The Red House, Hours, Adéla ještě nevečeřela, Byl jednou jeden polda, Já, robot

The Red House (1947) - 70 %

Ta atmosféra! A to se vlastně nic neděje. Lidé sedí u večeře, venku fičí vítr a vám je jasné, že tady není něco v pořádku. Není potřeba dělat zběsilé střihy, přidávat zbytečné zvukové efekty, i když ani tomu se film nevyhne. Když je zde klid, je to to nejděsivější, co se může stát. Co asi přijde dál? Ta znepokojivost, ta sama o sobě je prostě úžasná. A pak dojde na scénu v lese... Černobílá prostě filmu sluší, o to víc, když se umí pořádně využít. Bohužel vypravěčsky film velmi rychle ztrácí tempo a je to vyváženo jen dobrými hereckými výkony a místy se vracející skvělou atmosférou.

Hours (2013) - 45 %

Když tohle řeknu, asi budu pro mnohé rouhač, ale Paul Walker nikdy nebyl dobrý herec. V tomhle případě se to potvrzuje, protože se jedná o drama, které se soustředí vlastně pouze na něj. Hodinu a půl ho sledovat je možná pro fanoušky potěšení, zvláště když se jedná o jeden z jeho posledních filmů, pro ostatní to může být utrpení, protože on se tak moc snaží o emoce, až je to prostě nuda. Přitom je příběh neskutečně dramatický, navíc založený na skutečných událostech, respektive se odehrává na pozadí skutečné katastrofy. S lepším hercem v hlavní roli by se snímek dostal i přes průměr, takhle je to bohužel hodně obyčejný průměr, protože snímku se ani pořádně nedaří držet napětí.

Adéla ještě nevečeřela (1977) - 90 %

Nádherný film a krásná ukázka toho, jak bohatá, zábavná, vtipná a vynalézavá dokáže česká kinematografie být. Všichni herci si doslova užívají své role, stejně jako si ostatní užívali příběh, triky a všechno. "Adéla ještě nevečeřela" je doslova národním pokladem a ukázkou toho, jak skvělé filmy jsme uměly točit. Něco podobného už v současné době nezvládneme. Nejsme hraví, nejsme schopni propojit inteligentní humor a zajímavý příběh. Člověk se pak s láskou dívá na tyhle úžasné staré kousky.

Byl jednou jeden polda (1995) - 60 %

No jo, je to kravina, ale co naděláte. Parodie nám dříve docela šly a tohle je takový ten závan toho, co bývalo. Některé hlášky zlidověly, a i to je pro mě ukázka toho, že tenhle film smysl určitě má. Překvapivě už to po skoro dvaceti letech není taková třeskutá sranda jako dřív, ale Ladislav Potměšil je jako major Maisner prostě prototyp debilního poldy a jde mu to výborně.

Já, robot (I, Robot, 2004) - 75 %

Film jsem viděl jako horkou novinku v kině v roce 2004 a byl jsem z něho naprosto unešený. Jako milovník sci-fi musím pořád stát za tím, že ten film má myšlenku a tím, že používá Asimovovy zákony, jen poukazuje na klasický problém, který je s roboty spojen. Jak daleko můžeme zajít s umělou inteligencí, než se ona postaví proti nám? No dobře, závěr trochu hapruje, ale jinak je tohle výborná akční jízda s dobrou detektivní zápletkou a na to, že je film už 10 let starý, má skvělé trikové sekvence.

Home Run, One Million Years B.C., Hope for Love, Pérák a SS, Hannah Arendt

Home Run (2013) - 45 %

Děti, alkoholismus a baseball. Tohle je prostě kombinace, která musí zaručeně fungovat. Drama, které z vás má za každou cenu vymačkat city. Je to strašně průhledné, je to strašně vyumělkované, ale nejspíš to na vás bude fungovat, pokud nebudete čekat, že uvidíte nový "Moneyball" nebo "42". Problém je spojení s náboženstvím, respektive s vírou v Ježíše. Víra je možná cesta k vyléčení, ale já osobně ji neuznávám. Ať člověk věří, ať věří, v co chce, ale ať se nám někdo nesnaží říkat, že jedině Ježíš nás spasí a pomůže nám od alkoholismu. Nesnesitelně předvídatelný film.

