pátek 27. prosince 2013

2012, Walk the Line, Coco Chanel, Vánoční koleda, Koralína a svět za tajnými dveřmi


2012 (2012, 2009) - 75 %
Roland Emmerich se pustil do katastrofického filmu spojeného s koncem světa v roce 2012. Film jsem viděl při jeho premiéře v kině a musím říct, že na mě udělal dobrý dojem. Všechna ta destrukce prostě vypadala dobře a já jsem rád, že jsem to mohl vidět v kině, kde to vypadalo lépe než na obrazovce. Navíc jsem v té době ještě hodně mohl digitální efekty, které začínám nesnášet.

Walk the Line (Wlk the Line, 2005) - 90 %
Pro mě film, který mi ukázal, že životopisné snímky mohou být a jsou zajímavé, což se v posledních letech celkem potvrzuje, i když samozřejmě ne s každým kusem. Stačí ale vzpomenout "Liberaceho!". Joaquin Phoenix naprosto nepochopitelně nezískal Oscara, a to i přesto, že ve svém skvělém vystoupení zvládl všechno, i zpěv. Mimochodem další důvod, proč je snímek výborný - písně Johnnyho Cashe.

Coco Chanel (Coco avant Chanel, 2009) - 70 %
Tohle je ukázka toho, že ne všechny životopisné snímky jsou naprosto úchvatné. Ano, Audrey Tautou se nabízené role zhostila skvěle, na druhou stranu tato nepřináší nic moc invence a jedná se v podstatě jen o suché zachycení úseku života známé ženy francouzské módy, úseku, než se stala tak slavnou a uznávanou. Odtud také onen francouzský název, který je mnohem výstižnější než suchopárný český.

Vánoční koleda (A Christmas Carol, 2009) - 60 %
Rozhodně zde byly momenty, které si pamatuji, hlavně proto, že měly skvělou hororovou atmosféru. Jednalo se o třetího ducha, kterého si Jim Carrey opravdu užíval, ale tak on si užíval hraní všech postav, které Zemeckis udělal ve svém oblíbeném motion capture. Nemusím tyhle podivné animované filmy, na kterých je moc vidět, jak jsou pořád ještě nedokonalé, ale Jimův humor tomu hodně pomohl, stejně jako některé výborné scény. Rozhodně to ale pořád není ukázka toho, jak animace nahradí živé herce. Nenahradí. Zatím určitě ne.

Koralína a svět za tajnými dveřmi (Coraline, 2009) - 85 %
Tohle je animace, která už se prostě moc často nevidí. Já jsem navíc rád, že si Henry Selick vybral zrovna tuhle útlou knihu Neila Gaimana, aby ji do animovaného loutkového filmu přenesl. Koralíně tahle animace neskutečně sluší a já jsem rád, že jsou pořád lidé, které na stop motion nekašlou a tu práci si s ním dají. Výsledek pak stojí za to. Navíc hororově laděný animák je o to lepší. A tahle pohádka má na horor pořádný náběh.