Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna (2013) - 60 %

Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna (Lovelace, 2013)

Mám rád životopisné filmy a naposledy mě dostal snímek "Liberace!". Tak trochu jsem doufal, že "Lovelace" by mohl být snímek podobného ražení a že bych z něj mohl být podobně unešený. Jenže tohle se bohužel nekonalo. "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna", abych použil celý český název, který jednoznačně odkazuje na to, že "Deep Throat" očividně není film, který by se u nás proslavil tolik jako v Americe, bohužel svými kvalitami nedosahuje Soderberghova mistrovského kousku, který měl vyladěnou uměleckou, hereckou a filmařskou stránku. "Liberace!" trochu padal se scénářem, ale ne moc. V případě "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna je však scénář tím hlavním problémem, který ukazuje, že tohle je jen další film, ale není to ono velké umělecké dílo.

Rob Epstein a Jeffrey Friedman jsou autoři, kteří jsou oceňovaní za svou prvotinu - "Kvílení". Také životopisný film, který se soustředil na beatnickou generaci. Film si vysloužil celkem dobré přijetí, a tak se čekalo, jak to dopadne s další látkou, kterou si tihle dva tvůrci vybrali. Nutno říct, že je to látka skutečně zajímavá. Linda Lovelace se skutečně stala královnou porna a její snímek "Deep Throat" (česky se uvádí i jako "Hluboké hrdlo") jedním z nejvýdělečnějších pornofilmů vůbec. Také proto, že ještě běžel v kinech pro širokou veřejnost, ač s označením X, tedy pouze pro dospělé. Film byl šokující, zábavný a úchylný. Linda hrála dívku, která má problém při sexu dosáhnout orgasmu. Vyšetření u výstředního lékaře zjistí, že Linda má klitoris v krku. A tak nezbývá, než aby se uspokojovala technikou, která je v pornu obecně známá jako deep throat, tedy, že žena neprovádí jen orální sex, ale penis si skutečně zavádí do krku. Tohle rozhodně nedokáže každý a Linda Lovelace to uměla opravdu velmi dobře. Její schopnost byla téměř akrobatického charakteru.

A právě tenhle jediný film (natočila ještě nějaká videa, ale nic významného) z ní udělal královnu. Snímek "Lovelace: Pravdivá zpověď královny porna" se zaměřuje právě na to, co se událo okolo natáčení filmu "Deep Throat" a jak to ovlivnilo Lindin život. První část se tváří jako pohádka. Linda se setkává s novými lidmi, nachází nového manžela, což je skvělé, protože měla určité problémy - otěhotněla a musela na potrat. Manžel není nijak skvělý člověk, ale matka jí ho nakonec schválí, a to v jedné z nejsilnějších scén filmu - ta nás ale čeká ve druhé polovině, kde už jsme svědky něčeho trochu jiného. Film se nám snaží namluvit, že natáčení porna nebyla taková pohádka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Co to je za blábol? Od kdy je natáčení porna pohádka? Film na nás hraje hru, chce ji hrát chytře, ale dostává se k tomu, že je jen nepřekvapivou kamufláží, která nakonec vyústí v to, o čem snímek vlastně je.

Nešlo o to ukázat, jaké to bylo točit proslulý porno film, jaké to bylo kooperovat s herci, jejich vztah, alespoň podle filmu, byl překvapivě dobrý, ale šlo o to ukázat, jak jedna celkem normální holka našla chlapa, který se ji pokusil zničit, a málem se mu to povedlo. Je to zajímavé, jen kdyby se ten film držel skutečnosti, ale na první pohled je patrné, že je to všechno dost přibarvené. Vychází se navíc z autobiografie samotné Lindy, a tak, i když byla prověřena detektorem lži, je možné, že její verze přece jen obsahuje celkem dost subjektivních pocitů a vzpomínek, které mohou být do jisté míry přibarvené. Brát to tedy jako skutečný záznam událostí, to je velmi krátkozraké. Jako pohled na to, jak jeden člověk dokáže být destruktivní, to potom ano.