One Million Years B.C. (1966) - 50 %

Kdyby se z tohoto filmu vystříhaly všechny animované sekvence, nebo tedy i trikové sekvence, dopadlo by to mnohem lépe- Ono je sice hezké předvést neandrtálky v sexy spodním prádle, ale je to trochu jednoduché. To už ty postavy mohly rovnou mluvit anglicky. V tomhle směru snímek experimentální, na druhou stranu by to byl bez Harryhausena strašný brak. Příběh je opravdu strašný, což mě kvůli Rayovi mrzí. Jeho geniální dílo by si prostě zasloužilo lepší výsledek. On svou práci zvládá dokonale, ale ostatní bohužel ne.

Hope for Love (2013) - 5 %

Teda - a klidně i bez prominutí - ale tahle moderní vlna dramatických romantických snímků s černošskými herci, je něco příšerného. Ona nebude zas tak moderní, ale poslední dobou se jich točí dost. Spousta keců postav, keců, které jsou naprosto k ničemu, které nikam nevedou. Příběhy, které jsou spíš směšné, než aby byly tragické, což je dáno herci, kteří neumí hrát a někdy ani mluvit. Tohle je opravdu něco nepěkného. Bez jakéhokoli spádu a smyslu.

Pérák a SS (1946) - 90 %

Pérák je úžasná válečná legenda a dokonale se hodí do českého prostředí, kde by podobný, v podstatě komiksový superhrdina docela chybí. V animaci Jiřího Trnky, který tentokrát spojil i skutečné fotografie s kresbou, pak krátký příběh vyznívá úžasně, a to i díky schopnosti budovat atmosféru díky hudbě a různým drobným detailům - např. Hitler na stěně. Atmosféra je chvílemi skutečně tíživá, ale podařilo se ji odlehčit zesměšňujícími scénami a karikaturou, která se projevuje i v kresbě samotné. A jak už to tak u Péráka bývá, zas tak moc si ho neužijeme, protože víc jak polovinu stopáže tam vlastně vůbec není. Neskutečná groteska, a to v tom nejlepším smyslu slova.

Hannah Arendt (Hannah Arendt, 2012) - 70 %
Nepovažovala se za filosofku, ale přesto filosoficky uvažovala. Byla u soudního procesu s Adolfem Eichmannem, zrůdou, která měla být tou, kdo vymyslel, jak se finálně vypořádat s židy. Hitlerův inženýr genocidy. Jenže Arendt si uvědomila, že před sebou nemá zrůdu, ale normálního člověka. Alespoň na první pohled. Tohle lidé vidět nechtějí. Chtějí vidět monstrum, chtějí vidět chiméru. Taková zrůda nemůže být jako oni. I proto neměla Hannah Arendt snadný život a její názory nebyly přijímány pozitivně. I když neobhajovala zrůdu, stejně se na ni dívali skrz prsty. Film má skvělý vizuál, ale hlavně upozorňuje na téma, které je k zamyšlení. Kvalitní provedení, které zajímavě spojuje hraný film s archivními záběry je pak zajímavou přidanou hodnotou. Sám o sobě film ale tolik navíc zase nepřináší a je podobně strojený jako "Železná lady".

Pan Smith přichází, Hawking, Zjizvená tvář, Sullivanovy cesty, Colorado Territory

Pan Smith přichází (Mr. Smith Goes to Washington, 1939) - 100 %

Neskutečný film o tom, jak je možné se držet ideálů, Ano, v některých ohledech snímek vypadá naivně, ale jiné scény nádherně ukazují to, jak je možné dosáhnout toho, co nikoli člověk, ale co mocní, vládnoucí skupina, chtějí. James Stewart předvádí neskutečný výkon, jako vždy, ale jsou zde další, kteří mu přizvukují. Vše je pak dokonáno skvělým scénářem a výbornou režií Franka Capry. Úžasné drama, které se dneska už v podstatě netočí. A ano, někdy je člověk prostě rád, že to končí jinak, než si myslel.

