pondělí 7. ledna 2013

Tobruk, Valčík s Bašírem, 2 dny v New Yorku, Deadfall, Okresní přebor, Bídníci, Ruby Sparks, Safety Not Guaranteed a další


Tobruk (2008)
Český válečný film. Tak není to něco, co by bylo úplně neuvěřitelné, ale v posledních letech těch válečných filmů zase tolik není. Jsme spíše ten národ, který se bude zabývat spíše životem obyčejných lidí za války, než aby se zajímal o život vojáků. Nejsme stát, jehož filmografie by se vyznačovala přemírou akčních filmů. "Tobruk" je po "Tmavomodrém světě" dalším filmem, který se zabývá přímo válkou na frontě. Dostáváme se do Severní Afriky, konkrétně do Libye a blízkosti města Tobruk. Sledujeme českou jednotku, která se snaží v nepříliš laskavých podmínkách žít a nakonec i bojovat. I když se jedná o válečný film, na akční stránku se - jak už to tak v našem případě bývá - tolik nehledí. Důležité jsou vztahy mezi vojáky a to, jak se tyto vztahy v průběhu bojů a čekání mění. Chvílemi to připomíná méně drsnou "Olověnou vestu", chvílemi zase "Zachraňte vojína Ryana" v poušti. Postavy jsou vykresleny celkem dobře a nakonec jsou to právě vztahy mezi jednotlivými vojáky, které dělají film alespoň trochu jedinečným. Některé vztahy jsou zajímavé, některé méně, ale nic moc jiného film nad hladinou nedrží. Prostředí má na postavy vliv, ale nemá až takový vliv na film. Jako válečný film mi to jednoduše přijde trochu malé, skoro až komorní. Nechci říkat, že je to film špatný, ale když už se o tom tolik mluvilo, asi bych čekal, že snímek bude trochu... větší.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že i válečný film počesku může bavit.
Hodnocení: 40% za válečný film, který není zase tak moc o válce, ale o stereotypu



Valčík s Bašírem (Vals Im Bashir, 2008)
Pojďme se nyní věnovat trochu jinému válečnému filmu. Oblast Blízkého východu je krizovou oblastí už po několik desítek let. Dějí se zde věci, které jsou jen těžko představitelné nám, kteří žijeme poměrně v míru. Válka je zde na spadnutí každý den, někdy dokonce nemá 24 hodin skutečně daleko od válečného stavu. Je otázka, jestli je nenávist ještě skutečně tak silná, anebo se jedná o stav, který prostě trvá. Vlastně takový hodně drsný, hodně bizarní stereotyp. "Valčík s Bašírem" je filmem, vlastně dokumentárním filmem, který nám dává pohled na život několika osob, které vzpomínají na události v Libanonu, které se staly před lety. Jedná se o jejich vzpomínky, nejsou příliš hezké. Proč jinak by také příběh byl tak zajímavý, že? Vzpomínají na obyčejné události, zdálo by se, ale ve skutečnosti zde nic obyčejného není. Všechno se to propojuje do drsného závěru, který s vámi - myslím si - celkem zamává. Co je na filmu hodně pozitivní, to je zpracování. Nejedná se o hraný film, ale o film animovaný, který je provedený takovým způsobem a v takových barvách, že to je naprosto v dokonalém souladu s tím, o čem snímek vypráví. Mnoho animovaných dokumentárních filmů není, ale tenhle nad všemi rozhodně ční. Jedná se o celkem depresivní podávanou, která nepřináší mnoho naděje, mnoho laskavého, ale co chcete ve světě, kde války neustále zuří a nechystají se končit?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás život nestojí za nic.
Hodnocení: 70% za silný dokumentární válečný film v netradičním, téměř komiksovém pojetí




2 dny v New Yorku (2 Days in New York, 2012)
Neviděl jsem "2 dny v Paříži", což je asi zásadní informace, i když myslím, že to zase tak moc na škodu není. Vlastně bych asi ani nepoznal, kdyby se tam nemluvilo o nějakém Jackovi, s kterým hlavní ženská postava (zároveň i scénáristka a režisérka Julie Delpy) chodila a s kterým byla očividně "2 dny v Paříži". Teď má ale nového přítele, kterým je Chris Rock. Musím říct, že tahle uřvaná huba mi sedí. Je vtipný a není zbytečně teatrální, když to není potřeba. Místy je hodně civilní, hraje, nepřehrává a za to jsem vždycky velmi rád. Navíc tahle komedie má ještě jedno plus. Dělá si srandu z Francouzů. Ona si jí teda dělá i z Američanů, ale osobně mě vždycky potěší, když si někdo trochu, i trochu víc utahuje z mrkvičkářů. Humor je v této komedii hlavně konverzační, i když takový prohlídka na letišti, ta je také výborná. Závěr filmu není nijak zásadní, je zde zase jedno morální poselství, ale je o něco snesitelnější, než jak tomu bývá ve filmech Adama Sandlera. Film se nese v příjemném duchu a příjemný pocit z něj budete mít i na konci, což si myslím, že je hlavní deviza. Není to nic, co by vám změnilo život, ale na hodinu a půl to příjemně zabaví.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás život nestojí za nic.
Hodnocení: 50% za celkem ucházející nenáročnou komedii s dobrým Chrisem Rockem



Deadfall (2012)
"Deadfall" je thriller a já jsem hodně přemýšlel o tom, jestli dát recenzi na něj sem, do mého týdenního přehledu, anebo recenzovat film na Necronomiconu. Řekl jsem si, že podobných filmů, které jsou skutečně především akčními a dramatickými věcmi jsme měli na Necronomiconu dost a ještě dost jich bude. Na film "Deadfall" není nic až tak speciálního, i když je pravda, že to bylo snad poprvé, co jsem viděl Erica Banu hrát takovým způsobem, že se mi to i líbilo. Další herci jsou také výborní. Olivia Wilde má konečně roli, kde není jen za krásku, ale může trochu ukázat něco ze svého umění. Není toho moc, ale jde to. No a Sissy Spacek a Kris Kristofferson jsou stálice, které svým výkonem vždy potěší. Tihle všichni se sešli ve filmu, jehož motivy úplně nechápu. Je zde prostě dvojice vrahů a zlodějů, kteří se rozdělí, aby každý šel svým osudem. Ona najde možná něco víc, než hledala, ale co on? Je to nekompromisní zabiják. Dostane se ze všech malérů, které způsobí? Problém s filmem je v tom, že dokáže mít celkem dobrou atmosféru, když je Bana na scéně, ale jinak se snaží do příběhu dát prvky, které nějak nefungují. Láska mezi propuštěným vězněm a nalezenou ženou. Vztah syna k otci, osudy dalších postav, tohle je prostě tak nějak náplň navíc, která nepřinese pro příběh nic zásadního. Některé scény jsou skutečně dobré, ale jak říkám, musí být Bana na scéně, protože jeho vrahoun je vážně celkem podařený magor. Nijak speciální, nebude to nový Lecter, ale pro potřeby filmuje až nadprůměrný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, jak Američané tráví Den díkůvzdání.
Hodnocení: 50% za průměrnou podívanou bez příběhu, ale s dobrými postavami



Fire With Fire (2012)
Akčních filmů se natáčí každý rok dost, teď ještě možná o něco víc, protože "Expendables" se postarali o to, aby se žánr znovu obrodil. Jenže jejich síla je především v tom, že dávají dohromady skvělé akční herce, dokáží oprášit jejich kariéru a dokázat, že stará garda na to pořád má. "Fire With Fire" chce být jenom akčním filmem, který nic zásadně nového nepřináší, Bruce Willis zde má minimum prostoru, i když zase hraje postavu "důležitou". Je to škoda, že se takoví herci nevyužívají k lepším scénám, ale nedá se nic dělat. On si to chlapec vynahradí v dalším dílu ze série "Smrtonosná past". "Fire With Fire" je filmem o tom, jak se hrdinný hasič dostane do problémů s mafiány a musí svůj život vměstnat do programu ochrany svědků. Věci se ale nakonec trochu změní a on se vydává na cestu výkonu spravedlnosti vlastní rukou. Vlastně to ani moc nedává smysl, protože jestli je chce všechny zabít jenom proto, že mu málem sejmuli holku, to je sice hezké, ale nebyl to vztah, který by měl nějako hloubku nebo délku. Navíc ona ani neumřela, ale pěkně na něj čeká. Po příběhové stránce mám pocit, že scénárista dostal po polovině scénáře infarkt a oni pak prostě improvizovali. Akční scény nejsou nijak epické, film je i v tomhle smyslu docela malý. To, že se tam Bruce objeví v jedné dobré scéně, ještě neznamená, že chce člověk takový film sledovat hodinu a půl. Zajímaví herci, kteří nemají co nabídnout. Tohle je vážně smutné. Podobné filmy zabíjí žánr a vlastně i kinematografii. Neměli by se dostávat do kin, ale rovnou na video, nejlépe na VHS, aby se k tomu moc lidí nedostalo. Pravdou je, že tohle je problém mnoha filmů, nejen tohoto jednoho.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět Bruce Willise maximálně pět minut během celého filmu.
Hodnocení: 30% za akci bez nápadu, na kterou je namotaných několik zbytečných motivů



Maximum Conviction (2012)
Steven Seagal a "Stone Cold" Steve Austin. Zní to docela jako dobré obsazení, z kterého by se dalo něco vytřískat. Bohužel jsem zjistil, že Steven Seagal nebude můj oblíbený akční hrdina. Vím už to delší dobu, ale tohle je film, který mi to jen potvrdil. Nic jsem dlouho se Seagalem neviděl, protože jsem ani neměl proč, ale když jsem narazil na tuhle novinku, řekl jsem si: "Proč ne?" A tak jsem to zkusil, promrhal čas a na konci film vypnul. Steven Seagal mi nesedí, ale Stone Cold byl mnohem lepší wrestler než akční herec. Je to jako chodící socha, která pronese jedenu vtipnou hlášku za celý film, což je hrozně málo ve snímku, který je hodně nízkorozpočtový a je to na něm vidět. Seagal si film sám produkoval a myslím, že zase tolik neprodělal, protože vězeňské prostředí, no na to stačí jenom jeden barák, který se trochu uzpůsobí, někdy ani to ne, herci, co se ani nemuseli učit hrát, jak si o sobě myslí, že jsou dobří, no a nakonec nějaký ten záporák, kterému by se mohli ti stateční přestárlí hrdinové, kterým v tomhle případě prostě nepřeji to nejlepší, postavit. Všechno to vypadá krásně jednoduše a krásně jednoduché to taky je. Víc film nepřinesl a ani nemusel. Vždyť tu hraje Seagal, což jeho skalním fanouškům musí stačit. Mně to nějak nestačí a radši se znovu podívám na něco s Lundgrenem nebo Van Dammem.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když bezmezně milujete Seagala, což není můj případ.
Hodnocení: 30% za nijak výrazný akční film, který je alespoň trochu drsný 