Film tak jako biografie nefunguje úplně dobře, zabírá celkem krátký úsek, kde jsou velké skoky v čase, ale celkem zbytečně, rozhodně ani nečekejte kontroverzní pohled. Amanda Seyfried však dokázala, že je pro roli ochotna udělat hodně a to oceňuji. Nebála se odhalit, i když, jak jsem řekl, rozhodně nečekejte nic kontroverzního. Snímek se hodně drží zkrátka, jen ve chvíli, kdy dojde na domácí násilí, může to někomu trochu vyrazit dech, ale spíš z hlediska psychologického, než fyzického násilí. Někteří lidé jsou prostě svině, tak to je. Herecké výkony se rozhodně ale vyzdvihnout musí, protože bez nich by to byl snímek na odpis. Amanda Seyfried byla už zmiňována, i když ve srovnání s Lindou je přece jen krásnější. Vedle ní nejde opomenout Petera Sarsgaarda, který je prostě démonický. Velkým překvapením byl ale výkon Sharon Stone, Lindina matka, kterou, přiznám se, jsem nepoznal. Zahrála ale skvěle a vlastně není o nic méně démonická. Skvěle se prezentoval i Robert Patrick, který zase sem tam sbírá zajímavé role. V hercích bych mohl pokračovat dále - James Franco, Chris Noth, Hank Azaria nebo Juno Temple. Někteří v méně tradičních rolích, ale v o to zajímavějších výkonech. Ty výkony za zhlédnutí stojí, příběh sám o sobě zase tolik neoslní, ale některé ženy si možní víc začnou vážit svých partnerů. Anebo od nich konečně utečou...

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět něco ze zákulisí porna. Ale ve vší slušnosti.

Hodnocení: 55 % za to, že tenhle snímek v sobě nemá nic moc kontroverzního, nebo aspoň ne tolik, kolik by se dalo čekat

500 MPH Storm (2013) - 10 %

500 MPH Storm (2012)

"500 MPH Storm" je snímek, který v sobě nemá žádné kvality. Když jsem ho hodnotil na ČSFD, měl u sebe jen samá odpadová hodnocení, já jsem se ale rozhodl, že přece jen jednu hvězdičku dám, což v mém případě znamená film, který má alespoň 10 %. "500 MPH Storm" je hodně špatný film a Casper Van Dien je velmi špatný herec, ale v tom filmu bylo něco, co si alespoň těch 10 % zaslouží. Viděl jsem i horší filmy, které mě doslova udolaly svojí debilitou.

Myslím, že "500 MPH Storm" si hodně polepšil skutečností, že jsem o víkendu viděl kus staršího snímku "Twister", který mi z hlediska scenáristických kvalit nepřišel o zas takový kus lepší. Jen to bylo profesionálněji (rozuměj s větším rozpočtem natočeno) a vypadal to potom o něco lépe. Jenže to je tak všechno. Oba filmy jsou o pořádném větru, jen v případě filmu "500 MPH Storm" si za to člověk může sám, protože si myslel, že ovládne počasí.

Začátek filmu nám dá jasně vědět, že tohle je nízkorozpočtová projekce, kde některé záběry snad byly staženy z YouTube nebo natočeny amatérskými kamerami a prostě do filmu nastříhány. Člověk pak ztrácí víru ve filmy a v kouzlo, které mu přináší, protože na takových kouscích jako "500 MPH Storm" je neskutečně vidět, jak film vzniká. A to je špatně. Film by měl mít svoje kouzlo. Vyprávět svůj příběh a nikoli rušit diváka svou neprofesionálností. Nemá pak ani cenu mluvit o tom, že kvalita digitálních triků je na úrovni prvního ročníku vyšší odborné.

Scénář je doslova prokletí a hlavně v dialozích některé postavy kralují. Tak je to dáno i tím, že herci pronášejí naprosto debilní věty s vážnou tváří a snaží se na nás udělat dojem, že opravdu jde do tuhého. Velikášské scény jsou příšerné, všechno je nadsazeno, aby tak hlavní borec, který by nepřežil ani hodinu mezi slepicemi, které by ho uklovaly k smrti, ukázal své hrdinství a nezachránil jen svou rodinu, ale rovnou celý svět. Není to krásné, že mezi námi pořád jsou hrdinové, kteří vědí víc než my a dokážou zničit to, co vyvolali, a to v naprostém sci-fi blábolu? Nikdy víc, ale zase smrtelné křeče jsem z toho neměl.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když venku hrozí bouře, která smete celý svět.

Hodnocení: 10 % za to, že se to dá zhlédnout bez tramatu

23 Minutes to Sunrise (2012) - 40 %

23 Minutes to Sunrise (2012)

Eric Roberts nehraje v poslední době zrovna ve filmech, které by oplývaly nějakou kvalitou, ale tomu člověku nelze vzít, že má celkem charisma. Asi je to v rodině celkem dědičné, protože jeho sestra v sobě rozhodně má něco, co vás přinutí na ni hned tak nezapomenout. Ale bavme se o Ericovi, který je hvězdou snímku "23 Minutes to Sunrise". Hvězdou tedy v tom smyslu, že to je jediný rozpoznatelný obličej mezi herci. Film však využívá jeho status béčkové legendy, myslím, že takhle ho klidně titulovat můžu, a dělá z něj ikonickou postavu tohoto nízkorozpočtového a komorního snímku.

