Absurda, V tajné službě Jejího veličenstva, Rango, Láska za časů cholery, Šílený Max

Absurda (2007) - 50 %

To, že se jedná o lynchovsky klasicky neuchopitelný snímek, je asi jasné. Co zde ale můžete primárně vidět, to je lynchovská láska ke kinu a k filmu. Ale hlavně jeho chápání filmu. Ten se zde prolíná s realitou, a to doslova. Film vstupuje do skutečnosti, nereálné věci se dostávají ven a naopak. Lynch smývá hranice mezi skutečností, filmem a snem. Tohle je poselství, které je třeba si vzít z každého jeho filmu. Ale je pravda, že těch jeho kraťasů už mám celkem dost... 

V tajné službě Jejího veličenstva (On Her Majesty's Secret Service, 1969) - 80 %

Po odchodu Seana Conneryho (který se v následující bondovce ještě vrátil jako jeden z nejlépe zaplacených herců své doby) byla očekávání veliká. Na Lazenbym samotném je strašně moc vidět, jak se je snažil naplnit, možná k tomu byl i nucen. Snad kdyby hrál trochu víc podle sebe a ne jako Connery, vyzněl by trochu uvěřitelněji. I tak si ale myslím, že to nebyl tah vedle. Co mě na téhle bondovce ale nejvíce zajímalo, to byla Diana Rigg. Ona je prostě úžasná. Doslova jsem se do ní zamiloval v seriálu "The Avengers", kde byla tou nejlepší ženou k postavě Johna Steeda. Dokonalá chemie. I zde prokázala, jak dokáže prodat svůj šarm a znovu mě uchvátila. Snímku ani přes jeho kritiku nelze upřít, že je zábavný akční, ale přes svou stopáž přece jen trochu zdlouhavý. Ale ten závěr...

Rango (Rango, 2011) - 70 %

Abych byl z tohohle animáku úplně nadšený, to zase ne. Líbilo se mi, jak je pojat jako western, kdy místy to byl skutečně western klasický, místy zase spaghetti. Jenže ten příběh mě nakonec nějak nedostal. Chameleon jako hlavní postava rozhodně dobrý nápad, ale odrovnaný jsem nebyl. Trochu jiný animák, který však rozhodně zaujme.

Láska za časů cholery (Love in the Time of Cholera, 2007) - 35 %

Nemůžu si pomoct, ale pokud je předloha tak uznávána - a já ji nečetl - jaksi se při zpracování ta velikost ztratila. Člověk z toho cítí ta témata, hlavně to téma lásky a co vlastně láska je, ale podáno je to tak nějak banálně, že to diváka nemá čím okouzlit. Snad jen tou přirozeností, jak jsou zde jednotlivé scény zobrazovány. Nemáte ale ani pocit silné lásky nebo vášně. Ve své lásce a emotivnosti je snímek vlastně celkem sterilní. Někdy by klasika měla zůstat klasikou v knižní podobě.

Šílený Max (Mad Max, 1979) - 60 %
Po dlouhé době jsem viděl tenhle snímek, abych zjistil, že ten první film vlastně nejspíš neznám, a pokud jsem ho někdy viděl, tak si to nepamatuji. Už od začátku je jasné, že tu něco nesedí. Je to ta dokonalost Maxova života. Proč by měl být šílený, když je šťastný? Než k tomu očekávanému zvratu dojde, docela to trvá. Nemyslím si ale, že by nám tvůrci představovali nezajímavý svět. Rozhodně je to prostředí, které má něco do sebe. Nepříjemné, syrové, bez útěšné. Škoda, že ten závěr je tak strašně rychlý a že to není trochu drsnější.

