pondělí 22. října 2012

Ztraceno v překladu, 4 bratři, Na dotek, Kinsey, Těžká váha, Elizabethtown, Zrůda, Manderlay a Hra s nevěrou



Ztraceno v překladu (Lost in Translation, 2003)
Naprosto neskutečný film, u něhož se mi také poměrně dlouhou dobu dařilo se mu vyhýbat. Nakonec ale i na něj došlo a já jsem neskutečně rád, že jsem ho mohl vidět. Je to tak úžasná směska humoru, ironie, sarkasmu a vše podané v civilním herectví, až je to neskutečné. Já vím, že filmů, kdy se Američan (případně Evropan) dostane do Japonska (převážně Tokia) a má zde nějakým způsobem fungovat, je velké množství. Konec konců, může to být i horor (americká "Nenávist"). Ale v tomhle případě je to podáno tak zajímavým způsobem, že vás to prostě musí nadchnout. Bill Murray jako kdyby v podstatě nehrál. Je jak chodící prázdná váza. Jeho rozhovory s manželkou po telefonu jsou neskutečné, přesně tak prázdné, stereotypní a reálné, jak bývají, ale přitom vám přijdou neskutečně surreálné, jako z jiného světa. Je to pak v úžasném kontrastu s tím, jak se bob, kterého Bill Murray hraje, chová ve chvíli, když je s Charlotte, kterou ztvárnila nádherná Scarlett Johansson (ano, pořád pro ni mám slabost). Je to naprosto dokonalý rozdíl. S ní není prázdný, není černobílý, ale je skutečně barevný. Malý velký film, jinak to opravdu nejde nazvat a já jsem z něj byl doslova unešený.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že Bill Murray už nemá na to, aby hrál.
Hodnocení: 85% za to, že je to neskutečný malý velký film



Čtyři bratři (Four Brothers, 2004)
Detroit je drsné město. Je zde hodně černochů, ale nemyslím si, že to je ten hlavní problém. Zločinnost je zde prostě vysoká a rozhodně se na ní nepodílejí jenom černoši. Ale o to ve filmu nejde, nechce odsuzovat jednu rasovou skupinu nebo druhou, vlastně o rase vůbec není. Film je totiž především o tom, že zločin je zde naprosto běžnou záležitostí, zastřelit někoho, kdo se do vás naváží, to je maličkost. Stejně jako sehnat někde zbraň, kterou by se zabití dalo provést. Film nám hned na začátku ukazuje, že si nebude brát servítky. Vlastě je místy docela pořádně drsný. Hned úvodní scéna nás ale seznámí s tím, jak bude film probíhat. Starší dáma jde nakupovat do samoobsluhy a čirou náhodou - opravdu v tom nehledejte nic víc - se stane, že ji také zastřelí. Jasně, je to šílené, ale v našem světě se podobné věci prostě dějí. Asi by příběh neměl další pokračování, kdyby dáma nevychovávala čtyři adoptivní syny. Bobbyho (Mark Wahlberg), který je jako neřízená střela, Angela (Tyrese Gibson), který se snaží mít rodinu, Jeremiaha (André Benjamin), o němž ani jeho bratři neví všechno, a nejmladšího Jacka, který to se svými staršími bratry, hlavně s Bobbym, táhne. Tihle bratři nechtějí nechat matku jen tak mrtvou, hodlají ji pomstít. Za každou cenu chtějí zjistit, kdo za její smrtí stojí a za pomstou jdou jako honicí psi za liškou. Samozřejmě, že to znamená přinášet oběti, ale všichni jsou ochotni do toho jít. Drsným, syrový film, který si na nic nehraje.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vědět, jak vypadá běžný život v Detroitu.
Hodnocení: 60% za to, že je to správně drsné se zajímavými postavami všech bratrů



