pondělí 17. prosince 2012

Umírající zvíře, 4 vánoce, Slunce, seno 2 a 3, Hlídač 47, Che, Výměna a další


Umírající zvíře (Elegy, 2008)
Velmi lidský příběh, který je podán s emocemi, ale přesto jsem měl místy pocit, že je to až příliš prvoplánové, že Isabel Coixet po nás chtěla, abychom uronili slzu. Není se však čemu divit, protože ten příběh je krásně dojemný. A také přímočarý. Postupně zjišťujete, že život prostě někdy dokáže být hodně obyčejný. Právě takový příběh, který je tak trochu obyčejný, i když má neobyčejné prvky, se snažili tvůrci zachytit. Profesor se zamiluje do své studentky. Je krásná, proč by se nemohl zamilovat, když žije sám, navíc je celkem nonkonformní. Je to umělecký kritik, proč by měl být nezajímavý? Ona v něm také najde zalíbení, on má pochybnosti, protože je na ni starý. Dojde ke zlomu a pak jen čekáme. Ten příběh skutečně není nijak závratně drtivý, místy je jednoduše obyčejný jako život sám. Co z něj dělá něco neobyčejného, to jsou herecké výkony. Ben Kingsley zde předvedl, že nemusí hrát jenom záporáky, ale že má pořád na to, aby utáhl i vážnou roli. Tady se mu to daří, pravda je to hodně i tím, že mu sekunduje skvělá Penélope Cruz, z které už je jednoduše skvělá herečka. Navíc je krásná a nebojí se to ukázat. Dokonalý pár, který se k sobě absolutně nehodí, ale přesto mohou vytvořit dvojici, která k sobě pasuje dokonale. Možná až moc dokonale. Něco se musí zvrtnout, to je jasné. Film je krásný, není vlezlý, nesnaží se vás dostat za každou cenu, ale přesto se mu to sem tam daří. Je hodně civilní a je hodně lidský. Přesto se místy snaží tlačit na pilu. Davidův (Kingley) nejlepší přítel dostává infarkt ve chvíli, kdy má být nejšťastnějším, David přijímá hovor od Consuely (Cruz) ve chvíli, kdy už to nečeká. Alespoň konec není prvoplánový, i když jakýsi happy end zde přesně je.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nemáte náladu na nic moc veselého.
Hodnocení: 60% za prvoplánovost, kterou celkem dobře zastírají výborné herecké výkony



Čtvery vánoce (Four Christmases, 2008)
Vince Vaughn se v poslední době stal člověkem, kterého rozhodně nevyhledávám, ale sem tam si člověk prostě potřebuje zlepšit náladu nějakou nenáročnou komedií, což "Čtvery vánoce" rozhodně jsou. Představte si výchozí situaci. Vaše rodina není příliš šťastná. Rodiče se rozvedli a žijí odděleně. Podobné je to pak i v rodině vašeho milovaného protějšku. Ani ona nepochází z rodiny, kde by manželství skončilo šťastně. V současné době se nejedná o tak velký problém, ale ten nastává, když se mají rodiny navštěvovat. S kterými rodiči asi budete trávit svoje Vánoce? Dvojice ve filmu (Vaughn a Witherspoon) to řeší jednoduše. Trochu rodičům zalžou a odjedou na dovolenou sami. Rodiče to moc neřeší a dvojice je spokojená. Na první pohled idyla. Jenže, co když se stane, když letadlo na vysněnou dovolenou nemůže odletět a dvojice je navíc zabrána kamerou. Jejich rodiny se to o nich dozví. Nezbývá jim nic jiného, než navštívit všechny svoje čtyři rodiče zvlášť. Patrně nikdo z nich si takhle Vánoce nepředstavoval a návštěva dítěte není vždy tou vítanou. "Čtvery vánoce" jsou však hlavně filmem o tom, jak se lidé znají a vlastně neznají. Během výletu se oba milenci poznají víc, než za celý dosavadní společný život. Jenže to by to nesměl být americký film, aby nekončil dobře. Místy patetické, jak jinak, ale místy celkem zábavné. Musím říct, že lepší, než poslední filmy, které jsou s Vaughnem viděl - "Trable v ráji" a "Dilema".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si myslíte, že je fajn mít několik štědrých "večerů" najednou.
Hodnocení: 40% za to, že byl Vince Vaughn ve své nesnesitelnosti místy docela vtipný