Okresní přebor: Poslední zápas Pepíka Hnátka (2012)
Bohužel jsem neměl to štěstí, že bych viděl seriál "Okresní přebor", ale vzhledem k tomu, jaké pozitivní hlasy se k němu hlásily, říkal jsem si, že bych měl dát šanci minimálně filmu, který ze seriálu vychází a dějově mu předchází. Setkáváte se zde se všemi postavami, které jste měli v seriálu rádi a které zlidověli. Veterinář, který dělá lékaře týmu a má problémy s vyslovováním "r", které nahradil krásným "j", Jirka Luňák, což je tak nechutný vlezdoprdelka a hajzlík, až to pěkné není, ale i skvělý předseda klubu v podání Luďka Soboty. Je zde však jedna postava, která se v seriálu fyzicky nikdy neobjevila, více méně tedy. Josef Hnátek je trenér týmu Slavoj Houslice, týmu, který nemá na to, aby se dostal z okresního přeboru. Přesto se snaží a svůj tým vede rukou ráznou, i když hráče možná trochu podceňuje, i když je pravda, že je nepřeceňuje. Jenže Hnátek má jeden problém. Zdraví. Film se kole jeho zdraví točí, i když hlavní je pořád fotbal. Pepíka Hnátka si zahrál geniální Miroslav Krobot, který prostě každou postavu povýší na piedestal nezapomenutelných. Dokázal to v "Příbězích obyčejného šílenství", "Účastnících zájezdu", ale především pak ve snímku "Dům". "Okresní přebor - Poslední zápas Pepíka Hnátka" je jen důkazem toho, že tenhle divadelní režisér se vrhnul na hereckou kariéru v pravou chvíli. Není to ale jen Krobot, který vládne filmu, je to i decentní humor, kterého je film plný. Není to řachanda, i když v některých případech se rádi zasmějete nahlas, ale myslím, že právě tohle je silná stránka celého seriálu a filmu. Zapamatovatelné postavy, dobrý humor a samozřejmě také fotbal.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že nemáme dobré herce.
Hodnocení: 70% za to, že umíme natočit komedii, která nebude jen blbá, ale i chytrá


The poster shows a young girl in the background of a dark night. Text above reveals the cast listing and text below reveals the film's title.

Bídníci (Les Misérables, 2012)
"Bídníci" jsou skutečně krásný muzikál, což bude hlavní důvod, proč se drží tak dlouho na prknech divadel. Máme i českou verzi, kterou jsem měl tu čest vidět. Musím říct, že jsem byl z muzikálu unesený, a tak jsem se těšil na filmovou verzi se zajímavým obsazením. Anne Hathaway, Hugh Jackmana i Amandu Seyfried jsem zpívat slyšel, ale o Russellovi Crowovi jsem pochyboval. Sice sem na něj jako na herce změnil názor po filmech "Čistá duše" a "Labyrint lží" změnil názor, ale že by zpíval? Tomu se mi opravdu nechtělo věřit. Svou důvěru jsem však položil do rukou Toma Hoopera, jehož "Králova řeč" oslnila nejen mě. Navíc tohle je látka, kterou lze převést do skutečně nádherného spektáklu. Po prvních minutách jsem myslel, že přesně tenhle spektákl dostanu. Pompézní úvod na galejích byl skutečně grandiózní a to jsem čekal i od zbytku filmu. Bohužel jsem nic takového nedostal. Najednou z toho bylo hodinu a půl dlouhé utrpení, kdy jsem přežíval doslova z jednoho pěveckého čísla na druhé. Mohl za to Hugh Jackman. Jeho hlas mě opravdu neoslnil, ale co byl ještě větší problém, Tom Hooper mě dorazil filmovým pojetím písně "I Dream a Dream". Tak nádherná a emocionální píseň byla špatně natočena, špatně zazpívána a stal se z ní jen další dílek v záplavě jednotlivých songů. Největší chyba tkvěla v tom, že si Hooper většinou vybral dobré herce, kteří ale nejsou profesionálními zpěváky. Sice je strašně moc hezké, že to zpívali přímo při natáčení, nedodělávali se písně ve studiu, ale i když to ukáže jejich schopnosti, zároveň to podtrhne i fakt, že prostě nejsou zpěváci, že v tomhle jsou slabí. Platí to o obou ženách v hlavních rolích a o Jackmanovi. Největším překvapením pak byl "Russell Crowe", jak jinak, který své party zazpíval naprosto geniálně. Jeho hlas je nádherně silný. Když začal zpívat své čtyřverší v písni "One Day More", měl jsem husí kůži. Tahle píseň byla jedním z největších zážitků z filmu, přesně tak kolosální, jak jsem si představoval celý film. Pak došlo na barikády a film se stal více než snesitelným, ale to prostě nedokáže omluvit první hodinu a půl. Nezpěváci, kteří jsou zabírání z co největších detailů, hudba je ztišena, případně chybí úplně, tohle není promyšlený tah. Jestli to hercům vynese nějaké ceny, pořád mi to kazí dojem z filmu. Russell Crowe výborný, herci dobří, ale prostě nezvládnuté provedení. Stejně jako se podařilo srazit "Annu Kareninu", Hooperovi se podařilo srazit i "Bídníky". Není to špatné, ale sakra mohlo to být pořádně lepší.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete přesvědčit, že Russell Crowe je i skvělý zpěvák.
Hodnocení: 60% za to, že to prostě plátnu nějak nesedí, naprknech je provedení lepší



On the Road (2012)
Beatníci, to je generace Američanů, kteří se postavili pořádkům a vytvořili naprosto nový směr, především pak v literatuře, ale vlastně tak trochu i v životě. Jack Kerouac, William S. Burroughs, Neal Cassady nebo básníci jako Allen Ginsberg. Tohle jsou jména, která jsou dodnes spojována s něčím, co lze považovat za buřičské, něco, co nejde ruku v ruce s americkým snem. Nechci přehánět, ale myslím, že by se beatníci dali porovnat s francouzskými dekadenty, i když si myslím, že ti zašli ještě o něco dál. Mezi beatníky byli poměrně pracovití lidé, kteří prezentovali své názory tvorbou, nemuselo se nutně jednat o bohémy. "On the Road" (česky "Na cestě") je knihou, kterou Kerouac napsal jako životopisnou. Sice změnil jména, ale to dělal snad ve všech svých knihách. Vypráví však o sobě a o svém setkání s Nealem Cassadym, které navždy ovlivnilo jeho poměrně krátký život. Cassady se objevuje hned v několika Kerouacových knihách. "On the Road" je snímek, který skutečně vypráví příběh o cestě. Jako kdyby si producenti uvědomovali stereotypnost Hollywoodu a sami ji podporovali tím, že se režisérem stal Walter Salles. Když už natočil "Motocyklové deníky", proč by nenatočil další road movie. Nutno říct, že film "Motocyklové deníky" mě zaujal mnohem více. Trochu se bojím toho, že kniha "Na cestě" bude dál legendou, ale ne kvůli filmu. Snímek si budou lidé pamatovat hlavně proto, že zde Kristen Stewart ukázala prsa. Což mi přijde dost málo, jako pamětihodnost. Film je místy prostě trochu nudný, nezachází do detailů, i když by mohl být skutečně kritický, jak ke společnosti, tak k postavám samotným. Mohl by být drsnější, ale není. Potom je to jen road movie, které má něco málo z "Jízdy" Jana Svěráka. Asi bych se radši na tu "Jízdu" mrknul. "On the Road" nepřináší nijak zajímavý pohled na svět.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete vidět, jak jde beatnickou knihu natočit nezajímavě, i když s problesknutími geniality.
Hodnocení: 50% za to, že v tomhle podání by se Kerouac asi uznávaným spisovatelem nestal


A block of text with a blank space forming the outline of a woman. A man carrying a woman over his shoulder.

Ruby Sparks (Ruby Sparks, 2012)
Na závěr týdne jsem si nechal tři zajímavé a trochu jiné romantické filmy. Musím říct, že mě všechny tři dokázali velmi zaujmout a rozhodnout, který z nich je lepší, to mi dalo docela problém. Prvním filmem je snímek "Ruby Sparks" o spisovateli, který je sice považován za geniálního romanopisce, ale přes své mládí a úspěch není schopen najít tu pravou, nebo alespoň vůbec nějakou. Žije sám a pouze si fantazíruje o vysněné ženě. O jedné se mu dokonce zdá. Jmenuje se Ruby. O svých sociálních problémech se baví s odborníkem, který mu má pomáhat s jeho depresivními stavy. Jenže co se stane, když jednu noc spisovatel sní o Ruby a druhý den ráno je dívka u něj doma. Samozřejmě, že první, co ho napadne, je skutečnost, že se zbláznil. Co také jiného? Vždyť k tomu neměl daleko. Obvolává všechny známé, a že jich moc není, aby u nich našel útěchu. Pak se ovšem stane jedna divná věc. On totiž není jediný, kdo Ruby vidí. Ruby totiž podle všeho existuje. Je tomu skutečně tak, je to reálná osoba, která vzešla z jeho fantazie. Nejděsivější na tom však je, že on ji svým psaním dokáže ovládat. Ano, cokoli napíše, to se také stane. Dívka to udělá. Nebojte, film nepřechází v brutální úchylárnu, ale přece jen v psychologický snímek s dobrou gradací ano. Samozřejmě, že takový stav věcí musí vést k temnému konci. Nemůže to skončit tím, že byli šťastně až do smrti. Vždyť si jí vymyslel. A navíc je spisovatel ve filmu poměrně labilní jedinec. Něco se musí zvrtnout. Svým nápadem a pojetím, kde se hodně dbá na postavy a jejich vývoj, mě snímek skutečně dostal. I když se drží komorní roviny, je velmi dobrý a rozhodně je to jedno z toho nejlepšího, co jsem tenhle týden viděl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět "Temnou půli" v romantickém hávu.
Hodnocení: 70% za originálně pojatou romanci, které chybí jen rok k tomu, aby se stala skutečně děsivou