"23 Minutes to Sunrise" se odehrává v jedné jídelně, kde se sejde několik hostů, jedna servírka a kuchař Eddie, který je ve skutečnosti hlavní postavou tohoto filmu. O co vlastně jde? Tak to je na první pohled trochu těžké říct, protože se hodně mluví, sem tam se řeší nějaké osudy postav, ale než k něčemu dojde, projdete si poměrně triviálními příhodkami, kdy asi máme pochopit jaké jsou motivace jednotlivých hrdinů. A pak najednou k prvnímu člověku přistoupí pohledná blondýnka a zeptá se na otázku, které se nejprve zasmějete. Zeptá se: "Chtěli byste žít věčně?"

Chtěli byste žít věčně? Já třeba ano. Je mi jasné, co to obnáší, ale stejně bych to chtěl. A pak klidně trpět za své rozhodnutí, ale nesmrtelnost je něco, co mě fascinuje. Jak se tomu postaví osoby, kterých se blondýnka zeptá? Samozřejmě, že to nejprve budou brát jako začátek nějaké konverzace. Ale co když ona je skutečně schopná z vás udělat nesmrtelné? Co byste dělali? Ten dar může předat jen jednomu člověku, ale bude o to někdo stát?

Tohle je vlastně hlavní téma celého filmu. Téma, které je podáno celkem pomalu a zvraty zde nejsou příliš zásadní. Tempo vás trochu ukolébá. Neznámí herci nejsou nepříjemní, naopak si myslím, že to filmu docela pomáhá. Jenže celkový dojem ze snímku je takový, že vlastně nemáte páru o tom, o co vlastně šlo. Respektive, vy víte, o co šlo, ale budete dumat nad tím, proč by vás to vlastně mělo zajímat. Film je trochu moc unylý a je to škoda, protože tohle je zrovna látka, která by mě docela zajímala

Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, co s časem.

Hodnocení: 40 % za to, že mám rád komorní dramata s fantastickými prvky

Smrtonosná past: Opět v akci (2013) - 30 %

Smrtonosná past: Opět v akci (A Good Day to Die Hard, 2013)

A teď i k tomu nepříliš povedenému akčnímu filmu. Tím je, bohužel, pátý díl legendárního filmu "Smrtonosná past". Bohužel proto, že tuhle sérii jsem měl vždycky rád. Ale nedá se svítit. Špatný režisér a špatný scénář promění i dobrou sérii ve zmar. V čem je problém? No, vlastně tak asi ve všem. Od začátku do konce to nefunguje, a to bohužel i ze strany hereckého obsazení. Těch bohužel je tu nějak  moc, ale nedá se nic dělat. "Smrtonosná past: Opět v akci" je jednoduše film, který se veze na úspěchu akčních filmů poslední doby, ale kašle na všechno, prostě jen vycucává slávu Johna McClana.

Film zavádí Johna do Moskvy, kde, jak nám několikrát zopakuje, až zní jako porouchaný kolovrátek, chce strávit svou dovolenou, ale hlavně najít svého syna Jacka, s nímž nemá právě nejlepší vztah. A bum, hned první pořádná pecka do divákova břicha. Ano, celý film samozřejmě půjde o to, že se dva odcizení lidé v akci opět stanou synem a otcem. Tohle je hodně protivné klišé, které už prostě nefunguje, navíc Johnův syn je v podání Jaie Courtneyo víc než protivný. A to měl být parťák k Willisovi, o což se tvůrci hodně snažili. Scénář mu dává stejné hlášky, stejné postoje, podobně i hraje. Nebo se spíš snaží hrát. Jenže charisma Bruce Willise prostě nemá.

Jack pracuje na tajné akci v Moskvě, ke které se John také nachomýtne, protože si chce se synem promluvit. Jenže samozřejmě, že o nějaké mluvení jen tak nepůjde, ti dva se musí až po kotníky nořit v krvi a kulkách. Anebo alespoň předvádět nějakou vytříbenou akci. Jenže i po téhle stránce snímek selhává a nepřináší nám nic skvělého, nic giganticky výbušného, prostě jen jednu obyčejnou akci, kterou jsme, měl jsem ten pocit, viděli už snad stokrát.

