úterý 10. října 2017

Doomed: The Untold Story of Roger Corman's the Fantastic Four, Double Team, Dünyayi Kurtaran Adam'in Oglu, Dostihová horečka, Dům košaté lásky




Přiznám se, že jsem vůbec nevěděl, že tenhle film existuje, ale je jasný, že si ho hned musím sehnat. Jsem rád, že dokument vznikl, protože je na něm vidět, jak také mohou dopadnout některé filmové pokusy. A jak Stan Lee ani nebyl schopen stát za něčím, co Marvel sice prodal někomu jinému, ale u čeho stále mohl být.

Double Team (Double Team, 1997) - 60 %
Já jsem se u tohohle snímku bavil, ale víc díky Mickeymu Rourkovi než díky JCVD. Jasně, nechci říct, že JCVD byl špatný, některé jeho pózy - zajímavější byl v tréninku než v samotném boji - jsou skutečně fenomenální, ale Mickeymu to skvěle sedlo a je tu parádním hajzlem. Dennis Rodman je spíš na ozdobu.

"Dünyayi Kurtaran Adam" je taková úchylnost, že se na ni moc nedá koukat, ale je to tak pitomé a tak vykradačské, že se na to kouknete jen z toho důvodu. "Dünyayi Kurtaran Adam'in Oglu" je už trochu vážněji míněno, tedy ve smyslu, že už se nevykrádají "Star Wars", ale na druhou stranu je to pořád pitomé, až to bolí.

Dostihová horečka (Febbre de cavallo, 1976) - 70 %
Především Gigi Proietti je neskutečný v tom, s jakou kadencí dokáže střílet jednotlivé monology. To je krása poslouchat. Hlavně tu kadenci, ale i to, že dokáže dát těm větám skutečně smysl. Navíc má film skvělé tempo a skoro celou dobu se nezastaví. Dobrá italská komedie, která vás dovede rozesmát.

Dům košaté lásky (Haarautuvan rakkauden talo, 2009) - 60 %
Mika Kaurismäki má podobný styl jako jeho bratr a není v některých chvílích jasné, jestli se díváte na komedii neb na drama. Právě tahle dvojakost, která skvěle funguje, se mi líbila. Navíc humor je jemný, příběh černohumorný, postavy zajímavé, a i když to není nic, co dějově oslní - všechny prvky už jste někde viděli - jako celek je to super.

Žádné komentáře:

Okomentovat