čtvrtek 21. února 2013

Agora (2009) - 65 %


Agora (Agora, 2009)
"Agora" je snímek, který nás trochu klame tělem. Alejandro Amenábar je režisér, od kterého čekáte velké věci. Trochu umělecké filmy, které vás zaujmou. "Agora" v tomhle smyslu úplně nezklame, protože pojednává o látce, kterou ve filmu jen tak neuvidíte. Přece jen, zase tolik historických filmů, které nepojednávají o postavách hrdinských a krásných, není. Navíc, když si uvědomíme, že hlavní postavou je filosofka, něco vám bude malinko podezřelé. Jenže ono to vypovídá hodně, skutečně se jedná o filosofický film, stejně jako o film o filosofii.
Hypatia je filosofkou v Alexandrii, jednom z nejosvícenějších měst své doby, kde se nacházel nejen jeden ze sedmi divů světa (maják na ostrově Faro), ale také největší knihovna své doby. Ani jedno již v současné době nestojí. O maják se postaral čas a zemětřesení, o knihovnu zase lidé. Copak není nic krásnějšího, než všechny vědomosti, které napsaly generace myslitelů, jednoduše zničit, aby lidé mohli zase všechno objevovat znovu. Díky bohu za dnešní digitalizaci.
Agora bylo místo, kde se veřejně scházeli lidé, místo, kde se v Alexandrii střetávalo několik náboženství. Pohanské, které bylo na ústupu, židovské, které si myslelo, že je v klidu, no a nakonec křesťanství, které se mezi všemi prodíralo jako hladový žralok. Knihovna v Alexandrii měla být místem vědění, a také tomu tak bylo. Sledujeme filosofku Hypatii, jak učí své žáky, jak jim prezentuje myšlenky, které jsou na svou dobu skutečně pokrokové. S jistotou víme, že s nimi přišli lidé jako Newton, Kepler a jim podobní, ale co když tu skutečně někdo byl dříve? Co když - jen díky naprosté ignoranci "věřících" idiotů - jsme přišly o všechno vědění, které nás mohlo posunout mnohem dál, než kde v současné době jsme? Je to trochu děsivé, když se nad tím zamyslíte. Brzdou lidského pokroku je lidstvo samo.
Amenábar sází na to, že má filmem co říct. To určitě má a já naprosto obdivuji, jak se mu v dnešní době podařilo pojmout křesťanství. Je jasné, že v Americe by snímek vzniknout nemohl, a tak vznikal v produkci Amenábarovi rodné země. Křesťanství se zde kritizuje naplno, ukazuje se, jak slabošské to je náboženství, protože si vynucovalo silou to, co se "pohanství" snažilo zajistit myšlením. No dobře, zase tak černobílé to není, ale tohle není jediné místo, kde křesťanství ukázalo svou šílenou stránku. Z počátku to byl fanatismus. On je to pořád fanatismus, jen už to není tak rozšířené. Pokud máte na náboženství (nemluvím o víře), stejný názor jako já, myslím, že z tohohle pohledu se vám snímek bude líbit. Problém nastává ve chvíli, když se film snaží zobrazovat nějaký příběh, nějaké emoce.
Po téhle stránce snímek selhává. Příběh je poměrně nudný. Je zde nějaký náznak citů, naštěstí nejsou rozpitvávány. Na druhou stranu je film trochu sterilní. Dějově je však nesmírně jednoduchý a snaží se to vynahradit zajímavými momenty. Souboje věřících, jeden záběr na ošklivě zohavenou mrtvolu, pohledy kamery na postavy, které se tváří tak, že chtějí něco vyjádřit. Nějak si říkám, že tohle je dost málo. Soustředit se pouze na myšlenkovou rodinu tady úplně nefungovalo, alespoň ne tolik, aby to film posunulo někam výš. Někdy to chce trochu víc. Zase ale musím vyzdvihnout kostýmy a celou výpravu, ta se prostě vydařilo. A co ve mně film zanechal? Zase jsem si začal říkat, proč tolik nadáváme na islám, když křesťanství, naše milované náboženství nadělalo ve světě za celou svojí "kariéru" pravděpodobně mnohem víc svinstva.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak se ničí vědomosti ve znamení víry.
Hodnocení: 65% za krásnou ukázku toho, jak je náboženství šílené a nepřirozené