pondělí 27. srpna 2012

Pařmeni, Krysy z temnot, M:I 4, Bláznivá láska, Neklid, Rumba, Marigold, Lidice, Inseparable a další


Pařmeni (A Few Best Men, 2011)
Britské komedie mám rád, rozhodně nic proti nim. Navíc komedie o skupince mladých kluků, kteří chtějí přijít o panictví, nebo jako v tomhle případě o svobodu, je v poslední době zase dost, a to i pokud se kvality týká. Z doby vskutku nedávné například "Přizdis*áči", kteří mě neskutečně pobavili, protože jejich humor zacházel až do absurdna, porušoval určité hranice, ale takovým způsobem, že jste se museli smát. Anebo jste znechuceni odcházeli. Já byl z těch, co se smějí. V případě snímku "Pařmeni" už jsou pocity více rozporuplné, i když ani "Přizdis*áči" neudělali takový dojem, jaký jsem očekával. "Pařmeni" ale doplácejí na to, že chvílemi prostě představují nudu. Snad je to tím, jak se nás autoři snažili seznámit s novým - australským - prostředím, anebo spíš tím, jak se snažili nalézt všechny možné dějové linie. Ve výsledku to nakonec dopadá tak, že nejvtipnější dějovou linií je ta s beranem, která je skutečně parádně šílená a má výbornou gradaci. Romantický příběh je zde celkem v pozadí a přiznám se, že mi bylo celkem jedno, jak dvojice dopadne. Zase jednou mi více seděla parta, i když tohle jsou zase jednou pořádní nýmandi. Už jen od pohledu. Nevím, jestli jim všem budete fandit, ale místy vás mohou pobavit. Škoda jen, že je to pouze místy. Docela příjemně překvapí cameo postava, kterou hraje Olivia Newton-John. V jejím věku jí to pořád sluší, navíc si ze sebe dokáže dělat legraci. A ještě jedna věc, kterou musím vyzdvihnout - to je rozhodně hudební doprovod.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte chuť na trochu té kostrbaté britsko-australské komedie.
Hodnocení: 50% za to, že kromě berana to zase tak vtipné není



Starship Troopers: Invasion (2012)
Přiznám se, že tohle se ke mně dostalo čistě náhodou. Když jsem si to pouštěl, vlastně jsem ani pořádně nevěděl, že se jedná o animovaný film. Animace je na vysoké úrovni, jak už to u filmů, které jsou dělány v Japonsku nebo v jeho spolupráci bývá. 3D je zde skutečně dobré, nejvíce to pak ocení pánové ve chvíli, kdy se některé z hrdinek objevují nahé. Skutečně jim to sluší a člověk si říká, že doba, kdy se budou 3D snímky natáčet ve velkém a postavy budou opravdu uvěřitelné, až téměř reálné, zase není tak daleko. No dobře, to přeháním, ale některé sekvence vypadají skutečně krásně a já jsem přemýšlel, jestli se skutečně jedná o čistou animaci, nebo do toho zasáhlo i něco reálného. Příběh filmu je velmi jednoduchý. Vesmírná loď, která byla na misi za přerostlými brouky, se vrací. Její návrat však není jednoduchý, protože je cestou vyslána za dalším úkolem, i když se tedy nikomu už moc nechce. Nedá se nic dělat, armáda je armáda. Čeká je velké překvapení, jak už název snímku sám napovídá. Nejedná se o silný zážitek, já jsem hlavně obdivoval skvělou grafiku, která neztrácela ani v bojových scénách, spíš naopak. Příběh je jinak klišovitý a jednoduchý, ale tady jde především o akci, která je podána výborně. Nějaké proslovy na konci vás za srdce asi nechytnou, ale pokud máte rádi hru "StarCraft", myslím, že si tohle užijete a klidně si to zasadíte do vesmíru videohry od společnosti Blizzard. Návaznost na sérii "Hvězdných pěchot" zde zas tak zásadní není.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás neoslovila "Hvězdná pěchota" v hraném provedení a chcete vidět digitální krásky nahoře bez.
Hodnocení: 50% za to, že je to sci-fi nabušené akcí a tolik mi to připomíná milovaný Starcraft


Les Gaspards

Krysy z temnot (Les Gaspards, 1974)
V poslední době se snažím obdivovat i starší kinematografii, a to nejen tu americkou. Mé oko padlo na již poměrně starou komedii "Krysy z temnot", kde můžete vidět několik zajímavých herců včetně takových jako Michel Galabru, Philippe Noiret nebo začínající Gérard Depardieu. Francouzské komedie byly a stále jsou velmi oblíbené. Jen si vzpomeňte na filmy o četnících nebo takového "Fantomase". "Krysy z temnot" jsem našel na poměrně staré VHS kazetě v odpovídající kvalitě s českým dabingem. Bohužel i zvuk mi trochu haproval, tak to nebyl úplně nejskvělejší zážitek, ale na druhou stranu to nemohl oslabit sílu francouzského humoru. Samotná zápletka zase tak vtipná není, pro jiné autory by to mohl být základ pro docela špatný horor. V Paříži, která je uprostřed léta, a to znamená i uprostřed úprav silnic, výkopů a staveb, se najednou začnou ztrácet lidé. K případu je povolána policie, ale tím, kdo nakonec něco zjistí je knihkupec, kterému byla unesena dcera. V podzemí totiž žijí lidé, kteří zde chtějí najít ticho a mír, jenže v tom jim brání neustále demolice a vytváření děr na povrchu. Film je plný skvělých gagů a scének, stejně jako postaviček a postav. Philippe Noiret ukázal, jak velký komický potenciál v něm byl, Michel Galabru (velitel četníků ze Saint Tropez) to jen potvrdil. V dnešní době je to přece jen tak trochu přízrak, ale musím říct, že v tom nejlepším smyslu slova.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás popadne nostalgie a vy máte chuť na něco starého, vtipného a francouzského.
Hodnocení: 60% za to, že i po letech je to příjemná legrace, místy až krásně absurdní



LOL (LOL, 2012)
Miley Cyrus se rozhodla, že vystoupí ze stínu "Hannah Montana" a zahraje si drsnou teenagerku. Jenže si neuvědomila, že "LOL" je neskutečný blábol, který je tak naivní, že milá Miley ještě hlouběji zapadla do škatulky, v které si tak pěkně ustlala. Natáčí pro mladé a pro nikoho jiného, vypadá to ale, že si sama dělá scénáře, nebo jí v tom pomáhá někdo zhruba stejně starý. Nevím, co podobný film chce říct. Chce vychovávat? Jestli ano, tak proč se zde matce říká bitch? Proč se slečny oblékají jako prostitutky. A proč se tak vlastně chovají? Nebo je to snad obraz upadající americké společnosti? Proč se potom všechny postavy berou tak neskutečně vážně? Kde je nějaká sebekritika? "LOL" byl původně francouzský film (uváděný také jako "LOL"). Remake si natočila sama režisérka, která soudnost podle všeho skutečně ztratila. V tomhle případě podle všeho remake znamená, že se vezme celkem dobře hodnocená látka, z té se ostříhá všechno zajímavé, aby to bylo pro Američany skousnutelné, do toho se nacpou známá jména jako Demi Moore, zmiňovaná Cyrus anebo Thomas Jane, jedna zašlá hvězda (nám navíc naprosto neznámá) po plastikách, která vypadá jako něco, co by neuspělo ani v konkurzu na styčného důstojníka na lodi Enterprise, a z toho celého se uvaří naprostá hloupost, která hraje na to, že divák podle všeho snese všechno. Apeluji na vás. Nenechte si takové vymývárny líbit. Chtějte chytré komedie, silná dramata. Chtějte komedie jako "Bláznivá zatracená láska" nebo "Ženy sobě", ty mají něco do sebe. Tohle je jen bohapustá slátanina, která doufala, že známá jména něco dokáží, ale jak, když mají s prominutím debilní scénář?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si vážně chcete zkazit den něčím opravdu hloupým.
Hodnocení: 10% za to, že je to neskutečně hloupá věc, který jen těžko snese srovnání i s televizní tvorbou 90. let 20. století, těch 10 snad jen za Demi Moore, které to zase jednou sluší



Mission: Impossible - Ghost Protocol (Mission: Impossible - Ghost Protocol, 2011)
Jeden by možná i řekl, že Ethan Hunt počtvrté, to je sázka na hodně nemocného koně. Jenže něco takového by se dalo říct v době, kdy kina infikoval druhý díl, který měl k dobrému akčnímu filmu stejně daleko jako hranolky ke klasické francouzské cibulačce. V současné době už je "M:I" opět velmi vyhledávanou značkou a my se podle všeho můžeme těšit na pátý díl. Úspěch posledního zářezu tkví hned v několika bodech. Těmito body jsou Tom Cruise, tým, povedený příběh a lokace. Tom Cruise, ač čerstvý padesátník, je v akčních scénách naprosto dokonalý, navíc i vtipný. Masky už si tolik nenatahuje, což je další bod pro něj. Skvěle mu ale sekundují ostatní. Události, které byly ve třetím díle, jsou přítomny i v tomto, dále se zde odvíjí Ethanův příběh, navíc s tím, že mu zůstali parťáci. Ving Rhames se sice objeví jen na chvilinku v úplném závěru, ale Simon Pegg se stačil vyšvihnout na herce vedlejších postav, kterého si ale zamilujete. Jeho přicmrndávači v amerických bijácích jsou prostě výborní. Novým členem týmu je Jeremy "Hawkeye a nový Bourne" Renner a Paula Patton, což jsou přírůstky rozhodně příjemné, protože všichni společně prostě vytvářejí skvělý tým. Příběh je tak trochu klasický špiónský, kdy nejde o nic menšího než o zničení světa a hlavní záporák není nikdo jiný než Rus v podání Michaela Nyqvista, který mi prostě víc seděl v sérii "Milénium". A nakonec ty lokace. "M:I" se nám zase vrátila do České republiky, a tak potěší přítomnost Pavla Kříže. Lokací je zde ale velké množství, dojde i na písečnou bouři. I v tomto směru pak zůstává snímek velmi zajímavý a nechává diváka dál napnutého, předvádí mu velkolepou podívanou, v které může fandit správňákům. Brad Bird ("Úžasňákovi" nebo "Ratatouille") natočil pokračování, za které se rozhodně nemusí stydět.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste si mysleli, že Ethan Hunt na to už nemá.
Hodnocení: 75% za to, že se "Mission: Impossible" vrátila v plné síle, s výborným týmem a výtečným Cruisem