Safety Not Guaranteed (2012)
Podobné filmy mám prostě rád. Hodně mi to připomnělo snímek "Defendor", který jsem recenzoval na Necronomiconu, trochu také "Super", které jsou z podobného ranku. I když je nutné zmínit jednu základní věc. Hlavní postava filmu "Safety Not Guaranteed" si nemyslí, že je superhrdina a za žádného se nepřevléká. Jenom si prostě myslí, že musí sestavit stroj času, aby splnil svou vytyčenou misi. Podobnost tedy spíše se snímkem "Take Shelter", i když "Safety Not Guaranteed" je spíše komedií, což se o snímku "Take Shelter" říct nedalo. Darius a její dva kolegové jsou novináři, kteří dostanou za úkol napsat o podivínovi, který dal do novin inzerát, že hledá osobu, s kterou by cestoval v čase, že to není vtip. Novináři si mysleli, že najdou zajímavý příběh, především pak o životě jednoho šílence. Vedoucí týmu novinářů, Jeff, se pak do místa vrací především za jednou ženou, s kterou kdysi měl něco společného. Nejvíce práce je tak na dívce, která se jmenuje Darius a která se s Kennethem sblíží natolik, že jeho řečem uvěří. Zní to všechno dost šíleně, ale z nějakého důvodu je pro ni muž okouzlující. Dává jí trénink v přežití, spolčí se s ní na misi, kdy něco potřebuje ukrást, prostě s ním podstupuje všechny peripetie jeho poslání. O tom, že Kenneth mluví pravdu, jí usvědčí i skutečnost, že je sledován nějakými agenty. Jenže pak se Darius dozví, že některé příběhy, které jí vyprávěl, nejsou pravdivé. Uvěří Darius šílenci, který staví stroj času a který ona sama neviděla, anebo se vzepře tomu, co k němu cítí? Závěr je nádherný a skutečně jsem si ho užil. Já vím, že v tomhle týdnu jsem viděl také film "Valčík s Bašírem", ale "Safety Not Guaranteed" se mi zamlouvalo více. Prostě je to moje krevní skupina, nedá se nic dělat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že lidé jsou jen normální a divní.
Hodnocení: 75% za film, který dostane jen takové šílence, jako jsem já, ale má kouzlo i pro ostatní



Seeking a Friend for the End of the World (2012)
Tak se mi tu sešly dva podobné filmy, sci-fi romantická dramata. I když pravda "Safety not Guaranteed" má hodně komických prvků. Ve filmu "Seeking a Friend for the End of the World" převládá skutečně drama je to pochopitelné. I když jsou zde momenty, kde se můžete pousmát, není to prvoplánově komedie. A to i přesto, že v hlavní roli je Steve Carell, kterého máme zafixovaného právě s komedií. Jenže tenhle herec nemusí hrát pouze v taškařicích, aby zaujal. Má herecké schopnosti a s jeho vážnou tváří se skvěle hodí do filmů jako "Seeking a Friend for the End of the World". Spolu s Keirou Knightley vytvořili poměrně zajímavý pár, který se připravuje na konec světa. Ano, název filmu není nějakou metaforou, skutečně se hledá přítel na konec světa, který má přijít. Do Země má narazit nějaké těleso, které zahubí celou populaci. Nedá se s tím nic dělat, konec je nevyhnutelný. V tomto směru je skutečně jasné, že se o komedii jednat nemůže, nebo alespoň nemělo. Tenhle film má tolik rovin, které je možné pojmout, ale vždy mi vychází, že rovina vážná je lepší. Musíme přijmout, že konec světa se skutečně blíží. Pokud to přijmeme, pokud se alespoň trochu vžijeme do postav, jedná se o skutečně silné drama. Carell hraje způsobem, který mu v tomhle případě sluší a není těžké se do jeho role vžít. Ve filmu je podáno několik možných způsobů, jak se s koncem světa vyrovnat. Jak byste se s tak fatální situací vyrovnali vy? Já vím, že film je přitažený za vlasy, ale copak se musí jednat o konec světa? Nemůžeme si to vztáhnout na nemoc, či rovnou smrt? Je lepší vědět, co nám  osud přichystá, anebo je lépe neznat a nechat se překvapit tím, co přijde? Každý si asi odpoví jinak. Tenhle film se mi ale opět trefil do noty, ale opět je to hodně tím, že mě dané téma zajímá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, co byste dělali, kdyby se blížil konec světa.
Hodnocení: 70% za další povedenou sci-fi romanci, tentokrát tragickou

pondělí 31. prosince 2012

Sherrybaby, Let's Dance, Unesená, Synecdoche, Otec šílenec, Králova přízeň, Anna Karenina a další


Sherrybaby (Sherrybaby, 2006)
Některé filmy stojí na představiteli hlavní role. V tomhle případě je to představitelka. Maggie Gyllenhaal je skvělou herečkou, kterou mám osobně velmi rád, mimochodem i proto, že to není žádná z amerických krásek, ale prostě pěkná ženská. Ve filmu "Sherrybaby" nám navíc své přednosti ukázala v celé své kráse, a to jak přednosti herecké, tak přednosti fyzické. Herečtí kolegové jí zde nesahají ani po kotníky, na ni je upřena pozornost a ona dělá všechno, aby tuto pozornost ustála. Daří se jí to, její role je celkem dobře napsaná. Což je také tak nějak jediná role. Jsou zde motivy, které jsou naznačené, všechny jen proto, aby bylo vidět, jak může člověk padat na dno, co všechno mu v tom pomáhá. Těch vlivů je neskutečně mnoho a Sherry se setkala s velkým množstvím. Drogy, přátelé, kteří se na vás vykašlou, otec, který si rád sáhne, když nikdo zrovna není kolem, no a nakonec i ona sama, která si myslí, že je středem vesmíru, že se všechno musí dít tak, aby to bylo v její prospěch. Neděje se tak a ona se s tím jen těžko vyrovnává. Především pak s tím, že nevychovává svou dceru, která už jí ani neříká mami, ale Sherry. Jejími rodiči jsou teď Sherryin bratr a jeho manželka. Snaží se s dcerou sblížit, ale je to komplikované. Její postavě se dá jen těžko fandit, ale Maggie má přece jen něco v sobě, co vás úplně neodradí. Když už se s ní trochu sblížíte, film najednou končí. Krátká stopáž je sice hezká, ale tady se končí v tom nejzajímavějším. Je to škoda, pár minut navíc by tomu slušelo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že vás život nestojí za nic.
Hodnocení: 50% za výtečný výkon Maggie Gyllenhaal v nijak výjimečném příběhu



Let's Dance (Step Up, 2006)
Taneční filmy mají většinou jeden základní problém. Taneční prvky jsou výborné, ale příběh je tak nějak nijaký. "Hříšný tanec" mohl být jenom jeden a ani on není po scenáristické stránce dokonalý. Přesto se zde řeší zajímavé problémy. "Let's Dance" - mimochodem český název je dokonalost sama, místo anglického dát jiný anglický - je filmem, který se trochu na "Hříšný tanec" snažil navázat. Nechce řešit jen radosti, ale i strasti, některé problémy tak zásadní, že jde doslova o otázky života a smrti. V centru je to ale pořád stejné. Romantický film, který se odehrává v tanečním prostředí. Není to však nic překvapivého. Dobrý scénář se od tanečního filmu neočekává, rozhodující by měla být samotná taneční čísla, která mohou posunout snímek o něco výš. První myšlenka filmu "Let's Dance" je dobrá. Mělo by se jednat o spojení baletu a street dance. Jak říkám, jako myšlenka je to hodně zajímavé, ale provedení trochu vázne. Problém je v tom, že dějová linie je zde na úkor tanečních čísel. Hlavní taneční číslo je pak ve finále - samozřejmě -, jenže i ono je nějak krátké a nakonec se zdá trochu neuspokojivé. Myslím si, že je to škoda. Kdyby tady toho tance bylo víc, myslím si, že film by dostal ten správný náboj. Problém je, že zde chybí sexuální napětí, které v hříšném tanci dominovalo. Vztah mezi hlavními hrdiny je možná až příliš romantický s klasickými překážkami, což je prostě klišé. Když film nabízí málo tance, ale je to film taneční, někde se asi stala chyba.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete podívat, jak by mohl vypadat ne až tak "Hříšný tanec" v novém tisíciletí.
Hodnocení: 45% za zajímavý nápad po stránce taneční, který nebyl dotažen do konce, toho tance je nějak málo



Let's Dance 2 (Step Up 2: The Streets, 2008)
Pokračování filmu "Let's Dance" je přece jen o něco zajímavější než film první. Je to dáno hlavně tím, že se autoři více zaměřili na samotná taneční čísla a toho tance je zde mnohem více. Jinak je ale šablona stále stejná jako v případě jiných filmů. Máme zde skupinu outsiderů, kteří nejprve pokazí, co můžou, ale nakonec se utkají se silným nepřítelem a vyhrávají. Nutno říct, že finální číslo je skutečně dokonalé a já jsem z něj nemohl spustit oči. Tanečně je to něco unikátního, krásného, což ještě umocňuje padající déšť. Tvůrci si to uvědomovali, a tak to zdůraznili i na plakátu k filmu. Proč je to vlastně pokračování filmu "Let's Dance"? No, to je problém. Byla jenom využita značka, která měla trochu úspěch. Prostě se jen využilo toho, že tu něco zafungovalo. Objeví se zde sice postava Chaninga Tatuma, ale jen na chvíli a opravdu jen proto, aby zde existovala určitá návaznost. Jinak by film mohl fungovat skvěle i samostatně. Návaznost na první film je zbytečná. Film vás dokáže dostat úvodním číslem, které je skvěle promyšlené, skvěle nasnímané a zajímavé. Originalita zde nechybí, i když v dnešním světě, kde jsou tzv. mob akce poměrně běžné, to zase tak jedinečné není. Nebudu tvrdit, že "Let's Dance 2" skvěle navázal na film "Let's Dance", spíš řeknu, že se film povedl po stránce taneční, dějová výplň je zde pak skutečně jen vata, která měla zaplnit místa mezi tanci. Sem tam je to sranda, sem tam je to nuda. Tanec ale nezklame.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že street dance je jako tanec jen nějaká podivnost.
Hodnocení: 50% za nulový příběh a skvělá taneční čísla



Unesená (Stolen, 2012)
Nicolas Cage si zase jednou střihl menší, béčkovou roli. Spousta lidí říká, že bere všechno, aby měl na dluhy. Možná je to pravda, možná ne, osobně mám Cage rád a celkem jsem zvědavý na každý jeho film. Tak jsem se dostal i ke snímku "Unesená". Je to kousek, který se snaží navazovat na tradici, jakou vytvořily filmy "Telefonní budka" a "Kurýr". Je to zvláštní spojení, ale v podstatě by se to tak nějak dalo spojit a vznikl by film "Unesená". Nicolas Cage má ultimátum. Musím získat peníze, aby dostal zpět svou dceru, s kterou nemá právě skvělý vztah. Tak ono se není co divit, když byl nějakou dobu zavřený v lochu. Aby nebyl vykreslený jako úplně křivák, dostal se do vězení proto, že se parťákovi snažil zabránit ve vraždě. To ho ale stálo potřebné minuty a spolupachatelé loupeže ho nechali na místě. Snažil se efektivně ujet, ale neměl na to. Policie ho dostala. Odsedí si svůj trest a vrací se do normálního života, kde na něj čeká bývalý parťák, který díky Cagovi přišel o nohu. Dost ho to trápí a chce si vylít všechnu zlobu. Unese tedy Cagovu dceru, vydírá ho a donutí ho, aby ukradl peníze. Policie totiž, jak už to tak bývá, nespolupracuje, a tak je třeba vzít věci do vlastních rukou. Jak jinak. Malin Åkerman má příliš málo prostoru na to, aby oslnila, i když se jí to stejně celkem daří. Simon West pak ale ukázal, že "Expendables - Postradatelní 2" jsou pořád hlavně dílem Stalloneho a že on zas takové akční schopnosti nemá, protože ani z hlediska akčního nedokázal v "Unesené" přijít s čímkoli novým.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Cage za každou cenu jako já.
Hodnocení: 20% za nezajímavý příběh, který ničím nepřekvapí ani nezaujme



