neděle 16. března 2014

Zmatená duše, Zastav a nepřežiješ, Vyhlídka na vraždu, Zlaté oko, Hotelový pokoj


Zmatená duše (Numb, 2007) - 65 %
Tak, že je Matthew Perry celkem dobrý herec, to už tak nějak vím. Že se zahazuje většinou v celkem zbytečných komediích, to je věc druhá. "Zmatená duše" je přece jen celkem krok správným směrem. Vyšlo mu to dobře, je to takový ten moderní komediálně dramatický film, kde máte pocit, že to dokonce o něčem je. A ono je. Jen sem tam se do toho promítne nějaké to klišé, které vás trochu zamrzí. Pravda, závěr je také docela očekávaný, ale dá se snést.

Zastav a nepřežiješ (Crank, 2006) - 70 %
Musím říct, že tahle akce se mi líbila. Výborný nápad, který má dobrý adrenalinový drive. Není to úplně dokonalé a není to dotažené do konce, mohlo by to být trochu drsnější, ale Jason má prostě dar, díky kterému ho můžu v podstatě v každé roli. A tohle mu rozhodně slušelo. Někdy bych měl zkusit i to pokračování.

Vyhlídka na vraždu (A View to a Kill, 1985) - 80 %
Docela mě uzemnilo, když jsem v poslední Moorově bondovce uviděl Patricka Macneeho alias Johna Steeda z mého milovaného seriálu "The Avengers", kde jsem mimochodem poprvé poznal Dianu Rigg, která byla Bond girl v jediné bondovce s Lazenbym. Kruh se uzavřel. Nemluvě o tom, že se nejedná o dva jediné herce ze seriálu "The Avengers", kteří se v bondovkách objevili. Docela mi přijde úsměvné, že Macnee je jen o pět let starší než Moore. Mimo to, co jsem napsal, mě potěšila přítomnost Christophera Walkena a také malá role pro Dolpha Lundgrena. Jak by se mi pak takový film mohl nelíbit?

Zlaté oko (GoldenEye, 1995) - 55 %
Vzhledem k tomu, že si postupně dávám všechny bondovky, došlo samozřejmě i na "Zlaté oko", i když tady jsem trochu předběhl chronologii, protože na bondovky s Brosnanem se chtěla podívat i přítelkyně. Po Rogerovi Moorovi je tohle strašné zklamání, kde je těch nelogičností tolik, že je to místy až hrozně otravné. A nemůžu si pomoct, Pierce Brosnan má sice šarm, ale nemá to správné charisma. Jeho Bond je celkem unylý a Natalya Simonova mu podlehla jen proto, že to měla ve scénáři. Akční, zajímavá zápletka, ale provedení nic moc.

Hotelový pokoj (Hotel Room, 1993) - 75 %
Docela by mě zajímalo, jestli se náhodou tvůrci snímku "Čtyři pokoje" trochu neinspirovali právě touhle Lynchovou televizní minisérií o třech dílech, kde se David věnoval třem příběhům, které se v různých letech odehrávají v jediném pokoji jednoho hotelu. Příběhy na sebe nemají nějakou zásadní návaznost, prostě je to jen o tom, co se stalo ve třech různých dnech, které jsou od sebe navíc docela vzdálené, v jednom hotelovém pokoji. Osobně mám tenhle koncept hodně rád, protože se zde dá vymyslet skutečně hodně. A pokud má tvůrce nápady, může to být opravdu jedinečné dílo. Lynch zůstal poměrně narativní a natočil tři konverzační dramata. Nejstatičtější je poslední, které je také nejdelší. Aneb jak se pokusit diváka dostat tím, co se říká. Ale jo, ono se to docela daří. Navíc ta úžasná zvuková kulisa, která nikdy nezmlkne. Kolem nás jsou neustále zvuky, a nejen kolem nás, i v nás, a tím mě Lynch pořád dostává, protože on nedělá nic jiného, než že to akceptuje.