neděle 10. února 2013

Nic nás nerozdělí (2012) - 70 %


Nic nás nerozdělí (Lo imposible, 2012)
26. prosince 2004 místního času se v Jihovýchodní Asii stalo něco, na co budou místní a turisté vzpomínat ještě dlouho. Vlna tsunami, která místy měla až 15 metrů, zasáhla tamní pobřeží ráno na druhý svátek vánoční. Vlna zabila více jak 230 00 lidí, což jsou ale údaje odhadované, přesné nikdy nebudou zjištěny. Milióny lidí byli vlnou zasaženi, mnoho jich má do konce života trauma, kterého se jen tak nezbaví. Nyní přišel čas zúčtovat i s touto tragickou událostí. S anglickým, pardon skotským hercem, australskou herečkou a španělským režisérem.
Juan Antonio Bayona má na svém kontě především skvělý horor "Sirotčinec", který je jedním z nejlepších hororů ze španělské provenience, ale nejen z ní. Tenhle Španěl nám ukázal, že to pořád jde bez krve i bez nalezené pásky. Ve filmu "Nic nás nerozdělí" se však vydal jinou cestou a rozhodl se, že natočí film podle skutečných událostí. Na druhou stranu je nutné říct, že v ohledu napětí a strachu je tenhle film na pořádně vysoké úrovni.
Když se řekne film o tsunami v Thajsku, je jasné, co budou diváci očekávat nejvíce. Budou chtít vidět, jak se filmařům podařilo zachytit příchod vlny. Musím říct, že se jim to podařilo skvěle. Naprosto strnule jsem čekal spolu s postavami, až konečně zjistí, proč se zvedl vítr a co znamená to burácení. Jakmile se vlna objevila, ať jsem chtěl, nebo nechtěl, musel jsem s sebou trhnout. Následné scény jsou zabrány tak dokonale realisticky, že jsem se rozhodl, že jako destinace své dovolené Thajsko a země přilehlé, vynechám. V téhle fázi je film naprosto neskutečný a jste přímo tam, s postavami prožíváte tu šílenou katastrofu, kterou si pro nás Země připravila.
Film je naprosto skvělý do chvíle, než se objeví i otec rodiny, Ewan McGregor, a my zjišťujeme, že je pořád naživu. Na tom není nic špatného, ale problém je to, jak hledá svou manželku a ztraceného syna. Jakmile se pak na pěti metrech čtverečních začínají míjet, je jasné, že už nešlo o nic jiného, než stále dramaticky budovat napětí, které ale trochu omrzí a začne být nudné. Pak už jen čekáte, kdy se konečně najdou, padnou si do náruče, vy zjistíte rozuzlení toho, kdo vlastně umře a kdo ne, no a pak už jen titulky, kterými film zákonitě končí. Je trochu škoda, že to nejdůležitější, to je v první části filmu. To, jak tsunami zdevastovala oblast, jak ničila lidské osudy, to je skvěle znázorněno, ale proč se filmaři zaměřili zrovna na osud téhle rodiny, to mi už úplně jasné není. Jsem si jistý, že lidé tam prožívali ještě dramatičtější příběhy, které by na plátně vypadaly ještě o něco lépe.
Ne, já vím, teď to trochu zlehčuji, pořád se jedná o katastrofu a záznam skutečných událostí, ale pořád je to film. Rozhodně látka, která by se měla ve filmu objevit a tohle provedení je více jak dobré, ale prostě mi tam něco málo chybělo. Hlavně to hledání se v nemocnici a míjení se, je prostě prvek, který je už tak ohraný, že v takovém snímku zamrzí. Kdyby se to trochu jinak sestříhalo, natočilo by se to zajímavěji, třeba že by se potkávali jen jejich siluety, ale každá by zde byla v jiném čase, mělo by to alespoň nádech toho, že se někdo snažil, ale takhle je to jen klasický prvek pro zdramatizování, který nakonec neslouží ničemu, jen potřebám filmařů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět až moc realistické zachycení událostí.
Hodnocení: 70% za silné drama, které nás nenechá proniknout trochu hlouběji k postavám