Slunce, seno a pár facek (1989)
Myslím si, že první film "Slunce, seno, jahody" byl velmi blízko tomu, aby byl geniální. Naprosto jednoduchý film o tom, jaký je život na vesnici. Nevychází se ze strádání, ale ze situací, které jsou vtipné. Zároveň se ale dostáváme k tomu, že to, co je vtipné, je zároveň celkem sžíravé. Život na vesnici je sranda, ale zároveň ukazuje naši stránku, za kterou se můžeme stydět. Nejednou jsem slyšel názor lidí, že nemají tuhle sérii rádi, protože ukazuje, jací Češi skutečně jsou. Ano, ukazuje. "Slunce, seno a pár facek" ukázalo dvě nesnesitelné lidské vlastnosti. Tou první je lež a druhou snaha být za každou cenu lepší než druhý. "Když vy inženýrku, tak my... To budete ještě koukat!" Klasická věta, která zlidověla, ale zároveň ukazuje, jakou povahu vlastně měla Škopková, která je ale jen ukázkou hlavy rodiny, jíž nikdo nebude kálet na hlavu. Je jedno, co bude dělat, jak dosáhne toho, aby byla lepší, ale musí být lepší za každou cenu. Výsledek je nakonec propadákem a celá rodina se zesměšní, přesto musí jít za hloupým cílem. Tím cílem je provdat dceru za každou cenu někomu, kdo "stojí za to". Prvním je tlustý Josef, druhým přiteplený doktor Kája. Ani jeden není zrovna partie k pohledání, ale v očích Škopkové se jedná o nejlepší volby. Musí přece ukázat, že jejich Blažena na to má. Mládí jde proti stáří za každou cenu a je to i obráceně. Kdo má vyhrát? A je tu vlastně nějaký vítěz? Závěr ukazuje, že vlastně ani ne, vše se musí vyřešit v pořádné bitce, která je pomyslným i skutečným vrcholem. Lidi tu do sebe řežou hlava nehlava, padají přátelství a mlátí se všichni navzájem. Když to končí, je klid. Nic se nezměnilo, tvrdé palice nedosáhly svého a vesnice může v poklidu pokračovat dál v životě, který obyvatelům zbyl.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám nevadí, že Troška dělal i "Kameňák".
Hodnocení: 70% za to, že český člověk je tu vykreslen snad ještě dokonaleji než ve filmu prvním



Hlídač č. 47 (2008)
Já vlastně nevím, co jsem od filmu "Hlídač č. 47" čekal. Asi trochu válečný film, možná i malinko akce. Neříkám, že tu nic takového není, ale jedná se jen o prostřihy, vzpomínky hlavní postavy, Josefa Douši, na zákopy. Prolínání reality se vzpomínkami je skutečně silné, intenzívní a spolu s herectvím Karla Rodena v hlavní roli jsou to největší pozitiva filmu, který není ničím jiným než příběhem o milostném trojúhelníku a následcích, které taková situace může mít a má. Někdy se prostě nevyplatí, když někomu zachráníte život. Během deseti až patnácti minut je vytvořena základní zápletka, která je rovněž téměř hned rozřešena. Film nepřináší naprosto žádné překvapení a po scenáristické rovině se jedná o klasický příběh, který vlastně ničím nevyčnívá. Jednalo se hlavně o skvělou příležitost pro Rodena, který skutečně rozehrál koncert a ve chvílích, kdy má hrát hluchého, je naprosto dokonalý. Kromě jeho vzhledu mu v tom pomáhá i hlas, který má také nezapomenutelný. Lucia Siposová nebo Václav Jiráček vedle něj pak vypadají jako dva studenti, co se právě přihlásili na FAMU a už si myslí, že mohou hrát první ligu. Jejich herectví je nepříliš sugestivní a málo uvěřitelné. Nejsou postavami, ale jenom je hrají. Roden je postavou, Roden je Douša. Když jsem u těch herců, určitě nesmím zapomenout ještě na Vladimíra Dlouhého, který je neskutečně slizký a po Rodenovi druhým nejlepším hercem ve filmu. Filip Renč zvládl skvěle natočit film, který nemá tak velký potenciál, jak by se mohlo zdát. Vlastně se jedná o komorní film jednoho člověka, který neprožívá hezký život, ale naopak strádá a nezdá se, že by to mělo kdy skončit.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když čekáte něco a dostanete vlastně jen smutný romantický příběh.
Hodnocení: 50% za to, že film je skvělý v jediném bodu, ten bod se jmenuje Karel Roden