Synecdoche, New York (Synecdoche, New York, 2008)
Charlie Kaufman je velmi specifický scénárista. Jeho filmy jako "V kůži Johna Malkoviche", "Věčný svět neposkvrněné mysli" nebo "Adaptace" jsou velmi unikátní snímky, stejně jako snímky velmi uznávané. Film "Synecdoche, New York" je na první pohled - no, spíš na druhý pohled - Kaufmanovým autorským dílem, ale tentokrát zašel ještě trochu dál, posadil se totiž na stoličku režiséra. Očividně se mu to celkem zalíbilo, protože připravuje další film, ve kterém se chystá i režírovat. "Synecdoche, New York" je filmem skutečně zvláštním. Musíte ho sledovat velmi pozorně, abyste vlastně alespoň trochu pochopili, o čem to ten autor vůbec mluví. Do hlavní role Kaufman obsadil Philipa Seymoura Hoffmana, což je chlapík s nepopiratelným hereckým talentem. Dokazuje to každým dalším filmem. "Synecdoche, New York" není výjimkou, ale v hlavní roli je zde opět scénář. Hoffman si zahrál divadelního režiséra, jehož hra se začíná podivně rozrůstat. Ze začátku to vypadá, že Kaufman poprvé natočil něco, co je normální, ale postupem času se ukazuje, že film je mnohem komplikovanější, než se na první pohled zdálo. S postupující stopáží se začínají roviny osobního života, pracovního života a fantaskního života proplétat takovým způsobem, že už ani pořádně nevíte, kdo je herec, kdo je režisér a kdo je vlastně kdo. Je tohle jen divadelní hra? Je to skutečný záznam života stárnoucího muže? Anebo je to naprosto něco jiného? Kaufman využívá divadlo způsobem, který je jen těžko uvěřitelný. Přenáší lidský život na prkna, kde je nechává sehrávat. Režisér je tak v podstatě roli boha, který nechává hru plynout tak, jak by měl jeho život plynout. Nejedná se o dokonalé dílo, ale vaši mysl to asi rozjitří. Anebo naprosto otupí. Je to film, kterému se musíte otevřít. Pokud se otevřete, můžete mít zážitek, který se jen tak nesmaže.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Kaufmana a chcete vidět všechno, co udělá.
Hodnocení: 50% za to, že film buď odkopnete jako naprostý blábol, anebo budete zbožňovat



Můj otec je šílenec (That's My Boy, 2012)
Adam Sandler je rozporuplnou osobností a filmem "Můj otec je šílenec" to jen dokazuje. Když pominu skutečnost, že český název je zase unikát a nemá žádnou spojitost s anglickým názvem, samotné herectví Adama Sandlera je hodě kontroverzní záležitostí. První část jsem si říkal, jestli to ten člověk myslí ještě vážně. Po filmu "Jack a Jill" jsem ho skoro zatratil, protože to byl vážně film příšerný. Po první hodině filmu "Můj otec je šílenec" jsem se v tomhle názoru téměř utvrdil. Adam Sandler hraje blba, prostě alfa samce, který kašle na hygienu, kašle na to, jak se chová a jak vypadá. Ne, nečekejte, že se na tomhle něco změní. Sandler celou dobu hraje stejně, ještě u toho musí mít pěkně imbecilní dikci. Ani trochu mě neupoutal a spíš jsem měl tendenci k tomu, abych film vypnul. Neudělal jsem to a nakonec jsem si zvykl. Když se mi tohle povedlo, celkem jsem se i bavil. Musíte však přijmout skutečnost, že to nebude inteligentní humor. Bude to humor vulgární a blbý, prostě klasický Adam Sandler, který je ještě posunutý dál, jako kdyby si jeho postava ani nechtěla zasloužit sympatie. Skutečně není proč k němu cokoli sympatického cítit. Je to nýmand, který nic nedokázal, ale je to největší borec na světě, který měl navíc v nezletilém věku poměr se svou učitelkou, která o devět měsíců později porodila dítě. Ano, Domy (Sandler) má syna Hana Sola, kterýsi ale raději říká Todd (Andy Samberg). Společně se k sobě nehodí, ale přesto mezi nimi chemie funguje. sandler si navíc pozval další zajímavé herce a celebrity. Celkem potěší role Vanilla Ice, uvidíme Susan Sarandon, skvělou postavu má Milo Ventimiglia. Sandler se nebrání žádným tématům, opět mu není nic svaté a nakonec je vtipný. Nebo aspoň film je místy celkem vtipný. Rozhodně se na to takhle ale nebude dívat každý. Po úvodním zklamání ze snímku však musím uznat, že zas tak hrozné to není a nějaký smysl to v sobě má. A samozřejmě nesmí chybět moralita na závěr, i když tentokrát v bizarním pojetí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi opravdu blbý humor.
Hodnocení: 50% za to, že i blbý Sandler je lepší než mnohé jiné komedie



The Expatriate (2012)
Aaron Eckhart se od filmů se zajímavými hereckými možnostmi vydal podobnou cestou jako Liam Neeson. Už si natočil v pořadí druhý akční film. Po nepříliš strhujícím filmu "Světová invaze" to zkusil v něčem komornějším, kde je zaměřeno na něj samotného a na jeho boj o přežití. Stává se klasickým hrdinou, který se ve víru velkoměsta snaží přežít a uchránit i svou dceru. Co se mu vlastně stalo? Jeden den byl v práci, ze které odcházel velmi pozdě, což rozhodně neprohloubilo jeho špatný vztah s dcerou. Později se v práci ještě chtěl stavit, ale zjistil, že místo své kanceláře a věcí svých kolegů, nachází jen prázdné místnosti bez vybavení. Jeho email je prázdný, zkrátka jako kdyby jeho práce vůbec nikdy neexistovala, jako kdyby dělal něco, co si jen představoval. Začíná z toho být hodně nervózní, což je pochopitelné, ještě nervóznější je ve chvíli, kdy k němu přijde jeden z bývalých kolegů a strčí mu pod žebra hlaveň pistole. V té chvíli zjišťujeme, že náplň jeho práce byla v minulosti i zabíjení lidí a on tak má jisté schopnosti, které se právě v tuhle chvíli hodí. Ano, je to docela schéma a já se musel podívat do titulků, jestli scénář náhodou nenapsal Luc Besson. Nenapsal, ale rozhodně to k jeho stylu nemá mnoho daleko. Honba za pravdou, za zajištěním budoucnosti pro svoji dceru, navíc s vědomím toho, že konspirace jde hodně vysoko. Že by do ní byl zapleten i ten nejvyšší? "The Expatriate" nepřináší nic nového, není tak napínavý a promyšlený jako "96 hodin", ale dokáže více méně udržet pozornost. Aaron Eckhart je pro mě hercem, který dokáže zaujmout, navíc jeho tvář je natolik rozpoznatelná a příjemná, že mu člověk automaticky fandí.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Eckharta, který má charisma velmi vysoké.
Hodnocení: 40% za to, že mi film přišel tak nějak jalový



Králova přízeň (The Other Boleyn Girl, 2008)
Když už se natáčejí dějinné události, asi bych od takového filmu čekal trochu víc. Nevím přesně co, ale nejspíš by to byla výpravnost, pompéznost. Nic takového jsem nedostával. Kostýmy nejsou nijak závratně zajímavé, mnohem krásnější jsou ve filmu následujícím, který mě po stránce výpravnosti zklamal neméně. "Králova přízeň" je filmem o důležitých událostech anglických dějin. Kromě toho, že se král poprvé rozvázal z církví a nechal vzniknout církvi anglikánské, tedy takové, která je podřízena královské moci, jednalo se i o velmi krvavé období anglických dějin. Vždyť kolikrát skončila královna na špalku. Zas tolikrát tomu nebylo. Anna Boleyn si však svůj osud vysloužila údajným incestem se svým vlastním bratrem. Důvodem měla být snaha znovu otěhotnět po potratu, aby král nebyl zklamán. Jindřich VIII. je králem, jehož příběh je častým námětem pro zfilmování nebo zdramatizování. Nemusí se jednat pouze o tragédii, jako tomu je v případě filmu "Králova přízeň", ale často je jeho osud i převeden do komedie. "Ženy Jindřicha VIII." jsou skvělou komedií na Otáčivém hledišti. Filmu chybí emoce, což je zásadní problém u takto silného příběhu. Natalie Portman nehraje špatně, stejně tak ani Scarlett Johansson, ale ani jedna nemá tolik prostoru, kolik by si zasloužila. Jako kdyby režisér vlastně nevěděl, na koho se má soustředit dřív. A tak nejvíce času na plátně tráví Eric Bana, co by král Jindřich III. Ano, nebudeme si lhát, tenhle "herec" opět dokazuje, že se do Hollywoodu dostal kvůli vzhledu, který je v tomto případě navíc dost příšerný. Historické drama, které ve vás nezanechá žádný velký odkaz. Smutné.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět historický film za každou cenu.
Hodnocení: 40% za ne až tak zajímavé zachycení dějin



Anna Karenina (Anna Karenina, 2012)
Lev Nikolajevič Tostoj je jedním z nejuznávanějších romanopisců z realistického Ruska a "Anna Karenina" jedním z jeho nejznámějších románů. Je to dílo rozsáhlé, které bylo převedeno do jednoho víceméně dvouhodinového filmu. Když se to srovná s útlým "Hobitem", který je roztahaný do tří filmů, které budou mít dohromady minimálně devět hodin, říkám si, kde se stala chyba. Tam, kde Jackson musí příběh nastavovat tím, že přidává nové dějové linie nebo natahuje nepříliš významné pasáže, tam zase tvůrci posledního filmu podle románu "Anna Karenina" museli na ději ubírat. A tak je děj minimální. Je to docela smutné, ale je tomu tak. Vše se děje ve scenáristické zkratce, ponechány jsou nejdůležitější momenty, které se pak točí okolo osob Anny a Vronského. Tihle dva mají prostor v první polovině, ve druhé se pak do popředí dostává i Karenin. Ostatní postavy nejsou statisty, ale jejich význam pro příběh je omezený a dočasný. Příběh princezny Kitty a Levina anebo Oblonského a jeho ženy jsou načrtnuty, ale jsou to jen vedlejší epizody, které nemají až takový význam na osud titulní hrdinky. Co mě ale nejvíce zklamalo, to je výpravnost snímku. Čekal jsem drama pompézní s krásnými kostýmy a scenériemi, dostalo se mi jen těch kostýmů. Děj se jinak odehrává na divadle, je zde opona, je zde lanoví, prostě všechno. Efekt je pak především ten, že film vypadá levně. Jestli byl tento způsob zvolen proto, aby bylo vidět, že ruská šlechta bylo skutečně jen takové divadlo, odříznuté od skutečného světa, existující na svých vlastních pravidlech, která nemají s realitou mnoho společného. Záměr chápu, ale takhle jsem si prostě "Annu Kareninu" nepředstavoval a nemyslím si, že tohle pojetí filmu výrazně pomohlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete klasiku trochu jinak, anebo divadlo a film v jednom.
Hodnocení: 60% za ne až tak zajímavé zachycení klasického díla



