Evropské animované filmy jednoduše na ty americké nemají. Když srovnám filmy studia Pixar, ale i Disneyho samotného nebo Dreamworks, jsme v animaci prostě naprosto někde jinde. V těch dobrých animácích nikdo nemá na hlavě místo vlasů jen podivně barevnou přilbu, všechno vypadá živé, i když samozřejmě vizuálně uzpůsobené animovanému filmu. V případě filmu "Ošklivé káčátko a já" nic podobného nehrozí. Animace je naprosto průměrná a na ní je pak napasovaný příběh, který je ještě méně než průměrný. Jedná se o variaci na klasickou pohádku Hanse Christiana Andersena, která je dobře známá i u nás. Snímek se snaží být jiný v tom, že je pojat moderně, s hláškami, ale jako celek prostě nefunguje a moc nebaví. Nejedná se o nic převratného v žánru, prostě jen další příběh o tom, jak se zlá krysa může stát lepší, když má za syna ošklivé káčátko, které je vlastně labutí. Jednoduše film o tom, jak oškliváka zneužívají, aby se nakonec všichni pěkně objali. Animovaný film takového ražení nemůže přinést divákovi nic nového, ani děti si z něj mnoho neodnesou.
Hodnocení: 45% za to, že je to pořád jen ta samá pohádka bez většího nápadu a hlavně se špatnou animací
Pan tělocvikář (Mr. Woodcock, 2007)
Susan Sarandon se nám ukázala v Karlových Varech, já jsem v tom samém týdnu poprvé viděl snímek "Pan tělocvikář". Příběh o tom, jak jeden kluk měl na základní škole pořádně drsného učitele tělocviku. Když tenhle kluk zestárnul a vrátil se do města, kde vyrůstal jako spisovatelská hvězda, zjistil, že právě tenhle tělocvikář, kterého všichni nenáviděli, mu běhá za jeho mámou. Postaví se tedy proti sobě dva kohouti, kteří se klasicky nenávidí, aby na konci mohli "dospět" a uvědomit si, že vlastně nejsou tak špatní. Neskutečně přímočarý a jednoduchý děj, který zvedá jen několik věcí - herecké výkony, kdy Billy Bob Thornton i Seann William Scott podávají své klasické výkony, které neurazí, postava Scotta se postupně ale mění v tak otravnou, že jí ani nechcete fandit. Tělocvikář je zase ukázkou toho, že i když je člověk vážně docela šmejd, najde si přátele a je u lidí uznávaný. Chtěl bych vidět, jak zrovna v Americe by se takový člověk stal učitelem roku, když v dnešní době jsou dětmi podávány žaloby i za horší prohřešky proti jejich osobám. Film se může chlubit jen několika málo hláškami, epizodní postavy, které zde jsou, nemají pro děj absolutně žádný význam, a tak se celá komedie plácá v tom, že prostě není dost vtipná, ani dost nápaditá. Rozhodně to není film, na který by člověk chtěl jít do kina a měl z něj pocit, že peníze nemohl utratit lépe.
Hodnocení: 45% za to, že je to ucházející komedie se zajímavými herci, ale prvoplánovými a ohranými vtipy
Nákaza (Contagion, 2011)
U snímku "Nákaza" jsem chvílemi měl pocit, že nesleduji film, ale skutečný záznam událostí. Forma, kterou Steven Soderbergh je neskutečně realistická a syrová. Propukne nákaza, co se bude dít? Jak budou postupovat úřady? Jak budou postupovat obyčejní lidé? Film vyvolává neskutečné množství otázek, kde mezi prvními je: Kdo má jako první právo na vakcínu? Jsou to politici? Ale proč? Dokáží zachránit životy? jsou skutečně těmi, kdo by pomohli společnosti se znovu postavit na vlastní nohy, když epidemie takového rozsahu skončí? A kam až sahají chapadla nadnárodních silných společností? Jsou opravdu farmaceutické společnosti těmi, kdo rozhoduje o našem bytí a nebytí? Záleží jen na nich, jak rychle a jestli vůbec se dostane vakcína do oběhu? Není směšné čekat na certifikaci, když lidé kolem umírají? Jsme opravdu takoví pokrytci, anebo se nám to film snaží jen namluvit? A co všechno jsme ochotni udělat pro slávu? Klidně necháme lidi umírat? Zamyslete se nad tím, co by se skutečně mohlo stát, kdyby něco podobného propuklo? Kdo pro vás bude na prvním místě a koho klidně obětujete. "Nákaza" ukazuje, jak jsou si lidé "blízcí" a ukazuje to se silou nevšední a odmítá kompromisy, i když i nějaké té naděje na lepší lidstvo se v závěru přece jen dočkáme.
