pondělí 26. listopadu 2012

Prada, Tlumočnice, Svěrací kazajka, Libertin, Peter Sellers, Steve Zissou a další


Ďábel nosí Pradu (The Devil Wears Prada, 2006)
Prostředí je zajímavé, chlap většinou do něj moc nevidí, něco málo se o něm dozví, ale jde to povětšinou mimo něj. Muž nemá moc nároků odvětví módy pochopit, alespoň ne, pokud se o něj skutečně nezajímá, respektive není jedním z návrhářů. Osobně mě tohle docela míjí, a tak uvítám každou možnost, jak se trochu vzdělat v různých odlišných formách podnikání a zaměstnávání. Tohle prostředí se mi ani trochu nelíbí, i když nutno říct, že o módu zase tak moc nejde. Jde o korporátní Ameriku a o to, jak se ona dívá na lidi, kteří se nesnaží vyniknout. Semele je. "Ďábel nosí Pradu" je komedií, která má skvělé atributy. V hlavní roli příjemnou herečku, možná jednu z nejoblíbenějších, kterou já osobně můžu hodně. Anne Hathaway je sympatická, navíc je taková princeznovská. Co je ale důležitější, tak to je skutečnost, že Anne umí hrát, což dokázala už několikrát. "Ďábel nosí Pradu" je pro mě pak velmi dobrou komedií, která příliš nepřekračuje průměr žánru, ale pořád se jedná o film, který zaujme a pobaví. Jako racionální člověk však musím říct: Co to sakra mělo bejt?! Že by se žena vzdala kariéry - a že měla někam nakročeno - jenom proto, že miluje nějakého troubu, z kterého se teda jako náhodou stane sous-chef, aby se trochu zmírnila šílenost jejího rozhodnutí? Jestli si myslíme, že žijeme v pohádce, fajn, můžeme tenhle závěr přijmout, ale jsem si jistý, že 99 % žen by takovou práci nepustilo, hlavně ne ve chvíli, kdy to nejhorší měli vlastně za sebou.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi ženy-mrchy v konfrontaci s mladými nevinnými slečnami.
Hodnocení: 60% za to, že je to pořád nadprůměr v žánru, ale stejně mě štve, jak je to vlastně na konci hloupé a naivní, ale účel to plní



Dveře v podlaze (The Door in the Floor, 2004)
Jeff Bridges je neskutečný herec, o čemž jsem se již několikrát přesvědčil. I když dělal dost věcí, které byly komerční ("TRON: Legacy 3D"), zapsal se do dějin kinematografie takovými kousky jako "Crazy Heart", Opravdová kuráž" nebo "Big Lebowski". A to jmenuji jen některé kousky. Obsazení tohohle herce je téměř záruka, že to dobře dopadne. I v tomhle případě to dobře dopadlo, jen se jedná až o příliš dlouhý film, který vypráví až příliš malý příběh, na který divák potřebuje neskutečně mnoho energie. Herecké výkony jsou výborné, platí to i pro další představitele včetně Kim Basinger, ale prostě by to chtělo něco trochu víc, co by více upoutalo pozornost. Jeff je spisovatel dětských knížek, který sem tam kreslí akty žen, jež mu rády pózují. Se svojí ženou má ale problémy. Přestěhovali se, protože došlo k nehodě jejich dvou synů, kdy oba zemřeli. Je to temný mrak, který se vznáší nad jejich životy, temný mrak, který se pokusili roztrhat narozením malé dcerky, kterou hraje Elle Fanning, jíž snesu spíš než její otravnou sestru, i když Elle v tomhle případě také dost předvádí, že mají v rodině hodně silné ječáky. I když měla být dcerka lékem na vztah dvou odcizených manželů, ukázalo se, že jejich manželství nic nezachrání. Spisovateli je téměř vše jedno, jako kdyby proplouval životem prázdný a naplňovala ho jenom dcera. Manželka se zase snaží najít smysl v mladém milenci, kterého připraví o panictví. Zajímavé a silné momenty fungují ve chvíli, kdy k nim dojde, ale jako celek je film přece jen trochu otazníkem. Kde vlastně došlo k chybě? Osobně si myslím, že je to právě v tom, že je kladen důraz na jednotlivé scény, ale ne na celek. Suma skvělých jednotlivostí nemusí dát dohromady výsledek, který je také skvělý. V tomhle případě se to potvrdilo. Film příjemně plyne, ale pak najednou skončí, nic se neuzavřelo a jede se prostě dál. Je to jako život, který není vždy ohromující, ale nikdy není úplně jednoduchý.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte rádi herecké výkony a nevadí vám, že mohou být trochu na úkor příběhu.
Hodnocení: 60% za to, že je to dobré, ale zase takový dojem to nezanechá



