pondělí 15. července 2013

Hostitel (2013) - 25 %


Hostitel (The Host, 2013)

Stephenie Meyer si udělala na poli spisovatelském jméno díky knižní sérii "Twilight", kterou jsem neměl to potěšení/tu smůlu (závěrů se vyvaruji) číst. Jedná se o velmi oblíbenou sérii, která je zaměřena na mladé dívky a na ženy v domácnosti, které si chtějí ten život trochu prozářit nějakou tou krásnou mladou láskou, která dokáže překonat všechny překážky a na konci bude možné říct ono známé: "A žili spolu šťastně až do smrti." Některým lidem se z těchto příběhů udělá šoufl, ale svět je očividně potřebuje. Najde se pak totiž spousta dalších autorů, kteří se úspěch pokusí napodobit. Tentokrát se ale úspěch pokusila napodobit sama Meyer.

Stephenie Meyer má celkem dobrá nápady. Udělat romantické hrdiny z upírů a vlkodlaků není tak špatné, dalo by se z toho vytřískat něco, co by se dalo nazvat romantickým hororem, ale v jejím případě je to romantika. Srovnávám podle filmů, které sama produkovala a tím i posvětila. Další nápad, ten pro knihu "Hostitel" a její následnou adaptaci, byl také celkem zajímavý. Mám rád sci-fi a dobré sci-fi vždy rád ocením. Meyer přišla se zajímavým světem. Země je ovládána tvory, kteří si berou lidská těla jako svá hostitelská. V podstatě každý člověk na Zemi v sobě má svého symbionta, který přebírá kontrolu nad tělem. Lidské já se skrývá kamsi do pozadí. Přesto existuje ještě pár lidí, kteří se snaží invazi odporovat a bojují proti vetřelcům.

Hostitelem pro vetřelce se stala i Melanie, jenže v jejím případě to nevyšlo tak, jak by mělo. Melanie byla divoška, která se zamilovala do chlapce. Wow, že? To jsme nečekali. Jenže byla zajata a to jejího těla byla vpravena Duše, tedy vetřelec. Splynutí nevyšlo proto, že Melanie byla silně zamilovaná. Její symbiont nepřevzal kontrolu nad tělem a Melanie se brání. To je dobrý prvek, protože to začíná být skutečně zajímavé sci-fi. Taková kombinace "Invaze lupičů těl" a "Hvězdná brána". Proč ne? Pak ale film začíná padat na ústa s tím, jak se z něj stává romantický film. Nic jiného. Svět jen naznačen, jsou zde pravidla, ale k čemu to všechno je, když na to je naroubován klasický romantický příběh. Láska, překážky, láska. Jednoduché schéma, které bude pořád a pořád kopírováno.

Fajn, tvůrci přišli s celkem zajímavým nápadem. Melanie a její vetřelec, Wanda, se nakonec začnou nějak kamarádit a jsou schopny v jednom těle fungovat. Jenže Melanie miluje jednoho člověka, a Wanda, na základě poznání toho, co je to láska, se zamiluje do někoho jiného. Mohla by to být docela zábava, nebo alespoň úchylárna, protože tohle je milostný čtverec, který má tvar trojúhelníku, ale celé tohle je samozřejmě velmi sterilní a nemůžeme očekávat, že nás tvůrci něčím překvapí. Žádné dobré vtipy, žádné prasečinky, ani pořádná psychologie. V konečném důsledku je to tak obyčejná variace na "Twilight", kdy se holka nerozhoduje mezi vlkodlakem a upírem, ale mezi dvěma s prominutím tupci. Stepehnie Meyer se tak vlastně opakuje, a tam kde nechala vlkodlaka Jaka najít lásku v Bellině dceři - takže místo mámy dceruška (a to trochu úchylné je, co si budeme povídat, hlavně když nad tím pak všichni pokyvují, jak je to správně) - tak v tomhle případě je to vyřešeno o něco jednodušeji. Ale přece vám neprozradím konec.

Moderní trend červené knihovny je daný. Příběhy jsou naprosto stejné jako vždycky. Jde o lásku, která musí dojít naplnění, ať je sebeblbější a nesmyslnější. I když se k sobě dva nehodí, scénář jim předepíše, že spolu být musí. Viz například "Nádherné bytosti". Jenže to byl aspoň film, který nebyl tak sladkobolný. Aby ta romantika nevypadala furt stejně, koření se nějakým tím fantastickým., hororovým nebo sci-fi prvkem. Jenže je to jako kořenit chleba s tím, že čím víc soli na něm bude, tím méně bude chlebem. Jenže ve skutečnosti bude chleba stále chlebem, jen už se nebude dát jíst.

Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se milostný trojúhelník proměňuje na milostná čtverec.
Hodnocení: 25 % za... no asi za to, že se na to chvíli dá koukat