S postavami si vztah nevytvoříte, a co si budeme povídat, i ten John McClane je trochu okoukaný. Scénáristé mu navíc do pusy strkaly dohromady tak tři různé věty v naději, že to po celou hodinu a půl bude pořád vtipné. Není. Humoru je zde strašně málo, i když chtěli tvůrci sázet na úspěch "Expendables" a vsadili na konfrontaci mládí a stáří. Kdyby jel John do Moskvy za bráchou v podání Jasona Stathama, pravda, asi by to dopadlo výrazně lépe. Takhle se musíme spokojit jen s tím, že sledujeme stárnoucí akční hvězdu, která se nám snaží říct, že už je stará, ale pořád válí. Jenže už neválí tolik, aby to pořád bavilo. Je to vyčpělé, nudné, zbytečně se to snaží ohromit zápletkou, ač vlastně není jak. Charakterově jsou vybráni herci, u nichž je celkem jasné, kdo bude klaďas a kdo bude potřebovat nakopat prdel. Trochu ztráta času, i když komerčně to až takový propadák nebyl.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět žánrovou vyčpělost.

Hodnocení: 30 % za to, že podobné filmy si Bruce nezaslouží

500 dní se Summer (2009) - 90 %

500 dní se Summer ((500) Days of Summer, 2009)

Romantické filmy, s těmi je to hodně těžké. Vytvořila se pro ně šablona, kterou autoři rádi sledují, protože je pro ně neskutečně pohodlná a hlavně moc dobře ví, že bude úspěšná. Ženy sem tam mají potřebu se podívat na nějakou romantiku, stejně jako má sem tam muž potřebu se podívat na nějakou akčárnu. Oba dva žánry jsou šablonovité a ještě dnes zde budu mít recenzi na jeden celkem špatný akční film, a to i takový, který stál na celkem dobrých základech. Jsem rád, když se sem tam objeví film, který dokáže vystoupit ze šablony a naprosto změní žánr, nebo alespoň předvede něco, co je nezažité, nové, neokoukané. A přesně tohle je "500 dní se Summer". Romantika, která není romantikou, ale hlavně je silným snímkem, který ve vás něco zanechá.

Po Marca Webba i pro oba scénáristy byl tenhle film celovečerní prvotinou. Prvotinou svěží a novátorskou. Webbovi nakonec tenhle film vynesl možnost režírovat takový spektákl, jakým byl "The Amazing Spider-Man". Nevím sice přesně proč, ale je pravda, že vztahu Petera Parkera a Gwen Stacy dal celkem příjemné rozpoložení. Marc Webb ale rozhodně není specialista na romantiku, protože "500 dní se Summer" je přece jen trochu jinak romantický film. Anglický název je hezky dvojsmyslný, z české verze se to bohužel vytratilo, ale to nic nemění na tom, že se jedná o krásný film.

Jopseph Gordon-Levitt je celkem normální kluk Tom, který pracuje ve společnosti vyrábějící pohlednice a přání. Je to podle všeho naplňující práce, ale skutečně zajímavou se stane ve chvíli, kdy do firmy nastoupí krásná a jiná Summer. Zooey Deschanel v další krásné roli, kde hraje holku, která je prostě jiná, není to šablona, a to je na ní nejhezčí, Jestli se vám líbila ve snímku "Yes Man", tady se vám bude líbit ještě víc, protože to, jak hraje, to, co jí vytvořili scénáristé, to je prostě unikátní a ona to zvládla na jedničku. S Josephem Gordonem-Levittem jsou naprosto dokonalá dvojka, a to jak v dobrém, tak i zlém, tedy myslím ve šťastnějších i těžších chvílích jejich vztahu.

Film, ne vždy chronologicky, vypráví o tom, jak Summer zasáhla do Tomova života. Jakmile ji uviděl, nebo velmi brzy potom, ji zkusil dostat. Prostě se mu líbila. A on jí taky. Jen ona k němu měla trochu zvláštní vztah, který pro něj byl těžko pochopitelný. Jak ji asi označit? Summer byla nezávislá, výstřední, jako kdyby sama odmítala schémata, do nichž se lidé ve vztazích utíkají. Tom je z těch, kteří mají rádi vztahové šablony, a tak pro něj není vztah se Summer jednoduchý, jenže ji bezmezně miluje.

"500 dní se Summer" je skvělým filmem, který zajímavou, zábavnou, dojemnou i tragickou formou ukazuje, jak je láska krásná a komplikovaná. Nevíme sami, co to je láska, neumíme ji definovat, ale když se na tenhle film budete dívat, možná z ní pochopíte něco víc, než jste doposud věděli. Anebo vás snímek jen dostane tím, jak je jiný, jak je neortodoxní a popkulturní. I tohle k našemu světu dnes patří. Citace jiných děl. A nakonec si ještě uvědomíte, že možná léto není tím nejhezčím ročním obdobím, nakonec je jím možná podzim.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte rádi romance, ale silné příběhy.