Žiješ jenom dvakrát, Děcka jsou v pohodě, Lady Blue Shanghai, Hrdinové a zbabělci, Smrtonosná past 4.0

Žiješ jenom dvakrát (You Only Live Twice, 1967) - 60 %

Co se musí rozhodně ocenit, to jsou scény ve vesmíru, které rozhodně nevypadají špatně. Na druhou stranu už se Bond posouvá do naprosto jiného žánru a člověk má spíš pocit, že to nebyl záměr umělecký, ale čistě komerční, aby to lidi pořád bavilo. "Thunderball" už byl tak trochu na jedno brdo. Hned úvod dokáže docela nadchnout, protože tu bond i zemře, hned se ale dozvíte, proč žije dvakrát. Pak už jen čekáte na to, až konečně spatříte tvář Blofelda. Donald Pleasence byl skvělou volbou. Bond jako Japonec už je ale přece jen trochu moc.

Děcka jsou v pohodě (The Kids Are Alright, 2010) - 95 %

Krásný lidský film o tom, že jsme lidé a že děláme chyby, ale stejně tak jsme pořád lidé a musíme si k sobě najít cestu. Není to nutně film o druhých šancích, ale prostě o tom, že si někdy musíme odpouštět a že rodina, ať už má jakoukoli podobu, je prostě důležitá. Musíme si vytvářet malé skupinky, protože bez sebe navzájem prostě žít nedokážeme. Krásné, civilní herectví, které sluší všem představitelům, i když zde mě poprvé opravdu nadchnul Mark Ruffalo.

Lady Blue Shanghai (2010) - 30 %

Pro jednou zase jeden lynchovský kraťas, který, když už nic jiného, má alespoň trochu děje. Marion Cotillard se vrací do hotelového pokoje, kde se zjeví kabelka. Ono je to vlastně celé velká reklama na značku Dior. Kde se tam ta kabelka vzala? Co to znamená? No, odpověď, jasnou, nečekejte. Tohle je prostě Lynch, který už si tak moc hraje, že vlastně zapomněl, že jsou tu i jiní, co chtějí něco vidět. No, jsem zvědavý, jestli se ještě dočkáme něčeho, co by bylo trochu koukatelné bez potřeby LSD.

Hrdinové a zbabělci (Lion for Lambs, 2007) - 55 %

Co se musí Robertovi Redfordovi nechat, tak v případě jednotlivých scén, dokáže tyto výborně vygradovat. Jenže celek mu tak nějak uniká a jeho film, tedy alespoň v tomto případě, se stává silně politickým, což prostě každému nesedne. Ta myšlenka, která je zde prezentována, je docela zajímavá. V konečném důsledku je to vlastně to, co si odnesete. Budete dál jen žít, anebo uděláte něco, aby se váš život změnil? Dokážete být aktivní a zkusíte přispět k tomu, aby se měnil svět pro všechny a ne jen pro vás? No, je to hodně... politické. Na druhou stranu, taková Meryl Streep opět předvádí, proč je jednou z nejlepších hereček historie.

Smrtonosná past 4.0 (Live Free or Die Hard, 2007) - 60 %

Je to hodně klišovité, místy úplně strašně, McClaneova dcera je příšerná postava, stejně jako její vztah s otcem, ale když tohle člověk srovná s pátým dílem, pořád to jsou nebe a dudy. McClane funguje i v moderní, přetechnizované době a má navrch i před kyberteroristy. Je to výborně akční, technologie jsou použité akorát, není to přehnané ve stylu "Mission Impossible" a navíc Bruce Willis naprosto skvěle hláškuje a s Justinem Longem si skvěle sedli. Jo, tohle je výborná zábava na odpoledne. Člověk se zasměje a uleví s pořádnou akcí. Nic víc, nic míň.

Boat, Správci osudu, Thunderball, Kněz je poděs, Nebraska

Boat (2007) - 35 %

Lynchova meditace o tom, jak jezdí na lodi. Co mu daří, to je přenést nějaké ty pocity, které člověk na lodi má. Kromě rychlosti, pohybu, tak také určitou závrať. Hlas v pozadí je pro jeho krátké hrané filmy posledních let celkem normální, nakonec ho použil i v případě "The Amputee". Někdy bych se ale opravdu docela rád dostal do Lynchovy hlavy, abych konečně zjistil, co některými svými kousky zamýšlel.

