sobota 22. srpna 2015

Playtime, Zatôichi abare tako, Jattáman, Mnichov 1938, Moon Zero Two


Playtime (Playtime, 1967) - 80 %
Filmy Jacquese Tatiho jsou natolik specifické, že máte pocit, že sledujete někoho, kdo rozuměl světu tak jedinečně, že se buď na jeho vlnu naladíte, nebo nikoli. V tomhle případě se jedná o film, který je a není groteskou, je a není komedií. Takové ztvárnění společnosti opravdu, není daleko od reality, z čehož místy docela mrazí.

Zatôichi abare tako (1964) - 80 %
V podstatě každý díl této filmové série stojí za zhlédnutí, protože v případě, že nejsou součástí filmu akční scény, tak se hraje na něco jiného - na dramatickou rovinu, anebo naopak na rovinu komediální. V tomhle dílu se spojuje všechno dohromady v takové kombinaci, která je velmi příjemná, což vede k tomu, že i tenhle díl stojí za to.

Jattáman (Yattâman, 2009) - 70 %
Takashi Miike opět ukazuje, jakým je šílencem a jak dokáže svoje filmy vypilovat k vizuální dokonalosti. Tohle je natolik ujeté, že se vám to nejspíš ani nebude líbit, ale pokud máte aspoň trochu rádi japonskou šílenost, tak si budete lebedit blahem. I na mě je tohle trochu moc, ale i tak jsem si snímek nesmírně užil.

Mnichov 1938 (1968) - 90 %
Trochu jsem se bál toho, že tenhle kraťas bude ovlivněn komunistickou propagandou, ale je to naopak velmi cenný dokument, který se zaměřuje na zásadní událost v českých dějinách, a to s věcnou přesností a se zajímavými svědectvími osob, které se této události účastnily. Těch 20 minut rozhodně stojí za vidění, a to i v případě, že historii znáte.

Moon Zero Two (1969) - 65 %
Tohle je takový zvláštní film, o kterém nemohu říct, že by se mi nelíbil, ale stejně tak nemohu říct, že bych z něj skákal do stropu. Jako kdyby tohle byl předchůdce takového "Flashe Gordona". Snímek, který je na pomezí vážného sci-fi a komediální space opery a to místo mu docela sluší. Postavy jsou dobré a dobře zahrané pro potřeby filmu.

Žádné komentáře:

Okomentovat