Slunce, seno, erotika (1991)
Poslední díl z vesnické trilogie Zdeňka Trošky. Je na první pohled jasné, že se jedná o díl nejméně povedený, který už místy sklouzává do naprosto banálního příběhu, který se více snaží ukázat nahé ženy, než se pokusit o podobnou sžíravost jako v případě předchozích filmů. Nejlepší je jednoznačně část první, kdy jsme spolu s vybranými jézéďáky z Hoštic v Itálii, kde mají poznat, jak funguje Pláničkova metoda v praxi v jiném, modernějším prostředí. Češi vyjeli do ciziny. Tohle je sousloví, které dokonale popisuje situaci. Český vidlák se jede podívat do Itálie, nabalí si řízky a basy piv, aby přežil, protože ty mořský potvory se nedají žrát. Jako kdybychom nejezdili do ciziny proto, že chceme cizinu poznat, ale chceme, aby cizina poznala nás. Akorát kdo je na nás v cizině zvědavý? Proč někam jedeme, ale snažíme se to za každou cenu přizpůsobit Česku? To je Česko tak dokonalé, o tolik lepší? Pokud ano, proč vlastně vyjíždíme? Já vím, že tohle už se trochu změnilo, ale jsem si jistý, že jsou zde pořád rodiny, které jedou do ciziny a místo, aby ochutnali místní kuchyni, raději si přivezou něco svého. Já vím, má to i smysl, člověk neprožije dovolenou v průjmech, ale jestli se tohohle bojím, proč někam jezdí? Myslím, že dovolená takového rázu, kde si kolem sebe vytváříme malé Česko, nemá smysl. Musíme zkusit žít chvíli v Itálii, Řecku, apod. Pak si z toho můžeme něco odvézt. Nejen to, co si nakoupíme na tržišti a co můžeme ukázat jako důkaz toho, že jsme skutečně byli v cizině a že si nevymýšlíme. Filmu pak nejvíce ubližuje druhá část, kde se snaží jézéďáci být světoví tím, že se svlékají, stěhují na seník a spí u řeky za cedulí. Místy je to prostě nuda, hlavně po několikátém zhlédnutí si uvědomíte, že to je vlastně docela vyčpělé. První a druhý film série však stále mohu směle doporučit. Jen si u toho zapřemýšlejte a řekněte si, jestli v tom není kousek z vás samotných.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se chcete zasmát starým známým hláškám a podívat na nahotinky.
Hodnocení: 50% za to, že to jako společenská kritika pořád celkem funguje, ale ten vtip se celkem vytratil a ohrál


On a white background , the top left of the poster is dominated by a woman's head looking down on a much smaller silhouette of a child in the bottom right corner. The woman is pale with prominent red lips and is wearing a brown cloche hat. Across the top of the poster are the names "Angelina Jolie" and "John Malkovich" in uppercase white. Adjacent to the child is the title, "Changeling" in uppercase black. Above are the words, "A true story" in uppercase red. Underneath is the tagline, in uppercase black: "To find her son, she did what no-one else dared."