Hawking (2013) - 60 %

Myslím, že sama skutečnost, že se Stephen Hawking dožil tak požehnaného věku (už je mu přes 70 let) je zázrak. Jako kdyby jeho život mohl skončit kdykoli, protože s jeho nemocí se to mohlo stát skutečně kdykoli. Je tady a mohl dát světu neskutečné myšlenky. Že by osud? Nebo předurčenost? Je to jedno, protože na tom nesejde. důležité je, že se to stalo. "Hawking" je autorizovaný a Stephenem Hawkingem vyprávěný životopis. Nic víc. Jsou zde momenty, které nemusí být pro všechny hezké, ale k jeho životu patří. Není to skvělý dokument, ale myslím, že se hodí dovědět o tomto člověku trochu víc.

Zjizvená tvář (Scarface, 1932) - 75 %

Snímek obsahuje naprosto skvělé přestřelky, ale obecně záběry, které z filmu dělají hlavně po řemeslné stránce dílo, jež zaujme. Titulní hrdina je podobně démonický a zatvrzelý jako Al Pacinův. Ano, tohle je skutečně předloha pro legendární De Palmův film, nutno říct, že díky jazzové době má své vlastní kouzlo, svou vlastní naléhavost. Kontrast střelby s krásným životem v klubech funguje, stejně jako zjizvená tvář v kontrastu s krásnou ženou. Mimochodem celkem příjemné je vidět Borise Karloffa v jeho normální podobě, která je koneckonců také snadno zapamatovatelná.

Sullivanovy cesty (Sullivan's Travels, 1941) - 90 %
Ta myšlenka se v závěru může zdát přece jen trochu naivní, ale ona je krásná. I když si člověk prožije dost těžkého, proč to nevykoupit něčím dobrým? Proč nepotěšit ostatní čistě jen proto, aby měli radost? Rozdávat radost je krásné, i když to třeba není tak umělecké, i když to třeba nevydělá tolik peněz. Skvělí herci v hlavních rolích, Veronica Lake je naprosto nádherná, a k tomu taková kombinace komedie a dramatu, že i dnes někteří filmaři mohou jen závidět. Tohle je důvod, proč zbožňuji staré filmy - řeknou to, co říkají filmy i dnes, jen to zvládli mnohem dřív a často formou, která je k neuvěření.

Colorado Territory (1949) - 80 %
Jedná se o westernovou předělávku snímku "Vysoko v horách", respektive o westernovou adaptaci Burnettovva románu, který se tentokrát na scénáři nepodílel. Zápletka je v podstatě stejná, ale najednou si uvědomíte, že ten westernový look tomu neskutečně sluší. Navíc Joel McCrea není klasickým hezounem, ale má v sobě něco celkem lidského, přirozeného, co z něj dělá obyčejnějšího člověka, než z dalších hvězd té doby. "Sullivanovy cesty" mě přesvědčily, že mu mohu věřit a on to jen potvrdil. Raoul Walsh natočil remake vlastního filmu a nutno říct, že i lépe. téma pojal šířeji, více rozpracoval postavy a závěr je tak ještě o něco silnější. Úžasné scény na vlacích.

Vysoko v horách, Green Street 3: Never Back Down, Tajemný ostrov, I Walk Alone, Zvířátka a petrovští

Vysoko v horách (High Sierra, 1941) - 70 %

Dobrý herec na sebe někdy strhává pozornost jen tím, že je ve filmu, někdy svým skvělým výkonem. Takový podává Humphrey Bogart ve snímku "Vysoko v horách", kde mu věříte jak toho mafiána, tak toho člověka, který by teoreticky mohl mít i nějaké srdce. Není takovým klasickým rozervaným hrdinou, ale nemá k němu daleko. Někdy to jsou prostě okolnosti, které nás nutí k něčemu, co nechceme.

Green Street 3: Never Back Down (2013) - 40 %

Nemám rád Scotta Adkinse a po tomhle snímku se na tom nic nezměnilo. Nějaká návaznost s předchozími filmy je naprosto nesmyslná, ani nemá cenu ji hledat. Jsou zde akorát velmi podobné charaktery a více méně jde pořád o fotbal, i když to je celkem jedno. V první řadě jde ale o bitky, které jsou celkem drsné, to se musí nechat. Jako celek je ale snímek vlastně o ničem, což je docela smutné. Zanechalo to ve mě asi tolik jako druhý, tedy skoro nic.