Na dotek (Closer, 2004)
Docela příjemně zamotaný příběh, který se zaměřuje na jedno ze stále ožehavých témat - sexualitu. Co vlastně chceme a co si dovolíme vyžadovat? Jsou naše touhy přístupné ostatním lidem? Dokážeme se o ně podělit a nebudou se na nás lidé dívat divně? Chápeme ještě, co je to vlastně láska a dokážeme se zamilovat? "Na dotek" je film o čtyřech lidech, jejichž životy se navzájem prováží. Někdy až moc, někdy jen letmo, ale o to mohou být dopady závažnější. Dvě Američanky a dva Angličané. Jejich životy se spojují a zase rozdělují. Kdo vlastně s kým chodí? A kdo s kým spí? Za chvíli začne mít člověk pocit, že už se mezi sebou začnou kombinovat nehledě na pohlaví. Julia Roberts je fotografkou, která neví, koho vlastně chce. Jude Law je mladý a nenadějný spisovatel, který neví, kterou vlastně chce. Clive Owen je doktor, který ví, co chce a také to dostane. Sám o sobě řekne, že je primitiv. A vlastně jím tak trochu je. Nakonec Natalie Portman. Co je ona vlastně zač? Jenom žena, která miluje? Anebo je v ní něco víc? Před kým skrývá víc? Před svým přítelem? Anebo před mužem, který se na jeden večer stal jejím zákazníkem ve striptýzovém klubu? Vztahy mezi lidmi jsou velmi komplikované, ale vlastně jenom proto, že si je komplikujeme sami. Vyžadujeme nějaké hodnoty, které jsou naprosto nesmyslné, sami se přitom chováme naprosto jinak. Dokážeme ještě být šťastni? Či snad pouze žijeme život, který se ubírá od narození až po smrt, aniž bychom skutečné štěstí našli. Tenhle film ač se to nemusí zdát, je ve skutečnosti hodně znepokojivý. Nezabývá se apokalypsou světa, ale apokalypsou člověka.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete nahlédnout do trochu jiné sexuality.
Hodnocení: 65% za to, že je příběh hodně otevřený a rozhodně vás nenechá chladnými



Kinsey (Kinsey, 2004)
Obdivuji lidi, kteří se snaží svět vzdělávat v oblasti sexuality. Myslím si, že sami k sobě potřebujeme být upřímní, což je základem k tomu, abychom mohli být upřímní i k dalším lidem. Jak se na vás budou lidé dívat, když jim oznámíte, že jste homosexuál, nebo že jste lesba? Jak se budete vy sami cítit, když jim tohle budete říkat? Bude to pro vás jednoduché, anebo si budete připadat špatně? Lidé se rozhodně nedívají stejně na ty, kteří mají orientaci směřovanou na stejné pohlaví. Ale není to jenom tohle. Kolik vlastně víme o svých tělech, kolik víme o svém protějšku? Člověk je jedním z mála živočišným druhů, který provozuje pohlavní styk nikoli pouze za účelem rozmnožování, ale také za účelem vlastního uspokojení. Proč se o tom tak bavíme mluvit? Nechceme řešit své problémy veřejně, ale přesto nás sexualita zajímá. Bojíme se o ní mluvit. "Kinsey" je filmem o tom, že zde jsou lidé, kteří se mluvit nebojí. Alfred Kinsey byl jedním z těch lidí, protože vytvořil poměrně rozsáhlou studii, nejprve o mužích a pak i o ženách, a o jejich sexuálních tužbách, potřebách a zkušenostech. Problém byl, že se svými knihami přišel na konci 40. a na začátku 50. let. Puritánská Amerika to nesla hodně těžko, ale aspoň jí ukázal, jak moc homosexuálů zde je. Je to pak nutné považovat za problém anebo prostě jenom za projev vývoje společnosti? Otevřenost filmu je velmi silná, navíc podpořená skvělým herectvím jak skvělého Liama Neesona, tak i Laury Linney. Výborný film, opravdu výborný.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete zjistit, jak to bylo s pohledem na sexualitu před několika málo lety.
Hodnocení: 80% za to, že se film skvěle zabývá velmi zajímavou látkou, která se řešila v nevhodné době (jenže, která doba by byla vhodná?)



Těžká váha (Cinderella Man, 2005)
Být boxerem za Velké krize se jistě vyplatilo. Člověk měl práci. Akorát to chtělo být úspěšným boxerem. James J. Braddock byl úspěšným boxerem před velkou krizí, ale několikanásobná zlomenina jeho zabijácké pravé ruky vedla k tomu, že s boxem musel seknout, respektive dostával jenom hodně špatné zápasy. Práci si zajistil pouze tehdy, když měl štěstí a zrovna na něj ukázali, když měli v docích volno. Nebylo to jednoduché, zvláště když měl vychovávat tři děti a živit také manželku. Po dalším prohraném zápase, kdy si znovu zlomil ruku, mu bylo řečeno, že už o něj není zájem. Nevzdával se, ale štěstí mu přinesl jeho manažer. Domluvil mu zápas s mladým šampionem, který se potřeboval trochu ostřílet. Překvapivě se nekonala velká porážka starého mistra, ale jeho vítězství. A hvězda začíná znovu stoupat. Tohle je přesně příběh, který by mohl natočit Ron Howard. Příběh plný emocí a patosu a on se nebojí ho tam narvat ještě víc. Je to trochu škoda. Kdyby to nebylo tak příšerně patetické, tak je to ještě mnohem lepší film. Russell Crowe, kterému jsem dlouho nemohl přijít na jméno, opět ukazuje, jak výborným hercem je, Renée Zellweger role jednoduše sedla. Paul Giamatti je mnohdy snad z jiné dimenze - až příliš nedoceněný herec. Jeden člověk jednou někde napsal, že nejsou špatné boxerské filmy. Já musím souhlasit. Je v nich něco, co diváka prostě zajímá. Ať už měl "Rocky" kolik chtěl pokračování, každé mě bavilo. "Těžká váha" je také film, který mě zaujal, jen kdyby nebyl tak strašně patetický.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi nejen příběhy sportovců, ale obecně silné příběhy, které jsou podány s patosem.
Hodnocení: 70% za to, že boxerské filmy prostě neumí být špatné