Hodnocení: 90 % za jednu z nejlepší (ne)romancí, jaké kdy byly natočeny

42 (2013) - 90 %

42 (2013)

Baseball není zrovna hra, která by se v České republice těšila velkému zájmu. Je to dáno tím, že ta tradice je zde poměrně malá. Je to americký sport a tam se mu prostě daří. Já sám jsem baseball hrál jen několikrát, rekreačně, ale stejně k němu mám celkem pozitivní vztah. Je to jednoduše dáno tím, že se k nám baseball dostává díky americkým filmům. Nejlepší na tom ale je, že ty filmy jsou většinou poměrně dobré. Neplatí de pravidlo jako u boxu - v podstatě každý boxerský film, který uvidíte, je film skvělý. V baseballu je něco podobného, jen těch výjimek tu bude více. Baseball je národní americký sport, má dlouhou tradici, a tak se zde psaly příběhy, které jsou schopné vás vzít za srdce. Příběh Jackieho Robinsona je jedním z nich.

Snímek "Moneyball", který je tematicky stejný - zaměřuje se na baseball - vyprávěl o outsiderech, jimž nikdo nevěřil. Snímek "42" je na tom stejně. Jenže to není o systému, který dokázal vypočítat potenciál hráče, kterého jiné kluby nechtěly, ale je to o tom, že ve 40. letech svět baseballu (a nejen tenhle svět) nepřál hráčům černé pleti. O 80. let 19. století měli černoši svou vlastní ligu, která byla prozaicky nazvána "Negro League". Tam si mohli hrát, jak chtěli, ale že by se nějaký černoch opovážil hrát v MLB? Ne, to možné nebylo, ta byla otevřena pouze bílým. Čistota sportu ve své pokroucené rasově segregační podobě. Hráč s číslem 42 na zádech a se jménem Robinson to měl změnit. Měl se stát prvním černochem, který bude hrát nejvyšší americkou baseballovou ligu - MLB.

Jackie Robinson byl hvězdou své doby a dnes je doslova legendou. Dres s číslem 42 nenosí jiný hráč, pouze v den, kdy se teto skvělý baseballista připomíná. On nebyl nejlepším baseballistou všech dob, ale rozhodně se neproslavil jen proto, že byl prvním černým baseballistou. Podílel se na úspěchu Brooklyn Dodgers a jednou s nimi vyhrál i Světovou sérii. Tohle svědčí o tom, že dobrým baseballistou byl, ale skutečně se zasloužil i o to, aby bylo v MLB více černochů. Dnes je to již celkem normální. Ale nesmí se zapomínat ani na manažera Branche Rickeyho, který Robinsonovi věřil a do Dodgers ho prosadil. Stáli proti němu všichni, ale on se nebál. Obě dvě postavy jsou velmi silné, o to více pak díky svým představitelům. Jackieho si zahrál méně známý Chadwick Boseman, který se zatím profiloval hlavně v televizi, ale tentokrát ukázal, že má i na vyšší ligu. Harrison Ford v roli manažera Rickeyho udělá skvělý dojem a ukáže, že umí charakterní role, jen tahle není až tak skvěle napsána, aby za ní měl sklízet i oscarové ovace.

Scénáře a režie se ujal celkem oceňovaný Brian Helgeland, který je známý hlavně jako scénárista - snímky "L. A. - Přísně tajné", "Muž v ohni" nebo z poslední doby třeba "Zelená zóna". Režisérsky je film zvládnutý, i když máte pocit, že ty emoce, které se snaží vyvolat, jsou až příliš okaté.  Většinou to ale sedí a je nám prezentován životopis člověka, který dokázal, vlastně jen tím, že chtěl hrát, změnit moderní podobu baseballu. Nebylo to pro něj ani pro Rickeyho jednoduché, ale nakonec se jim podařilo udělat z baseballu sport pro všechny. Na tomhle snímku je krásně vidět, jak pokrytecká Amerika je. Země svobody, země, kde si každý může žít svůj sen. Jen ještě před padesáti lety ten někdo nesměl být černý. A co teprve před sedmdesáti lety... "42" se neubrání srovnání s "Moneyball" a vychází z toho trochu hůře, protože "Moneyball" je přece jen nepatetický. "42" zase příjemně koření jemný humor. Výborný film, až překvapivě dobrý.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět životopisný film o baseballu a rasismu.