Správci osudu (The Adjustment Bureau, 2011) - 70 %

Takový ten typ filmu, co se trochu snaží o to, aby vám zamíchal s myšlenkami. Jsou zde překvapivé zvraty, zajímavé sci-fi prvky, celé je to navíc dostatečně zajímavé a zábavné. Navíc se podařilo vybrat výborné herce, a to nikoli jen pro dvě hlavní role. "Správci osudu" je navíc docela dobrý název, který tomu dává trochu až dickovský nádech, v angličtině ještě o něco více. Koneckonců, to se projevuje i v příběhu.

Thunderball (Thunderball, 1965) - 50 %

Klasická, což v tomhle případě znamená vlastně celkem obyčejná bondovka, kde Sean Connery, stále ještě on, řeší ne až tak zapeklitý případ, kde proti němu stojí záporák s jedním okem. Je do toho zapletená i organizace SPECTRE, ale na velké odhalení se ještě čeká. Vlastně je to celkem nuda a tahle bondovka prostě ničím nevyniká. Snad jen těmi žraloky.

Kněz je poděs (License to Wed, 2007) - 20 %
Klasická americká komedie, kde se vedle sebe postaví na první pohled zajímavé figurky, které ale v tom společném guláši moc nefungují. Herci nejsou špatní, zápletka by špatná také být nemusel, a potenciál pro vtipy zde je. Jenže je to všechno pojato tak lajdácky. Prostě odfláknutá komedie, kde se hraje na to, že těch pár vtipů stačí, je v tom romantika a ta si publikum vždycky najde. Jen to takhle flákejte dál, třeba to lidi jednou konečně přestane bavit. Hloupý konec to pohřbívá ještě hlouběji.

Nebraska (Nebraska, 2013) - 70 %
Jeden z těch snímků, který se věnuje stáří, což se podle všeho snaží podtrhnout i černobílým provedením. Jiný důvod pro to moc nevidím. I tak je to ale film, který rozhodně zaujme, a to naprosto neskutečnými výkony Bruce Derna a June Squibb, kteří tenhle film táhnou, tedy kromě spojení otce a syna, které je lidské. Není to dokonalá rodina, ale drží při sobě a to se mi hrozně líbí. Taková by měla rodina být. Nemůže být dokonalá, to není možné, ale může být tak dokonalá, jak jen si přejete.

The Cowboy and the Frenchman, Goldfinger, 127 hodin, Smrtící úder, Edith Piaf

The Cowboy and the Frenchman (1988) - 40 %

V první řadě se nejedná o samostatný film, ale o část seriálu "Les Français vus par", který byl krátkou televizní minisérií s nijak závratnou životností. Lynchův příspěvek pak ale obstojí i jako samostatný film. Je to snímek, kde Lynch prezentuje svůj smysl pro humor, který se později více - a lépe - projevil v "Twin Peaks". Je to takové malé absurdní divadlo, které může být až nesnesitelné.

Goldfinger (Goldfinger, 1964) - 80 %

První bondovka, kde se konečně objevuje Q a nějaké ty vychytávky, které dávají filmu nový náboj. Nutno říct, že jako kluk jsem tohle měl hodně rád. Jenže v tomhle filmu je toho mnohem víc, co na sebe poutá pozornost. Kromě skvělého záporáka je to i jeho sluha se smrtící buřinkou, no a samozřejmě i pozlacení obětí. Krásně děsivé. Nepamatuji si všechny bondovky a myslím, že jsem jich v minulosti opravdu viděl dost, ale tahle mi v paměti jednoznačně zůstala. Myslím, že i to svědčí o jejích kvalitách. Některé scény a prvky se opravdu vryjí do paměti.