Bláznivá, zatracená láska (Crazy, Stupid, Love., 2011)
Po jedné hodně blbé komedii "LOL" tu mám zase něco chytřejšího, krásnějšího a dojemnějšího. "Bláznivá, ztracená láska" je komedií, která rozhodně nevypadá po první scéně jako největší řachanda. Cal v podání skvělého Steva Carella se při večeři, zničehonic, dovídá, že by se s ním jeho žena chtěla rozvést. Kvůli tomu později vyskočí z auta. To už vtipné zase je. Jenže film se ještě zásadněji komplikuje. Calův syn (13 let) je zamilovaný do dívky, která ho hlídá (17 let) a ta je zase zamilovaná do Cala. Láska má skutečně různé podoby. Nemluvíme ještě o tom, že se z Cala stane milovník, který během několika nocí dostane do postele devět žen. Pomohl mu v tom profesionální proutník Jacob, kterého zahrál Ryan Gosling, člověk, který dává všechno do každé role. Ale i proutník se musí někdy zamilovat a bude se chtít usadit. Film řeší poměrně zapletený chuchvalec vztahů, ale nakonec dochází svého rozpletení. Nebudu nic prozrazovat, ale film funguje výborně po všech stránkách - je skvělý jako komedie, jako drama i jako romantický film. Některé vtipy jsou silné, některé scény mají náběh na to, aby se staly kultovními. Všemu vévodí skvěle vybraní herci, ať už v postavách dvou zmiňovaných mužů, nebo v postavě Julianne Moore. Zahanbit se nenechávají ani představitelé třináctiletého syna a dívky na hlídání. Díky nim snímek funguje dobře. Budete se smát, budete naměkko. Tohle ve mně "LOL" rozhodně vzbudit nedokázalo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už vás nebaví fekální humor, ale chcete u toho trochu myslet.
Hodnocení: 70% za to, že je to zase jedna z těch lidštějších a lepších komedií, která není tak úplně jen o romantice



Freelancers (2012)
Robert De Niro dostal malou roličku, kde byl donucen se vrátit ke svým gangsterským filmům a musel tak pronášet hlášky, které se zdají skutečně stupidní. Nezdají, ony jsou. Člověk si řekne, že oscaroví herci jako Robert De Niro a Forest Whitaker si budou svoje filmy vybírat lépe, ale kdo aspoň jednou nevstoupil do zakalených vod? Tohle se jim nepovedlo, ale pořád si můžeme říkat, že prostě chtěli dát šanci méně známým lidem, kteří si díky jejich jménům také budou moct udělat jméno ve filmové branži. Chtěl bych ale vynést drobné přání, aby se režisér Jessy Terrero a L. Philippe Casseus na film vykašlali a dělali raději něco jiného. Na čem film troskotá již od začátku, to je scénář. Jsou zde zajímavé postavy, které nejsou vůbec vystavěny, nemají vývoj. Snad v postavě 50 Centa je něco naznačeno, ale to je tak všechno. Dialogy psal Casseus snad potmě, a to mu je ještě opravila jeho mladší dcera, pokud nějakou má. Případně dítě od sousedů a on už si to pak po sobě nepřečetl. Divák tak dostává hodinu a půl tak neskutečně klišovitých keců i scén, až to pěkné není. "Freelancers" je snímkem, který postrádá napětí, snaží se šokovat, kde je to zbytečné, akčně selhává, protože výstřely zasahují místa, kam pistole většinou nemíří. Říkám si, že si 50 Cent chtěl zase zahrát v něčem, kde by dostal trochu víc prostoru. Ten dostal a vlastně je na něm vidět, že se s ním něco děje. Závěr je ale zase zabitý. De Niro i Whitaker nehrají špatně, ale proč by se snažili, když tohle už je od začátku špatně?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat na krimi drama, které nemá žádný pořádný smysl.
Hodnocení: 20% za ty neskutečně hloupé dialogy a proslovy


Zabriskie Point (Zabriskie Point, 1970)
Už před více jak čtyřiceti lety si legendární režisér Michelangelo Antonioni všiml, že současná společnost je pohlcována konzumem. Jaké by to bylo, kdyby se jedinec odtrhnul od konzumní společnosti? Ne zrovna v tom smyslu, že by se stal rebelem nebo šel někam demonstrovat za lepší budoucnost Země. Ne, co kdyby si zvolil cestu, kdy si prostě bude dělat, co bude chtít, ale s tím, že nechce nikomu ubližovat. Dobře, možná ukradne letadlo, ale ne proto, aby kradl, ale proto, aby létal. Film má tři zásadní momenty - alespoň dle mého. Tím prvním je scéna ve vězení, kde chce Mark vyplatit svého kamaráda, ale proto, že je moc snaživý, je preventivně zatčen. Mladý člověk na přelomu 70. let, jako kdyby se rovnal něčemu nepřirozenému, co společnosti může jen ublížit. Útěk od takového zacházení se jeví jako naprosto pochopitelný. Druhým momentem je skupinový sex v Zabriskie Pointu, kde se mladí lidé milují, protože prostě mohou. Je to ukázka jejich volnosti, jejich nespoutanosti. Jenže je to pořád jen útěk. To, co chtějí, mohou dělat jenom v zemi nikoho. Třetím momentem je pak finále - exploze domu, který představuje onen nenáviděný konzum. Jako kdyby zde Antonioni říkal, že pokud chce člověk dosáhnout toho svého, lze to učinit pouze cestou destrukce. Jinak není změna možná. Útěk zůstane útěkem, pokud se starý pořádek nezmění. Dokud k tomu nedojde, vše bude stejné. Jenže cena takového rozhodnutí bývá vysoká jako v tomto případě. Film skvěle podtrhuje puntičkářsky vybraná hudba.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že na vás čeká další "Zvětšenina".
Hodnocení: 50% za to, že vím, co chtěl Antonioni říct, ale s tím, že mi jeho forma přišla až moc prázdná



Travičku zelená (Pineapple Express, 2008)
Když jsem šel do tohohle filmu, čekal jsem od něj něco jiného. Bylo to tím, že jsem slyšel jenom nějaké zkazky. Prostě kultovní film, od kterého jsem ale čekal víc, než jenom jeden huličský snímek o dvojici feťáků, kteří se dostanou do hodně drsné hry, kde jim jde o životy. Šílená jízda s trávou a vykouřenými hlavami je korunována docela drsnými násilnými scénami. Seth Rogen a James Franco, kterému komická poloha sluší stejně jako dramatická, jsou dva závisláci, kteří musí neustále hulit. Společně si vykouří legendární cigaretu, které se říká "Pineapple Express". Dale v podání Rogena  je později svědkem vraždy a sám se zaplétá do šíleného kolotoče, kde o něj vůbec nešlo, ale nakonec je tím, po kom vrahouni jdou. Film je pak plný šílených scének, hlášek a drsného humoru, který je klasicky ve stylu filmů Judda Apatowa, který snímek produkoval, ale hlavně je ve stylu Rogena, který spoluvytvářel scénář. Společně s Evanem Goldbergem dělal i na scénářích k filmům jako "Zelený sršeň" nebo "Superbad". "Pineapple Express" si divák příliš neužije, pokud není v potřebné náladě. S filmem by se skoro mělo dodávat, že je vhodné konzumovat jedině s ubaleným jointem. Snímek by pak možná dostal šťávu. Takhle se nesmírně blíží průměru. Několik scén, které vás dostanou a odzbrojí, pak však stojí za to, a tak aspoň ten mírný nadprůměr můžu s klidem dát.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vážně máte rádi humor Judda Apatowa a jeho dvorních herců.
Hodnocení: 60% za to, že se za pitomým českým názvem přece jen skrývá docela dobrá komedie


Neklid (Restless, 2011)
Gus Van Sant není režisér, kterého bych příliš vyhledával. Rozhodně není důvodem jeho homosexualita. Pokud o tom přemýšlím, je "Neklid" prvním filmem, který jsem od tohoto režiséra viděl, nepočítám-li jeho podíl na filmu "Paříži, miluji tě". Už několik let se chystám na "Dobrého Willa Huntinga", na "Milka" pak o několik let méně. "Neklid" je tak mým prvním setkáním a musím říct, že setkáním příjemným. Van Santovi se do rukou dostal zajímavý scénář, který může být pro někoho až příliš jasnou snahou vzbudit city. Filmy, kde hlavní hrdina umírá na nevyléčitelnou chorobu, jsou snímky, které jsou některými lidmi odsuzovány. Pravda, bývají až příliš na efekt, chtějí za každou cenu vzbudit emoce. "Neklid" vzbuzuje emoce, ale daří se mu to bez toho, aby se divákovi vnucoval. Vlastně to není nic jiného než příběh o lásce mezi dvěma mladými lidmi. Oběma lidem do života vstoupila smrt. Enochovi zprostředkovaně, i když je pravdo, že sám byl na pokraji smrti, ale rodiče mu zemřeli při autonehodě. Od té chvíle obchází pohřby. Jako kdyby chtěl zůstat smrti na blízku. Annabel se má se smrtí setkat přímo, protože má nevyléčitelnou nemoc. Přesto tyhle dva spojí láska. A také osud jednoho letce, ducha, kterého vidí jenom Enoch. Trochu postavené na hlavu? Ale vůbec ne. Když to skousnete, určitě vám nebude vadit, že duch je Japonec a byl vychováván jako kamikadze, což také naplnil. "Neklid" je silný film, který ve vás i přes svůj závěr dokáže vzbudit radost. Smrt a láska nemají tolik společného, ale obě jsou součástí života. Nic s tím neuděláme a obojí může přijít v nejméně vhodnou chvíli. Bohužel.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat na krásný film a nechcete ze sebe emoce ždímat u prvoplánových posmrkáváren.
Hodnocení: 70% za to, že je to natočené s citem a láskou, dětinsky, i když se vlastně jedná o hodně vážnou věc



