pátek 28. března 2014

Rocky V, Trable v ráji, Mulholland Drive, Sedm životů, Road to Perdition


Rocky V (Rocky V, 1990) - 70 %
No jo, no. Je to pátý díl a dalo se čekat, že už to bude trochu slabší než předchozí filmy. Přece jen, udržet kvalitu i u pátého dílu je celkem náročné. Stallone se rozhodl, že svému hrdinovi dá krizi středního věku a nechá ho projít osobním dramatem a rodinnou krizí. K tomu se ještě chce stát manažerem a pozná, jak je svět zkorumpovaný. Je toho najednou nějak moc najednou, velké souboje jsou pryč, všechno je to komorní a vlastně i celkem nudné a hlavně předvídatelné. No dobře, ony jsou předvídatelné i předchozí filmy, ale tohle je holt trochu křeč. Máte pocit, že Rocky je zde úplně jinou postavou. Jenže ten konec je stejně paráda a zase trochu jiný styl. Navíc pak přišel ještě šestý díl.

Trable v ráji (Couples Retreat, 2009) - 25 %
Další špatná ukázka toho, jak je Vince Vaughn špatným hercem a jak si vybírá filmy, kde v podstatě nemusí nic hrát. Pořád to samé - špatné vtipy, skvělí herci, hrozné postavy, zajímavé a nevyužité nápady. Nezachrání to ta spousta herců. Něco podobného už nechci znovu zakusit. Stejně asi ale budu muset s podobnými filmy...

Mulholland Drive (Mulholland Dr., 2001) - 60 %
Nemůžu si pomoct, ale asi už jsem viděl moc Lynchových filmů v příliš krátké době, což vede k tomu, že se mi "Mulholland Drive" prostě nelíbí tak, jak by asi mohlo. Jenže když se na tenhle film dívám, vidím zdě všechna předchozí díla, která Lynch natočil. Je zde něco z "Twin Peaks", je zde něco z "Lost Highway", z "Modrého sametu" a také určitá intenzita "Zběsilosti v srdci". Je skvělé, že si Lynch drží svůj styl, že je to pořád on, ale jeho mind games jsou pro mě spíše utrpením. Nejšílenějším mi přijde, že jsou zde lidé a snaží se ten film analyzovat s tím, že zde existuje jasné vysvětlení toho, co sledujeme. K Lynchovým filmům (hlavně tedy k těm posledním vyjma "Příběhu Alvina Straighta") prostě klíč neexistuje. Nejde o to pochopit, co režisér myslel, ale prostě si z filmu něco vzít, najít si tu svojí vlastní cestu, ale nečekat, že ta vaše je jediná a správná. V tomhle je Lynch geniální, jenže v tomhle je i repetitivní. Skoro se děsím ještě zhlédnout "Inland Empire", což je zatím vrchol jeho stylového zapadnutí.

Sedm životů (Seven Pounds, 2008) - 50 %
Tohle je ten klasický útok na emoce, co se asi většinou bude líbit. Člověk, co si hodně vytrpěl, se snaží pomoct jiným lidem. Chce za vším udělat poměrně tlustou čáru a nenechat nic nevyřešené. Jaké to je, když vám někdo dá dar nového života? Asi to nečekáte. Jak zareagujete? Budete podezřívaví? Asi ano. Tohle je téma, z kterého by se dalo vytěžit neskutečné množství myšlenek, zápletek, ale tvůrci se rozhodli pro spasitelsky romantickou. Emoce, emoce, emoce. Je jich tolik, že mě to nakonec nechalo chladným. Ach jo.

Road to Perdition (Road to Perdition, 2002) - 80 %
Nemůžu si pomoct, ale Tom Hanks mi tam prostě nesedl. Anebo jsem si prostě jen myslel, že Hanks bude ještě trochu drsnější. Takové nabourání image by si ale asi nemohl dovolit. Že Sam Mendes natočí dobrý film, to je celkem jasné, více mě překvapuje, že je to možné podle komiksové předlohy napsané Maxem Allanem Collinsem. Komiks jsem zatím nečetl, ale také se na to dostanu. Leží mi tu na stole. Mendes vybral dokonalý styl, správnou vizuální stránku a intenzitu situací většinou podtrhává minimem explicitnosti. Finále výborné, já se přiznám, že jsem na něj úplně zapomněl.