127 hodin (127 Hours, 2010) - 90 %

Snímek, díky kterému jsem se začal ještě více věnovat Boylovým snímkům a také Francovi, kterého mám od té doby rád. Tohle je snímek, který ukazuje, že život prostě dokáže napsat takové příběhy, kterým by, jako vymyšleným, nikdo pořádně nevěřil. Ono to zní hloupě, že se chlapík zasekl, protože mu na ruku spadl kámen, ale vzhledem k tomu, že se to stalo a jaké byly následky, je tohle opravdu událost, která zanechá dojem i na divákovi. Natočeno dostatečně zajímavě, aby se pořád něco dělo, i když se vlastně dlouho nic neděje.

Smrtící úder (Killshot, 2008) - 40 %

Mickey Rourke je hrozná držka, ale stejně má ten chlap charisma. Gordon-Levitt mu jde docela na ruku a jejich společné scény jsou povedené. Bohužel Joseph Gordon-Levitt se velmi rychle stává otravným, stejně jako příběh, který chce být drsný, ale vlastně vůbec není. Scéna před realitkou je jak z filmu, kde na place zrovna nebyl režisér. Nakonec si říkáte, že celou dobu čekáte jen na něco, co se mohlo stát už v prvních deseti minutách. A tak je film docela o ničem...

Edith Piaf (La môme, 2007) - 80 %

Samozřejmě, že mi neuniklo, jak byl výkon Marion Cotillard adorovaný a dokonce oceněný nejen Oscarem, ale i Českým lvem, a to díky české koprodukci, ale když jsem snímek konečně viděl, nemohl jsem uvěřit tomu, co zde tahle Francouzka předvádí. Neskutečný výkon. Kéž by se vykašlala na velké bijáky a dál nás uchvacovala svými výkony v menších, smysluplnějších filmech. Pravda, nebýt jí, tak snímek asi tolik nevyniká, i když zajímavé skoky v čase ho trochu ozvláštňují, možná až zbytečně. I tak je to ale kvalitní snímek s nádhernou hudbou. A Marion i tohle všechno odzpívala... Neskutečné.

Zahulíme, uvidíme 2, Zelený sršeň, Absurdistán, Beze mě: Šest tváří Boba Dylana, Six Figures Getting Sick

Zahulíme, uvidíme 2 (Harold & Kumar Escape from Guantanamo Bay, 2008) - 50 %

No, už to není úplně ono. Hned na začátku fekální vtipy, které prostě nejsou vtipné. Jenže tyhle dvě postavy, už jen proto, že je vidíte podruhé, si celkem zamilujete. Nebo tak něco. Jsou snesitelní, což je rozhodně dobře, protože jinak by se na to nedalo koukat. Některé vtipy jsou dobré, ale není jich moc. Kumar je v tomhle dílu celkem protivný, ale nakonec to samozřejmě zachrání. Ach jo, místy je to hrozné klišé.

Zelený sršeň (The Green Hornet, 2011) - 60 %

Musím říct, že od tohohle filmu jsem rozhodně čekal trochu víc, než co jsem nakonec dostal, ale v konečném důsledku to není až tak hrozné. Jen to není ani až tak výjimečné. Christoph Waltz naprosto výborný a je skvělé, že si ze sebe dokáže trochu utahovat. Seth Rogen v tomhle moc nevyniká a je spíš otravný, celkem mě pak překvapil, že režie Michela Gondryho je až moc poplatná žánru. Vzniklo tak celkem nevýrazné dílo, které nejspíš zapadne.

Absurdistán (Idiocracy, 2006) - 60 %

No, přiznám se, že jak komedie mě tohle vůbec nebavilo a myslím si, že ty postavy zde nejsou nijak skvělé. Co je ale druhá věc, to je skutečnost, o čem vlastně tenhle snímek je. "Absurdistán" je skvělou společenskou kritikou. Není to nutně společnost budoucnosti, která bude vypadat takto děsivě. Ona to může být i metafora současné společnosti. A myslím, že je to metafora docela trefná. Už jen ten úvod vás donutí trochu přemýšlet. Právě za tohle bych dal komedii nadprůměrné hodnocení, má co říct. Za nic moc jiného si to nezaslouží.

Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (I'm Not There., 2007) - 70 %

Životopis, který jste ještě neviděli. Tedy pokud už jste ho neviděli... Nejen, že se zde střídají různé formaynatáčení, ale dochází i k tomu, že se střídají herci v hlavní roli. I když se každá postava jmenuje jinak, všechny nějakým způsobem představují jednu část života Boba Dylana. Právě o tomhle velikánovi hudby snímek je. Dokument, který hned tak nikde neuvidíte, muzikál, v kterém písně zní jako soundtrack, nikoli nutně z úst postav, a samozřejmě film, kde se předvádějí všichni vybraní herci v tom nejlepší světle. Christian Bale, ale také Ben Winshaw a Heath Ledger a hlavně Cate Blanchett dokazují svou neskutečnou všestrannost. V tomhle filmu se ale neztrácí ani jeden herec. Stejně to je ale jen o tom jednom člověku a o té nádherné hudbě. Film mě, přiznám se, hodně překvapil. Neříkám, že je snadno skousnutelný, ale je to prostě něco nového, experimentálního a rozhodně ne špatného.

Six Figures Getting Sick (1966) - 40 %

Studentský film Davida Lynche, který ukazuje především jeho vizuální a výtvarné schopnosti, kdy se jedná v podstatě o rozpohybované umělecké dílo, jakousi smyčku, která nám ukazuje šest mužů, jejichž zdravotní stav očividně není dobrý. Lynch si hraje s animací a s tím, co by mohlo být umělcovým plátnem. Zajímavé hlavně z hlediska historického, pokud máte Lynche rádi.

The Amputee, Scott Pilgrim proti zbytku světa, Srdečné pozdravy z Ruska, A co když je to pravda?, Kráska v nesnázích

The Amputee (1974) - 35 %

Nejde říct, že by tenhle snímek byl naprosto o ničem. Opět vyvolává určité pocity, navíc je zde skvělé propojení drsné reality s hodně černým humorem, ale bohužel je to pro mě jen další dílko, kde Lynch zkoušel, co všechno je možné natočit. Ten kontrast s tím, co žena čte, a s tím, co jí lékařský asistent dělá, je skvělý, ale abych si z toho sednul na zadek...

Scott Pigrim proti zbytku světa (Scott Pilgrim vs. the World, 2010) - 100 %

Snímek, od kterého jsem naprosto nic nečekal a podíval se na něj spíš náhodou. Neskutečně jsem se u toho bavil a byl jsem překvapen, co všechno může vzniknout. A pak jsem se dostal i ke komiksu, který mě překvapil ještě víc. Film není věrnou adaptací, ale dostatečně přejímá ty zásadní prvky, které dělají komiks tak jedinečný. Snímek, který jsem si opravdu užil od začátku do konce a těším se, až si ho zase jednou dám znovu.

Srdečné pozdravy z Ruska (From Russia with Love, 1963) - 80 %

Mnohem jistější film jako celek, tedy ve srovnání se snímkem "Dr. No". Jistější režie, ale hlavně i jistější představení Seana Conneryho, který je už s touto rolí naplno sžit a předvádí nám Bonda takového, jakého máme rádi - sebevědomého, trochu cynického, namachrovaného a prostě takového, kterému se dá hodně snadno fandit. Příběh má správné tempo, je zde výborný záporák, který se nám neukáže, navíc má ještě tu chlupatou bílou kočku. Tohle je motiv, který byl často parodován. I to svědčí o tom, jak je tenhle díl ikonický.

A co když je to pravda? (Just Like Heaven, 2005) - 60 %
Když jsem viděl tenhle film před nějakou dobou v televizi, byla to docela sranda. Užil jsem si hodinu a půl nenáročné podívané, která není zas až tak nápaditá, jak by se na první pohled zdálo. Díky hereckým výkonům je to hodně snesitelné a navíc je tu celkem dobré propojení humoru a romantikou. Ano, ke konci už je to hodně sladkobolné, ale cestou se sem tam opravdu zasmějete. Tohle oceňuji. Navíc tu hraje můj oblíbenec Ruffalo.