Coriolanus (Coriolanus, 2011)
"Coriolanus" je film, který se prostě musí líbit kritikům. Původně se jedná o jednu z méně známých her slovutného Williama Shakespeara. Navíc se zpracování pro plátna ujal Ralph Fiennes. Je to sice jeho režijní debut, ale na první pohled jsem si říkal, že by tenhle výborný herec mohl vědět, co dělá. Pro mě osobně je jedním z těch, kteří se pro shakespearovská dramata hodí dokonale. Má v sobě něco divadelního, co dokáže vyvolat silné emoce. Přesně to se pokusil přenést na plátno. Jeho římský generál Coriolanus je velmi divadelní, velmi přehrává. Nabízí se otázka. Byl Fiennes skutečně tak vizionářský, měl tak jasnou představu o svém filmu, že je jeho přehrávání naprosto záměrné, anebo je to prostě jenom omyl? Chci věřit tomu prvnímu, protože když říkám, že se jedná o římského generála, samozřejmě mluvím o starověkém Římu, nikoli o Římu současnosti. Přesto je příběh přenesen do současnosti. Jsou využívány moderní technologie - využití televize je skutečně skvělé - pojetí Říma je úžasně přeneseno na současné politiky, stejně tak i kontrast s moderními uniformami a rýmovanými verši divadelního mága je úžasný. Pak se ale nabízí otázka. Jestli chtěl Fiennes film pojmout jako divadelní hru s moderními kulisami a kostýmy, proč je to právě on sám, kdo je nejvíce divadelní a ostatní zůstávají ve filmové rozpoložení? Je to škoda. Kdyby to bylo vše více divadelní, myslím, že snímek by mohl více zasáhnout. Anebo naopak se zaměřit na filmovou podobu. Látka rozhodně stojí za to, ale provedení je takové nejisté.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímá, jak by mohly vypadat Shakespearovy hry, kdyby autor psal v dnešní době.
Hodnocení: 60% za skutečně nevšední, ale přitom stále docela věrné pojetí méně známé Shakespearovy hry Coriolanus



Ledovec (L'iceberg, 2005)
Trojice Abel-Gordon-Romy mě velice zaujala a já byl zvědavý, jak se jim povedly dva filmy, které natočily před snímkem "Víla". Byly to filmy "Ledovec" a "Rumba". "Ledovec" byla jejich celovečerní prvotina. Měli za sebou již několik kraťasů, ale hlavně se znali z divadelní scény. Dominique Abel a Fiona Gordon jsou dlouholetí partneři, kteří spolu dělají "kočovné" divadlo, které je uznávané mezinárodně, nikoli pouze místně, ve Francii. Jejich alternativní divadlo založené na grotesce a pantomimě má co říct i ve filmu a já jsem rád, že jsem jejich snímky objevil. "Ledovec" není tak kouzelný snímek jako "Víla", hlavně proto, že člověk už ví, do čeho vlastně jde. Dostane se mu humoru, který je groteskní až absurdní, krásný a laskavý. I z ledovce mám pocit, jako kdyby nemělo existovat nic zlého, i když v tomhle případě se docela dlouhou dobu zdá, že Fiona chce vlastně rozdělit rodinu. Ani jeden jejich film není úplně jednoduchý, vždy se snaží najít způsob, jak udělat zápletku zajímavou, až tragickou. Vždy udržují takovou míru, aby to bylo pro diváka přijatelné, i z tragického dělají komično. Vše zlehčují. Souhlasím s nimi. S humorem je život snazší, s absurdnem se dá přenést přes všechno. Dostanete se na svůj ledovec?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímá, jaký byl první film trojice Abel-Gordon-Romy.
Hodnocení: 60% za to, že to není tak kouzelné jako "Víla", ale přesto to má skvělý náboj a krásné vtipy



Rumba (Rumba, 2008)
Dom a Fiona jsou učitelé na venkovské škole. On učí tělocvik, ona angličtinu. Jsou manželé a vášnivě milují ještě jednu věc - tanec. Tanec, konkrétně latinskoamerický, je pro ně naprostou láskou. Mají dokonce i ceny ze soutěží. A právě z jedné takové soutěže se vracejí. Bohužel narazí na sebevraha v podání Philippa Martze, který je mimochodem jejich dlouhodobým spolupracovníkem ve filmu a objevuje se ve všech třech jejich filmech. Kvůli sebevrahovi mají nehodu. Fiona přijde o nohu, Dom zase o paměť. Na této skutečně velmi tragické události jsou stavěny další komické dějové linie jako vyhoření domu, společné odloučení, apod. Já vím, že to zrovna dvakrát zábavně nezní, ale humor trojice tvůrců a dvojice hlavních protagonistů je prostě natolik jedinečný, že si budete užívat každou minutu jejich vystoupení. Tohle je totiž vystoupení, jen kulisy jsou mnohem velkolepější než na divadelních prknech. Směji se u jejich filmů nahlas, směji se absurditě a lehkosti, s jakými scény podávají. Jsou prostě jedineční. Vědí, jak to, co dělají celý život, přenést na trochu odlišné médium a jak to prodat. Budou se vám líbit, anebo vás nezaujme ani jeden jejich film. Je to jen na vás a na vašem cítění. Zkuste to, uvidíte.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás Francouzi nedokáží ničím překvapit.
Hodnocení: 70% za to, že si film umí dělat legraci i z nepříjemných životních událostí a přesto nevyznívá hrubě



Slečna nebezpečná (One for the Money, 2012)
Katherine Heigl má jednu nespornou výhodu. Neskutečně jí to sluší, ať už je blondýny nebo tmavovláska. V případě snímku "Slečna nebezpečná" (kvalitou je rozhodně možné srovnávat s podobně znějícím snímkem "Slečna drsňák", hlavně s druhým dílem této "klasiky") zvolila zase jednou tmavé vlasy a sekne jí to. Jenže - a to je opravdu hodně smutné - je to jediné pozitivum, které jsem na filmu našel. Katherine má spoustu kritiků, kteří říkají, že je herečka schopná stejně jako loutka bez vodiče, ale já jí docela fandím. Nejenom proto, že je pěkná, ale i proto, že se vyskytuje ve filmech, které se mi docela zamlouvaly ("Zbouchnutá") anebo hodně zamlouvaly ("Chceš mě, chci tě"). "Slečně nebezpečná" ale nemá nic, co mají zmiňované filmy. Nemá vtip, který je pro komedii zásadní, stejně tak nemá ani potřebnou chemii, která je vhodná pro romantický film. Pravda, tohle měl být hlavně akční film, ale zas tak akční také není a nějaké ty romantické snahy jsou patrnější. Jenže Jason O'Mara nemá vtip a drsnost Setha Rogana, stejně tak ani charisma a neodolatelnost Gerarda Butlera. Na tom film padá. Katherine by to utáhla sama, ale scénář jí dal "parťáka", který je zde hlavně v posledních minutách. Co je nejhorší, Katherine rozhodně nevypadá jako lovkyně lidí, což je zásadní kámen úrazu, kterému rozhodně nepomohl ani scénář, který je extraktem špatných béček. Holka odnikud má dostat odměnu za dopadení svého bývalého. Zaplete se ale do trochu větší hry, než sama čekala a jde jí sem tam i o její život. Ale klid, střelí jí jen do zadku, a to až na úplném konci. Film není vtipný, není napínavý, není romantický. A takový film je označován za akční komedii. Někdy dokonce za thriller! Dejte mi s tím pokoj!
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se zase jednou chcete nechat zklamat americkou "komedií".
Hodnocení: 25% za to, že Katherine to sluší, ale jinak film nemá potřebný náboj



Hijacked (2012)
Když chcete natočit akční film, měla by vám stačit menší skupinka trochu známějších bouchačů z jiných akčních filmů  seriálů. Tohle si nejspíš řekl Brandon Nutt se svými spolupracovníky, a tak obsadil do svého druhého celovečerního filmu Randyho Coutura, Dominica Purcella a Vinnieho Jonese. Ani jeden zde nepředvedl něco, na co by měl být pyšný. Přesto to není to nejhorší, čím se může snímek chlubit. To nejhorší je scénář a nakonec i podání. Scénář je ten, že skupina vrah/zlodějů se dostane na letadlo, kde převáží velmi bohatého muže. Chtějí si od něj něco vzít, sem tam někoho zabijí. Jak dojde na zabíjení, film je skutečně v úzkých a nevím, jak by. Výstřely na lidi dopadají příšerně, buď se zpožděním, anebo do míst, kam očividně neletěly. Není to dobré, nevypadá to dobře. Souboje jsou umělé, stejně jako hloupý příběh o skupině lidí, kteří stejně musí umřít, alespoň ti, co nemají moc svalů a nemohli by se objevit v případném druhém díle. Vážně si nevybavuji, že bych v poslední době viděl až tak špatný film. Nějaké krytí se neexistuje, speciální agenti se vystavují, aby je rovnou někdo sejmul. Ani Vinnie Jones snad nehrál blbější roli. Ve filmu nesmí chybět ňadra, vždyť co by to bylo za akčňák? A vyústění? To už si scénáristé zahráli sami se sebou, udělali z vlastního filmu parodii a ujistili se, že když se prodá hodně DVD a koupí to TV, mohli by i natočit pokračování. Doufám, že ne.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že už jste viděli ty nejhorší akční filmy.
Hodnocení: 10% za to, že je to víc jak špatný film



