neděle 21. července 2013

Liberace! (2013) - 90 %

File:Behind the Candelabra poster.jpg
Liberace! (Behind the Candelabra, 2013)

Bez mučení se přiznám, že jsem Stevena Soderbergha poslední dobou moc nemusel. Jasně, "Vedlejší účinky" mě dostaly, o tom žádná, ale jeho "Zkrat" mě celkem zhnusil a nenadchlo mě ani "Bez kalhot". Ale je pravda, že za tu nechuť k režisérovi nemohl on sám, ale spíše diskutéři na internetu, kteří doslova onanovali nad každým záběrem. Soderbergh je dobrý kameraman, ale někdy sám nezná míru toho, co má zabírat a jak. Prostě se předvádí a všichni mu to žerou, jak je umělecký a jak to má promyšlené. Nutno ale říct, že v každém filmu, když se na to budete soustředit, najdete také úhly záběru, které byste u jiných tvůrců nenašli. "Liberace!" není výjimkou, ale nutně to neznamená, že každý ten záběr je dokonalost sama. Moje nechuť k režisérovi však přešla, a tak mohu s klidem a celkem objektivně hodnotit tenhle silný příběh jednoho člověka, který věděl, co chce, ale strašně se bál toho, že by se to mohlo prokecnout.

Władziu Valentino Liberace už podle jména nebyl "čistým" Američanem, ač se v Americe skutečně narodil, a to již v roce 1919. Jeho otec byl Ital a jeho matka zase Polka, což se v jeho jménu také projevilo. Alespoň ve jménu rodném. Většinou by ale znám jako Liberace, Walter Liberace, Lee Liberace nebo Mr. Showmanship (doslova Pan Šoumenství, ale lépe zní Pan Šoumen). Ať už byl Liberace jakýkoli, mělo talent od boha. Ten v něm od čtyř let podporoval jeho otec. Liberace pak již v sedmi hrál poměrně komplikované kusy, a to bez not. Jeho talentu si začali lidé všímat a od roku 1936 se začíná počítat jeho hudební kariéra. Již na jejím začátku byl chválen za svůj talent a právě za své šoumenství. Když se s Liberacem setkáváme ve filmu poprvé, zjišťujeme proč. Na klavír hrál neskutečně a navíc chtěl lidi bavit. To zvládal jak svou neskutečnou hrou, tak i jednotlivými vtipy a mluvenými vstupy.

Co je ale na příchodu Liberaceho na scénu nejlepší, myslím teď ve snímku "Liberace!", to je skutečnost, že máte opravdu pocit. že se díváte na Liberaceho! Michael Douglas je v roli naprosto neskutečný. Po zhlédnutí snímku jsem se musel podívat na Youtube na to, jak Liberace skutečně vystupoval, jak mluvil, a nemohl jsem věřit tomu, co jsem viděl. I když jsem měl chvílemi pocit, že Douglas hlasem trochu přehrává, videa mi můj názor vyvrátila a já jsem zjistil, že nic takového se nestalo. Liberace takhle mluvil, měl stejná gesta, stejné pohyby. Už při sledování snímku jsem si uvědomil, že sleduji patrně nejlepší Douglasův životní výkon, ale po zhlédnutí těch videí jsem pochopil, že to nebyl jen tak ledajaký výkon, ale patrně výkon roku. Už to, že se Hollywood k filmu otočil zády, je dost smutné, ale jestli ani Akademie nebude mít pochopení a minimálně Douglase nenominuje, ještě u mě s tou svou přetvářkou celý americký filmový průmysl klesne. Nesledujete totiž Michaela Douglase, ale Waltera Liberaceho, Leeho, který se pro natáčení reinkarnoval. Douglas je jednoznačně tím nejlepším, co film nabízí.

Tím nechci tvrdit, že jinak snímek za nic nestojí, ale Michael Douglas je svými kvalitami tak jinde, že prostě všechno ostatní zastiňuje. Mám rád životopisné filmy, to je jedna věc, ale na tomhle se mi především líbí, že je neutrální. Neodsuzuje, nezveličuje. Nemá důvod. Liberace byl sám o sobě dostatečně extravagantní, že jeho výstřelky není možné chápat jako filmařskou hyperbolu. Steven Soderbergh natočil část Liberaceho života, od chvíle, kdy se setkal se Scottem Thorsonem, podle všeho největší láskou jeho života, až do Liberaceho smrti. Jsou zde momenty smutné a veselé, příjemné a tragické a vše je podáno tak, jak by to být mělo. Kamera není soudcem, režisér není soudcem, ale soud si udělá až sám divák.

Ano, Liberace byl zvláštní člověk. Publikum ho milovalo a on miloval své publikum. Tak moc, že nechtěl o nikoho přijít. Jeho manažer to pochopil a za každou cenu se snažil Liberaceho prezentovat jako heterosexuála, ač on k ženám nikdy netíhl, i když je zkoušel mít rád. Ten člověk žil v přetvářce celý život, až do své smrti, která přišla nečekaná - AIDS. I na smrtelné posteli toužil po jediném - nikdo se nesmí dovědět, kým byl. Lidé se to přesto dověděli. Byla vůbec celá přetvářka potřeba? Těžko říct. Matt Damon ale ve filmu Douglasovi skvěle sekundoval a jejich intimní scény jsou neskutečně uvěřitelné. Pojetí filmu je prostě výborné. Chápeme život tohoto člověka, ač hop vůbec neznáme, jeho tragédii. Můžeme s ním soucítit, nebo nad ním ohrnout noc. To je na každém z nás. Snímku ale prostě není možné upřít, že je režijně zvládnutý a že má v hlavní roli člověka, který sám přestál jednu osobní tragédii a vrátil se ve velkém.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když neznáte Liberaceho a máte zájem poznat muže, který žil za přetvářkou.
Hodnocení: 90 % za zajímavý příběh a neskutečného Michaela Douglase, který si řekl minimálně o Oscarovou nominaci