Elizabethtown (Elizabethtown, 2005)
Cameron Crowe je ženská. No dobře, je to vůči němu trochu nefér a vlastně i vůči ženám, ale vážně jsem měl pocit, že film "Elizabethtown", stejně jako "Koupili jsme Zoo" natočila žena. Oba film jsou velmi romantické a velmi citlivé. Dokáží zahrát na tu správnou strunu a vyvolat ve vás pocity, které jste cítili, když jste se poprvé skutečně zamilovali. Oba filmy jsou sladkobolné, na kapesníčky a nakonec i patetické, i když si myslím, že jim nechybí i ten správný cit. Dokáží být docela vyvážené a mají zajímavé postavy. Orlando Bloom rozhodně není herec, kterého bych zrovna dvakrát miloval, ale tahle role mu prostě sedla. Stejně tak Kirsten Dunst. Je zde tak úžasně uvolněná, že i ona mi sedla, a to také není mou oblíbenou herečkou a  nikdy pro mě nebudou tou skutečnou Mary Jane. Ale to je jedno. Její Claire je správně trhlá, ten dokonalý lék pro chudáka Drewa, kterému se všechno hroutí. V práci udělal fiasko za milióny, jeho otec právě zemřel a on se pokusil spáchat sebevraždu. Ne, Cameron Crowe nevychází z příjemných věcí. Drew jede do Elizabethtownu, rodného města svého otce, aby jeho tělo nechal spálit a odvezl domů. Setkává se zde s neskutečně rozvětvenou rodinou, s příbuznými, které nikdy dříve nepoznal. Objevuje svou rodinu, sebe a samozřejmě i lásku. Díky vtipným postavám a situacím je film víc než snesitelný. Když už se mluví o romantickém filmu, pořád si myslím, že tohle je ještě hodně snesitelné, na rozdíl od jiné Americké produkce. "Láska nebeská" to není, ale přesto dobré.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi romantiku, u které si můžete pobrečet. Emoce rozhodně nechybí.
Hodnocení: 60% za to, že Crowe prostě dělá romantiku alespoň se vkusem a vtipem



Zrůda (Monster, 2003)
Vrazi se podle všeho hrají hodně dobře. Když se člověk podívá na Oscarová klání, není nic neobvyklého, že vítězem se stává právě herec, který hrál zápornou postavu. Hned mě napadá několik. V první řadě určitě Anthony Hopkins a jeho Hannibal Lecter. Ani Denzel Washington v "Training Day" nebyl zrovna svatoušek. Svatouškem určitě není Aileen, kterou podle skutečných událostí ztvárnila Charlize Theron. Co si budeme povídat, Charlize je neskutečně pěkná ženská, o to více kritikům vyrazilo dech, co ze sebe udělala kvůli snímku "Zrůda". Nebudu přehánět, když řeknu, že se tou zrůdou skutečně stala. Tohle rozhodně není žena, kterou byste si mohli zamilovat. Aileen asi nebude z těch, které vás budou fyzicky přitahovat. Není to na první pohled krásná žena. Rozhodně vás nebude přitahovat ani na druhý pohled, když zjistíte, co je vlastně zač a že už má za sebou pár vražd. A všechny vlastně pramení z toho, že s ní kluci i chlapi jednali jenom jako s kusem masa a ne se skutečným člověkem. Udělali si z ní děvku a podle toho se s ní chovali. Ona chtěla přitom jenom lásku, ze začátku. Pak už muže vyhledávala jenom pro peníze. Chlap za nějakou tu službičku zaplatí. Nejprve penězi, pak i životem. Aileen Wuornos je skutečnou postavou, která spáchala sedm vražd a byla za ně odsouzena k trestu smrti, který byl proveden v roce 2002. Nevím, jestli svých činů litovala, nemyslím si to. Přesto jsem si ale říkal, jestli je chyba jenom na její straně. A tak jsem začal přemýšlet o tom, jak se vlastně společnost postarala o to, aby se z ní něco takového nestalo. Vlastně se nestarala vůbec. V podstatě každý, kdo se s ní setkal, jí pomohl hlouběji a hlouběji zapadnout do stavu, který nakonec vedl k jejímu vraždění. Chtiví muži, kteří toho nemají doma dost, policajti, kteří zneužívají svého postavení, lidé, kteří se na ni dívají jako na póvl. Je pak snadné vynést trest nad jednou osobou, ty ostatní jsou přece z obliga, ona zmáčkla spoušť. Nebudu ji obhajovat, ona skutečně vraždila, ale na druhou stranu stojí za to se zamyslet nad tím, jak se vlastně k lidem chováme a jestli sami nejsme katalyzátory podobného chování.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímají osudy vrahů.
Hodnocení: 80% za jeden skvělý herecký výkon a za zamyšlení nad společností