Výměna (Changeling, 2008)
Clint Eastwood je filmařem, který v posledních letech natáčí filmy, jež jsou pravidelně ověnčované různými cenami. Film "Výměna" měl rozhodně nakročeno dobrým směrem. Ten příběh, který stvořil sám život, ale do scénáře zpracoval J. Michael Straczynski, filmový a komiksový scénárista, který se proslavil prací na Spider-Manovi, ale také vytvořením seriálu "Babylon 5", si doslova říká o to, aby byl zfilmován nějakým výborným režisérem. Představte si tu situaci, kdy se vrátíte domů po náročném pracovním dni. Jste matka samoživitelka a váš syn, který měl být doma, tam není. Není ani nikde venku, není u sousedů. Blíží se noc. Začínáte šílet. Je to vaše jediné dítě. Nikoho jiného nemáte. A co se stane, když zavoláte policii? Řeknou vám, že to ještě není 24 hodin, že nemají dost lidí na to, aby se tímhle zabývali. Fajn, vy počkáte 24 hodin  a případ se začíná rozjíždět. Neúspěšně. Po pěti měsících se zdá, že se dítě našlo. Celá natěšená běžíte na nádraží, až přijede. Jaké je vaše překvapení, když zjistíte, že to není váš syn. Jaké ještě větší překvapení přichází, když se vám policie snaží vnutit názor, že to váš syn skutečně je, že ho jenom nepoznáváte. Dobře, řeknete si, že možná trochu vyrostl. Až na to, že se zmenšil. A ještě je ke všemu obřezaný. Nepamatuje si svou učitelku, ani spolužáky. Policie však stále tvrdí, že je to váš syn. Pokud ho nepoznáváte, musela jste se pomátnout. Tak vás zavřou do cvokhausu. Asi jen těžko se dá popsat, co si musela Christine Collins prožít, ale skutečně se to stalo. Losangeleská policie neměla dostatek prostředků a neměla ve 20. letech dobré jméno, tak se ho pokusila vylepšit. Ještě si přitížila a málem zavinila chaos. Silný příběh, který je podán v některých momentech až příliš schematicky a bez citu, což mu škodí. Angelina Jolie je dobrá, ale to se od ní tak nějak čekalo. Režie je dobrá, ale jako kdyby Clint trochu ztratil schopnost potlačit patos a dostat na povrch čisté emoce. Díky tomu se film nestal takovým zážitkem jako "Million Dollar Baby" nebo "Gran Torino".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nevíte, proč nenechávat děti samotné doma.
Hodnocení: 70% za to, že film má své silné scény, stejně jako slabá, patetická místa