Hodnocení: 75% za to, že je to neskutečně pragmatický a silný pohled na smrtící epidemii
Láska a jiné závislosti (Love and Other Drugs, 2010)
Já vím, že jako romantický film toho nemá moc co nabídnout z hlediska nové zápletky, ale když jsem se poprvé podíval na obsazení, prostě jsem věděl, že těmhle dvěma to musí fungovat. Jake Gyllenhaal a krásná Anne Hathaway se k sobě krásně hodí a ve filmu to dokázali. Kdyby to bylo jenom o tom, že se tihle dva dají dohromady, pak se porafou, aby se zase mohli sblížit, stejně bych jim to zbaštil i s navijákem. Příběh není nic převratného, ale autoři se do něj pokusili dát trochu toho nového - udělali z něj do jisté míry drama, když z Anne udělali vážně nemocnou, která si chce jenom užívat, žádné závazky. Samozřejmě je od začátku jasné, co se z toho nakonec stane. Jake a Anne spolu fungují, Anne je skvěle samostatná, chce žít za jakýchkoli okolností, Jake je zase tím, komu budete fandit. Není to film, které má velké ambice, ale je to snímek, který vám dokáže zpříjemnit jeden večer. Pokud se na něj budete dívat s někým, na kom vám záleží a komu záleží na vás - a nemyslím vaši matku, i když to nevylučuji - tak si ten film užijete ještě o něco víc.
Hodnocení: 75% za to, že je to krásná romantická komedie se silným příběhem, no dobře, je to trochu klišé, ale Anne a Jake si spolu skvěle sedli
Ratatouille (Ratatouille, 2007)
Studio Pixar je tím filmem, který se nejen snaží o to, aby udávalo směr, ale ono skutečně vytváří trendy, kterými se vydává moderní animovaný film. Alespoň ten celovečerní určitě. Stačí se podívat na snímek "Ratatouille". Do hlavní role dali krysu, ale takovou, které budete fandit, protože je to skutečně parádní kuchař. Krysa se objevila i ve snímku "Ošklivé káčátko a já", který jsem tu dnes také recenzoval, ale rozhodně si nezíská takové sympatie jako krysa Remy od Pixarů. Oni prostě dokáží nejen vytvořit zajímavý příběh, ale i postavy, jejichž osud vás skutečně zajímá. Já jsem si film zamiloval, už jen proto, že se točí kolem mé vášně, kterou je samozřejmě jídlo, respektive mezinárodní kuchyně. Proti Francouzům můžu mít cokoli - a že jsou to protivní snobi, a to jsem mírný - ale proti jejich kuchyni nemůžu říct nic špatného. Kde bychom bez ní byli, co bychom i my dělaly bez baget anebo i takového titulního ratatouille? Oni prostě vědí, jak vařit, ba co víc, oni hlavně umí jídlo i vychutnávat. Tohle mi moc nedokážeme. I o tomhle je snímek "Ratatouille". O lásce k jídlu, protože taková láska je skutečně na celý život. I když je film médium, které není schopné zaútočit na vaši chuť, čich či hmat, stejně se vám při tomhle animovaném - a to zdůrazňuji - snímku budou sbíhat sliny.
Hodnocení: 85% za to, že i krysa může být hlavní postavou výtečného animovaného filmu
Harry Potter a Relikvie smrti - část 2 (Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 2, 2011)
Pokud se někomu nelíbil šestý díl "Harryho Pottera" (ve filmové podobě) a říkal si, že z toho koce se dalo vytěžit mnohem víc, protože v knize toho určitě víc bylo, musel si počkat až na osmý film, kde to konečně bylo pořádně akční, epické a digitálně na úrovni. Všechno se chýlí ke svému kopci, a tak to prostě muselo dostat pořádný závěr, který by měl náboj a diváky posadil do kolen. Fanouškovi se to muselo líbit, protože zde bylo všechno důležité, co série měla. Smrt musela přijít ve velkém. Filmu se dá máloco vytknout. Režisér i celý filmový štáb se snažili a vlastně to dopadlo velmi dobře, ale film zase nepřináší nic tak zajímavého a je to hlavně pro fanoušky, kteří ocení i ten příšerný závěr, který byl špatně už v knize. Přiznám se, že já jsem doufal, že tenhle konec vynechají, ale nedá se nic dělat. Také jsem doufal, že Harry Potter nakonec zemře. Sice zemřel, ale ne úplně. No, nedá se nic dělat. Nemůžeme dostat všechno. Jestli si ale někdo dá maraton všech osmi filmů, může být snímek "Harry Potter a Relikvie smrti - část 2" tím, na který se budou těšit jako na velké finále. Ale srovnání s takovými filmy jako "Pán prstenů: Návrat krále" prostě nesnese.
Hodnocení: 70% za to, že je to asi nejlepší díl celé série (až na ten příšerný konec)
Žádné komentáře:
Okomentovat