Tajemný ostrov (Mysterious Island, 1961) - 70 %

Ono to vypadá, že těch triků je zde docela hodně, ale v konečném důsledku je jich bohužel celkem málo, což je rozhodně škoda. Ray Harryhausen by si díky svým schopnostem zasloužil maximum prostoru, ale snímek si to místy hodně zjednodušoval, což je škoda. Je to taková hodně americká verze klasické verneovky. Nebýt nádherných trikových sekvencí, kterých jsem čekal mnohem víc, není snímek opravdu ničím zajímavý, což je neskutečná škoda. Závěr celkový dojem hodně napravuje, a to i díky skvělé hudbě.

I Walk Alone (1948) - 75 %

Snímek, kterému vévodí Kirk Douglas, který ukazuje, že mohl zahrát v podstatě jakoukoli postavu, tedy i zápornou. Je gangsterem, který nedělá žádné velké akce, spíš menší věci, ale žije si dobře. Když se vrací po 14 letech ve vězení jeho parťák, má Kirkův hrdina strach, a tak osnovuje. Škoda ženské hrdinky, která opravdu není dobře vybrána. Lisabeth Scott má specifické rysy obličeje, které jsou místy bohužel negativně podpořeny mejkapem, což z ní dělá nepěknou ženu. Napínavý film, u něhož do konce nevíte, jak to dopadne. Noirová hra se stínem místy výborná.

Zvířátka a petrovští (1946) - 70 %

Je to trochu smutné, ale tohle je moje první pořádné seznámení s Jiřím Trnkou, alespoň v dospělosti ano. Myslím, že jsem jako dítě něco od této umělecké legendy viděl, ale prostě si to nepamatuji. Tenhle krátký film nijak zásadně nevyniká, snad jen těmi rýmovanými texty, na druhou stranu je ale animace ladná, přesná, jen to pozadí je takové hodně zjednodušované. Na druhou stranu nechybí kraťasu atmosféra a nápad.

Gold Diggers of 1933, Girl Most Likely, Hooligans, Goddess, Rváči

Gold Diggers of 1933 (1933) - 70 %

Klasický krásný muzikál ze 30. let, který má celkem problémy s příběhem, ale tohle všechno vykoupí nádhernými tanečními a hudebními a pěveckými sekvencemi. To finální představení je naprosto neskutečné, některé prvky jsou úžasně nádherné. Je vidět, že tvůrci si byli vědomi toho, že natáčejí černobílý film a že ten úžasný kontrast černém a bílé uměli využít. Je škoda, že tam těch čísel není víc a že bylo nutné tam do toho spát nějakou tu romantiku a další zbytečnosti.

Girl Most Likely (2012) - 50 %

Kristen Wiig si pro sebe vytváří takovou menší škatulku žen, které jsou unavené životem, dostanou pořádnou pecku, nebo jsou prostě na hraně. Mají problémy. Snaží se z nich dostat osobitým způsobem tak, že se snaží všechny nasrat, ale nakonec všechno stejně bude v pohodě, i když se nejdřív všechno hodně pokazí. Sranda je to jen místy, jinak je to celkem obyčejné a malinko nuda. Na ten průměr si to ale ještě celkem dobře hrábne. Více méně.

Hooligans (Hooligans, 2005) - 60 %

Fotbaloví hooligans jsou magoři, ale vlastně jsou to taky jenom lidi. Prožívají svoje dramatické příběhy a na jeden takový se soustředí snímek "Holligans". Jak prozaický název. Do Británie přijíždí Frodo, aby se tady seznámil s tím, co je to vlastně kopaná. Podle všeho se jedná o bandu šílených lidí, kteří se na ni dívají. O fotbal samotný tady vůbec nejde. Režisérce se podařilo zachytit dobře dramatické momenty, na druhou stranu je to pořád jenom taková trochu klasická pohádka o tom, že se někdy musí člověk někdy pořádně rozbít, aby pochopil, jak tenhle svět opravdu funguje.