Báječný hotel Marigold (The Best Exotic Marigold Hotel, 2011)
Pošlete sedm důchodců do Indie. Ne proto, abyste se jich zbavili, ale proto, že vám předvedou, jak je i v jejich požehnaném věku možné docílit výborného výsledku. "Báječný hotel Marigold" rozhodně není komedie, u které se budete válet smíchy. Vlastně je to spíš drama s komickými prvky. Dev Patel ukazuje, že si ze sebe i svého národa dokáže udělat legraci, což je celkem příjemné. Indie zde není vykreslena ve všech barvách, ale užijeme si její stinnější stránky, důraz je však kladen na krásu. Jako kdyby všichni senioři přiletěli do Indie ne proto, aby zde našli trochu klidu - ten rozhodně nenajdou - ale proto, aby zde našli sama sebe. Každý zde objevuje to, co ztratil, anebo nalézá pravdu o sobě samém. Nejsou to jen krásné příběhy, film není úplně jednoduchý, i když závěrem se dostává do polohy happyendové, přesto ale zůstává dost zajímavý na to, aby se od něj divák neodvrátil a vychutnal si ho až do konce. Vypravěčka v podobě Judi Dench říká jednu úžasnou pravdu: Když necháte nějakou dobu žít společně skupinu starých lidí, jednou přijde doba, kdy některý z nich odejde. I tohle se stane. Nechci nic prozrazovat z příběhu, byla by to škoda. Není to o pointách, i když i ty na vás čekají, je to o lidských osudech. O osudech na místě, které si mysleli, že budou milovat, když přijeli, nenáviděli ho, ale stejně si ho většina z nich zamilovala a už ho nikdy neopustila.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete užít krásný film o stáří a Indii.
Hodnocení: 70% za to, že stará garda na to pořád má, a jak



Lidice (2011)
Poslední dobou se snažím napravit svůj dluh k české kinematografii, ale říkám si, jestli to má vlastně smysl. "Lidice" měly být velkým filmem o události, která zasáhla do dějin českého národa tím nejčernějším písmem. Ve skutečnosti se ale jedná o malý film, který se spíše soustředí na jednoho člověka a jeho utrpení, než na podstatu dějin. Napadá mě srovnání. O tragické události jdou natočit dva druhy filmů. Věrohodný, který primárně nehraje na city, ale přesto chce vzdát poctu lidem, kteří nepřežili. Takový byl snímek "Let číslo 93". Pak je tu druhý způsob, jak vzdát postu - natočit slzopudnou věc, která se nesnaží o nic jiného než o patos. Takový byl snímek "World Trade Center". A teď si tipněte. Do které skupiny patří "Lidice"? Do první nebo do druhé? Samozřejmě do druhé. Snaží se vyvolat silné emoce, což se nakonec nedaří. Nejzajímavější jsou scény z vězení, což by teoreticky měl být pouze vedlejší příběh. Karel Roden je v popředí jenom proto, že film dokáže utáhnout. Zvládne to. Ostatní jsou taky dobří, jenže celek je... Prostě to není něco, co by mě donutilo, abych zabředl do smutku nad osudem těch nebohých lidí. Když si přečtu jakýkoli popis událostí, nejspíš mě to zasáhne více. Rádoby umělecké záběry, rozostření kamery a snímání stádečka králíků, to opravdu není něco, co mě dostane. Hudba chce být velkolepá, a tak se "Lidice" podobají takovým špatným spektáklům jako třeba "Pearl Harbor". Je to škoda. "Lidice" by si podle mě zasloužili větší poctu. Proč se vyhýbat drsným scénám a natáčet je jen na půl? Proč na diváka nepřenést více z toho utrpení? Je mi líto, že to takhle dopadlo, ale tohle prostě není něco, co by zachycovalo události takové, jaké byly. Je to jenom hra na velkolepost, která si propůjčila děsivou událost našich dějin jako pozadí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když ani tak moc nechcete vědět, jak to bylo, ale toužíte po jakékoli poctě lidem, kteří se nedožili konce války.
Hodnocení: 50% za to, že nejsme schopni natočit film, který by dokázal dostatečně uctít památku lidí z Lidic



Inseparable (2011)
Kevin Spacey je člověk, který rozhodně dokáže překvapit, ať už natočí cokoli. Je to neskutečně dobrý herec, kterého si většinou hodně užijete. Platí to i v tomhle případě, kdy se podíval rovnou do Číny. Není úplně hlavní postavou, i když kvůli jménu je uváděn na prvním místě, ale rozhodně je postavou, která na sebe strhává nejvíc pozornosti. "Inseparable" je film o tom, jak se jeden Číňan dostane do osobních problémů. Rodiče mu nedávno zemřeli, jeho žena potratila a oni se navzájem odcizili. Krizi chce řešit sebevraždou. V tom mu ale zabrání právě Spacey, který mu zaklepe na dveře zrovna ve chvíli, kdy se chystá oběsit. Následuje řada absurdních situací, kdy nakonec dojde k tomu, že se Číňan i Spacey mění v superhrdiny a rozhodnou se potírat zlo, které má tvář Petera Stormara. Jak jinak, že? Film ale není o superhrdinech, vlastně je to celé o tom, jak se jeden člověk vyrovnává s nepřízní osudu. Snímek je snový, celkem surrealistický, což však dnešnímu divákovi už ani nepřijde, ale ztroskotává na finále, které je jen dojemné a navíc se nesnaží nic vysvětlovat, jenom zbytečně mate. Je to škoda, protože průběh byl velmi dobrý. Není to velký film, ale zvládne chytnout za srdce a pro mnohé se může stát srdcovou záležitostí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete užít Kevina Spaceyho v Číně, navíc jako superhrdinu.
Hodnocení: 60% za to, že je to šálek mého čaje, ale s tím, že konec se prostě moc nevyvedl

pondělí 20. srpna 2012

Warrior, X, MS-1, Sibiř, 5x rychle a zběsile, 3x Stooges, 2x Spy Kids, 1x Víla, Kevin i Jeff a další


Project X (Project X, 2012)
Vyhoďte do vzduchu vlastní barák, pak konečně budete cool a lidi vás začnou brát. Klid, rodiče to vezmou v pohodě. Máma si pobrečí, táta vás bude v duchu tiše obdivovat. Navíc holka, co jste jí skoro podvedly je do vás stejně pořád zabouchlá - nejspíš proto, že je totálně vypatlaná. Kámoši se z toho dostanou, protože... No, dobře, ten závěr už je viditelná nadsázka, ale stejně. "Project X" má nulovou hodnotu jako film a stejně tak nulovou hodnotu jako příběh. Kdybych to srovnal třeba s filmy "Prci, prci, prcičky", které sázejí na stejné publikum, chybí tu všechno - zajímavý příběh, nějaký děj, postavy, které stojí za to, abyste jim fandili, nesnášeli je nebo prostě něco. Trojice, s prominutím, dementů, kteří uspořádají mejdan století, jsou opravdu nerdi až to pálí, pitomí jak zlomené tágo v rukou bezrukého baseballisty. Nebyl jsem schopen jim fandit, nedokázal jsem se vžít do jejich potřeby vytvořit obrovskou pařbu. Asi to bude tím, že jsem spíš introvertní typ, navíc něčeho podobného jsem se nezúčastnil nikdy a ani to nemám v plánu. Já vím, teď jsem zapšklý ubožák, co se naváží do mladých, kteří si chtějí užívat. Tak ať si užívají, ale jestli tohle jsou filmy, které nám mají něco říct, nebo nás dokonce pobavit bez toho, aby tam byl jeden dobře vystavěný, nebo alespoň skutečně směšný vtip, to mi připadá dost ubohé. Musím říct, že skoro lituji, že jsem do toho šel. "Found footage" kamera naprosto bez smyslu, hlavně když je zde klasický hudební pozadí jako v normálně točeném filmu. Nemá to žádné opodstatnění, prostě se to jenom snaží být strašně cool a pro mladé. Opravdu nikdy víc!
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste ve věku, kdy vám přijde naprosto přirozené jít večer ven, ožrat se, poblít se, vyspat se do kocoviny. A hned další večer to zopakovat.
Hodnocení: 20% za to, že je to prostě o ničem, tenhle film nemá co říct