Kletba Měsíčního údolí (The Secret of Moonacre, 2008)
Rodinné filmy jsou vděčné a u toho zůstává. Rodiče na ně půjdou se svými dětmi, utratí peníze, protože chtějí ratolesti pobavit, a vůbec nevadí, že konečný výsledek je film, který mezi konkurencí neobstojí a hodí se akorát na optické disky. Film "Kletba Měsíčního údolí" je klasickou fantasy pohádkou moderního ražení, která čerpá inspiraci v "Narnii", ale nepřináší nic vlastního. Je docela smutné, jestli začneme evropskou kinematografii chápat jako tu, která pouze kopíruje americkou. "Kletba Měsíčního údolí" byla natočena jako koprodukční film Maďarska, Velké Británie, Francie, Austrálie, Nového Zélandu a Spojených států. Koprodukce docela šílená, navíc je smutné, že na něm peníze nejsou vidět. Je to film poměrně levý, a to rovnou na první pohled. Digitální triky nejsou nijak ohromující, stejně jako není ohromující příběh, který si bere z "Narnie" víc, než by se na první pohled zdálo. Máme tu lva, který je pro jistotu černý a nejmenuje se Aslan, máme tu holčičku, která nemá rodiče, ale nemá ani sourozence, potom strýčka, který ji nechce přijmout (dobře, to je spíš film "Lemony Snicket: Řada nešťastných příhod"), no a nakonec tomu nechybí ani něco z filmu "Faunův labyrint". Jen ta skvělá atmosféra zde není. V konečném důsledku je to pak jenom další film, který zapadne a z kterého se nikdy nestane nic víc než jen příspěvek do filmografie několika tvůrců a nepříliš výrazných herců. Ioan Gruffudd asi nikdy nebude patřit k těm hercům, které budu uznávat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když od fantasy filmů nečekáte velká překvapení.
Hodnocení: 50% za rodinný film, kterému chybí více kouzla



Ženy (The Women, 2008)
Film, který je skutečně v první řadě o ženách, a muži zde nevystupují. Ne, vážně nekecám, muži zde vůbec nejsou, pokud, tak jedině někde na ulici, ale myslím, že se to tvůrcům podařilo eliminovat dobře. Co to znamená? Že zde chybí vlastně jeden prvek? Ale vůbec ne! Ono se o mužích hlavně mluví a pořád se řeší. Smutné je, že film je pojat jako hloupá komedie a místo toho, aby byly ženy prezentovány jako skutečné postavy, jsou karikovány do podoby, kterou o nich mají muži. Maximálně ujeté na módu, navzájem si závidící, schopné podrazit sebe samu. Ta příručka se píše sama. Proč se dívat na filmy, který je o ženách, ale vlastně z nich dělá mrchy, feministické sochy a ženy plné přetvářky? Co je na tom tak strašně vtipného nebo zajímavého? To, že Meg Ryan hraje asi nejlépe z celého osazenstva je jen smutnou ukázkou toho, jak byly postavy blbě napsány, což je hlavní problém. Annette Bening rozhodně není z těch, které neumějí hrát, stejně tak Jada Pinkett Smith, jejíž postava je naprosto zbytečná a navíc hloupá. Neznám jediný důvod, proč by se někdo měl na tenhle film koukat. Že je to o kráse? Vnitřní, nebo vnější? To je sice hezké, ale proč jsme to museli zjistit až ve chvíli, kdy uběhly celé závěrečné titulky a hlavní protagonistky se rozpovídali o tom, co je to vlastně krása. Jsem přesvědčen, že film o ženách a jen se ženami může být vtipný a vážný zároveň, zajímavý a ne hloupý. V tomhle případě se to ale prostě nepovedlo.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete poslouchat, jak karikované ženy plkají a řeší kraviny.
Hodnocení: 20% za spoustu plkání a bezzubého humoru

pondělí 24. prosince 2012

Milk, Až vyjde měsíc, Trhák, Noc v muzeu 2, Rock of Ages a Láska nebeská


Milk (Milk, 2008)
Další film, na který nesmí ten mít předsudky. Pokud jsou mezi námi pořád ti, co odmítají připustit, že homosexuálové jsou součástí naší společnosti, asi se tomuhle skvělému snímku vyhnou. Ano, jedná se o skutečně dobrý film, a to hlavně proto, že jej natočil režisér, který má problematiku sám jasně vyřešenou, a hlavně obsadil herce, kteří jsou schopni zahrát uvěřitelně cokoli. Sean Penn konečně dokázal, jak skvělým hercem je. Jeho vystoupení jako Harveyho Milka je skutečně koncertem, který si vysloužil i ocenění nejvyšší, alespoň ve světě amerického filmu. Oscar má rozhodně váhu a takovouhle rolí si o něj herec řekne hodně hlasitě. Gus Van Sant si pro svůj film vybral zajímavou, kontroverzní a emotivní látku. Harvey Milk byl člověk z lidu, vlastně tak trochu hippie, který měl navíc rád muže. Společnost se na něj dívala divně, ale on to dokázal dotáhnout až na zastupitele v San Franciscu. První homosexuál, který o své orientaci mluvil naprosto otevřeně. Přesto si ho lidé zvolili. Naprosto nečekané vítězství člověka, který si alespoň podle obrazu, jakým byl vykreslen ve filmu, na nic nehrál. Jen chtěl zastávat práva těch, kteří byli utlačováni. Nakonec na to doplatil. Kdo ho zabil? Tak samozřejmě, že to musel být nějaký ctihodný občan. Ukřivděný zastupitel, který nemohl přenést přes srdce, že se nějaký člověk dostal tak daleko, že jeho samotného vlastně vykopal. Když se vám život hroutí, viňte všechny ostatní, oni za to mohou, nikdo jiný. "Milk" je vlastně příběh o jednom obyčejném člověku, který se dostal mezi lidi, kteří jsou všeho schopní. A nakonec na to doplatil.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte předsudky a jste schopni přijmout, že lidé jsou také homosexuálové.
Hodnocení: 80% za mistrovství Seana Penna



Až vyjde měsíc (Moonrise Kingdom, 2008)
Romantické příběhy mohou mít různorodou podobu. Někdy si milenci píší v čase, někdy musí skončit na druhém konci světa, aby našli tu pravou lásku. A někdy ji už najdou ve skutečně mladém věku. Když v titulcích uvidíte jméno režiséra a osobitého tvůrce Wese Andersona, hned vám asi dojde, že zážitek z tohohle snímku bude trochu jiný, než zážitek z ostatních romantických filmů. Tak v první řadě se většina snímku odehrává ve skautském prostředí. Ani tohle není moc obvyklé. Exteriéry jsou zde krásné, postav minimum. Jen skauti, jejich vedoucí, někteří z rodičů, policista a to je všechno. S více postavami není třeba počítat, protože nejsou třeba. Skauti jsou hlavní, především pak jeden z nich. Kolem něho se točí celý příběh. Sam se zamiluje do Suzy, ona se zamiluje do něj. Společně spolu utečou. Je to láska jako řemen, ale copak pro ni mohou mít rodiče pochopení? Wes Anderson zase dokázal rozjet neskutečně absurdní a neskutečně krásnou podívanou. Lásku mezi chlapcem a dívkou dokázal Anderson vykreslit tak dojemně a lidsky, až je to neuvěřitelné. To, o co se pokusil Terry Gilliam ve svém filmu "Krajina přílivu", tedy vytvořit film z dětského pohledu, to se Andersonovi povedlo dokonale. Na rozdíl od Gilliama ale Andersonův film nevyznívá pedofilně, ale skutečně krásně dětsky naivně. Je v tom tolik čistoty a tolik ryzího citu, až je to neuvěřitelné. Skutečně výborný film, který vám dokáže zvednout náladu snad za jakýchkoli okolností.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi zamilované příběhy a nebude vám vadit, že obrovská láska může být mezi dětmi.
Hodnocení: 75% za nádherný příběh v klasickém Andersonově stylu



Trhák (1980)
V poslední době se snažím dohánět své resty vůči českému filmu, a tak s přítelkyní probíráme naši filmotéku, kde jsou nějaká ta levná DVD v papíru a mezi nimi i poklady české kinematografie. Ano, v životě jsem ještě neviděl "Trhák" znám pouze některé scény, hlavně scénu s písní "Nech brouka žít". Musím říct, že Svěrák mě vždy dokáže překvapit. Jeho scénáře jsou prostě skvělé. To, co dokáže vymyslet, jak si hraje s češtinou, do jakých situací dostává své postavy. Jeho filmy jsou vždy s něčím zajímavé. Tentokrát je to tím, že se jedná o film, kdy sledujeme natáčení filmu. Je to nádherná ukázka toho, jak je svět filmu nesmlouvavý a  s nikým se nepáře. Hlavně tedy se scénáristou samotným, který na place nemá co dělat. Nemá žádnou moc. To, co vytvoří na svém psacím stroji/počítači, to je vlastně jen šablona, která se při natáčení hodně přizpůsobuje. Vím, že to Svěrák docela přibarvil, ale nemyslím si, že by to přibarvoval až tak moc. Spíš tomu dal ten správný humor. Nepochopení na první pohled jasných vět, které jsou však krásně dvojsmyslné. Scénárista se svým scénářem snaží něco sdělit, ale pro ostatní, kteří film nakonec vytváří, se jedná jen o zdroj peněz, případně něco, kde peníze mizí. Petr Čepek je jako producent naprosto jedinečný. Je škoda, že takoví herci jako on zmizeli tak strašně moc rychle. Film je unikátní ještě jednou věcí: obsazením neskutečného množství skvělých herců a hlavně také zpěváků a zpěvaček. Waldemar Matuška, Olga Blechová, Hana Zagorová, Petr Spálený, Michal Tučný, Jiří Schelinger, Jiří Korn, Jana Kratochvílová. Je smutné si uvědomit, že už tři z nich nejsou mezi námi. Co si budeme povídat, jsou to hned tři z nejlepších zpěváků naší historie vůbec. "Trhák" je výborný film, s krásnými písničkami, kterému jsem měl věnovat pozornost už dávno. Moje chyba, že se ochuzuji o tak zajímavé filmy.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když potřebujete trochu pozvednout na duchu.
Hodnocení: 75% za naprosto skvělé svěrákoviny



