neděle 22. prosince 2013

Home Run, One Million Years B.C., Hope for Love, Pérák a SS, Hannah Arendt


Home Run (2013) - 45 %
Děti, alkoholismus a baseball. Tohle je prostě kombinace, která musí zaručeně fungovat. Drama, které z vás má za každou cenu vymačkat city. Je to strašně průhledné, je to strašně vyumělkované, ale nejspíš to na vás bude fungovat, pokud nebudete čekat, že uvidíte nový "Moneyball" nebo "42". Problém je spojení s náboženstvím, respektive s vírou v Ježíše. Víra je možná cesta k vyléčení, ale já osobně ji neuznávám. Ať člověk věří, ať věří, v co chce, ale ať se nám někdo nesnaží říkat, že jedině Ježíš nás spasí a pomůže nám od alkoholismu. Nesnesitelně předvídatelný film.

One Million Years B.C. (1966) - 50 %
Kdyby se z tohoto filmu vystříhaly všechny animované sekvence, nebo tedy i trikové sekvence, dopadlo by to mnohem lépe- Ono je sice hezké předvést neandrtálky v sexy spodním prádle, ale je to trochu jednoduché. To už ty postavy mohly rovnou mluvit anglicky. V tomhle směru snímek experimentální, na druhou stranu by to byl bez Harryhausena strašný brak. Příběh je opravdu strašný, což mě kvůli Rayovi mrzí. Jeho geniální dílo by si prostě zasloužilo lepší výsledek. On svou práci zvládá dokonale, ale ostatní bohužel ne.

Hope for Love (2013) - 5 %
Teda - a klidně i bez prominutí - ale tahle moderní vlna dramatických romantických snímků s černošskými herci, je něco příšerného. Ona nebude zas tak moderní, ale poslední dobou se jich točí dost. Spousta keců postav, keců, které jsou naprosto k ničemu, které nikam nevedou. Příběhy, které jsou spíš směšné, než aby byly tragické, což je dáno herci, kteří neumí hrát a někdy ani mluvit. Tohle je opravdu něco nepěkného. Bez jakéhokoli spádu a smyslu.


Pérák a SS (1946) - 90 %
Pérák je úžasná válečná legenda a dokonale se hodí do českého prostředí, kde by podobný, v podstatě komiksový superhrdina docela chybí. V animaci Jiřího Trnky, který tentokrát spojil i skutečné fotografie s kresbou, pak krátký příběh vyznívá úžasně, a to i díky schopnosti budovat atmosféru díky hudbě a různým drobným detailům - např. Hitler na stěně. Atmosféra je chvílemi skutečně tíživá, ale podařilo se ji odlehčit zesměšňujícími scénami a karikaturou, která se projevuje i v kresbě samotné. A jak už to tak u Péráka bývá, zas tak moc si ho neužijeme, protože víc jak polovinu stopáže tam vlastně vůbec není. Neskutečná groteska, a to v tom nejlepším smyslu slova.

Hannah Arendt (Hannah Arendt, 2012) - 70 %
Nepovažovala se za filosofku, ale přesto filosoficky uvažovala. Byla u soudního procesu s Adolfem Eichmannem, zrůdou, která měla být tou, kdo vymyslel, jak se finálně vypořádat s židy. Hitlerův inženýr genocidy. Jenže Arendt si uvědomila, že před sebou nemá zrůdu, ale normálního člověka. Alespoň na první pohled. Tohle lidé vidět nechtějí. Chtějí vidět monstrum, chtějí vidět chiméru. Taková zrůda nemůže být jako oni. I proto neměla Hannah Arendt snadný život a její názory nebyly přijímány pozitivně. I když neobhajovala zrůdu, stejně se na ni dívali skrz prsty. Film má skvělý vizuál, ale hlavně upozorňuje na téma, které je k zamyšlení. Kvalitní provedení, které zajímavě spojuje hraný film s archivními záběry je pak zajímavou přidanou hodnotou. Sám o sobě film ale tolik navíc zase nepřináší a je podobně strojený jako "Železná lady".

Žádné komentáře:

Okomentovat