Cesta draka (Meng long guo jiang, 1972)
"Cesta draka" je legendární film. Možná ani ne tak proto, že v něm hraje Bruce Lee, ale hlavně pak proto, že se zde objeví i Chuck Norris. Hraje zde ještě bez svých specifických vousů, ale co je mnohem zásadnější, to je skutečnost, že Bruce a Chuck si to zde rozdají ve finálním souboji, ale není to Chuck, kdo vyhrává, naopak. Je to Bruce Lee, kdo vychází ze souboje jako vítěz a Chuck je tím, kdo v souboji umírá. Je to asi jediný film, kde se tohle stane. Něco jako Steven Seagal a jeho smrt v "Boeing 747 v ohrožení". Ale abych jen nevyzdvihoval přítomnost Chucka, musím říct, že Bruce opět ukázal, co v něm všechno je a prodal své zkušenosti nabité u filmu, ale i svou filosofickou a bojovou cestou. Má neskutečně tvarovaný hrudník. Když ho uvidíte, jak se rozcvičuje a protahuje, řeknete si, že opravdu dokázal lámat skály. Každý jeho souboj stojí za to, stejně jako jeho komické, mnohdy až groteskní výstupy. Vážně ho je škoda.
Hodnocení: 80% za to, že je tu souboj Bruce Leeho a Chucka Norrise (poprvé a naposled, co Chuck prohrál)
Neuvěřitelný život rockera Coxe (Walk Hard: The Dewey Cox Story, 2007)
"Dewey Cox" je v podstatě klasický životopisný film o muzikantovy, který začínal z ničeho, dostal se na vrchol, aby z něj pořádně spadl, rozmlátil si hubu, poznal, že to nejdůležitější rodina a objevil další hodnoty, aby se pak na sklonku života vrátil ke kytaře a znovu si zahrál svůj oblíbený styl, který je v podstatě folk rock. J. C. Reilly dokazuje, že je v něm dobrý komický potenciál, stejně jako dokazuje i vážnější nuance - například "Bůh masakru". Film nijak nevybočuje ze základního stylu životopisných hudebních filmů, ale snaží se dění oživit humorem, který je někdy trapný, někdy nudný, ale mnohdy pak skutečně vtipný. Nejvíc se do paměti vryje asi přepůlení mačetou, které už možná nepůjde pořádně sešít. Ve filmu se vystřídá neskutečné množství dobrých i špatných komiků, ale je hlavně oslavou hudby a všech jejích historických období a velkých osobností, které se zrodily za zvuků kytarových riffů, ale i v oblaku marihuanového kouře. Tenhle byznys není vždy laskavý, krásný, je drsný a můžete padnout na skutečné dno. Ale v životě musíte jít tvrdě - "Walk Hard". Judd Apatow dokazuje, že komedie je jeho řemeslo a že se vtipy nemusí opakovat, ale je možné přijít s novými.
Hodnocení: 70% za to, že jsem se smál a že je to poměrně dobrý náhled na historii hudby druhé poloviny 20. století
Zkrocená hora (Brokeback Mountain, 2005)
Já vím, kdo by se chtěl dívat na film o dvou kovbojích, kteří si to jednou z dlouhé chvíle rozdají - ano, oba dva jsou muži - a jejich láska pak vydrží až do konce, ale ono to skutečně stojí za to. Tohle je příběh o kovbojích, je to příběh o lásce, ale také o tom, že některá láska zůstává nenaplněna. S tím, jak se mění doba, mění se i její protagonisté, podepisuje se to na jejich zevnějšku, ale také na tom, že se mění jejich charaktery, jejich sny, jejich životy. Nemůže to sednout každému. Divák je plný předsudků už ve chvíli, kdy zjistí, o čem vlastně snímek je. Jakmile si ho pustí a není trochu otevřen tomu, že prostě i dva chlapi se mohou zamilovat, nejspíš si film vůbec neužije, možná ho ani nedokouká. Jestli si chcete ověřit, jak moc jste homofobní, podívejte se až do konce a zjistěte, co budete cítit v závěru. Zadostiučinění anebo smutek. Na základě toho se pak můžete finálně rozhodnout, jaký je váš postoj v této problematice.