Nature Calls (2012)
Johnny Knoxville rozhodně není zárukou inteligentní zábavy, ale tak říkal jsem si, že nemusí být špatné, vidět v jednom týdnu dva filmy, které se odehrávají ve skautském prostředí. "Nature Calls" je údajně komedie, i když je nutné říct, že jsem to až tak tolikrát nepoznal. Postavy se buď chovají hloupě, nebo jsou hloupé, a to je důvod, proč by měly být jednotlivé scény vtipné. Pokud se film "Až vyjde měsíc" zabýval romantickým příběhem mezi malým skautem a jeho vyvolenou, "Nature Calls" je film, který se snaží ukázat dvě věci. Ta první je skutečnost, že skauting hodně upadá a děti o něj nemají zájem, ta druhá je skutečnost, že je to škoda, protože pobyt v přírodě je přece naprosto úžasná věc! Nejen, že při tom umře jeden starý pán a vašemu tatínkovi, který vypadl ze špatného texaského náborového videa k domobraně, se v uchu roztaví handsfree sluchátko telefonu, ještě přitom afrického chlapce, kterého váš otec adoptoval, přimějete, aby si vybral své budoucí povolání. Tenhle film se snaží být tak strašně moc morální, až to je nakonec přesný opak toho, o co se film snažil. Banální zápletka o tom, že rodiče chtějí po dětech, aby byli závislé na televizi a nesnažili se žít v přírodě, je opravdu smysluplná, na druhou stranu alespoň poukazuje na něco, co můžeme nazvat podstatou dnešní společnosti. Odtržení od přírody je velmi patrné, ale v tomhle podání myslím nebude mnoho mladých chlapců a dívek, kteří se rozhodnou, že je skvělé vrátit se ke kořenům a poznat, proč je pro nás příroda tak strašně moc důležitá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, co s dětmi a myslíte si, že by skauting mohlo být to pravé.
Hodnocení: 20% za nudnou komedii s poselstvím



Noc v muzeu 2 (Night at the Museum: Battle of the Smithsonian, 2009)
"Noc v museu" byl film, který dokázal nadchnout jedním jednoduchým nápadem. Všechny exponáty v muzeu po půlnoci ožívají. Proč se tak děje? Tak samozřejmě, že se všechno pěkně vysvětlilo. O to ale zas tak nejde. Skutečnost, že exponáty ožijí, to je samo o sobě dost zajímavá skutečnost na to, aby se z toho dal vykřesat snímek, který bude alespoň trochu zajímavý, a když už nic jiného, nabídne pěknou vizuální podívanou. K tomu vlastně došlo. Navíc k tomu Ben Stiller a další herci přispěli svým smyslem pro humor. Nebylo to žádné veledílo, ale rozhodně film, za který se nikdo z tvůrců nemusel moc stydět. Když je něco úspěšné - první film přivedl do kin dost diváků, nápad zaujal -, tak by přece byla hloupost, kdyby se nenatočilo pokračování. Příběh se může dál krásně vyvíjet, ještě je tolik směrů, kterými se může vydat. No, jak se ukázalo, zas tak moc jich není. "Noc v muzeu 2" nedělá nic jiného, než že těží z prvního filmu, opakuje zajímavé momenty a jediné, co přinese nového, jsou oživlé obrazy a jedna velká chobotnice, která není nic jiného než kostra Tyranosaura Rexe z prvního filmu, ale i kostra se tu objeví. Stejně tak prezident "Teddy" Roosevelt v podání Robina Williamse nebo malý kovboj Jedediah v podání Owena Wilsona. Hraje se zde opět na moralitky, na to, že bychom měli zachovávat staré věci, protože jsou krásné, ale stejně tak bychom neměli odmítat nové věci. Nakonec je možné vytvořit určitý kompromis, aby byly spokojeny všechny strany. Je smutné, že se musí některé scény přímo kopírovat, aby bylo možné film rozzářit vtipem. Je neskutečné vidět, jak málo inovativnosti v amerických filmech někdy je. Hlavně v komediích. Copak se neříká, že opakovaný vtip není vtipem? Tak jednoduché pravidlo, které komedie a jejich pokračování odmítají přijmout.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi oživlé figuríny.
Hodnocení: 20% za to, že je to prostě jenom pokračování, které těží z celkem zajímavého nápadu



Noci v Rodanthe (Nights in Rodanthe, 2008)
Romantické filmy jsou vděčné téma. Hlavně pokud jsou natočeny tak, aby z lidí vyždímaly emoce. A tady se dostáváme k hlavnímu problému filmu. Moc se snaží o to, aby lidé plakali. A budou, to je asi pravda. Muž se ocitá v domě na pláži, kde si pronajme pokoj. Má nějaké tajemství, které záhy odhalíme. Setkává se zde se ženou, která to také nemá zrovna jednoduché. Muž jí opustil s jinou, ale chce se k ní vrátit. Dokonce použije i jejich děti, aby jí trochu vydíral. No jo, lidi někdy vědí, jak dosáhnout svého. Jenže ona se zamiluje právě do cizince, kterého ubytovávala. Není se moc čemu divit. Tím cizincem je totiž Richard Gere, a co si budeme povídat, tenhle chlap na to pořád má. Charisma z něj sice netryská jako z Clooneyho, ale pro ženy je myslím hodně dobrým tahákem. A příběh také. Je to klasická romantika, kdy k sobě dva hledají cestu, pomalu, postupně, přes těžká rozhodnutí a strádání, ale nakonec ji najdou. Bohužel je to nakonec takové strašně schematické a ani dobří herci to nezachrání. Nevím proč, ale mám pocit, že když se na plátně objeví James Franco, film má hned o nějaký ten bod víc. Hodně špatný je závěr, kde už se tolik tlačí na pilu, že buď budete řvát jak želva, anebo prostě jen znechuceně budete sledovat, jak to pomalu končí. Bohužel musím říct, že v mém případě jsem měl spíš blíž ke druhé variantě. Proč se to nemůže odehrávat trochu civilněji, trochu lidštěji. Takhle se dají jen dohromady scény, které zapůsobí, no a to je vlastně celé. Aspoň to ve vás ale vyvolá emoce.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete nechat trochu citově vyždímat.
Hodnocení: 30% za to, že je až moc jasné, o co šlo - doslova musíte brečet



Zapomenutý ostrov (Nim's Island, 2008)
Rodinné filmy jsou vděčné, ještě lepší je, když se jedná o filmy hodně dobré. "Zapomenutý ostrov" není hodně dobrým filmem, ale snést se dá. Jsou tu prvky, které jdou krásně k sobě, rozjitří fantazii, skvěle zapadají do dětského světa. Jen si představte malou holku, která žije se svým otcem na opuštěném ostrově. Na tom je něco krásného, romantického. Žijí si zde svůj dobrodružný život, krásný, nespoutaný, jsou zde spojeni s přírodou a nic je neruší. Jenže pak se otec vydá na moře a ztratí se. Dívka je zoufalá, ale naštěstí jí v té době kontaktuje autorka dobrodružných knížek, které Nim miluje. Jenže ona si myslí, že je to Alex Rover, hrdina knížek, neohrožený, drsný chlap s tváří Gerarda Butlera, s tváří jejího filmového otce. Jenže autorka knížek je křehká žena, která trpí strachem z otevřených prostor a nevytáhne paty ven. Teď musí pomoct jedné vyděšené dívce, která chce zpátky svého tatínka. Jako romantický film "Zapomenutý ostrov" naprosto selhává, jako rodinný funguje celkem dobře, místy je vtipný, se zajímavými scenériemi a zvířátky, která jsou přáteli lidí. Hezky se na to dívá, ale film ve vás mnoho nezanechá.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si chcete zahrát na trosečníky.
Hodnocení: 50% za to, že to je prostě takový průměr v rodinných filmech



Rock of Ages (Rock of Ages, 2012)
Jestli máte rádi rockovou hudbu, asi se vám tenhle film bude líbit, protože písničky, které zde zazní, jsou prostě nádherné. Rocková muzika se od 50. let neskutečně vyvinula a v 60. a 70. letech byly stvořeny písně, které i dnes jsou tím nejlepším, co kdy zaznělo v našich rádiích a dostalo se k našim uším. 80. léta na to skvěle navázala a v 90. letech se rocková hudba ocitá na okraji, protože jsou zde jiné žánry, které se jí snaží nahradit. Bohužel úspěšně. Hip hop a R&B se stali hlavním smyslem současnosti, pop music trhá rekordy a techno akce dokáží přilákat stejně lidí, jako se to dařilo Woodstocku a podobným památným akcím. Možná je na techno party lidí ještě více. Právě proto jsem rád, že vznikají filmy jako "Rock of Ages". Jejich umělecká hodnota je poměrně nízká, i když film má rozhodně dobré momenty, ale na druhou stranu je to úžasná pokladnice skvělých rockových songů. Zazní tu hity od Journey, Bon Jovi, Scorpions, Def Lepard a dalších skvělých skupin, které v normálním rádiu skoro neuslyšíte, pokud vůbec, ale které vytvořily nádherné songy. Film má tu výhru, že se zúčastnili skvělí herci. Tom Cruise předvádí jedno ze svých nejlepších představení posledních let, jako rockový muzikant je naprosto dokonalý, jen ten zpěv není jeho silná stránka. Paul Giamatti je ozdobou jako vždy, stejně tak i účast Catheriny Zeta-Jones, Aleca Baldwina, Russella Branda nebo Mary J. Blige. Skvělá vzpomínka na roky, které už jsou za námi a které já jsem si nemohl prožít. Jsem rád, že některé kapely stále hrají a jsem rád, že se podívají do Čech. Bon Jovi má koncert v červnu. Doufám, že na něm nebudu chybět.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nechcete nechat rokenrol zemřít.
Hodnocení: 100 % za to, že je to skvělý tribut rockové hudbě



