středa 23. července 2014

Alonzo, muž bez rukou, Terminal Bar, Attack of the 50 Foot Woman, Detrás del espejo, One Square Mile


Alonzo, muž bez rukou (The Unknown, 1927) - 90 %
Tod Browning je jeden z nejméně pochopených filmařů němé a brzké zvukové éry. Jeho filmy jsou přesto krásné a po letech jimi zůstávají. Alonzo v podání skvělého Lona Chaneyho je nádhernou tragickou postavou, s kterou je možné soucítit, stejně jako je možné ji nemít rád. Jenže v kontrastu s dalšími postavami je stejně tím hrdinou. Tod Browning se nebál hororových prvků, detailů ani romantiky. Všechno mu ve filmu dokonale sedí.

Terminal Bar (2003) - 70 %
Docela pěkný formát, který byl využit pro tenhle dokument o jednom baru, kde se střídají lidé, existence, podivíni, a někdy i smrt. Právě forma fotografií dělá z tohohle dokumentu něco trochu jiného, i když on i příběh, který je vyprávěn, není právě tradiční. Možná nechytne za srdce, ale aspoň vidíte, že i bar má svůj vlastní život.

Tady se někdo naprosto vykašlal na nějaké triky, a to mě mrzí. Já mám rád padesátkové sci-fi filmy, které se vyznačují svou béčkovostí, i levností, ale tohle už je prostě moc slabé. Není zde nic zajímavého, čeho by se mohl divák chytnout. Ta žena, co měří 50 stop, zde vlastně není a sem tam použité prolínání obrazu se lépe provádělo ještě o třicet let dříve. Moc slabé.

Detrás del espejo (2012) - 70 %
Takový celkem správný příběh, který by měl i nádech tarantinovského černého humoru, jen kdyby byl trochu drsnější. Je to ale celkem dobře vypointované a ukazuje se, jak moc je ten svět kolem nás někdy krutý a jak moc snadné je zneužít moc, která je nám dána do rukou.

One Square Mile (2014) - 50 %
Docela zajímavé spojení snahy být nejlepší a snahy žít. Není to ale až tak netradiční, jak se nám to snaží říct, jen máte pocit, že té naděje na něco lepšího je zde ještě méně než jinde. Jsou zde dobré, uvěřitelné postavy, ale některé repliky, které se jim linou z úst, nejsou zrovna dvakrát nejlepší. Protože běhat, to není o těle, ale to je o hlavě.