Che Guevara (Che: Part One, 2008)
Když jsem sledoval film "Che Guevara", říkal jsem si, o co vlastně Soderberghovi šlo? Chtěl natočit životopisný snímek? Nebo rovnou dokumentární film? Snažil se zachytit člověk? Nebo dobu? Nebo jednu revoluci? Jde vlastně o Guevaru? Vlastně ani tak moc ne, i když ho sledujeme po více jak polovinu stopáže. Guevara hodně sípá. Není se čemu divit. Jeho astma se s kubánským podnebím moc nepřátelilo. Několik minut máte pocit, že neslyšíte nic než sýpání. Film se pak neskutečně táhne. Ale  dobře, ona pak přijde akce, kde nám to tvůrci zase trochu vynahradí. Akce je zde dobrá, velmi reálná a vy cítíte, jaká revoluce vlastně byla. Pak se to zklidní, vracíme se do tábora, anebo rovnou k nějakému starému záběru, případně k rozhovoru, který se prolíná celým filmem. Film je někdy uváděn jako "Che Guevara - revoluce", což jen dokazuje, o čem to vlastně ve skutečnosti je. Popisuje se zde Guevarova role v revoluci, ale především pak sama revoluce. Jednalo se o revoluci partyzánskou, kterých měl Guevara podstoupit ve svém životě ještě několik. Právě při kubánském převratu si uvědomil, jaký je vlastně smysl jeho života smysl jeho samotného jako člověka. Z filmu jsem měl pocit, že tohle je vlastně to jediné co se o Guevarovi dovídáme. Na to, o jakou osobnost se jedná, si myslím, že je škoda, že se toho o něm nedovídáme mnohem více, více o jeho názorech, o jeho osobnosti. Sledujeme člověka, který nás provází celým filmem, ale jako by byl pořád jen tou ikonou, která se před námi příliš neodtajňuje. Před tímto filmem by bylo vhodné se podívat na snímek "Motocyklové deníky". Bude vás ale zajímat, co se dělo mezi dobou, kdy "Motocyklové deníky" končí a "Che Guevara" začíná. Jak se zrodil člověk, podle kterého šlo dosáhnout svobody lidu pouze revolucí, partyzánskou válkou, která svrhne dosavadní, vykořisťovatelský režim. Guevara mě jako osobnost zajímá. "Che Guevara" není filmem, který by mi dal na všechno odpovědi. Vlastně neodpovídá na mnoho.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět, jak to tenkrát bylo.
Hodnocení: 55% za to, že to je (pseudo)dokumentární film, kterému chybí emoce



Che Guevara: Partyzánská válka (Che: Part Two, 2008)
"Che Guevara: Partyzánská válka" je doslova pokračováním předchozího dílu "Che Guevara". Nejedná se o pokračování dějové, protože oba filmy se zabývají pouze krátkou fází života Ernesta Guevary. První film pojednává o revoluci na Kubě, druhý film zase o revoluci na Kubě. Obě revoluce byly pro Che Guevaru osudové. První proto, že na Kubě si uvědomil, kde základní smysl jeho života. V revoluci. Ať už to zní, jak chce, chtěl pomoct lidem, aby se jejich vláda stala tou, která bude mít rozhodující slovo. Ať už s jeho postojem souhlasíte, či nikoli, jeho první vize nebyla až tak hrozná. Nakonec se ale stal přece jen symbolem toho, jak dosáhnout nové vlády silou, s puškou v ruce. Jde to ale jinak? Kde je Česká republika, která revoluci dokázala vést bez vražedného běsnění? Byla Sametová revoluce skutečně takovým přínosem, jakým jsme si mysleli, že bude? O každé revoluci je možné se takhle bavit a já rozumím tomu, proč si Guevara zvolil způsob, který si zvolil. Zajímalo by mě však, proč mu nestačila jedna? Proč musel pokračovat stále dále? Copak nebyl spokojený, co dokázal? Musel se snažit dokázat to samé i jinde? Bratři Castrové žili v klidu v Havaně, ale on pořád raději vyhledával džungli a lesy, kde se skrýval před těmi, kdo po něm pásli, ale i před vládami národů, které se pokoušel osvobodit. Nepodařilo se mu nikdy dosáhnout jeho cílů a stejně tak se Soderberghovi nepodařilo natočit film, který by zásadně vynikal. Dívá se na Guevaru nezaujatě, popisuje události, jak se staly, snaží se maximálně zachovat realitu, fotografie, které jsou známé z posledních Guevarových chvil, jsou zde prezentovány přesně. Oba filmy o Che Guevarovi jsou filmy, které jsou jednoduše impotentní. Kdyby to byl dokument pro televizi, nic neřeknu, ale mířit s tím do kin... Jsem ale rád, že se konečně podařilo, aby tahle osobnost, ať už se na ni díváte jakkoli, měla svůj vlastní filmy. Vlastně rovnou dva filmy, které pojednávají pouze o krátkém časovém úseku jeho života. Ať žijí "Motocyklové deníky".
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět poslední bitvu Ernesta Guevary.
Hodnocení: 60% za to, že to akorát navazuje na první část



