borec vypadá jako německý pedofil a jeho kouzlo u žen nejspíš pochází z několika hodin, které musel strávit v Bradavicích, protože jinak nevím, jak by docílil toho, že je takovým borcem. Jeho tři učňové jsou neschopní troubové, kteří chtějí iluzi raději než cokoli jiného. Ještě hůře jsou ale vykresleny ženy. I když by v příběhu měly být těmi silnými, vlastně je scénář pořád zesměšňuje a dělá z nich hloupé pipinky, které poslouchají jednu královnu, jejíž pohled na svět je očividně pouze skrz kalhotky. Ona a její namachrovaný protějšek s tváří německého hřebce, jsou smutnou ukázkou toho, jak by neměly hlavní herecké hvězdy vypadat. Nutno ale přidat, že je to scénář, který jejich charaktery dokonale zabíjí. Vtipy o sexu jsou strašně zábavné. Pořád. Hahahaha... Nejsou! Chce to příběh, chce to smysl pro humor a schopnost vtip vystavět. Tohle nejsou ani smysluplné gagy.

"Hollywood Sex Wars" jsou dalším z filmů, kterými byste si neměli zatěžovat život. Jeho impotentnost tkví v tom, že naprosto rezignuje na to, aby vyprávěl jakýkoli příběh, a spokojí se se stupidními vtipy, které ani nemají šanci na to být zábavné. Záběry na ňadra mají odvést vaši pozornost a vnutit vám pocit, že tohle je vlastně bomba film, když tam jsou tyhle kozaté borky, ale bohužel takhle jednoduché to není. Za kozatým obalem se neskrývá nic, jen dutost. Další ukázka toho, jak se snaží tvůrci opít diváka rohlíkem a za každou cenu mu nabízet filmy, i když je to hovadina již od začátku.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se nemají balit holky. A hlavně to, jak se nemají točit filmy.

Hodnocení: 15 % za hodně špatný návod na stupidní chování

Tajemství hradu v Karpatech (1981) - 90 %

Tajemství hradu v Karpatech (1981)

K filmu "Tajemství hradu v Karpatech" jsem se dostal díky komiksu "Tajemný hrad v Karpatech" od Petra Kopla. Neměl jsem nikdy tu čest s předlohou Julese Vernea, ale musím říct, že obě české adaptace na mě udělaly dojem, i když každí trochu jinak. Petr Kopl si mě získal díky propojení různých příběhů ze světoznámých literárních děl do jednoho a tím, jak dokáže pracovat s humorem, film si mě zase získal proto, že je neskutečně zábavný a že ukázal, jak chytré komedie dokázali Češi v minulosti točit. Zábavné, úsměvné, absurdní a krásně šílené, ale přesto chytré, a to od začátku až do konce. A hlavně ten jazykový humor, ten je naprosto nepřekonatelný. Takhle si s češtinou dnes umí hrát jen Zdeněk Svěrák.

Filmu vévodí skvělé herecké obsazení. Michal Dočolomanský, Vlastimil Brodský, Miloš Kopecký, Rudolf Hrušínský. A to jsou jen jména čtyř hlavních postav. Objeví se zde i Míla Myslíková, Jan Skopeček, Helena Růžičková, Ladislav Županič nebo Otakar Brousek st. Tohle obsazení dalo vzniknout skutečně unikátní adaptaci Julese Vernea, na což jsme ale byli u nás celkem zvyklí. "Vynález zkázy" nebo "Ukradená vzducholoď, oba od Karla Zemana, budiž toho důkazem. "Tajemství hradu v Karpatech" je zajímavé především svou osobitostí, svým speciálním přístupem k látce a v tom, že místy je to skutečně parádní absurdita.

Nad vesnicí Vyšné Vlkodlaky se vzpíná temný hrad, na němž sídlí šílený hrabě Gorc z Gorců a jeho děsivý nohsled, šílený vynálezce Orfanik. Oba naprosto nezapomenutelně podáni Milošem Kopeckým, respektive Rudolfem Hrušínským. Do oblasti se dostává hrabě Teleke z Tölökö, jehož jméno je vystaveno častým zkomoleninám. Jeho zase naprosto neodolatelně pojal Michal Dočolomanský, kterého jsem si už jako dítě zamiloval v roli Nicka Cartera ve filmu "Adéla ještě nevečeřela". I tentokrát mě přesvědčil, že to byl jeden z nejzábavnějších herců své doby, navíc díky svému obličeji velmi snadno zapamatovatelný a snadno ztotožnitelný s rolí skutečného hrdiny. Škoda, že v posledních letech svého života (zemřel 2008) se už herectví v podstatě nevěnoval.

Příběh se točí kolem toho, že se Teleke snaží dopadnout Gorce, který uvěznil jeho krásnou snoubenku. Nic však není tak jednoduché, jak se na první pohled zdá, a myslím, že závěr je skutečně geniální ukázkou toho, jak sice vytvořit happy end, ale v naprosto jiném smyslu slova. Z takových scénářů by se měli Američané učit. No, on je problém v tom, že bychom se z nich měli učit i my, protože komedie, které se u nás dostávají do kin v poslední době, sází jen na to, že blbý vtip je dobrý vtip, protože ho každý pochopí. Skvělé herecké výkony, výborný scénář, absurdní humor, to je krásná ukázka toho, jak naše kinematografie uměla něco nabídnout.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, že Češi uměli točit krásné a chytré komedie.

Hodnocení: 80 % za skvělý příběh prodchnutý humorem sci-fi a hlavně výbornými herci