středa 4. dubna 2012

Proč mají Hunger Games takový úspěch?

Ve chvíli, co jsem se dověděl, že Hunger Games jsou prozatím nejúspěšnějším filmem roku, věděl jsem, že na něj budu chtít jít. Ne proto, že by mě tak enormně zajímal, ani ne proto, že budu chtít udělat článek na Necronomicon, ale proto, že chci vidět, jaký film se dokázal dostat na žebříček nejúspěšnějších filmových premiér, pokud se týká vydělaných peněz za první víkend v USA. Ne že by se dostal jen do první desítky, on se dostal rovnou na třetí místo. Zarážející? Tak ani tolik ne, rekordy se musí překonávat, ale problém je v tom, že tohle není pokračování. Na první místě je totiž osmý Harry Potter, na druhém místně Temný rytíř, na čtvrtém pak Spider-Man 3 a na pátém a šestém místě se prozatím hřejí druhý a čtvrtý Twilight. No, co si budeme povídat, v první desítce je jediný film, který nebyl pokračováním nebo prequelem. Jsou to právě Hunger Games.
Proč? Tak tohle byla otázka, která mě trápila hodně dlouho. Pak jsem se šel na film konečně podívat. A odpověď... jsem nedostal. Ne, odcházel jsem z kina s tím, že lidé jdou na první film z trilogie, ale ne proto, že je dobrý, vždyť to ani nemohli vědět - jedná se o rekord prvního promítacího víkendu! Tak proč tedy? Kde je ten důvod?
Ne, kvalita to opravdu není. Film je jen roztahaný do dvou a čtvrt hodiny. Dobře, u Twilightu chápu, že to je otravné, protože se tu dvě hodiny nic neděje, ale proč by to mělo být otravné u filmu, který nám chce předvést sci-fi svět, kde existuje 12 krajů a Capitol, a kde jsou hlavní atrakcí právě Hunger Games, aneb reality show, kde hraje 24 vybraných dětí až do posledního dechu. Vyhrává jen ten, kdo přežije ostatní.
Není ten nápad skvostný? No dobře, zase tak originální to není, ještě před Hunger Games tu byl film Batoru rowaiaru (neboli Batlle Royal), který stojí na stejném principu, navíc byl drsný a brutální. Od Hunger Games jsem v tomhle smyslu moc nečekal, má to být snímek pro masy, ale aspoň jsem doufal, že budeme obšťastněni zajímavou společenskou kritikou, která bude hodně rýpat hlavně do Američanů. Kde nic, tu nic. Hunger Games jsou naprosto nezábavnou reality show, kde se několik dní nic neděje. Doslova.
Po zhruba hodině, kdy jsem se seznamoval se světem, přišla konečně na řadu reality show, která byla tak nudná, že by jí měli po prvním ročníku zakázat. Proč to nebylo víc akční? Proč se dění zaměřilo jen na jednu postavu? Proč to nebylo pojato jako skutečná reality show, kde by mohlo být více střihů na všechny postavy? A do háje, proč se režisér vyžívá v těch příšerně dlouhých a detailních záběrech, které omrzí už po první deseti minutách. Hlavně proto, že v těch deseti minutách nic jiného není. Tohle je umění zabrat ty neskutečně čisté a nalíčené ksichtíky hlavních postav? Kde je snaha zobrazit realitu?
A myslím, že jsem na to tímhle kápnul. Dnešní divák (mluvím o průměrném divákovi, což je příšerný statistický pojem) nechce realitu. On chce něco jiného. Proč by to "něco jiného" nemohla být mladá holka, co je hrozně statečná, ale navíc se zamiluje do kluka, kterého ze začátku moc nemusí. Ó, jak mě tenhle nečekaný a romantický zvrat vzal za srdce. Jenže... na film zašli milióny diváků.
Já se pořád ptám proč? Napadá mě jediná odpověď. Film byl natočen poměrně brzy po vydání knihy, která se stala bestsellerem. Knihu nemohu soudit, nečetl jsem, ale podle filmu tipuji, že se autorka svezla na vlně se jménem Twilight. Pak stačilo rozjet masivní marketingovou kampaň, která musela být několikanásobně dražší než samotný film. Mimochodem, za deset dní svého promítání si na sebe Hunger Games vydělali skoro třikrát. Myslím tedy na svůj základní rozpočet. Co by za tuhle částku dal chudák John Carter, který to s financemi trochu přepískl.
Divák v Hunger Games podle všeho dostal, co chtěl. Rádoby originální téma, které je zabito v balastu romantiky a naoko drsných scén, v záběrech, které se tak moc chtějí tvářit umělecky, že vyznívají lacině. co na tom, že film sežvýkal všechny zajímavé myšlenky, které by toto téma mělo mít. Hlavně že tam budou cool hrdinové, nějaká ta něžná láska a hlavně neskutečně příšerné kostýmy, za které by si film zasloužil Malinu, nejlépe shnilou.
Nebudu se divit, když se Hunger Games stanou nejúspěšnějším filmem roku 2012. Aspoň co do tržeb. Nebudu se divit, když na druhém místě bude Twilight, ale pořád doufám, že Christopher Nolan dokáže, že Batman má ještě co říct, a že zvítězí kvalita nad blábolem, myšlenka nad prázdným balastem.