Hodnocení: 90 % za další silný baseballový příběh - nezáleží na tom, kdo hraje, ten míč je pořád stejně velký

3 Geezers! (2013) - 10 %

3 Geezers! (2013)

Komedie jsou vždy oblíbeným žánrem, ale většinou je zaměřeno na mladé lidi. Tvůrci snímku "3 Geezers!" se rozhodli, že půjdou jinou cestou a ukážou nám, jaká je to sranda být starý. Sami ale asi nepochopili, co to přesně znamená vytvořit komedii se seniory. Protože to co z nich udělali, to je skutečně pitomá karikatura. Místo toho, aby využili stáří pro vtipné situace a případně i dramatický příběh, jako se to povedlo se snímkem "Báječný hotel Marigold", radši se rozhodli, že vtipní budou tak, že ze starých zkusí udělat mladé. Babičky se budou pohybovat jako sexy tanečnice, budou nosit bikiny a bude to strašná sranda. A stejně tak i pánové. Ti zase budou patnáctiletými nadrženci, co se nejradši baví o sexu a stejně ho nemají. Že bychom se ve stáří skutečně stávali znovu mladými?

Každý film by měl mít příběh, alespoň pokud to není snímek artový, který záměrně příběh opomíjí. "3 Geezers!" rozhodně není artový snímek, a tak by nějaký ten příběh měl mít. Takže, o co vlastně jde. J Kimball je herec (ztvárnil ho J. K. Simmons), který se připravuje na novou roli. Má hrát starého muže (mimochodem odsud i název, geezer se dá přeložit jako "páprda", nebo krásné české "starý paprika"), a tak se, jako herec, který se chce co nejvíce přiblížit realitě, stává jedním ze seniorů, kteří žijí v domově důchodců, nebo podobném ústavu. Kimball zjišťuje, že měl trochu jinou představu o tom, co to vlastně stáří je.

Kimball je terčem vtípků, ale postupně zjišťuje, že to vlastně není tak strašné být starý. Divák zjišťuje, že staré dámy rády poznávají nové věci, především v sexuální oblasti. Chtějí si na stará kolena vyzkoušet všechno možné. No, podle toho, co chtějí zkoušet, tak ta kolena zas tak stará nejsou. Kdyby se snímek vydal cestou nějakého normálního a ne stupidního humoru, snímek by i mohl být zajímavou sondou, ale takhle je to jen přiblbá komedie, která chce ukázat, že i staříci mohou být pořádně ujetí. Myslím, že herci si to docela užívali a je hezké seniory vidět tak uvolněné, kdy si ze sebe dělají srandu, ale na druhou stranu to pro diváka není až taková sranda. Scéna na modelářském kroužku je třeba vtipná, ale takových je ve filmu málo.

To, že se podařilo přemluvit několik známých herců, aby se ve filmu objevily, mezi nimi zmiňovaný Simmons, ale také Tim Allen, Scott Caan nebo Randy Couture, to svědčí spíše o tom, že získat zajímavého herce je o penězích a o vyjednávání, nikoli o skutečných kvalitách filmu.  Film obsahuje všechny typy stupidního humoru, včetně prdění a zvracení. Fekální humor už je prostě přes čáru. Jak říkám, pro staříky je to cesta, jak si trochu povyrazit, myslím pro ty, co ve snímku hráli, ale tohle by si měli pouštět na srazech, protože to je hlavně pro ně a ne pro jiné lidi, Není to zábava a tvůrci nemají moc soudnost ani smysl pro humor. Nebo aspoň smysl pro dobrý humor. Nepomáhá ani ruční kamera, která chce naznačit, že to je moderní kousek. Ano, měl by se asi šířit volně na YouTube. Špatný film, který se snaží o nesmyslné poselství. K pláči.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak může vypadat váš důchod.

Hodnocení: 10 % za odvahu staříků

Madlax (seriál, 2004) - 70 %

Madlax (2004)

Anime nemá smysl považovat za žánr animovaného filmu. Je to jednoduše animovaný film na japonský způsob, což s sebou nese i určitá specifika. Definovat žánry v rámci anime je celkem komplikované. Když se podíváte na "Madlax", je to dokonalý případ multižánrovosti japonské animované tvorby. I když má seriál pouze 26 dílů, podařilo se Japoncům rozehrát zajímavou šou, kde je tolik žánrů, které spolu normálně nesouvisejí, až vám budou oči přecházet. Přesto ta kombinace funguje naprosto skvěle. Režisérem je Kōichi Mashimo, který toho ve svých více jak šedesáti letech již dokázal celkem dost, a tak světu představil i zajímavý seriál, který má mnoho rozměrů.