Goddess (2013) - 60 %

Hele! Ronan Keating žije. Kdo by to byl řekl? No dobře, je pořád celkem mladý, proč by neměl být naživu, ale spíš jsem myslel, že žije umělecky. Boyzone už přece jen nejsou to, co bývali, i když podle všeho aktivní jsou. No, je to slaďárna jako blázen, jenže ty písně, které zde jsou - je to mimochodem muzikál - jsou příjemné, jsou chytlavé a stejně taková jsou herci. Film má vypadat strašně dobře, což se mu daří. Jo, pokud chcete bezzubou romantiku, skoro nahého Keatinga a líbivé melodie, proč ne. Přesně tohle dostanete.

Rváči (Green Street Hooligans 2, 2009) - 40 %
Žádné skvělé herecké obsazení, pár postav z prvního filmu ("Hooligans") a do toho prostředí věznice, kde se to má s morálkou docela špatně. Postavy jsou nezajímavé, někdy až protivné, místy je to na efekt, aby vyniklo násilí, které se zde děje. Ničím však nevyniká, scény nejsou nijak překvapivé. V konečném důsledku je to jen vězeňská nuda, která nemá s "Hooligans" nic společného.

Jak si zasloužit princeznu, Šmoulové 2, Frida, Závod s časem, All That Jazz

Jak si zasloužit princeznu (1994) - 50 %

Jsem rád, že je také nějaká princezna Verunka, ale jinak se bohužel jedná o pohádku, která je taková podivná. Je trochu bez nápadu, a i když se to snaží trochu ozvláštnit, nějak se nedostane nic, co byste očekávali. Hlavní krasavec a hrdina není nijak skvělý, na princeznu se příběh moc nesoustředí. Škoda, je docela hezká. Dulava ve dvojroli to nezachrání. Rozpaky, to je to, co ve vás po téhle pohádce zůstane. Některé věci by měl člověk vidět jako dítě, já jsem se bohužel k téhle pohádce nikdy dřív nedostal, aby mě mohla případně ovlivnit.

Šmoulové 2 (The Smurfs 2, 2013) - 20 %

Tohle je prostě komerční kalkul. Herci nehrají, jen se pitvoří, jediný Brendan Gleeson má trochu šťávu. Příběh nemá s komiksem opět nic společného, jen se odkazuje na to, že Šmoulinka je ve skutečnosti Gargamelův výtvor. Aby to bylo superzajímavé, odehrává se děj v Paříži. Zajímavé to není. Celý film je klasický příprava na emoční kalkul v závěru, kde jen sem tam je nějaký vtípek, kterému je možné se skutečně zasmát. Je toho ale strašně málo. Jsem rád, že o šmouly tímhle dílem bude stále zájem, ale doufám, že se děti dostanou spíš ke komiksu.

Frida (Frida, 2002) - 80 %

Výborný životopisný film, který v některých momentech zachycuje skutečnost nádherně abstraktně, což se k životu téhle zajímavé umělecké osobnosti jednoznačně hodí. Krása je i v tom, že ona byla ženou, která se dostala do historického dění. Přesto zůstala svou, což lze chápat jako pozitivum i jako negativum. Je to asi na vás, jak se k jejímu životu postavíte. Salma Hayek zde podává svůj životní výkon a je přesvědčivá jak v roli mladé dívky, tak i zhrzené ženy. Některé prvky filmu jsou neskutečně osobité a posouvají životopisné drama ještě výše. Nikdy bych také nevěřil tomu, že Alfred Molina by mohl být v roli milovníka.

Závod s časem (Getaway, 2013) - 55 %

Jasně, místy je to celkem naivní a postavy se chovají hloupě, nereálně, ale jsou tu hned dva důvody, které vám umožní se na tenhle film podívat s příjemným pocitem. Tím prvním je herecké obsazení, tím druhým pak celkem zajímavá zápletka. Alespoň její úvod. Hereckému obsazení kraluje Ethan Hawke, který je dobrý, ale pro mě vede Selena Gomez, do níž jsem se v poslední době nejspíš zamiloval - samozřejmě čistě platonicky. Líbí se mi, jak hraje a že je celkem v pohodě. Jasně, tohle není úplně výhra pro to, aby byl film geniální, ale je to celkem akční a vy se budete ptát proč. S tímhle si vystačíte až do konce.

