čtvrtek 12. října 2017

Sladké sny, Fair Play, Fantom Morrisvillu, Felvidék - Horní země, Filthy Gorgeous: The Bob Guccione Story




Sladké sny (Fai bei sogni, 2016) - 45 %
Příliš roztahaný film na to, aby mě dovedl skutečně bavit. Mám podobná vyprávění, která se vracejí do minulosti postav, něco odhalují, vysvětlují příčiny, rád, ale tady to prostě je tak dlouhé a s tolik hluchými místy, že to pro mě prostě nepředstavovalo skvělý zážitek, spíše zážitek lehce podprůměrný.

Fair Play (2014) - 70 %
Hodně realistický film, který ukazuje, co to je postavit se režimu, i když je v malém, osobním souboji ale hlavně ukazuje, co režim udělá, když se tenhle jednotlivec postaví na odpor. Je to jednoduše sešrotování člověka, a to i přesto, že samotný režim dělá neskutečné chyby a není schopen najít smysluplnou cestu dál.

Fantom Morrisvillu (1966) - 70 %
Tenhle snímek je místy tak absurdní a ujetý, že si prostě nebudete moct pomoct a budete se smát postavám, tomu, jak je děj veden, jak je to krásně ujeté. Má to něco z "Limonádového Joa", něco z komedií jako "Kdo chce zabít Jessii?" a navíc to má celkem fajn hudbu, i když ta vyniká hlavně díky Waldově hlasu. Bavil jsem se. Nový a Marvan jsou skvělí, mile překvapil Olmer.

Felvidék - Horní země (Felvidék - Horná zem, 2014) - 70 %
Myslel jsem, že tenhle film bude schopen zaujmout jenom svým animovaným zpracováním, které je velmi dobrým způsobem propojeno s hranými/dokumentárními sekvencemi, ale ono je to zajímavé i z hlediska výpovědi, kterou to má. Podobně zpracované kořeny by si zasloužila každá rodina, i když určitě podrobněji.

Bob Guccione mi do této doby zůstával skrytý a vlastně jsem pořádně nevěděl, kdo vlastně stojí za magazínem "Penthouse". Jsem rád, že jsem se to dověděl a je docela zajímavé, jak se takový magazín vyvíjel a jaký měl dopad na americkou kulturu. Mimochodem, Amíci jsou pokrytci, a to, že nenávidí podobné magazíny, jen jejich pokrytectví stupňuje.