Tak se na ty jednotlivé žánry pojďme podívat. Tak v první řadě je to válečné drama, protože polovina příběhu se odehrává v zemi nazvané Gazth-Sonika, kde v podstatě neustále zuří válka a vládne zde armáda. V téhle zemi žije Madlax, což je dívka s téměř nadpřirozenými schopnostmi. Dostáváme tedy v podstatě i superhrdinský prvek, rozhodně prvek akční až fantastický. Samozřejmě, že je "Madlax" také zaměřeno na bojová umění, ale to už je tak nějak normální. Tady však ještě nekončíme. "Madlax" není tak žánrově vyhrazené. Nesmíme zapomenout na druhou hlavní postavu, kterou je dívka Margaret. Ta žije mimo Gazth-Soniku, v Nafrece. Tady se odehrává téměř kostýmní drama. Je to úplně jiný svět, téměř šlechtický, který má trochu jiná pravidla. Oba světy jsou v kontrastu. Ani to ještě není všechno.

Margaret a Madlax jsou naprosto odlišné postavy, jejichž osudy nejsou z počátku vůbec propojené. To se samozřejmě postupně mění. Nepropojuje je dramatická zápletka, spojená například s válkou, aloe do děje se dostává nový prvek, kterým je mysticismus. "Madlax" je tak vlastně moderním pojetím bájí, tedy v takovém stylu, v jakém by dnes mohly vznikat. Je to originální, je to nové, je to propojení závažných společenských témat s méně závažnými, fantaskními prvky. Japonci ale mají jednoduše obrovský dar. Oni si mohou dovolit kombinovat žánry takovým způsobem, jak si to například Američané dovolit nemohou. A pokud, tak z toho vyjde zběsilost jako "Kovbojové a vetřelci".

"Madlax" je zvláštním seriálem, který si najde své diváky, ale stejně tak zde budou tací, jež budou odrazeni. Seriál bezpochyby své kvality má, přesto se vám může stát, že vám prostě nesedne. Poměrně dlouho se čeká na to, než se dvě hlavní linie propojí, místy je seriál celkem statický, stejně má však co nabídnout. Zejména pak vizuálně, kdy každé prostředí je specifické a vytvořeno velmi dobře, velmi uvěřitelně. Co do brutality, tak rozhodně to není "Elfen Lied", ale zároveň je to více akční a tajemnější. A co Japonci také umí, to jsou soundtracky k jejich seriálům.

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál, kde budete v napětí od začátku a dokonce, navíc v podobě anime.

Hodnocení: 70 % za to, že se mi to líbilo, ale vlastně nevím proč

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (2009) - 20 %

Prci, prci, prcičky: Kniha lásky (American Pie Presents: The Book of Love, 2009)

Tak konečně se mi podařilo dorazit i čtvrtý film s přídomkem - nebo předdomkem? - "American Pie Presents". No, a musím říct, že jsem rád, že to mám za sebou. A vzhledem k tomu, že se rovnou přiznám, že mě tenhle film vůbec nebavil. Tak tentokrát to bude jen stručně v několika krátkých dojmech:

Je naprosto jedno, jaký debil jste, stejně budete spát s tou nejhezčí holkou, co je na škole. Protože ve skutečném životě to tak prostě chodí.

Song "Laid" od Jamese je prostě peckou, která k "Prcičkám" patří. Má to v sobě něco, kromě textu, co dodává těmhle filmům, i těm superblbým prostě skvělý náboj.

I když vypadáte jako medvěd bez srsti, co právě nabral na zimní spánek, můžete být v pohodě, protože vaše postelové schopnosti jsou neskutečné a svou vyvolenou roztleskávačku uspokojíte tak, jako by to nikdo jiný nedokázal.

I když je postava prase nebo naprostá blbka, stejně se v závěru ukážou jako velmi charakterní lidé. Tohle je tak směšné, že by jeden brečel. Proč vytvářet postavy, jde přece jen o scénář a v závěru musí být všechno v pohodě.

Celou dobu to vypadá, že hlavní hrdinové jsou neskuteční prasáci, co jedou klidně až do Kanady do bordelu a nechají si tam kouřit od mamá, co by potřebovala vyměnit většinu kostí. Ale v závěru to jsou romantičtí frajeři, co chtějí jen uspokojit svou přítelkyni v krásném něžném sexu. Jasně, co na tom, že to vyznívá uvěřitelně jako celibát na dívčím táboře, hlavně že tu mohou být nějaké vtipné scény, kterým se mladí budou tlemit. Hahahahaha! Ne, je mi líto, ale tenhle film není vtipný. To "Prci, prci, prcičky: Spolek Beta" je proti tomu řachanda neskutečná.

Původní Steve Stifler je proti svým příbuzným hotový génius, který by měl dostat doktorát z filosofie, protože to, co tady jeden ze Stiflerů předvádí, to už je skutečně k pláči. Až na to s tím sobem.