Manderlay (Manderlay, 2005)
Lars von Trier je člověk, který bude plnit články nejen tím, jak kontroverzní jsou jeho filmy, ale i tím, jak kontroverzní je on sám. Nemá cenu se rozepisovat o jeho skandálech, věnujme se jeho tvorbě. "Manderlay" je druhým filmem ze zamýšlené americké trilogie. První snímek "Dogville" jsem doposud neviděl, což je jistě chyba, ale já to někdy doženu. Určitě. Ne, že by mě "Manderlay" zase tolik oslnilo, ale člověk musí uznat, že když se tenhle dánský blázen rozhodne, že natočí film určitou formou, tak tu formu dodrží do puntíku. Nevíte, jestli je "Manderlay" filmem nebo divadelní hrou. Nejsou zde žádné exteriéry, vše se odehrává na jevišti, které je vlastně městem, domem, příjezdovou cestou. Na bílé podlaze jsou nějaké hranice, které oddělují různá místa. Kulisy jsou zde minimální, a tak místo toho, abychom sledovali slavné zprovoznění zavlažovacího systému, žádnou vodu téct nevidíme. Pro maximální zjednodušení se zde používá i pantomima, například při otvírání dveří. Je to docela zajímavé, na chvíli. Jinak má film další aspekty Trierovy tvorby, které se ale postupně stávají nudné. Otevřená sexuální scéna nechybí ani zde, z Bryce Dallas Howard je vidět opravdu hodně. Skoro začínám mít pocit, že někteří Trierovi fanoušci budou režiséra obdivovat hlavně proto, že jim svlékne krásné herečky. Nejsem zrovna nadšencem dánského vzbouřence, ale musím říct, že jeho filmy dokážou udělat dojem. Jestli se v tomhle případě snažil řešit rasovou otázku, asi by to měl nechat na povolanějších.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když jste obdivovateli dánského zlobivého dítěte.
Hodnocení: 50% za to, že forma zase jednou zvítězila nad obsahem



Hra s nevěrou (Derailed, 2005)
"Hra s nevěrou" je filmem, kde jsem hodně dlouho vlastně nevěděl, o jaký žánr se jedná. Bude to drama o rodinném rozpadu? Trochu silnější, méně klasický romantický film? Anebo thriller? Tak nakonec thriller, který se, bohužel, ke svému konci stává velmi rozporuplným. Ze začátku se seznamujeme s postavami, poměrně rychle, ale ne zase tolik, aby se uhánělo zběsilým tempem. Čekáme na první zvrat, který nastane. Je poměrně nečekaný, možná trochu zamrzí, že z Jennifer Aniston zase nevidíme trochu víc, protože co si budeme povídat, její herecké umění zase tak zajímavé není. Na druhou stranu ve filmu "Hra s něhou" alespoň hraje. Pozornost se však soustředí hlavně na postavu, kterou ztvárnil Clive Owen. Muž, který se rozhodl zahnout, svou ženu nepodvedl, ale následky si nese hodně drsné. Nejde ani tak o to, že se do těch problémů dostává, on si je vytváří sám. Vychází to z přesvědčení, že je potřeba zatloukat, zatloukat, zatloukat. Otázka je, jestli je to vhodné i ve chvíli, kdy vám jde o život. Musím říct, že některé zvraty ve filmu mě skutečně dostaly, ale s tím, jak se blíží konec, jsou méně a méně uvěřitelné. Ten poslední už byl tak nadbytečný, že by si za to tvůrci zasloužili proplesknout. Srazilo to dojem z filmu minimálně o deset procent. Jak málo někdy stačí. Ale ona i proměna Clive Owena z otloukánka v akční figurku není právě dvakrát uvěřitelná. Vincent Cassel si hraje to, co je pro něj obvyklé, trochu se využije i jeho přízvuk. Jako padouch je dobrý, ale arcipadoucha mu nevěřím. Zde se chová v podstatě jako největší zločinec na světě, který všechno ví, všemu rozumí, vše odhalí. Škoda, kdyby byl trochu lidštější, mohlo to být ještě silnější.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi Jennifer Aniston i v jiné poloze než obvykle.
Hodnocení: 50% za to, že závěr to celkem obstojně zabil