Láska nebeská (Love Actually, 2003)
"Láska nebeská" je film, o který se již dvakrát pokusil Garry Marshall s filmy "Na sv. Valentýna" a "Šťastný Nový rok". V obou případech zklamal. Richard Curtis to dokázal napoprvé, i když zkušenosti s romantickými filmy samozřejmě měl. Filmy jako "Notting Hill" nebo "Deník Bridget Jonesové" nejsou špatné filmy. Podílel se na nich jen scenáristicky. "Láska nebeská" byla jeho prvním režijním debutem a nutno říct, že debutem skvělým. Dokázal vytvořit film složený z osudu mnoha postav, zvládl je krásně a logicky provázat a nemyslím si, že by v některých chvílích sklouzl do samoúčelného ždímání emocí. Všechno je takové krásné a vánočně přirozené. Osudy postav vám nejsou lhostejné, a i když jsou mnohdy absurdní, pořád jsou krásné. David, nový premiér, by asi nikdy neřekl prezidentovi Spojených států, co si myslí, a nějak si nedokážu představit, jak by konzervativní Anglie reagovala na to, kdyby po něm jeho přítelkyně skočila ve chvíli, když se bude vracet do vlasti. Jenže není to krásné? Nejsou tahle setkání na letištích to nejkrásnější, co život přináší? Nebo setkání vůbec? Zdeněk Svěrák to ve svých "Vratných lahvích" řekl krásně. "Já jsem vítací typ. To je chlap, kterej se se svou ženou rád vítá. Ovšem... aby mohlo bejt vítání, musí bejt napřed loučení." Shledávání se je krásným momentem lidských životů, hlavně ve chvíli, kdy tím, s kým se znovu shledáváte, je osoba, kterou milujete. "Láska nebeská" není dokonalý film, nic se zde neřeší v podstatě jen banality, dalo by se říct, ale jsou to banality krásné, takové, které jsou součástí našich životů. A ukažte mi film, kde by bylo krásnější a dojemnější vyznání lásky, které je už od začátku odsouzeno k tomu, aby nikdy nedošlo naplnění.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se nebojíte trochy něžnosti a lásky.
Hodnocení: 95% za nejkrásnější romantickou komedii, jakou jsem kdy viděl

pondělí 17. prosince 2012

Umírající zvíře, 4 vánoce, Slunce, seno 2 a 3, Hlídač 47, Che, Výměna a další


Umírající zvíře (Elegy, 2008)
Velmi lidský příběh, který je podán s emocemi, ale přesto jsem měl místy pocit, že je to až příliš prvoplánové, že Isabel Coixet po nás chtěla, abychom uronili slzu. Není se však čemu divit, protože ten příběh je krásně dojemný. A také přímočarý. Postupně zjišťujete, že život prostě někdy dokáže být hodně obyčejný. Právě takový příběh, který je tak trochu obyčejný, i když má neobyčejné prvky, se snažili tvůrci zachytit. Profesor se zamiluje do své studentky. Je krásná, proč by se nemohl zamilovat, když žije sám, navíc je celkem nonkonformní. Je to umělecký kritik, proč by měl být nezajímavý? Ona v něm také najde zalíbení, on má pochybnosti, protože je na ni starý. Dojde ke zlomu a pak jen čekáme. Ten příběh skutečně není nijak závratně drtivý, místy je jednoduše obyčejný jako život sám. Co z něj dělá něco neobyčejného, to jsou herecké výkony. Ben Kingsley zde předvedl, že nemusí hrát jenom záporáky, ale že má pořád na to, aby utáhl i vážnou roli. Tady se mu to daří, pravda je to hodně i tím, že mu sekunduje skvělá Penélope Cruz, z které už je jednoduše skvělá herečka. Navíc je krásná a nebojí se to ukázat. Dokonalý pár, který se k sobě absolutně nehodí, ale přesto mohou vytvořit dvojici, která k sobě pasuje dokonale. Možná až moc dokonale. Něco se musí zvrtnout, to je jasné. Film je krásný, není vlezlý, nesnaží se vás dostat za každou cenu, ale přesto se mu to sem tam daří. Je hodně civilní a je hodně lidský. Přesto se místy snaží tlačit na pilu. Davidův (Kingley) nejlepší přítel dostává infarkt ve chvíli, kdy má být nejšťastnějším, David přijímá hovor od Consuely (Cruz) ve chvíli, kdy už to nečeká. Alespoň konec není prvoplánový, i když jakýsi happy end zde přesně je.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte náladu na nic moc veselého.
Hodnocení: 60% za prvoplánovost, kterou celkem dobře zastírají výborné herecké výkony



Čtvery vánoce (Four Christmases, 2008)
Vince Vaughn se v poslední době stal člověkem, kterého rozhodně nevyhledávám, ale sem tam si člověk prostě potřebuje zlepšit náladu nějakou nenáročnou komedií, což "Čtvery vánoce" rozhodně jsou. Představte si výchozí situaci. Vaše rodina není příliš šťastná. Rodiče se rozvedli a žijí odděleně. Podobné je to pak i v rodině vašeho milovaného protějšku. Ani ona nepochází z rodiny, kde by manželství skončilo šťastně. V současné době se nejedná o tak velký problém, ale ten nastává, když se mají rodiny navštěvovat. S kterými rodiči asi budete trávit svoje Vánoce? Dvojice ve filmu (Vaughn a Witherspoon) to řeší jednoduše. Trochu rodičům zalžou a odjedou na dovolenou sami. Rodiče to moc neřeší a dvojice je spokojená. Na první pohled idyla. Jenže, co když se stane, když letadlo na vysněnou dovolenou nemůže odletět a dvojice je navíc zabrána kamerou. Jejich rodiny se to o nich dozví. Nezbývá jim nic jiného, než navštívit všechny svoje čtyři rodiče zvlášť. Patrně nikdo z nich si takhle Vánoce nepředstavoval a návštěva dítěte není vždy tou vítanou. "Čtvery vánoce" jsou však hlavně filmem o tom, jak se lidé znají a vlastně neznají. Během výletu se oba milenci poznají víc, než za celý dosavadní společný život. Jenže to by to nesměl být americký film, aby nekončil dobře. Místy patetické, jak jinak, ale místy celkem zábavné. Musím říct, že lepší, než poslední filmy, které jsou s Vaughnem viděl - "Trable v ráji" a "Dilema".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že je fajn mít několik štědrých "večerů" najednou.
Hodnocení: 40% za to, že byl Vince Vaughn ve své nesnesitelnosti místy docela vtipný



Slunce, seno a pár facek (1989)
Myslím si, že první film "Slunce, seno, jahody" byl velmi blízko tomu, aby byl geniální. Naprosto jednoduchý film o tom, jaký je život na vesnici. Nevychází se ze strádání, ale ze situací, které jsou vtipné. Zároveň se ale dostáváme k tomu, že to, co je vtipné, je zároveň celkem sžíravé. Život na vesnici je sranda, ale zároveň ukazuje naši stránku, za kterou se můžeme stydět. Nejednou jsem slyšel názor lidí, že nemají tuhle sérii rádi, protože ukazuje, jací Češi skutečně jsou. Ano, ukazuje. "Slunce, seno a pár facek" ukázalo dvě nesnesitelné lidské vlastnosti. Tou první je lež a druhou snaha být za každou cenu lepší než druhý. "Když vy inženýrku, tak my... To budete ještě koukat!" Klasická věta, která zlidověla, ale zároveň ukazuje, jakou povahu vlastně měla Škopková, která je ale jen ukázkou hlavy rodiny, jíž nikdo nebude kálet na hlavu. Je jedno, co bude dělat, jak dosáhne toho, aby byla lepší, ale musí být lepší za každou cenu. Výsledek je nakonec propadákem a celá rodina se zesměšní, přesto musí jít za hloupým cílem. Tím cílem je provdat dceru za každou cenu někomu, kdo "stojí za to". Prvním je tlustý Josef, druhým přiteplený doktor Kája. Ani jeden není zrovna partie k pohledání, ale v očích Škopkové se jedná o nejlepší volby. Musí přece ukázat, že jejich Blažena na to má. Mládí jde proti stáří za každou cenu a je to i obráceně. Kdo má vyhrát? A je tu vlastně nějaký vítěz? Závěr ukazuje, že vlastně ani ne, vše se musí vyřešit v pořádné bitce, která je pomyslným i skutečným vrcholem. Lidi tu do sebe řežou hlava nehlava, padají přátelství a mlátí se všichni navzájem. Když to končí, je klid. Nic se nezměnilo, tvrdé palice nedosáhly svého a vesnice může v poklidu pokračovat dál v životě, který obyvatelům zbyl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nevadí, že Troška dělal i "Kameňák".
Hodnocení: 70% za to, že český člověk je tu vykreslen snad ještě dokonaleji než ve filmu prvním



Hlídač č. 47 (2008)
Já vlastně nevím, co jsem od filmu "Hlídač č. 47" čekal. Asi trochu válečný film, možná i malinko akce. Neříkám, že tu nic takového není, ale jedná se jen o prostřihy, vzpomínky hlavní postavy, Josefa Douši, na zákopy. Prolínání reality se vzpomínkami je skutečně silné, intenzívní a spolu s herectvím Karla Rodena v hlavní roli jsou to největší pozitiva filmu, který není ničím jiným než příběhem o milostném trojúhelníku a následcích, které taková situace může mít a má. Někdy se prostě nevyplatí, když někomu zachráníte život. Během deseti až patnácti minut je vytvořena základní zápletka, která je rovněž téměř hned rozřešena. Film nepřináší naprosto žádné překvapení a po scenáristické rovině se jedná o klasický příběh, který vlastně ničím nevyčnívá. Jednalo se hlavně o skvělou příležitost pro Rodena, který skutečně rozehrál koncert a ve chvílích, kdy má hrát hluchého, je naprosto dokonalý. Kromě jeho vzhledu mu v tom pomáhá i hlas, který má také nezapomenutelný. Lucia Siposová nebo Václav Jiráček vedle něj pak vypadají jako dva studenti, co se právě přihlásili na FAMU a už si myslí, že mohou hrát první ligu. Jejich herectví je nepříliš sugestivní a málo uvěřitelné. Nejsou postavami, ale jenom je hrají. Roden je postavou, Roden je Douša. Když jsem u těch herců, určitě nesmím zapomenout ještě na Vladimíra Dlouhého, který je neskutečně slizký a po Rodenovi druhým nejlepším hercem ve filmu. Filip Renč zvládl skvěle natočit film, který nemá tak velký potenciál, jak by se mohlo zdát. Vlastně se jedná o komorní film jednoho člověka, který neprožívá hezký život, ale naopak strádá a nezdá se, že by to mělo kdy skončit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když čekáte něco a dostanete vlastně jen smutný romantický příběh.
Hodnocení: 50% za to, že film je skvělý v jediném bodu, ten bod se jmenuje Karel Roden



Slunce, seno, erotika (1991)
Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete zasmát starým známým hláškám a podívat na nahotinky.
Hodnocení: 50% za to, že to jako společenská kritika pořád celkem funguje, ale ten vtip se celkem vytratil a ohrál


On a white background , the top left of the poster is dominated by a woman's head looking down on a much smaller silhouette of a child in the bottom right corner. The woman is pale with prominent red lips and is wearing a brown cloche hat. Across the top of the poster are the names "Angelina Jolie" and "John Malkovich" in uppercase white. Adjacent to the child is the title, "Changeling" in uppercase black. Above are the words, "A true story" in uppercase red. Underneath is the tagline, in uppercase black: "To find her son, she did what no-one else dared."