První "Prcičky" přinesly Knihu. Ta je hlavním tématem i tohohle filmu. Člověk se z ní naučí akorát jazykové tornádo, ale to už bylo v prvních "Prcičkách". To jsou scénáristé opravdu tak laxní a neinovativní? Filmový byznys zajde na to, že se místo dobrých scénáristů zaměstnávají troubové, co dobrý scénář nepoznají od textu na zadní straně krabice od cereálií.

Už vím, proč je Amerika země zaslíbená. Všechny holky jsou tam děvky, a pokud ne, tak jimi brzy budou. To není můj názor, tohle je názor amerických filmařů a ti přece musí vědět, o čem mluví.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete utápět volný čas zbytečnými kravinami.

Hodnocení: 20 % za nesmírnou nudu, kde ubylo i nahých scén

Randall a Hopkirk (seriál, 1969-1971) - 95 %

Randall a Hopkirk (Randall and Hopkirk (Deceased), 1969-1971)

Co mže být zajímavého na dvou Britech, jejichž fyzická krása není nijak vyzývavá a jejich charisma není dvakrát odzbrojující? Vzhledem k tomu, že tomuhle seriálu dávám celkem vysoké hodnocení, něco na tom bude. A také že ano. Seriál vznikal na přelomu 60. a 70. let, takže někteří z vás budou muset hodit stranou předsudky, které vůči tak starým kouskům mají. Ale vzhledem k tomu, že seriál běžel i na našich televizích, nebylo až tak těžké se s ním seznámit. Mně se podařilo mu vyhnout, a tak jsem se k němu dostal až v nedávné době. Musím říct, že nelituji a že je vlastně i lépe, že jsem si trochu počkal. Teď mě seriál dostal o dost víc, než jak by se mu to podařilo u mé mladší verze. Ta spíš prahla po velkolepějších věcech.

První nápad na vznik seriálu se objevil v roce 1967, kdy také došlo k tomu, že se koncept ustálil a seriál se nakonec začal točit. Mělo se jednat o zajímavou variantu k seriálům jako "The Avengers", jen by se zde posílil fenomén nadpřirozena, který v "The Avengers" vždy jen vykukoval, ale nebyl nikdy pořádně využit. "Randall a Hopkirk" tohle měly změnit a fenomén nadpřirozena se zde objevil v hlavní zápletce. Seriál se natáčel v letech 1968 a 1969 a vysílán byl v letech 1969 až 1971. Seriál si získal velkou oblibu, o čemž svědčí i jeho reprízování a také skutečnost, že i v České republice seriál vyšel na DVD, i když pravda, jen na tom v papírovém obalu.

Hned první díl začíná trochu netradičně, i když dnes to již není tak unikátní. Posledním případem je asi snímek "R.I.P.D.". Marty Hopkirk a Jeffrey Randall jsou vyšetřovatelé a zrovna dělají na jednom případu, který neskončí právě nejlépe. Hopkirk umírá a to zrovna není ten nejlepší začátek. Přesto je to úvod celého seriálu, který má celkem 26 dílů. Marty se vrací jako duch a díky svému trochu ňoumovskému obličeji je duchem skutečně skvělým. Jediný, kdo ho může vidět, je jeho parťák Randall, což je úměrně frustrující, ale člověk si zvykne. Přesto seriál celou dobu těží z téhle zajímavé skutečnosti, protože člověk se samozřejmě sem tam přestane kontrolovat a mluví s duchem i ve společnosti jiných lidí.

Právě humor je tím, co seriál zdobí. A samozřejmě parťáctví. Seriál má hodně společného s jinou peckou, kterou byl seriál "The Persuaders!". Těm dvěma to spolu prostě klape. Sednou si, což je dáno i tím, že jsou to podobné typy. Oba trochu nýmandi, jeden mrzout, druhý spíše smíšek, alespoň od pohledu. Přesto vás bude bavit se na ně dívat, protože prostě skvěle fungují. Hodně případů se točí kolem Hopkirkovy ženy, která byla zároveň sekretářkou obou pánů. I tohle je cesta, jak jsou vytvářeny mnohé vtipy, ale ony i samotné případy, které jsou řešeny, mají něco do sebe. Díky spolupráci člověka a ducha jsou pak navíc případy řešeny poměrně originálním způsobem. Tohle všechno je příčinou toho, proč seriál dokáže bavit i dnes. Seriál v roce 2000 dostal svůj remake, ale ten skončil po 13 dílech. Něco prostě nejde zopakovat se stejným úspěchem.

Kdy je na seriál vhodné kouknout: Když chcete seriál podobný seriálu "The Persuaders!".

Hodnocení: 95 % za to, že tohle je prostě skvělý, zábavný britský seriál s nápadem