úterý 13. února 2018

Catching the Sun, Ooru naito rongu: Inisharu O, Puppy, Hořící postel, Flamingo Kid




Catching the Sun (2015) - 40 %
Dokument o tom, že solární energie je důležitá a v podstatě každý se může zaměřit na to, aby se snažil využívat právě takové zdroje, které jsou ekologicky méně náročné. Sice film trochu vyznívá, že někdy to budete dělat proto, že nic jiného na práci nemáte, ale záměr hezký. Dokument je ale docela nudně podaný.

Kacuja Macumura už si prostě jen točí úchylnosti, protože na to ho docela užije. Nic moc jiného v tom není. Dostal nápad, který není až tak špatný, ale jeho pojetí už je celkem ohrané a není v tom nic moc navíc. Prostě snímek pro lidi, kteří mají něco podobného rádi, ale i ti zde najdou hlavně protahované scény, kde s moc neděje.

Puppy (2017) - 60 %
Animované filmy "Hotel Transylvánie" mám celkem rád, mimo jiné i proto, že se na nich minimálně hlasem podílí Adam Sandler. Tohle je taková jednohubka, která má tak jeden dva skutečně povedené gagy, takže za mě rozhodně těch 60 %, i když si nemyslím, že bych si snímek nějak extra dlouho pamatoval.

Hořící postel (The Burning Bed, 1984) - 70 %
Farrah Fawcett tady ukazuje, že byla dobrá herečka a její pojetí ženy, která byla týrána a našla jen jedinou cestu, jak z toho uniknout, je hodně emotivní a silné. Celkově na vás bude mít snímek hodně intenzivní dopad. A pořád si budete říkat, proč jsou všichni proti ní, proč je proti sobě i ona sama. A uvědomíte si, že to tak někdy prostě je, že je těžké utéct.

Flamingo Kid (The Flamingo Kid, 1984) - 60 %
Mám pocit, že na začátku své tvorby byl Garry Marshall přece jen takový ještě kritičtější a dovedl v lidech vidět i to opravdu špatné. Z jeho posledních filmů se to naprosto vytratilo. Jasně i "Flamingo Kid" je film s šíleně pozitivním vyzněním, kdy hodnoty jako rodina jsou nade vše, ale není to tak hrozné jako jiné filmy, které Garry Marshall natočil v novém tisíciletí.