Kráska v nesnázích (2006) - 60 %
Nebýt naprosto geniálního hereckého koncertu Jiřího Schmitzera, tak je tenhle film vlastně o ničem a jen je to podtržení mého názoru na českou produkci. Prostě české drama, které sice celkem věrně popisuje ty postavičky, které nejsou nepodobné skutečným lidským chováním, spíš naopak, ale nic to nemění na tom, že tomu filmu chybí cokoli jiného. Lidské drama, jen jedno z dalších.

Absurd Encounter with Fear, Ve jménu krále, Cizinec, Harold & Kumar Go to Amsterdam, Dr. No

Absurd Encounter with Fear (1967) - 50 %

Tak opět se jedná jenom o dojem, který tenhle snímek vyvolá, na druhou stranu je to dojem celkem intenzívní, protože opravdu máte pocit, že se něco stane. Ty dvě minuty mají trochu nádech japonského hororu, ale také nejistoty, která se na diváka přenáší skvělým vizuálním ztvárněním, ale také klasicky lynchovsky dokonale zvoleným zvukem. Jinak ale opět spíš kousek pro milovníky Lynche a krátkých, nějaké emoce vzbuzujících snímků.

Ve jménu krále (In the Name of the King: A Dungeon Siege Tale) - 60 %

Pokračuji v pomalém a pozvolném seznamování se s filmografií Uwe Bolla. Docela jsem se divil, co za herce se mu podařilo získat. V některých případech doslova legendy, anebo minimálně současná první liga. Po zhlédnutí snímku si ale nemohu pomoct, Uwe Boll je prostě nenáviděný režisér. Ten film si zas až tak špatná hodnocení nezaslouží. Neříkám, je to patetické, je to místy hloupé, snaží se to předvádět a inspiraci si to bere ze všeho možné včetně "Tygra a draka". Na druhou stranu to ale filmařsky není až tak špatně zvládnuté a má to i napětí a emoce, i když to s vámi asi moc nezamává. Za mě dobré, takže za tři.

Cizinec (The Tourist, 2010) - 50 %

No, co si budeme povídat, tenhle film mě dostal hlavně Benátkami, které jsem v roce premiéry tohoto filmu také sám navštívil. Johnny Depp s Angelinou Jolie rozhodně nepředvádějí nějakou skvělou podívanou, jen trochu akční film, který je místy i trochu vtipný. Jenže to je přece jenom docela málo na to, aby se tohle člověku nesmazatelně zapsalo do paměti.

Harold & Kumar Go to Amsterdam (2008) - 60 %

Jedná se o alternativní verzi toho, jak by dopadl snímek "Zahulíme, uvidíme 2", kdyby si chlapci v letadle nezakouřili. No, ve skutečnosti top není až tak špatné, na druhou stranu to není ani žádný zázrak. Vtipné to docela je, i když zase nic přehnaného, na druhou stranu alespoň žádný fekální humor. Asi je ale dobře, že to takhle neskončilo.

Dr. No (Dr. No, 1962) - 70 %

Po delší době jsem se rozhodl, že zase jednou dám šanci bondovkám, a tak proč si je rovnou nepustit všechny, postupně, jednu za druhou. A jakou jinou začít než právě bondovkou první, filmem "Dr. No". Překvapivě se začíná celkem jednoduše, žádné velké vymoženosti, Sean Connery se nám představuje efektně, když poprvé slyšíte představení "Bond. James Bond." přece jen je to něco, co vás trochu zamrazí. Tedy v případě, že máte k filmu alespoň trochu vztah. Sean je neskutečně charismatický, sem tam pronese nějakou suchou hlášku, předvede se v celkem jalových soubojích, ale to vše s trochou mysteriózního a následně vědecko-technického nádechu, což mi docela sedlo. Úvod k sérii, která dokázala přežít až do dneška, i to o něčem svědčí. Je to celkem přímočaré, ale to se dá odpustit, stejně jako určitá opatrnost v tom, co je zobrazováno, ale tak to k Bondovi patří. Pořád je to mainstream.

