pondělí 18. prosince 2017

Bába z ledu, Dva ve vlně, Podsvětí, Cesta času, Whitney: Být sama sebou




Bába z ledu (2017) - 70 %
Dříve by mě filmy Bohdana Slámy nebavily, ale poslední dobou zjišťuju, že se mi ten jeho pohled na člověka a na svět docela líbí. Zuzana Krónerová je zde zajímavá, ale celkově se herci starají o to, aby ztvárnili absurditu lidského chování a hlavně vztahů v rodině. Docela dobré zrcadlo toho, jací debilové někdy jsme.

Dva ve vlně (Deux de la Vague, 2010) - 60 %
Pokud vás francouzská filmová vlna zajímá, tak si rozhodně ve snímku "Dva ve vlně" nejdete něco, co vás překvapí, co vás potěší, co vám přinese nějaké nové informace. Ale je to především o dvou tvůrcích a o tom, co světu přinesli. A to dovedou ocenit i ti, kteří oba tvůrce zrovna nemilují, kam sebe také řadím.

Podsvětí (Underworld, 1927) - 75 %
Na jednu stranu mě potěšilo, jak je snímek dobře zahraný, na druhou stranu je škoda, že ve vypjatých scénách dovede pořád být příliš teatrální. Hlavně George Bancroft místy zbytečně moc přehrává, ale přesto to nic nemění na tom, že je snímek hodně silný a překvapivě na svou dobu docela násilnický, což především finále dobře ukazuje.

Cesta času (Voyage of Time: Life's Journey, 2016) - 60 %
Popravdě mám pocit, že je to jeden z nejpřístupnějších filmů Terrence Malicka, který jsem v jeho tvorbě za poslední dobu viděl. Jasně, je to v podstatě dokumentární báseň, ale právě vizuální stránkou Terrence Malick ukazuje, jak je schopným tvůrcem. Neukazuje nic vyloženě nového, ale jeho kompozice jsou místy krásné.

Whitney: Být sama sebou (Whitney: Can I Be Me, 2017) - 70 %
Docela upřímný dokument, který se sice nevyhne tomu, aby zpěvačku adoroval, ale stejně tak dobře ukazuje její slabé stránky a to, že v podstatě dlouhodobě směřovala k něčemu tragickému, jako kdyby sama neměla na výběr, jako kdyby si nedokázala vybrat to správné, co by ji ještě mohlo před koncem zachránit.

Žádné komentáře:

Okomentovat