Útěk z MS-1 (Lockout, 2012)
Na "Útěk z MS-1" jsem slyšel jenom samé špatné názory, ale musím říct, že jsem až tak zklamaný zase nebyl. Co taky v poslední době čekat od Luca Bessona? To si vážně ještě myslíte, že přijde s něčím legendárním, že nás ještě něčím odrovná? Já mu věřím, že chce dělat béčkové věci a jsem rád, že je natáčí. Nebavím se u nich nijak velkoryse, ale tohle se mi celkem líbilo. Guy Pearce v roli tvrďáka, která mu sedí. Hláškuje jak Spider-Man při nejlepším zhoupnutí, navíc celkem dobře sekunduje Maggie Grace, z které přece jen po "Ztracených" vyrostla celkem snesitelná herečka. Jejich konfrontace je na filmu to nejlepší. Abych ale naznačil něco z děje. Ve vesmíru je stanice, která je ve skutečnosti vězením, kde jsou ti nejodpornější zločinci drženi ve stázi, nebo podobném stavu. Prezidentova dcera (Maggie Grace) se na stanici vydá, protože chce změnit, jak to tam chodí. Dojde ke vzpouře a ona se stává velmi cennou kořistí. Guy Pearce, který je křivě obviněn z vraždy svého přítele, má být na stanici dopraven jako vězeň. Situace se mění, a tak je Pearce tím jediným zachráncem, který může prezidentovu dceru dostat zpátky živou. Čekejte hromadu klišé, provařených motivů a ubohých záporáků. Jestli se něco nepovedlo, tak jsou to skutečně to špatní, protože jsou nudní asi jako posádka "Con Air" pod uspávacími drogami. Ne moc silnými. Akce není zase tolik, jak by se mohlo na první pohled zdát. Film přesto plyne celkem svižně, a když se smíříte s tím, že nedostanete nic nového a vlastně ani nijak výpravný film, spíš komorní podívanou, je to snesitelné. Jen nevím, proč to šlo do kin. Holt Besson si umí zajistit, aby jeho filmy šly na velká plátna.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když snesete jakékoli akční sci-fi.
Hodnocení: 45% za to, že je to zajímavé prostředí a Guy Pearce celkem dobře hláškuje



Útěk ze Sibiře (The Way Back, 2010)
Ten příběh zní jako stvořený pro filmové plátno. Z jednoho sibiřského gulagu se rozhodne utéct skupina vězňů různých národností. Před sebou mají stovky, možná tisíce mil nehostinné krajiny. Ledová Sibiř, nehostinná poušť Gobi, ohromné štíty Himalájí. Nevybavení, bez pořádného jídla, které by vydrželo déle, nemocní a podlomení se vydávají na neskutečnou cestu. Je jasné, že nepřežijí všichni. Vlastně hned od začátku víme, že přežijí pouze tři. Jak nám říká úvod, pouze tři lidé přešli hory a dostaly se na svobodu. ano, příběh je natočen podle skutečné události. Je to jedno z těch lidských silných dramat, kdy jedinec dokázal to, co by se nikdo jiný, kdo by nebyl v tak zoufalé situaci, nikdy neodvážil. Ne za takových podmínek. Je to velkolepé ve své malosti. Jenže Peter Weir (Truman Show nebo Master & Commander: Odvrácená strana světa) si většinou dává dost načas, než natočí něco nového, ale většinou to pak stojí za to. Ani v tomhle případě nestřelil úplně vedle, ale myslím si, že putování strádajících mužů a jedné dívky by bylo možné natočit ještě o něco drsněji, aby se na diváka více přenesla nemožnost celé poutě, skutečnost, že prostě všichni nedojdou, že všichni vědí, že někdo z nich ještě umře. Takhle jsou zde nádherné záběry na úžasné přírodní scenérie, hraje se na city, ale šlo by to přece jen udělat méně patetické a ještě o něco více lidsky. Nutno říct, že toho patosu zase není tolik. Mohlo ho být o hodně víc.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi pravdivé lidské osudy, které ne vždy končí dobře.
Hodnocení: 60% za to, že je to zajímavý příběh, který nám přibližuje historii, ale je to podáno poměrně bezpečně



Rychle a zběsile (The Fast and the Furious 2001)
"Rychle a zběsile" už je v podstatě akční klasika, navíc jedna z nejdelších sérií, která se v žánru stále drží na vrchu, navíc s novými díly nabírá i na kvalitě. Je zajímavé, že až pátý díl je hodnocen ze všech nejvíce. Série udělala hvězdu z Paula Walkera, který si to nezaslouží, ale budiž, tak to prostě je. Vin Diesel už nepotřeboval, aby z něj někdo hvězdu dělal, ten chlap jí ze sebe udělal, aby si status sem tam zabil nějakou pitomostí jako "Ochránce". Je však pravda, že "Rychle a zběsile" mu v kariéře ještě pomohlo. Film je zajímavý hlavně proto, že spojuje docela dobrou akci s celkem zajímavým příběhem. Paul Walker hraje policistu a má děsivě modré oči. I divák si však velkou část filmu myslí, že Paul je ve skutečnosti frajer jako ostatní, ale není tomu tak. Potřebuje se dostat na kobylku zlodějům aut. Podle všeho, vůdcem zlodějů by měla být právě postava hraná Dieselem. V tomhle směru zůstává i divák napjatý, protože si není jistý, jestli tím zlodějem skutečně je, nebo není. Díky tomu, že byl film první, byl nový a dalo se mu skočit na špek. Akce stála za to, navíc pro milovníky rychlých automobilů to byl naprosto dokonalý film. Já oceňuji snahu, navíc musím říct, že poté, co jsem si dal všech pět filmů během tří dnů - ať žijí DVD boxy - přišel jsem sérii docela na chuť. Ale Paula Walkera kvůli tomu nezačnu mít rád.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat na pěkná auta, hezké holky a drsné chlapy.
Hodnocení: 50% za to, že to byla dobrá jízda a ještě to mělo nějaký příběh



Rychle a zběsile 2 (2 Fast 2 Furious, 2003)
Podruhé se nás Paul Walker snaží přesvědčit, že umí hrát a dokonce ještě umí řídit auto. Tentokrát neměl na pomoc Vina Diesela, který se přesto stal maskotem série, už jen proto, že se hned v dalším dílu, "Rychle a zběsile: Tokijská jízda", znovu vrátil. Jako parťák ale Walkerovi posloužil starý známý, respektive jeho starý známý. Objevuje se odnikud, ale podle všeho má s Walkerovou postavou docela dlouhou minulost. Je to pořádná scenáristická berlička, ale dá se to zvládnout. Nebo by se to dalo zvládnout, kdyby se film tak děsivě nesnažil být cool a chtěl diváka zarazit do sedačky výbornými vtipy. Tady jsem trochu ironický, protože hláškám se nějak daří narážet na útesy a tříštit se. Příběh je docela podobný tomu, co jsme viděli v prvním filmu. Jde zase o zločince a snahu je dostat pomocí toho, že se bude hodně rychle jezdit v hodně drahých autech. Podruhé už je to docela nudné a hlavně nezajímavé, protože film nepřináší nic nového. Je to škoda, ale i když se mohlo zdát, že s druhým dílem je série zabitá, nakonec se jí podařilo hned třetím dílem resuscitovat, i když nutno říct, že dost zvláštním způsobem. Na závěr bych chtěl konstatovat, že pořád nemám rád Paula Walkera.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete slyšet Paula Walkera, jak říká "bro". Několikrát!
Hodnocení: 30% za to, že už to byla jenom jízda se špatnými efekty a postrádalo to příběh



Perfect Days - I ženy mají své dny (2011)
S "Perfect Days" mám jeden základní problém - viděl jsem je nejprve na divadle. Nikoli v režii Alice Nellis se Zuzanou Bydžovskou v hlavní roli, ale v Jihočeském divadle, kde si hlavní roli zahrála Věra Hlaváčková, což vám asi moc neřekne, ale s klidem můžu konstatovat, že jsem se u představení velmi dobře bavil, protože herecké výkony byly výtečné, navíc na divadle přece jen vypadají příběhy lépe, hlavně pokud jsou pro divadlo primárně určeny. Podobný pocit jsem měl například z "Boha masakru", který nebyl v Polanského verzi špatný, ale pořád se jednalo více méně o divadelní hru přenesenou na plátno, kde divadelnost byla potlačena ve smyslu menších gest, i když ani v tomhle případě se nejednalo o velký rozdíl. Původní hra byla dobrá, dobrý byl i film. V případě "Perfect Days" to úplně neplatí. Na plátno se nepodařilo přenést příběh tak, aby zůstal stejně vtipný. Není to ale proto, že by Chýlková nebo Sokol hráli špatně, naopak, jsou výteční, například v porovnání s otravným Kleplem prostě vynikají. Kotek je na pomezí toho, aby ho člověk nesnášel nebo si ho oblíbil. S novým sestřihem, který mu hlavní postava vykouzlí, vypadá více teple než celý Sokol. Problém u filmu je v tom, že je trochu roztahaný a nějak se díky tomu nedaří vtipy gradovat tak, aby skutečně vyzněli zábavně. Usmějete se, ale za břicho se popadat nebudete. Přesto se jedná o dobré převedení hry na plátno, které určitě neurazí. Navíc, téma je velmi aktuální, hlavně tedy pro ženy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám tikají biologické hodiny.
Hodnocení: 60% za to, že na divadle z toho má člověk mnohem větší zážitek




