neděle 8. prosince 2013

Blood of Redemption, Kokain, Blue Caprice, Útěk na svobodu, Rozbitý svět


Blood of Redemption (2013) - 35 %
Celkem zajímavá sestava - Dolph Lundgren, Billy Zane a Vinnie Jones. Tohle nezní špatně. Tihle tři se dostanou do tvrdé hry. Hlavně Zanova postava je docela v háji, protože ji někdo podrazil. Co s tím asi udělá? No, kromě toho, že nechá stříkat trochu té digitální krve - ach jo - tak se musí postarat o svou rodinu, samozřejmě. Protože o rodinu jde především. A když už se o ně nemůže postarat, tak je může alespoň pomstít. Trochu klišé, vlastně trochu víc, ale Lundgrenův voiceover je docela dobrý. Příběh se snaží být zamotaný, ale nevyznívá to moc dobře, spíš naopak. Škoda těch trikových scén. Kdyby se to dělalo klasickou cestou, 10 % navíc by si snímek zasloužil.

Kokain (Blow, 2001) - 75 %
Ano, rozhodně jsou zde momenty, které jsou silné, momenty, které vás vezmou za srdce, ale celkem to trvá, než se snímek zrovna k těmhle momentům dostane. Je to podobné jaké "Scarface", jen to nemá takový drive. Deppův hrdina se vyvíjí jinak, jeho sebedestrukce není tak krvavá, přesto je zajímavý kontrast s úvodem a koncem filmu. Jako kdyby se jednalo o dva různé snímky. Zajímavý příběh, to, že je podle skutečné události trochu podporuje jeho význam.

Blue Caprice (2013) - 75 %
Líbí se mi, že tenhle film netlačí na pilu, prostě popisuje události, které vedly ke zmasakrování nevinných lidí. Proč? Částečně jen tak, částečně díky celkem úspěšnému vymývání mozku. Tak umřeli, a co, on by to stejně udělal někdo jiný, ne? Drsné a smutné, když se nad tím trochu zamyslíte. Hlavní postavy jsou skvěle zahrané.

Útěk na svobodu (Breakout, 2013) - 20 %
Nevím, kdy naposledy jsem viděl film, který by měl tak jednoduchou zápletku a přitom tak neskutečně přeplácaný děj. Tolik postav, jejichž příchod na scénu je většinou nelogický nebo náhodný. A přitom je to jenom o tom, jak se skupina lidí snaží utéct před dvěma magory. Nic nového, jen se to snaží být neskutečně zamotané. Fraser a Purcell selhávají hlavně v akčních scénách. Ne, že by to jinak byla nějaká velká sláva. Ach jo. Poslední dobou vídám až moc podobných filmů, které stojí za... však víte.

Rozbitý svět (Broken, 2012) - 85 %
Drsné drama, které se takovým na první pohled vůbec nezdá. Zajímavě využívá retrospektivu, což rozhodně lze považovat za novátorské pojetí. Vrcholy tohoto filmu přicházejí naprosto nečekaně, o to větší dopad na vás pak mají. Tady zase jednou budete cítit, jak hnusný ten život dokáže být a že se s nikým nemazlí. Není zde nic, co by mělo být fér, není zde nic, na co se můžeme spolehnout. Prostě jenom žijeme a ono to dopadne. Nějak. Znepokojivé, přitom skvělé.