neděle 24. prosince 2017

Vyšší moc, Vrásky s lásky, Vše pro dobro světa a Nošovic, Walesa: člověk naděje, Kdo, když ne my




Vyšší moc (Turist, 2014) - 70 %
Zajímavý film, který je sice prezentovaný jako komedie, ale je to dost chytré na to, aby vás to donutilo přemýšlet o tom, jací vlastně jsme, co jsme ve svém životě schopni a ochotni udělat pro druhé. Utečeme, když nám hrozí bezprostřední nebezpečí, anebo nejprve budeme chtít zachránit milované?

Vrásky s lásky (2012) - 60 %
Za mě je tohle snímek, kde hlavně jiřina Bohdalová a Radoslav Brzobohatý ukazují svoje herecké mistrovství, a to ve věku, kdy mnozí lidé již vzdávají život. Oni jsou ale skvělí a nelze jim nic vytknout. Příběh mě neoslnil, ale jejich podání ano, navíc bylo kořeněno pěknými vedlejšími postavami a jistou Strachovou režií.

Vít Klusák je dobrý v tom, že dokáže vybrat kontroverzní téma a pak natočit film tak, že vás skoro přesvědčí o tom, že jsou zde lidi, co jsou svině a že je se systémem něco špatně. Ukazuje naivitu lidí, jejich hloupost, ale i ochotu za peníze srát na ostatní. Není to překvapivé, jen je to bohužel pravdivé. A co dokument vyřešil? Nakonec nic...

Walesa: člověk naděje (Walesa. Czlowiek z nadziei, 2013) - 60 %
Příběh Polska a jeho protikomunistického hrdiny Walesy je nám docela blízký, protože jsme revoluci prožívali společně, kdy oni měli Walesu, mi zase Havla. A podobné je i to, že revoluci dělali obyčejní lidé, kteří se postavili režimu. Wajda ale ví, že to není tak jednoduché, což ve svém filmu prezentuje, i když nikoli skutečně úderně.

Kdo, když ne my (Wer wenn nicht wir, 2011) - 50 %
Německý snímek, který se celkem zajímavě - alespoň na první pohled - vyrovnává s minulostí země a jejími temnými stránkami. Na stranu druhou je to ale spíše roztahované vyprávění o lidech, kteří jsou mnohdy zajímaví hlavně tím, jak jsou bezprostřední a nebojí se na kameru ukázat víc, než bychom jinde čekali.