Hodnocení: 85% za to, že jsem si zase mohl vzpomenout na skvělého Heatha Ledgera
12 opic (Twelve Monkeys, 1995)
Jestli si někdo doteď myslí, že Brad Pitt neumí hrát, že je to jen hollywoodský hezounek, ať se podívá na "12 opic". Tohle je jasný důkaz o toho, že je nejen dobrým hercem, on je skvělým hercem, který se dokáže do role skutečně dostat. Takových je opravdu málo. Dokazuje to s každým dalším filmem, ať už je to "Babel", "Benjamin Button" nebo "Moneyball". Kromě něj, ani Bruce Willis není špatným hercem, je schopen zvládnout akční, vážnou i komickou roli. Teď se musel představit jako herec vážné role a dokázal to. Jeho James Cole je tak šílený, jak je šílený celý film. Paranoia a schizofrenie se zde snoubí v příběhu, který i v divákovi vzbuzuje pocity rozdvojení, nepochopení. Šílenství se přenáší spolu s dalšími pocity, což jen ukazuje, jak výtečný je film prostředek pro vyvolání emocí. Je jedinečný se svou vizuální stránkou, kterou má Terry Gilliam prostě zvládnutou. Ale tentokrát vyšel i příběh. Během dvou hodin se dostanete na různá místa, na první pohled v jednom světě, ale na pohled druhý vlastně není jisté, jestli jste pořád na jednom místě. Jak říkám, schizofrenie a paranoia přecházejí ze scén na diváka. Terry Gilliam má také neskutečný smysl pro humor, který je vkládán do děje pouze jako taková vylepšení, pochutiny, kterých si mnohý divák ani nevšimne, ale toho pozorného zaujmou. "12 opic" je výtečný film, kf´de se nakonec i daří to, aby vše předchozí dalo základní smysl.
Hodnocení: 80% za to, že sci-fi lze natočit jako silný psychologický i emotivní film
Kung Fu Panda 2 (Kung Fu Panda 2, 2011)
"Kung Fu Panda" - mám na mysli první díl - je filmem, který zaujal děti, protože tu byla spousta roztomilých postav, ale stejně tak zaujal dospělé, protože ti zde našli dostatek vtipu, ale navíc ještě skvělou variaci na klasické kung fu. Problém s druhým dílem je v tom, že ty postav jsou již známé a nemohou nás ničím překvapit. Z pandy Po bylo potřeba zase udělat trochu moulu, takže rozhodně není jen tím úžasným bojovníkem, jak se prezentoval v závěru prvního filmu, ale má ještě hodně co se učit. Pořád je správně potřeštěný, k čemuž prostě patří hlas Jacka Blacka. Tohle je doslova role pro něj, i když kreslená. "Kung Fu Panda 2" nemá moc co nabídnout, pouze se snaží prohlubovat propojení s kung fu žánrem a legendami o bojovnících, což je pro fanoušky bojových umění skvělé, ale příběh není ničím výjimečný, nic nového zde přineseno není. "Kung Fu Panda 2" staví na úspěchu prvního filmu a u toho se končí. Vrátí se oblíbené postavy a to by údajně mělo stačit. Není to úplně ono, i když děti se nejspíš moc nudit nebudou.
Hodnocení: 55% za to, že je to pořád dobré kung fu, ale nesází už na tolik nového, přijde mi, že i vtipu ubylo
Valkýra (Valkyrie, 2008)
Já prostě nedokážu pochopit jednu věc. Proč, když se natáčí historicky autentický film, kterým "Valkýra" bezesporu je, nemůže být autenticita kompletní? To se opravdu ve filmu, kde jsou samí Němci, musí mluvit angličtinou s americký nebo britským přízvukem? Opravdu by nebylo možné, aby se to celé natočilo v němčině. To by Cruise a další nezvládli se naučit trochu toho textu v němčině? Nejlepší je pak vidět skutečné Němce jako Thomas Kretschmann, kteří musí mluvit anglicky. V tomhle směru moje největší výtka. Lidé mohou říkat, že Mel Gibson je hovado, ale když točil "Umučení Krista" nebo "Apocalypto", držel se maximálně autenticity, a za to mu patří můj velký dík. Bryan Singer se rozhodl, že natočí významnou, i když neslavně ukončenou událost, která mohla vést ke smrti Hitlera. Natočil ji dobře, přece jen je to dost zkušený režisér, ale chybí tomu něco, co by z toho filmu udělalo skutečně velkolepou podívanou. Jako hraný dokument je to rozhodně dobré.
Hodnocení: 70% za to, že je to dobré zachycení událostí, kterému vyloženě chybí němčina
Žádné komentáře:
Okomentovat