Rychle a zběsile: Tokijská jízda (The Fast and the Furious: Tokyo Drift, 2006)
Máme tu třetí díl, kterým se "Rychle a zběsile" vrátilo v lepší kvalitě. Navíc zde chybí Paul Walker, čímž si umně získal plusové body. Za tohle ho mám opravdu rád. Už ne tolik za to, že se ve čtvrtém díle opět vrátil. Kdybych měl snímek "Rychle a zběsile: Tokijská jízda" přirovnat k jinému filmu, rozhodně by to byl "Karate Kid". Příběh je vystaven skutečně velmi obdobně. Problémový kluk (mladík) Sean se dostává do Japonska, aby se zde napravil. Jenže se dostává k autům. Hned první závodem ukazuje, že na místní šikmooké borce jednoduše nemá a že se bude muset spokojit s rolí outsidera, alespoň pokud se závodění týká. Jenže pak přichází jeho mentor, který mu věkově není tak vzdálený, jako byl pan Miyagi malému Danielovi. Tenhle mentor má ale peníze a auta, v kterých nechá Seana jezdit. Nejprve proto, aby mu je zrušil, později i s tím, že se opravdu něco naučí. Film tak jednoznačně směřuje k velkému finále, kterým je turnaj v karate. Vlastně ne, to jsem se nechal malinko unést. Film směřuje k tomu, aby došlo k finálnímu zúčtování, při které musí Sean samozřejmě vyhrát. Je to jednoduchá zápletka, která se liší od předchozích dvou snímků "Rychle a zběsile". V jednoduchosti je ale síla a série dostala nový náboj. Sice se v dalším díle vrací k zajetému, ale Justin Lin ukázal, že mu série bude sedět. Hlavně proto, že mu jde skvěle akce a závody v jeho podání jsou prostě výborné. Rozhodně rozdíl oproti vyčpělé dvojce. Když tomu dáte šanci, skousnete i čtvrtý díl, abyste si počkali na nejlepší pětku. Nebo mám říct zatím nejlepší?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi film "Karate Kid" a chcete vědět, jak to vypadá, když ten kluk nedělá kung fu ani karate, ale jezdí v závodním auťáku.
Hodnocení: 40% za to, že to má o dost lepší drive než dvojka



The Three Stooges (The Three Stooges, 2012)
Odsoudit "The Three Stooges" by bylo velmi jednoduché. Humor se může zdát debilní, jednoduchý a místy dokonce hloupý. Neustále sledujeme tři chlápky. Jeden druhé dva mlátí za cokoli, druzí dva jsou přihlouplí, ale přitom vydávají skvělé zvuky a dělají zajímavá gesta. Jsou to jinak ale pitomci k pohledání, a to se vším všudy. Problém ale není v tom, že má film debilní humor, problém je v tom, že mladým bude přesně takhle připadat. "The Three Stooges" není nic jiného než snaha přenést grotesku do současnosti a natočit ji v barvě a se zvukem, ale se zachováním dřívějších postupů. Nejedná se o převedení těch nejlepších grotesek, ale spíše formátu. Forma je pak v tomhle případě lepší než obsah. V podstatě se jedná o dokonalou grotesku. A právě z toho důvodu nebude fungovat. Humor prostě není vtipný. Člověk se nebude smát tomu, jak jeden dostane do koulí, druhý uklouzne na banánové slupce, apod. The Three Stooges byla skupina, která působila od roku 1930 do roku 1971, kdy sestava se měnila, ale pouze v postavě Curlyho (střídali se různí herci s různými jmény), Larry a Moe zůstávali stejní. Jejich poznávacím znamením byly blbé účesy a jednoduchý humor, který šel místy až do absurdity. V nové podobě se "The Three Stooges" celkem podobají svým předobrazům, ale až natolik, že jejich obličeje a účesy jsou tak pitomé, že se to člověku musí protivit. Nejsou to hrdinové, které by si člověk zamiloval. Jejich humor není originální, v některých případech je vidět, že se scénáristé inspirovali v komice Jima Carreyho, ale rozhodně se nedostali na takovou úroveň. Bratři Farrellyové vzdali hold u nás nepříliš známé skupině, natočili moderní grotesku a neuspěli. Tohle prostě není něco, co se bude mladým líbit, ale já prostě musím vyzdvihnout formu, která je prostě dokonalá. Navíc skvělé zvuky, skutečně groteskní, v tomhle smyslu to stojí za to. A to zrovna nejsem typ, který grotesku vyhledává.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám vážně vůbec, ale opravdu vůbec nevadí nablblý groteskní humor.
Hodnocení: 40% za snahu předvést grotesku dnešnímu divákovi


A series of images from the film arranged like mosaic tiles around the logo

Strom života (The Tree of Life, 2010)
Kritici budou tvrdit, jak moc je tenhle film osobní a zároveň velkolepý, jak ukazuje filmové umění v jeho prapůvodní podobě, že je to další podobný film po "2001: Vesmírná odysea". Jenže - bohužel - je to také slátanina, na které Malick pracoval roky života. Pravda, on na každém svém filmu pracuje neskutečně dlouho, ale v tomhle případě prostě není výsledek tak dobře vidět. Příběh je zde pomíjivý, také není nijak komplikovaný. Vlastně je to o dospívání jednoho kluka v rodině, kde to nemá úplně jednoduché. Hlavně díky postavě otce, kterého výborně ztvárnil Brad Pitt, což je asi největší deviza filmu. Není v klasicky kladné roli, ale naopak, hraje uvěřitelnou postavu, která má světlé i tmavé stránky. Zbytek filmu je... Já nevím. Někteří budou říkat, že je to filosofické tápání nad našimi vlastními životy, já zase říkám, že se Malick až moc zamýšlel nad tím, odkud vlastně pocházíme a kam směřujeme. Z tohoto meditování pak vyšla podivná skládanka, která v jedno chvíli připomíná skvělé retro drama, ve chvíli druhé pal "Putování s dinosaury", aby se nakonec proměnila v ódu na klasickou hudbu. Co mě nejvíce potěšilo, tak začlenění Smetany. Po prvních tónech jsem tomu nechtěl věřit, ale "Vltavu" si prostě s ničím jiným nespletete. Tak nádherná skladba je prostě jedinečná. Malick tedy navíc není originální, ale představuje moderní popkulturní dílo, které se chce tvářit jako výtvor velkého umělce, který si řeší své mindráky z dětství a dospívání. Kdyby to narval do trochu přístupnější formy, možná by oslnil i diváky v širším rozsahu. Ale jak se brání zastánci filmu, tohle je opus pro otevřené hlavy. Myslím si, že otevřená hlava jsem, ale to bych také mohl hledat božský význam v každém zaschlém plivanci.
Modlím se za to, aby jeho další filmy byly přece jen více dějové, méně alternativní a více zajímavé.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že budete dvě hodiny koukat na umění.
Hodnocení: 50% za to, jak strašně umělecké to je



Rychlí a zběsilí (Fast & Furious, 2009)
Počtvrté a... No, není to úplně ono. Kromě toho, že se vrátil Vin Disel, který měl už malé cameo na konci třetího dílu, vrací se i můj neoblíbenec Paul Waker, který trochu zestárnul, ale ženám se přesto pořád musí líbit. Takový ten hollywoodksý kocour, který si na něco smysluplnějšího moc nesáhne. Tohle rozhodně není Brad Pitt, který se dokázal ze škatulky vymanit. Proměnil se v charakterního herce. Paul Walker je ale přesně ten typ, který se hodí pro "Rychle a zběsile". Spolu s Vinem Dieselem tvoří osvědčenou dvojici, která   si to musí ve čtvrtém filmu vyříkat a vyřešit problémy s minulostí. Koho vlastně hraje Paul Walker, to není jasné. I když se postava jmenuje pořád stejně - Brian O'Conner - pokaždé je za někoho jiného. V prvním filmu policista, ve druhém osoba, která stojí na hranici zákona, aby se ve čtvrtém filmu proměnil v agenta FBI. Nebuduřešit, jak se k práci dostal, co je důležitější, to je fakt, že má spadeno na drogového barona, jehož může dostat pouze za pomoci Vina Diesela a hlavně rychlých aut. Líbí se mi, jak se pořád daří tvůrcům omlouvat, že vlastně aut není potřeba, problémy by se daly řešit jinak, ale očividně v Americe jsou závody velmi populární, a když má průměrný Američan konflikt s jiným průměrným Američanem, prostě si dají závod, a kdo vyhraje, ten má v konfliktu také pravdu. Asi jsme ještě sto let za opicemi, že tohle u nás doposud ve větším nemáme. Příběh mě hodně zklamal, ale když dojde a závody, Justin Lin prostě jede na raketě.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete ještě dát šanci Paulu Walkerovi, který je přece jen dost špatným hercem.
Hodnocení: 35% za to, že se vrátil Vin Diesel v celkem obstojné formě
Spy Kids 3-D: Game Over (Spy Kids 3-D: Game Over, 2003)
Co se musí na filmu ocenit, to je rozhodně fakt, že nás Rodriguez nijak nenapíná a rovnou nás - ani ne po deseti minutách - vtahuje do akce. Co musím ocenit jako druhé, to je fakt, že se Rodriguez vydal cestou videoher a Juniho Corteze do jedné takové rovnou hodil. Jako fanoušek starých videoher a her na Gameboy rozhodně proti něčemu takovému nemám nic. Provedení je také velmi dobré, což jen umocňuje onen 3D dojem. Docela by mě zajímalo, jak by to vypadalo dnes ve 3D kině. Asi si ale nechám zajít chuť. Robert Rodriguez nepředvedl nijak skvělý scénář. Nechal se hodně inspirovat videohrami a do nich zasadil příběh, ve kterém Juni chce zachránit Carmen, která v jedné takové počítačové hře uvízla. Jedná se o velmi návykovou hru, kterou stvořil Toymaker v podání šíleného Sylvestera Stalloneho. Pak už následuje jenom zajímavá video hra, kde jsou postavami skuteční herci, sem tam to má drive, sem tam je to nuda. Na konec se ale moc nevyplatí čekat, protože je děsivě patetický. Rodriguez miluje svou rodinu. Však má také pět dětí. Patetické provolávání "Rodina!" na konci je spíš trapné než heroické. Trochu ironií osudu je skutečnost, že se Rodriguez po osmnácti letech manželství rozvedl, a to ještě před tím, než se ven dostal čtvrtý díl jeho závratné a postupně vyprázdněnější a vyprázdněnější rodinné série.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když už nevíte, na co jiného se podívat, a chcete vědět, co málem zničilo kariéru George Clooneyho.
Hodnocení: 30% za to, že je to celkem graficky zajímavé

