Zobrazují se příspěvky se štítkemjižní amerika. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemjižní amerika. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 5. listopadu 2017

La glace et le ciel, Velký flám, Noc naproti, Laputa, Love Blossoms




La glace et le ciel (2015) - 60 %
Jestli máte rádi led, budete mít rádi i tenhle dokumentární snímek, který krásně ukazuje, jak i ledová krajina dovede být nádherná, jak je proměnlivá, jak je krásná. Jasně, asi se tam každý nepožene, ale dokument ukazuje, jak je naše Země krásná ve všech ohledech, a jak jsou zde lidé, kteří ji chtějí poznávat a ne ničit.

Velký flám (La grande vadrouille, 1966) - 75 %
Bourvil a Louis de Funès jsou v tomhle filmu skvělá dvojka, a to hlavně proto, že Louis de Funès zde není tak teatrální, ale využívá komiku situace a mimiky či gest. Není tak uřvaný, což je prostě super, navíc je zde druhá světová válka podána s krásným nadhledem, který se musí ocenit, stejně jako bizarnost některých situací.

Noc naproti (Lanoche de enfrente, 2012) - 55 %
Ukázka toho, že i v Chile je možné natočit docela zajímavý film, který dovede zaujmout. Jasně, není to pro každého, zabývá se to smrtí, životem, vzpomínkami, ale to neznamená, že snímek nedovede publikum nadchnout. U mě se ale spíše setkal s tím, že bych ho výrazně ocenil, jen zaujal svým specifickým pojetím.

Laputa (2015) - 30 %
Nemůžu si pomoct, za mě je tohle klasický český snímek, u kterého se mi kroutí prsty. Herecky to chce být zajímavé, myslí si, že to má co říct, je to dokonce symbolické s odkazem na klasickou literaturu, ale ve skutečnosti je to jen o tom, jak nedokážeme žít svoje životy. Možná to není špatné téma, ale v tomhle podání se mi to nelíbilo.

Love Blossoms (2017) - 40 %
Očekávaná a průhledná romantická... vlastně ani ne moc komedie, prostě odlehčený romantický film, kde je jasné, kdo k sobě patří, je jasné, jak to všechno skončí, a vy se jen můžete těšit nad tím, že i když je snímek, o vůních, které nemůžete cítit, můžete si je alespoň díky pěkné kameře představovat ve své hlavě.

čtvrtek 20. října 2016

Bláznivá pětka, Ixcanul, John Honai, Julieta, L'Origine des espèces


Bláznivá pětka (Five, 2016) - 50 %
"Bláznivá pětka" aneb bláznivá komedie o tom, jak je možné si za každou cenu udržet byt, nakonec toho nedosáhnout, ale stejně získat víc, než jsem měl na začátku. U téhle party pěti přátel pořádně ani nechápete, jak fungují, ale oni fungují a místy jsou u toho i docela zábavní. Ne vždy, ale sem tam se nějaká scéna povede.

Ixcanul (Ixcanul, 2015) - 60 %
Snímek "Ixcanul" má celkem obyčejnou zápletku. Holka se vyspí s někým, s kým by se podle jejích rodičů vyspat neměla, protože ti ji našli manžela jinde. Výsledkem nechráněného sexu je těhotenství. To, co dělá snímek zajímavý, je skutečnost, že se děj odehrává v Guatemale a my sledujeme cizí kultury, jež nám může připadat podivná.

John Honai (2015) - 25 %
"John Honai" je nenápaditý snímek, který začíná nenápaditostí už v názvu. Následuje skupina čtyř troubů, které máte sledovat dvě hodiny v domnění, že dělají něco vtipného nebo alespoň dost zajímavého na to, aby vás to bavilo. Jenže nic takového se neděje. Akční úvod je zástěrkou pro následnou nudu, která ubíjí.

Julieta (Julieta, 2016) - 60 %
Ve snímku "Julieta" Pedro Almodóvar dokazuje to, co ho zdobí ve většině jeho filmů - umí skvěle pracovat s herečkami a je schopen z nich vytáhnout to nejlepší, co může. Příběh začíná dobře, respektive dramaticky, ale jeho postupný vývoj mi přišel spíše jako snaha ukázat, jak jsou herečky dobré, ale jinak moc víc ne.

L'Origine des espèces (2016) - 50 %
Když až v dospělosti zjistil, že jeho otec vlastně není jeho biologický otec, rozhodl se, že svého skutečného otce najde. Takový celkem tradiční námět, který je podán dramaticky a s některými celkem zajímavými dějovými prvky. Nemůžu říct, že by mě ten film vyloženě nebavil, ale ani jsem si ho moc neužíval.