Zahulíme, uvidíme, Machete, Hollywoodland, Pýcha a předsudek, Vím, kdo mě zabil

Zahulíme, uvidíme (Harold & Kumar Go to White Castle, 2004) - 70 %

Zase jeden z těch filmů, co se jim člověk vyhýbá, ale jednou na ně prostě musí dojít. Ty postavy nejsou nijak vymakané, ale ten příběh je správně ujetý, jsou zde výborné epizodní role a místy je to opravdu vtipné. Krátké, výstižné, zábavné. Moc jsem nečekal a nedostal jsem nějakou naprosto skvělou komedii, ale jako komedie o zhulencích je to pořád výborné i po deseti letech a další spoustě podobných komedií.

Machete (Machete, 2010) - 80 %

Skvělé béčko přesně toho ražení, které mi sedí. Akční, drsné, krvavém ujeté a s výbornou hlavní postavou. Výborné scény, které se mi ještě teď v hlavě vybaví. Docela škoda, že se Rodriguez sem tam nevykašle na digitální triky a radši nejde starou dobrou cestou klasických triků. K béčku by se to docela hodilo, i když se jedná o béčko moderní. Jinak jsem se ale výborně bavil.

Hollywoodland (Hollywoodland, 2006) - 55 %

S těmi filmovými Supermany je to docela zajímavé. Christopher Reeves neměl snadný život a bohužel nedožíval ve stavu, který by mu kdokoli přál. Očividně ani George Reeves, jmenovec a představitel Supermana v seriálu z 50. let také neskonal přirozeně. V jeho případě se jednalo o smrt kulkou, ani kdo pořádně nikdy nezjistil, kdo vlastně kulku vypálil. Případ byl uzavřen s tím, že se jednalo o sebevraždu, až na to, že Georgeovy otisky se na zbrani nikdy nenašly. Právě o smrti tohoto herce, kterého ztvárnil Ben Affleck, vypráví snímek "Hollywoodland". Reeves vlastně není hlavní postavou, tou je detektiv v podání Adriana Brodyho, a tady je možná kámen úrazu. Jako kdyby se mělo jednat o film podobný "Zodiacu". Děje se toho strašně moc, zaměřuje se na postavy, ale nakonec se z toho vytrácí napětí a divákovi začíná být postupně jedno, co se vlastně stalo. Bena jako herce moc nemusím, ale v tomhle případě mi seděl.

Pýcha a předsudek (Pride & Prejudice, 2005) - 80 %

Jeden by si myslel, že chlapa tohle bavit nebude, ale opak je pravdou. Kouzelné herecké výkony, stejně jako nadčasový příběh lásky, která téměř nedošla naplnění jen proto, že lidé jsou hlupáci, prostě dokáže zaujmout i muže dneška. Pravda, místy je to trošku nudné, ale tentokrát to není zas tak vysoká cena. Ty dvě hodiny přesto docela utečou, a to i díky Wrightově jisté režii.

Vím, kdo mě zabil (I Know Who Killed Me, 2007) - 35 %

Hned na první pohled má scénář několik problémů. Tím prvním - a největším - jsou dialogy. V některých scénách jsou opravdu neskutečně hloupé, což hodně výrazně snižuje dojem z toho, co divák sleduje. Nakonec, ty dialogy nejsou ani nijak skvěle zahrány. Druhým problémem je to, jak jsou do filmu vkládány naprosto zbytečné scény na efekt. A to ani nejsou scény nějak moc dobré, respektive skutečně efektivní. To se nemohla Lindsay aspoň svléknout? Co se filmu obstojně daří, to je udržet napětí, protože notnou chvíli nebudete vědět, co se děje. To je dobře, protože ono toho není moc víc, co by vás zaujalo. Pak už jde jen o tu pointu, a jak bude zvládnuta. Bohužel ani ta není nijak převratná a film jen ukazuje, že nemá žádnou strukturu, která by k pointě vedla, prostě se jen vystřelilo naslepo a ono to náhodou dalo malinko smysl.