Spy Kids 4D: Stroj času (Spy Kids: All the Time in the World in 4D, 2011)
Alexa Vega a Daryl Sabara už přece jen trochu vyrostli, a tak museli přijít noví dětští špióni. Jejich nevlastní matkou je Jessica Alba, sama špiónka, která dokáže ještě před porodem zvládnout hodně náročnou akci. Dobře pro ni. Jenže děti si ji prostě moc neoblíbili. Hlavně nevlastní dcera. To se ale změní ve chvíli, až děti zjistí, že je špiónkou a že vede zajímavý život. Jesica Alba hraje Marisu Wilsonovou, za svobodna Cortezovou. Ano, je to sestra Corteze, kterého si zahrál Antonio Banderas. Na něho se v tomhle filmu nedostalo, ale za to se objeví staří známí, tedy v úvodu zmiňovaní Sabara a Vega. Skutečně zestárli. Je to na nich vidět a už nejsou tak roztomilí. Přece jen, je to osm let od posledního filmu. Nehrají tedy prim, ale jejich roličky potěší. Což je asi tak všechno. Mluvící pes je klišé, docela chybí i camea známých herců, ale člověk se nemůže divit, že se na to Rodriguezovi vykašlali. Kvalita se naprosto vytratila, nějaké ty efekty nepotěší, nemají čím. Příběh je recyklací toho, co jsme viděli dříve, to, že se zde trochu hraje s časem, to nemá žádný hlubší význam. Ani nevím, jestli mám říkat, že je škoda, kam se série dostala. Ona zase tolik nadějí na úspěch neměla.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že film s Jessicou Albou nemůže být až takový průser.
Hodnocení: 20% za to, že už je toho opravdu moc a moc už se na to nedá koukat



Rychle a zběsile 5 (Fast Five, 2011)
Do pětice všeho dobrého. A ono to překvapivě všechno dobré skutečně bylo. "Rychle a zběsile" ve svém pátém díle dosáhlo pomyslného vrcholu, zbývá pak otázka, jestli je ještě kam stoupat. Co je na vině úspěchu? Prvním faktorem je návrat všech starých známých, včetně těch, které se od prvního nebo druhého dílu neobjevily. Druhým faktorem je skutečnost, že Paul Walker dostává trochu méně prostoru a je navíc snesitelný. Ale pořád ho nemám rád. K osvědčené skupině se přidal Dwayne Johnson, kterému pořád radši říká Rock. Dohromady to funguje. Film stojí na parťáctví, hláškování a pořádné akci. Konečně se úplně upustilo od závodění, alespoň v tom smyslu, že se dva borci postaví na start, vyjedou, a kdo dojede první, něco vyhraje, ať už je to něco cokoli nesmyslnějšího. Akce se zde využívá pro honičky v ulicích slumu v Brazílii (trochu připomíná "Mizery II", anebo k tomu, aby došlo ke špičkové loupeži. Trochu ve stylu "Dannyho parťáků", ale rozhodně ne s takovým důrazem na plánování. Přesto všechno vychází dokonale. Vin a Dwayne jsou nasvalení, Paul Walker se nám usazuje, a poté, co si zkusil policistu, agenta a něco mezi tím, konečně se dostává na druhou stranu zákona, kam stejně patří. Je to dlouhý film, ale dobře se na něj dívá. Nikdy jsem sérii nevyhledával, ale když už jsem se na ni rozhodl podívat, jsem rád, že prozatím končila právě takhle. Jsem docela zvědavý na šestku.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zkusit Rychle a zběsile vs Dannyho parťáci a přesvědčit se, že si Dieselova muskulatura nijak nezadá s tou Rockovou.
Hodnocení: 60% za to, že série dostala nový náboj, jede kupředu a akční scény jsou skutečně vydatné


Hugh Jackman in character in a boxing pose in front of a large boxing robot in a similar pose.

Ocelová pěst (Real Steel, 2011)
Asi budu za trapáka, ale mě se tenhle film prostě líbil. Nečekal jsem od něj, že dostanu vysoce povznášející filosofický zážitek, ani že budu jakkoli umělecky naplněn. Hugh Jackman si sice střihl "Fontánu", kterou považuji za výrazně lepší než v tomhle příspěvku recenzovaný film "Strom života", ale "Ocelová pěst" se od počátku rozhodně nejevil jako umělecky ambiciózní snímek. Nic takového také nedostaneme. Je to blockbuster, který nás chce ohromit vizuální stránkou, což se docela daří, protože souboje robotů jsou bezvadné, a zároveň nám chce prezentovat jeden nenáročný, jednoduchý a až příliš hollywoodský příběh. Charlie je ztroskotanec, bývalý boxer, který se musel trochu přeorientovat. V blízké budoucnosti nechtějí lidé vidět boxující lidi, z kterých by cákala krev, ale boxující roboty. Zvláštní, ale budiž. Box robotů je hudbou budoucnosti a Charlie se musel stát zápasníkem, tedy tím, kdo ovládá robota v ringu. roboti zde nejsou nijak polidšťováni, ale v podstatě se jedná o takové zmenšené "Transformers". Charlie je sice možná ztroskotanec, ale ztroskotanec, který zjistí že má syna, který mu překvapivě může pomoct a udělat z něj skutečného šampióna. Nebojte, krve se zde nedočkáte, takže můžete na film bez problémů s dětmi, kteří budou mít radost, že z toho ošklivého starého robota, co není vůbec pěkný, se možná stane šampión šampionů.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte chuť na trochu boxu bez krve.
Hodnocení: 60% za to, že je to jednoduché, přímočaré a stejně krásné



Musíme si promluvit o Kevinovi (We Need to Talk About Kevin, 2011)
"Musíme si promluvit o Kevinovi" je rozhodně... zajímavý film. Problém je ten, že je rozdělen do tří fází. První fáze je v tom, kdy se snažíme zapadnout do příběhu, přijmout na první pohled nesystematický styl vyprávění a zkusit odhadnout, o co tady asi půjde. Druhá fáze začíná tím, kdy už víme, o co asi půjde, a sledujeme, jak se drama rozvíjí, nabobtnává a houstne. Jenže po nějaké době se to zlomí a následuje třetí fáze. Třetí fáze je čekáním na to, co vlastně Kevin provedl. Tohle čekání je zdlouhavé, a to, co bylo doposud zajímavým soubojem mezi matkou a synem, se mění ve zdlouhavé vyčkávání na konec. Je to škoda, protože příběh, který se nám postupně odkrývá, je silný. Matka v podání stále více androgynní Tildy Swinton má problémy se svým synem, který místy připomíná Damiena z "Přichází Satan!". Deptá svou matku, která to nese velmi těžce a propadá se do stavu, který rozhodně nejde nazvat šťastným. My už od začátku víme, že Kevin něco provedl. Na to, co provedl, pak divák čeká celý film. To zjištění není tak silné, jak by mohlo být, protože film nás na to celou dobu připravuje. Přesto je to film, který na vás dopadne. Člověk se snaží, ale všechno prostě nedokáže ovlivnit. Jako kdyby v některých z nás skutečně rostlo zlo naprosto nekontrolovaně.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás partner/ka nutí mít děti a vy ho/jí chcete přesvědčit, že to není dobrý nápad.
Hodnocení: 50% za to, že je to pořádně depresivní



Saxána a Lexikon kouzel (2011)
"Dívka na koštěti" je prostě klasika. Výborný příběh, skvělí herci a navíc ta chytlavá písnička, která když se vás chytí, tak nepustí. Od natočení filmu uběhlo hodně vody, konkrétně 40 let. Přesto se Václav Vorlíček rozhodl, že natočí pokračování. Možná čekal moc dlouho, možná prostě zaspal. Je ovšem pravda, že se o pokračování pokoušel déle. Nakonec to ale vyšlo až v roce 2011, kdy samotný film se vytvářel velmi dlouho, hlavně proto, že obsahuje obrovské množství digitálních efektů. Nutno říct, že efekty nejsou až tak špatné, ale pravdou je, že se prostě do filmu nehodí. Digitální a reálná složka nefungují dohromady. Digitální postavy vypadají až příliš uměle. To, co má ten skrček na obličeji, a co by očividně měly být vousy, se tváří jako nějaká čmáranice. A to není jediné. Hezké je, že se vrací staré postavy, smutné je, že jsou zde velmi málo. Saxána v podání Petry Černocké má minimum prostoru, a díky bohu za to, protože očividně zapomněla hrát. Jan Hrušínský hrát umí, ale ani on nemá prostor. Nejvíce ho pak dostane malá Saxána a také teta Irma v podání Jiřiny Bohdalové, která na sebe strhává pozornost. Nevím, jestli je to míněné pouze v dobrém smyslu. Spíš ne. Jako propagátor komiksu nesmím opomenout, že se ve filmu objevuje komiks kreslený Jiřím Grusem. Tenhle autor se dá poznat snadno, jeho styl je jedinečný, i když v tomhle případě se hodně blíží Saudkovi. Jinak ale "Saxána" jednoznačně zklame. Špatný příběh, špatné dialogy, hloupé postavy, nepěkné digitální triky a dohromady jedno z nejhorších pokračování co jsem kdy viděl. Navíc mi prostě chyběl pan Menšík.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste bezmezní fanoušci českého filmu a nic vás nezastaví, abyste viděli všechno, co u nás vyjde.
Hodnocení: 20% za to, že je mi líto, jak moc uvadl tenhle krásný pohádkový příběh


Vaughn and James stand side-by-side, wearing tie-less dress shirts and blazers.