All That Jazz (All That Jazz, 1979) - 90 %
Ukázka toho, jak může být muzikál silným dílem, který má netradiční, dramatický příběh. Hudbou a zpěvem se dá vyjádřit v podstatě všechno, třeba i pomalé umírání, které si člověk vlastně zapříčiní sám jen tím, že se nedokáže zastavit. Bob Fosse natočil snímek o sobě a přichystal si tak vlastní pietu, díky čemuž je "All That Jazz" ještě silnější. Výborný Roy Scheider a hlavně nezapomenutelné hudební a taneční momenty. I smrt může být za určitých okolností krásná a umělecky nádherná. A když ne smrt, tak minimálně loučení.

The Story of 'Rapunzel', Hledání Země - Nezemě, Forbidden Ground, The Story of King Midas, The Story of 'The Tortoise & the Hare'

The Story of 'Rapunzel' (1951) - 70 %

Scéna šplhání do věže je opět animační krása. Ano, i tohle je další z pohádek Raye Harryhausena. Ano, jsem na něj vysazený. Co naděláte? Je to ale především proto, že v jeho animaci cítíte něco, co vám jindy u loutkové animace uniká - život. Ray se skutečně snažil o to, aby se jeho loutky pohybovaly tak, jak nejreálněji to bylo možné. A dařilo se mu to i v případě pohádek. "The Story of 'Rapunzel'" příběhově nijak zásadně nevyniká, je to klasické zpracování, ale opět je to animace, která z ní dělá nadprůměrnou podívanou.

Hledání Země - Nezemě (Finding Neverland, 2004) - 80 %
I kdybyste se na film měli podívat jen kvůli tomu krásnému divadelnímu představení v závěru, bude to stát za to. Je zde nádherně zobrazeno to, co si prostě někteří lidé nechtějí připustit. Dětský svět a svět dospělých nejsou odlišné, jen je strašně těžké mezi nimi přecházet. Když ten dar někdo má, je to krásné. Ano, ten příběh je dojemný, ale mnohem více mě dojala chvíle, kdy se tři děti vznesly ze svých postelí. Příběh Petera Pana je krásný, jen je třeba se mu otevřít. Johnny Depp je opět jednou kouzelný a nemusí se ani tak moc snažit.

Forbidden Ground (2013) - 45 %
Válečné drama, které mi nesedlo. Jsou zde momenty, které jsou silné. Ty momenty jsou mimo válečné pole. Obecně je možné říct, že ty válečné scény z bojiště zde nejsou něco, co by jakkoli zásadně vynikalo. Jako drama to funguje mnohem lépe, skoro až zamrzí, že je to těmi boji kouskováno. V žánru obecně spíše slabší průměr.

The Story of King Midas (1953) - 70 %
Další z krátkých, zhruba desetiminutových snímků Raye Harryhausena. Tentokrát neadaptoval klasickou pohádku, ale řeckou báji, kterou převedl do pohádkového ducha, do doby, kterou bychom asi mohli nazvat středověkou. Rozhodně se nejedná o řeckou antiku, natožpak o řecké reálie. Postava krále Midase ale zůstává stejná. Člověk, který chce pořád víc než má. A tak dostane možnost měnit všechno ve zlato. Mefistofelovská postava, která mu to zajistí, je celkem podobná Orlockovi z "Nosferatu", čímž se jen podtrhuje její děsivost. Jsem docela zvědavý, jak by to vypadalo, kdyby Ray Harryhausen dostal naprostou volnost a nebyl ovlivněn televizí. Myslím, že by to pojal ještě trochu hororověji. I tak je výsledek výborný, kdy opět kraluje neskutečně reálná animace.

The Story of 'The Tortoise & the Hare' (2002) - 70 %
Příběh tohoto Harryhausenova filmu je celkem zajímavý. Pracoval na něm v roce 1952. ale nedokončil ho. V roce 1999 ho kontaktovali dva nadšenci, kteří milovali jeho práci. jejich žádost byla poměrně jednoduchá - chtěli animovanou bajku o želvě a zajícovi dokončit. Pustili se s Rayem do práce a v roce 2002 tak světlo světa spatřila bajka v kompletní verzi dvanácti minut. Jinak se jedná o poměrně klasické provedení bajky.