Výměna (Changeling, 2008)
Clint Eastwood je filmařem, který v posledních letech natáčí filmy, jež jsou pravidelně ověnčované různými cenami. Film "Výměna" měl rozhodně nakročeno dobrým směrem. Ten příběh, který stvořil sám život, ale do scénáře zpracoval J. Michael Straczynski, filmový a komiksový scénárista, který se proslavil prací na Spider-Manovi, ale také vytvořením seriálu "Babylon 5", si doslova říká o to, aby byl zfilmován nějakým výborným režisérem. Představte si tu situaci, kdy se vrátíte domů po náročném pracovním dni. Jste matka samoživitelka a váš syn, který měl být doma, tam není. Není ani nikde venku, není u sousedů. Blíží se noc. Začínáte šílet. Je to vaše jediné dítě. Nikoho jiného nemáte. A co se stane, když zavoláte policii? Řeknou vám, že to ještě není 24 hodin, že nemají dost lidí na to, aby se tímhle zabývali. Fajn, vy počkáte 24 hodin  a případ se začíná rozjíždět. Neúspěšně. Po pěti měsících se zdá, že se dítě našlo. Celá natěšená běžíte na nádraží, až přijede. Jaké je vaše překvapení, když zjistíte, že to není váš syn. Jaké ještě větší překvapení přichází, když se vám policie snaží vnutit názor, že to váš syn skutečně je, že ho jenom nepoznáváte. Dobře, řeknete si, že možná trochu vyrostl. Až na to, že se zmenšil. A ještě je ke všemu obřezaný. Nepamatuje si svou učitelku, ani spolužáky. Policie však stále tvrdí, že je to váš syn. Pokud ho nepoznáváte, musela jste se pomátnout. Tak vás zavřou do cvokhausu. Asi jen těžko se dá popsat, co si musela Christine Collins prožít, ale skutečně se to stalo. Losangeleská policie neměla dostatek prostředků a neměla ve 20. letech dobré jméno, tak se ho pokusila vylepšit. Ještě si přitížila a málem zavinila chaos. Silný příběh, který je podán v některých momentech až příliš schematicky a bez citu, což mu škodí. Angelina Jolie je dobrá, ale to se od ní tak nějak čekalo. Režie je dobrá, ale jako kdyby Clint trochu ztratil schopnost potlačit patos a dostat na povrch čisté emoce. Díky tomu se film nestal takovým zážitkem jako "Million Dollar Baby" nebo "Gran Torino".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, proč nenechávat děti samotné doma.
Hodnocení: 70% za to, že film má své silné scény, stejně jako slabá, patetická místa



Che Guevara (Che: Part One, 2008)
Když jsem sledoval film "Che Guevara", říkal jsem si, o co vlastně Soderberghovi šlo? Chtěl natočit životopisný snímek? Nebo rovnou dokumentární film? Snažil se zachytit člověk? Nebo dobu? Nebo jednu revoluci? Jde vlastně o Guevaru? Vlastně ani tak moc ne, i když ho sledujeme po více jak polovinu stopáže. Guevara hodně sípá. Není se čemu divit. Jeho astma se s kubánským podnebím moc nepřátelilo. Několik minut máte pocit, že neslyšíte nic než sýpání. Film se pak neskutečně táhne. Ale  dobře, ona pak přijde akce, kde nám to tvůrci zase trochu vynahradí. Akce je zde dobrá, velmi reálná a vy cítíte, jaká revoluce vlastně byla. Pak se to zklidní, vracíme se do tábora, anebo rovnou k nějakému starému záběru, případně k rozhovoru, který se prolíná celým filmem. Film je někdy uváděn jako "Che Guevara - revoluce", což jen dokazuje, o čem to vlastně ve skutečnosti je. Popisuje se zde Guevarova role v revoluci, ale především pak sama revoluce. Jednalo se o revoluci partyzánskou, kterých měl Guevara podstoupit ve svém životě ještě několik. Právě při kubánském převratu si uvědomil, jaký je vlastně smysl jeho života smysl jeho samotného jako člověka. Z filmu jsem měl pocit, že tohle je vlastně to jediné co se o Guevarovi dovídáme. Na to, o jakou osobnost se jedná, si myslím, že je škoda, že se toho o něm nedovídáme mnohem více, více o jeho názorech, o jeho osobnosti. Sledujeme člověka, který nás provází celým filmem, ale jako by byl pořád jen tou ikonou, která se před námi příliš neodtajňuje. Před tímto filmem by bylo vhodné se podívat na snímek "Motocyklové deníky". Bude vás ale zajímat, co se dělo mezi dobou, kdy "Motocyklové deníky" končí a "Che Guevara" začíná. Jak se zrodil člověk, podle kterého šlo dosáhnout svobody lidu pouze revolucí, partyzánskou válkou, která svrhne dosavadní, vykořisťovatelský režim. Guevara mě jako osobnost zajímá. "Che Guevara" není filmem, který by mi dal na všechno odpovědi. Vlastně neodpovídá na mnoho.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak to tenkrát bylo.
Hodnocení: 55% za to, že to je (pseudo)dokumentární film, kterému chybí emoce



Che Guevara: Partyzánská válka (Che: Part Two, 2008)
"Che Guevara: Partyzánská válka" je doslova pokračováním předchozího dílu "Che Guevara". Nejedná se o pokračování dějové, protože oba filmy se zabývají pouze krátkou fází života Ernesta Guevary. První film pojednává o revoluci na Kubě, druhý film zase o revoluci na Kubě. Obě revoluce byly pro Che Guevaru osudové. První proto, že na Kubě si uvědomil, kde základní smysl jeho života. V revoluci. Ať už to zní, jak chce, chtěl pomoct lidem, aby se jejich vláda stala tou, která bude mít rozhodující slovo. Ať už s jeho postojem souhlasíte, či nikoli, jeho první vize nebyla až tak hrozná. Nakonec se ale stal přece jen symbolem toho, jak dosáhnout nové vlády silou, s puškou v ruce. Jde to ale jinak? Kde je Česká republika, která revoluci dokázala vést bez vražedného běsnění? Byla Sametová revoluce skutečně takovým přínosem, jakým jsme si mysleli, že bude? O každé revoluci je možné se takhle bavit a já rozumím tomu, proč si Guevara zvolil způsob, který si zvolil. Zajímalo by mě však, proč mu nestačila jedna? Proč musel pokračovat stále dále? Copak nebyl spokojený, co dokázal? Musel se snažit dokázat to samé i jinde? Bratři Castrové žili v klidu v Havaně, ale on pořád raději vyhledával džungli a lesy, kde se skrýval před těmi, kdo po něm pásli, ale i před vládami národů, které se pokoušel osvobodit. Nepodařilo se mu nikdy dosáhnout jeho cílů a stejně tak se Soderberghovi nepodařilo natočit film, který by zásadně vynikal. Dívá se na Guevaru nezaujatě, popisuje události, jak se staly, snaží se maximálně zachovat realitu, fotografie, které jsou známé z posledních Guevarových chvil, jsou zde prezentovány přesně. Oba filmy o Che Guevarovi jsou filmy, které jsou jednoduše impotentní. Kdyby to byl dokument pro televizi, nic neřeknu, ale mířit s tím do kin... Jsem ale rád, že se konečně podařilo, aby tahle osobnost, ať už se na ni díváte jakkoli, měla svůj vlastní filmy. Vlastně rovnou dva filmy, které pojednávají pouze o krátkém časovém úseku jeho života. Ať žijí "Motocyklové deníky".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět poslední bitvu Ernesta Guevary.
Hodnocení: 60% za to, že to akorát navazuje na první část



Jak ukrást nevěstu (Made of Honor, 2008)
Klasická americká romantická komedie. Dva lidé - muž a žena - se znají skoro celý život. Jako přátelům jim to dokonale klape, ale až celkem pozdě si uvědomí, že by to mohli dát dohromady. Když na to myslí ona, jemu to nesepne, když si to on konečně uvědomí, ona si ve Skotsku najde si někoho nového. Film je vlastně obhajobou toho, že je v pohodě zničit jinému člověku život, hlavně že já jsem šťastný. Nevím, co to je za zvláštní hodnoty, které se nám Hollywood snaží prezentovat. Jít za svým domnělým štěstím přes všechny překážky. Neohlížet se na ostatní, ale prostě jako tank všechny přejet a dojet si pro svou vyvolenou? Navíc je přece super, když bude družička chlap. Film, který se snaží zaujmout originálními prvky, kterými se tvůrci snaží zaobalit příběh, který je tak klišovitý a tak neoriginální, až to pěkné není. Nevím proč, ale Patrickovi Dempseymu toho bouráka nevěřím. Michelle Monaghan je jako vždy skvělá, jen její postava je místy naprosto labilní. Nevím, co si o tomhle filmu vlastně myslet? Proč se tak snaží být zajímavý, když vlastně není? A proč mu to lidé věří? To nám opravdu jen stačí sledovat dokola to samé jen s tím rozdílem, že na pár minut sledujeme Skoty v jejích krojích a je nám nabídnuta i krátká exkurze do jejich zvyků? Jestli nám to stačí, tak si takové filmy zasloužíme. Za málo peněz málo muziky, ale kdo říká, že se pokaždé musí hrát symfonie, že?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět romantickou komedii bez nápadu.
Hodnocení: 25% za schéma, které alespoň ozvláštnili Skotskem



Max Payne (Max Payne, 2008)
Na závěr týdne pořádný propadák, čemuž jsem zprvu ani nechtěl věřit. Marka Wahlberga mám rád a přeji mu dobré a zajímavé filmy. Zatím se mu jich mnoho nedostává a on nemá tolik prostoru, aby ukázal, že je opravdu dobrým hercem. Filmy jako "Fighter" nebo "Ted" se mu povedly, ale tolik jich zase není. "Max Payne" je rozhodně jedním z těch nejslabších. Film se snaží tvářit jako áčkový tím, že disponuje známými herci, kromě Marka Wahlberga, jsou to ještě krásky Mila Kunis a Olga Kurylenko, ze známých obličejů také Beau Bridges. Jenže herci nejsou všechno. Sem tam dokážou pozvednout průměrný scénář na úroveň dobrého, ale když je špatný scénář, ani herci mnoho nedokážou. Max Payne je původně hrou, ale kdyby tohle byl propagační film ke hře, asi ji hrát nebudu. Vizuálně zajímavé, temní andělé pěkné, ale copak je tak těžké vytvořit alespoň nějaký příběh? Přijde mi, že tenhle film žádný nemá. Zkusilo se něco, co už se použilo jinde - policista, co má problémy a chce zjistit, co se vlastně stalo s jeho ženou - to vše se zasadilo do matrixovského prostředí a doplnilo trochu hororovými prvky z filmu "Constantine". Jak tohle může fungovat jako dobrý film, když nevyniká v ničem. Snad jen ty digitální efekty stojí za to, ale to už jsou lepší právě zmiňované PC a videohry, které jsou graficky již také velmi daleko, navíc tím, že sami ovládáte postavu, vás mnohem lépe vtáhnou do děje. "Max Payne" prostě nefunguje. Trochu mi to připomnělo zmařený snímek "11-11-11". Nic navíc, nic světoborného, i když se to chce tvářit jako pecka roku. Prostě jen další snaha vylákat z lidí trochu peněz.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nás nezajímá dobré vyprávění, ani logický akční film.
Hodnocení: 15% za to, že tohle je další důvod, proč jsou herní adaptace kritizovány