pondělí 16. června 2014

Hateship Loveship, 8, Billy Madison, Cockatoo, He Who Dares


Hateship Loveship (2013) - 75 %
Hezký civilní příběh o trochu divných lidech, který je ale tak dobře zahraný od Hailee až po Nicka (skvělé mezigenerační herectví), že se vám ten film může celkem snadno dostat pod kůži. V mém případě to docela uspělo a já jsem si zase jednou říkal, že pokud se happy endy umí, tak mi vlastně vůbec nevadí.

8 (2010) - 70 %
Tohle je kraťas, který má vtip, má příběh, a to všechno jen během osmi minut i s titulky. I když je to z válečného prostředí, tenhle humor dojde každému a myslím, že bude fungovat, a to i přesto, že se zde vlastně vůbec nemluví. Tentokrát je to ku prospěchu věci.

Billy Madison (Billy Madison, 1995) - 70 %
Byl jsem docela zvědavý na tenhle první, komerčně úspěšný film Adama Sandlera, protože jsem ho dříve neviděl. A musím říct, že pobavil. Jsou zde věci, které na Sandlerovi lidé nesnáší, ale stejně tak je zde humor, který mi v jeho podání prostě sedne. Jako dospělejší mi sedne víc, ale tohle blbnutí je také fajn. On vlastně podobně blbne pořád.

Cockatoo (2012) - 65 %
Celkem zajímavý způsob, jak se vypořádat s tím, že vaše bývalá byla pěkná mrcha, ale vy na ni stejně nedokážete zapomenout. Prostě si pozvete herečku, která vám ji zahraje. Co na tom, že bude taky mrcha, hlavně, že nebudete samy. Myšlenka je docela dobrá, provedení sem tam drhne.

He Who Dares (2014) - 25 %
Další z filmů, které kolem mě v podstatě jen proplynou, aniž by na mě něco zanechaly. Britové se prostě snaží natáčet drsná dramata z ulice o mafii, ale nějak jim to nejde. Všechno je tak nějak na jedno brdo. Nic výjimečného na takových filmech prostě není a člověk si říká, proč na to samé pořád koukat dokola?