Jak ukrást nevěstu (Made of Honor, 2008)
Klasická americká romantická komedie. Dva lidé - muž a žena - se znají skoro celý život. Jako přátelům jim to dokonale klape, ale až celkem pozdě si uvědomí, že by to mohli dát dohromady. Když na to myslí ona, jemu to nesepne, když si to on konečně uvědomí, ona si ve Skotsku najde si někoho nového. Film je vlastně obhajobou toho, že je v pohodě zničit jinému člověku život, hlavně že já jsem šťastný. Nevím, co to je za zvláštní hodnoty, které se nám Hollywood snaží prezentovat. Jít za svým domnělým štěstím přes všechny překážky. Neohlížet se na ostatní, ale prostě jako tank všechny přejet a dojet si pro svou vyvolenou? Navíc je přece super, když bude družička chlap. Film, který se snaží zaujmout originálními prvky, kterými se tvůrci snaží zaobalit příběh, který je tak klišovitý a tak neoriginální, až to pěkné není. Nevím proč, ale Patrickovi Dempseymu toho bouráka nevěřím. Michelle Monaghan je jako vždy skvělá, jen její postava je místy naprosto labilní. Nevím, co si o tomhle filmu vlastně myslet? Proč se tak snaží být zajímavý, když vlastně není? A proč mu to lidé věří? To nám opravdu jen stačí sledovat dokola to samé jen s tím rozdílem, že na pár minut sledujeme Skoty v jejích krojích a je nám nabídnuta i krátká exkurze do jejich zvyků? Jestli nám to stačí, tak si takové filmy zasloužíme. Za málo peněz málo muziky, ale kdo říká, že se pokaždé musí hrát symfonie, že?
Kdy je na film vhodné kouknout: Když chcete vidět romantickou komedii bez nápadu.
Hodnocení: 25% za schéma, které alespoň ozvláštnili Skotskem



Max Payne (Max Payne, 2008)
Na závěr týdne pořádný propadák, čemuž jsem zprvu ani nechtěl věřit. Marka Wahlberga mám rád a přeji mu dobré a zajímavé filmy. Zatím se mu jich mnoho nedostává a on nemá tolik prostoru, aby ukázal, že je opravdu dobrým hercem. Filmy jako "Fighter" nebo "Ted" se mu povedly, ale tolik jich zase není. "Max Payne" je rozhodně jedním z těch nejslabších. Film se snaží tvářit jako áčkový tím, že disponuje známými herci, kromě Marka Wahlberga, jsou to ještě krásky Mila Kunis a Olga Kurylenko, ze známých obličejů také Beau Bridges. Jenže herci nejsou všechno. Sem tam dokážou pozvednout průměrný scénář na úroveň dobrého, ale když je špatný scénář, ani herci mnoho nedokážou. Max Payne je původně hrou, ale kdyby tohle byl propagační film ke hře, asi ji hrát nebudu. Vizuálně zajímavé, temní andělé pěkné, ale copak je tak těžké vytvořit alespoň nějaký příběh? Přijde mi, že tenhle film žádný nemá. Zkusilo se něco, co už se použilo jinde - policista, co má problémy a chce zjistit, co se vlastně stalo s jeho ženou - to vše se zasadilo do matrixovského prostředí a doplnilo trochu hororovými prvky z filmu "Constantine". Jak tohle může fungovat jako dobrý film, když nevyniká v ničem. Snad jen ty digitální efekty stojí za to, ale to už jsou lepší právě zmiňované PC a videohry, které jsou graficky již také velmi daleko, navíc tím, že sami ovládáte postavu, vás mnohem lépe vtáhnou do děje. "Max Payne" prostě nefunguje. Trochu mi to připomnělo zmařený snímek "11-11-11". Nic navíc, nic světoborného, i když se to chce tvářit jako pecka roku. Prostě jen další snaha vylákat z lidí trochu peněz.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když nás nezajímá dobré vyprávění, ani logický akční film.
Hodnocení: 15% za to, že tohle je další důvod, proč jsou herní adaptace kritizovány