Dilema (The Dilema, 2011)
Proč musí být přípitky, které jsou většinou pronášeny v amerických komediích tak trapné? Asi ano. Jediný přípitek však není problém snímku "Dilema", problém je totiž celý film. Ron Howard zase ukázal, že není všechno zlato, co se třpytí, a i když obsadil celkem zajímavé herce, kteří mají komický potenciál (Vince Vaughn a Kevin James), ani jeden není využit. Vincovi v posledních letech trochu dochází dech a tady už je naprosto nevtipný. Kevin James je zase položen do role, která není zajímavá, a když už, nemá komickou, ale spíše dramatickou rovinu. Docela se pak nabízí otázka, proč je snímek vlastně označován za komedii. Není komický. To, že Vaughn padne na nějakou jedovatou kytku a naskáčou mu boláky, to není vtipné. Na víc jsme něco podobného viděli v "Hitchovi", kde to přece jen docela vtipné bylo, hlavně se tam celkem přehánělo, i když šlo o alergii. O čem film je? To je právě ten kámen úrazu. Dva kamarádi mají manželky, všichni čtyři se scházejí, jeden chlap načapá ženu toho druhého s někým jiným. Celou dobu pak jde o to, jestli to má tomu druhému poradit nebo nikoli. Co pro to Vaughn dělá je nesmyslné. Navíc hned na začátek zarazí, proč má takový film, zrovna s tímhle námětem, téměř dvě hodiny? Je jasné, že nebude každá minuta skvělá. Rozhodně není. Snímek hodně nudí, což je zásadní problém, a i když herci krásně pláčou, nebo se překotně snaží o nějaký ten groteskní vtip, neděje se nic tak zajímavého, aby to v divákovi vyvolalo jakékoli emoce. Opět jedna příšerná tragikomedie, která postrádá komedii i zajímavý dramatický prvek. Mluvit pak o nějakém buddy movie je naprosto zbytečné. Sandlerovi s Jamesem to jde mnohem lépe.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět komedii bez humoru a drama bez emocí.
Hodnocení: 30% za to, že to není ani vtipné, ani příliš dramatické, Vince je hrozný, Kevin upozaděný a celé je to příliš dlouhé


Two shirtless, muscled men stand against a black background. The word "Warrior" is written sideways between them.

Warrior (Warrior, 2011)
Začínám mít vážně pocit, že není možné natočit špatné boxerské filmy. Z poslední doby je jich možné jmenovat několik. "Million Dollar Baby", "The Fighter" anebo "Rocky Balboa". Ani jeden není vyloženě špatný, každý má v sobě něco, co z něj dělá naprosto jedinečný zážitek. Nejinak je tomu v případě filmu "Warrior", kde sice nejde o box, ale o bojová umění, rozhodně má film však blíže k boxerským filmům, než nějakým karate či kung fu béčkům. Zápletka zní trochu provařeně. Dva bratři, kteří mezi sebou nemají nejlepší vztah, se chtějí dostat na velmi dobře placený turnaj. Každý má své dobré důvody. Jeden se spojí i s otcem, který se na ně v mládí vykašlal, ale chce ho pouze jako trenéra, nic jiného ho nezajímá. Chce vyhrát a jeho otec je nelepší. Druhý potřebuje oddlužit rodinu, a tak se z praxe učitele fyziky vrací do klece ringu, kde si chce trochu přivydělat. Je to jediné co kromě učení umí. Film trvá více jak dvě hodiny, ale rozhodně jsem se ani chvíli nenudil. Kromě toho, že jsou zápasy celkem dobré, i když nijak převratné, je to hlavně proto, že herci zde mají skutečně doslova koncert. Nick Nolte a Tom Hardy jsou skvělý a v jejich společných scénách se jen divíte, jak to dokonale funguje, i když tedy rozhodně nesledujete scény plné lásky. Boxerské filmy jsou vždy o hereckých výkonech. Tohle byla prostě nádhera sledovat. Doufám, že časem přijde zase něco podobného.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět silné boxerské drama. "The Fighter" byl skvělý, ale tohle je ještě lepší.
Hodnocení: 80% za to, že jsem dostal skvělý sportovní zážitek podtržený výbornými hereckými výkony - Hardy a Nolte jsou neskuteční



Jeff, který žije s mámou (Jeff, Who Lives at Home, 2011)
Mám své oblíbené herce. Kdo je nemá? V poslední době jsou to dva - Tom Hardy, který se skvěle předvedl ve výše recenzovaném, a Jason Segel, kterého považuji nejen za skvělého herce, ale především pak i za skvělého scénáristu. Mluvím o žánru komedie. V případě filmu "Jeff, který žije s mámou" poznáváme pouze jeho herecké kvality, které rozhodně jsou na úrovni. S filmem je jeden drobný problém. Rozhodně to není třeskutá komedie a Jeff, i když je v názvu filmu, není tak úplně hlavní postavou, ale určitým katalyzátorem, který výrazně ovlivňuje události, které se dějí jeho matce a jeho staršímu bratrovi. Susan Sarandon je záruka jistoty, což platí i v tomhle případě, Ed Helms je místy stejně otravný jako v sérii "Pařeb". Co se dá film vytknout, to je jeho prázdnota. Chvílemi, jako kdyby se skutečně vůbec nic nedělo, jako kdyby loď scénáristů najela na pevninu a oni nevěděli, jak s ní pohnout. Pomalé tempo je snad v souladu s Jeffovým životem. Jeff je flákač, který nemá pořádnou práci, je pořád zhulený a snaží se žít podle "Znamení". Ano, mluvím o tom filmu od M. Night Shyamalana, který Jeffa ovlivnil. V celém svém životě se snaží vidět znamení, která ho někam dovedou. Dostáváme se tedy na klasiku, že hrdina se na konci polepší, stan se lepším. Ta cesta není nezajímavá, ale jak říkám, je trochu nudná. Finále pak nějak nezapadá a na úplném konci přichází trochu zklamání. Bez dobrých herců by se film nikam nedostal. Za Susan a Jasona palec nahoru, ale jinak nic, co vás donutí k slzám nebo smíchu.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete na nenáročný film se špetkou emocí.
Hodnocení: 55% za jeden pěkný příběh



Víla (La fée, 2011)
"Víla" je moje první setkání s trojicí Dominique Abel, Fiona Gordon a Bruno Romy a musím říct, že to bylo velmi milé setkání. Věděl jsem, do čeho jdu, o to více mě jejich film zajímal. Propojení tance, divadla a filmu s příměsí klasických filmových triků a hlavně grotesky. Neskutečná směs, která by podle všeho měla fungovat jenom pro artová kina, ale tohle není film pouze pro ty, kteří mají otevřené hlavy, jak často rádi někteří recenzenti říkají, ale naopak, dle mého názoru je to snímek, který je určený pro všechny, protože každý si v něm může něco najít. Kromě toho, že jsem zde zase po delší době slyšel krásnou francouzštinu, kterou jsem se nesnášel učit, dostal jsem další dávku imaginace, hravosti a vizuální i lidské krásy. Dom a Fiona možná nejsou nejkrásnější na světě, ale to, jak se k sobě postavy chovají, to je něco nádherného. Film se zdá strašně jednoduchý, ale o to jde. Proč by měl být komplikovaný? On život je sám dost komplikovaný a situace, do kterých se dostanou hrdinové, rozhodně nejsou vždy snadné. Pokud vám nevadí groteska, ale pokud oceníte i jiný styl humoru než pouze konverzační, "Víla" je film pro vás. Myslím si, že každý v ní může něco najít. Já jsem se u snímku smál nahlas, a to se mi většinou nestává, alespoň ne ve chvíli, kdy se na filmy dívám sám. Opravdu jsem byl ze snímku nadšený. Pozitivní a krásný zážitek. Jako kdyby nic skutečně špatného nemělo existovat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete vzpomenout na staré grotesky v nádherném francouzském provedení.
Hodnocení: 70% za nádhernou ukázku hravosti a imaginace



Obhájce (The Lincoln Lawyer, 2011)
Matthew McConaughey zrovna není herec, kterého bych příliš obdivoval, ale v poslední době se zdá, že bude mít štěstí na role, které ukážou, co v něm skutečně je. "Obhájce" je rozhodně jedním z těch filmů, které nám ukazují, že není jenom z těch, kteří jsou ve filmech proto, aby ukázali propracovanou muskulaturu. I když je pravda, že jí prostě má. "Obhájce" je ukázkou toho, že tenhle člověk umí hrát. Je to více méně one man show, i když i Ryan Phillippe si ve své klasické póze hajzlíka, co má za sebou pěknou hromadu prachů vede docela dobře. Snad je to tím, že nemá tolik prostoru. Matthew McConaughey je ale uvěřitelný jako drsný právník, člověk, který si zajistí důkazy, jež potřebuje, ale i jako obyčejný člověk. Nemluvě pak o tom, že jako stratég je jeho postava výborná. Jak byste si vy odpověděli na tuhle otázku: "Co mám dělat, když vím, že je můj klient vrah?" Mick Haller si odpověděl po svém a přesto, že nás nejvíce zaujme soudní přelíčení, které je natočeno a zahráno dobře, to hlavní se děje mimo soudní síň. Už dlouho jsem nezažil takhle zajímavě propojenou kriminálku s právním dramatem, kde policisté nehrají prim, ale hlavní je právě postava právníka. Jako celek to na mě působilo dobře, ale závěr už je tak nějak klasicky zahrán do autu a končí možná až zbytečně moc pozitivně. Jinak ale nemusím moc vytýkat, film je rozhodně nadprůměr, i když ne veliký, dá se snadno skousnout i přes svou celkem dlouhou stopáž, a navíc si odnesete dobrý pocit z toho, že ne každý právník na Hallerově úrovni je hajzl. To sice nejspíš není pravda, ale nevadí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete dát jeden kriminální thriller z pohledu právníka-žraloka.
Hodnocení: 65% za výborného McConaugheyho a za celkem slušný příběh, který je nejlepší u soudu