The Story of 'Little Red Riding Hood', Stupeň 8: Armageddon, Faroeste caboclo, Mighty Joe Young, The Story of 'Hansel and Gretel'

The Story of 'Little Red Riding Hood' (1946) - 80 %

Na rozdíl od "The Storybook Review" je tohle pohádka, která má slovo vypravěče. V tom ale netkví její krása. Ta je v postavách, v hudbě a vlastně celé atmosféře. Vlk je naprosto úžasný a ve chvíli, kdy se objeví v posteli po babičce, je skutečně děsivý. Do toho ta výborná hudba a slova vypravěče. Výborné Klasické podání pohádky, kdy díky geniální animaci a práci s loutkami máte pocit, že ten vlk je skutečně živý.

Stupeň 8: Armageddon (CAT. 8, 2013) - 40 %
O televizní tvorbu se nějak moc nezajímám, určitě nesystematicky, ale když už se ke mně něco náhodou dostane, nepohrdnu. Proč ne zrovna kanadské katastrofické béčko? Je to klasika. Lidi si na sebe vymyslí nějakou katastrofu, kterou se pak snaží v obrovských destrukčních scénách napravit, což ale dokáže snad jen jeden člověk na planetě. Je to herecky maximálně průměrné, dějově podprůměrné, trikově špatné, ale když potřebujete vypnout a nebude vám u toho vadit, že bude puštěný obraz a zvuk, tohle je něco, co se snese. Jenom je to opravdu strašně dlouhé - téměř tři hodiny. Pro televizi je film rozdělen na dvě části.

Faroeste caboclo (2013) - 70 %
V poslední době jsem viděl brazilský exploitační horor, brazilskou komedii a teď i drama, kde hraje celkem důležitý prvek romance. Musím říct, že zrovna tohle drama, mám na mysli právě "Faroeste caboclo", trochu stylizované do moderního westernu, je tím nejlepším ze všech tří. Zajímavě laděné, nápadité, ale přece jen to není celistvý film, který by vydržel kvalitní až do konce. Přesto ukázka toho, že dobrá dramata se dají natočit všude.

Mighty Joe Young (1949) - 90 %
Dobrodružný snímek od tvůrců "King Konga", ve kterém se vrací k látce, která je proslavila. Nemáme tu sice už Konga, ale "jen" normální gorilu, přesto se podařilo natočit celkem příjemný snímek, který vyniká v trikových sekvencích, stejně jako v klidnějších fázích, kde je velmi dobré, civilní herectví. V práci se zvířaty jsou tvůrci výborní. Dnes by se něco podobného skoro nesmělo. Ty triky, to je ovšem paráda! Kam se hrabou všechny ty digitální efekty! Není až tak velkou náhodou, že se na tricích podílel i fenomenální Ray Harryhausen. Tahle legenda udělala pro trikové filmy neskutečně moc.
PS: Původně jsem dal 80 %, ale některé triky jsou tak úchvatné, že prostě musím dát 90 %. 100 %, to si zaslouží původní "King Kong", ale po té technické stránce je tohle nádhera.

The Story of 'Hansel and Gretel' (1951) - 70 %
Na těchto pohádkách od Raye Harryhausena je krásná i vizuální stránka loutek. Jsou takové sladké, ale mají v sobě něco... na jazyk mi leze slovo trnkovského. Loutky Jiřího Trnky v sobě mají, alespoň pro mě, něco děsivého, a v těch Rayových loutkách je to také. Kontrast mezi Hanselem s Gretel a ježibabou je pak naprosto dokonalý. To vás přímo praští do obličeje. Ray sám uvedl, že se při adaptaci trochu mírnil, a je to vidět. Myslím si, že je to škoda, ale co se dá dělat. Šlo to do televize. Muselo to být trochu odlehčenější, což potvrzuje až přeslazený závěr, který ale nijak nekazí dojem z jinak úžasné animace. "The Story of 'Little Red Riding Hood'" je však přece jen kompletněji zajímavější.