Zloději paměti (The Forgotten, 2004)
Julianne Moore je dobrá herečka - mám slabost pro zrzky -, ale ne vždy si musí vybrat dobrý film. V tomhle případě si vybrala mysteriózní thriller, což je žánr neskutečně ošidný. Když si scénář hodně dobře promyslíte, mohou z toho být neskutečné perly jako "Šestý smysl" nebo "Ti druzí". No, a když zas tak dobrý scénář nemáte, tak z toho nakonec vypadne snímek "Zloději paměti". Film jako "Zloději paměti" má jednu základní chybu - skvěle se jim daří vystavět atmosféru na začátku. Dostáváte se do situace, kdy nevíte, stejně jako hrdinové, na čem vlastně jste. Dějí se divné věci a vy chcete vědět, kde je vlastně pointa. Vytvoření napětí je neskutečně jednoduché. Když se na filmy podíváte, mnoho jich stojí na tom, - hlavně tedy thrillery, o kterých mluvím -, že vystaví zápletku na nečekané situaci, na zvláštním konání postav, aby tak vytvořili dokonalou nebo o něco méně dokonalou iluzi toho, že je všechno úplně jinak, než si myslíme. Samozřejmě, že je vše jinak, ale co je nejdůležitější, to je moment, kdy vše pochopíme a především samotné odhalení pravdy. Když se pointa odhalí moc brzy, divák pak jen ze setrvačnosti sleduje, jak se film skončí, když se dá pointa příliš pozdě, následují jen závěrečné titulky a divák si přichází o něco ochuzen. Pointa musí přijít ve vhodný okamžik. Jenže pointa musí být dobrá, aby byl i celý film dobrý. Některé film stojí na tom, že příběh, který sledujeme, je ne až tak zajímavý, ale pointa jím zamává. Jiné, jako třeba "Zloději paměti", stojí na tom, že ze začátku je film dobrý, ale čím víc se dovídáme, tím je film méně a méně zajímavý a příjemný. Prostě vás přestane bavit. Vyústění "Zlodějů paměti" je takové nezajímavé, možná až moc odtržené od reality tam, kde by si to zasloužilo reálnější řešení. Nebo jen moje očekávání byla jiná. Budiž, nedá se nic dělat. Sledujeme celkem sterilní a ne až tak násilnou podívanou, která napíná a napíná, až nakonec přepne, guma praskne a nám zbydou jen ty závěrečné titulky a nezbytné happy end. Jde přece o děti a děti v amerických filmech neumírají.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když se vám líbí napínavé thrillery se sci-fi prvky.
Hodnocení: 40% za to, že se to dobře rozjíždí, ale vysvětlení to posouvá o hodně níže



Tlumočnice (The Interpreter, 2005)
Překvapivě další film s Nicole Kidman, který mě bavil. Jaký byl ten předchozí? Asi příliš roztahaná "Austrálie". Jenže v tomhle případě to není hereččiným výkonem, ale výkonem hereckým. Sean Penn je prostě frajer, který, překvapivě, dokáže dobře zahrát i ostříleného specialistu na ochranu osob, který má pořádné rodinné problémy, respektive traumata z rodinného života, která ho provázejí. Celkem hluboká postava, která je ale scenáristicky podána docela mělce a její hloubka zde neslouží žádnému účelu. Škoda. Více je zaměřeno na Nicole Kidman, která je tlumočnicí z afrického jazyka, který zná asi osm lidí v Americe.  Jako tlumočnice je jednou náhodou svědkyní toho, jak někdo chce někoho zabít. Slova jsou pronesena právě v jazyce, kterému rozumí ona. Trochu moc náhoda, ale dobře. Tohle je přece Sydney Pollack. Na filmu je hodně vidět, že měl schopného režiséra a je postupně veden až ke svému konci, nutno říct, že poměrně dobrému, přijatelnému. Na druhou stranu je dle mého názoru poměrně málo vytěženo z tématu afrických diktátorů. Film mohl být v tomto směru mnohem drsnější, méně umírněný. Děj se však nezaměřuje pouze na afrického diktátora, jehož vláda není přijímána právě jako lidská a mírumilovná, ale hlavní postavou stále zůstává žena s tváří Nicole Kidman. Její ženský prvek, žen, která se snaží postavit osudu, aby se postupně objevovala její temná minulost, je poměrně zajímavou, na druhou stranu mohl být ještě větší prostor věnován i postavám dalším, především pak Seanu Pennovi, jehož ochránce rozhodně není tak patetický jako ten Costnerův. Od filmu čekáte, co vlastně přijde v závěru, abyste nakonec odcházeli z pocitem docela dobře odvedené práce. Jenže jsem si stejně říkal, že tomu chybělo trochu víc citu, trochu víc emocí, které by se přenesly i na diváka. Výbuch autobusu, velmi silná scéna, byl prostě jen strašnou událostí, která se ale dala očekávat. Něco muselo děj eskalovat.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímá politika a hlavně Afrika a její diktátoři.
Hodnocení: 70% za to, že se mi to jednoduše líbilo, i když to nebylo nijak příběhově převratné, přesto to bylo natočeno dost zajímavě na to, aby to slupnul i s navijákem



Svěrací kazajka (The Jacket, 2005)
Mám rád divné filmy a "Svěrací kazajka" mi hodně připomněla snímek "Jakubův žebřík", který ve mně zanechal silný dojem. "Svěrací kazajka" se také o něco podobného pokusila, což se jí nakonec i povedlo, i když musím říct, že moje hodnocení mi v konečném důsledku připadá přece jen trochu přemrštěné. Ale film se mi líbil. Romantická rovina je zde podtržena především výkonem dvou hlavních představitelů - Adrien Brody a Keira Knightley -, kterým to - ať už máte na kohokoli z nich jakýkoli názor - dohromady funguje prostě skvěle. Velkým pozitivem je pak skutečnost, že snímek je prostě divný. Postava, kterou ztvárnil Adrien Brody, zemřela. Přesto ale prožíváme její osudy. Některé v přítomnosti, některé v minulosti, některé budoucnosti. Časová rovina je velmi těžká na uchopení a nelze přesně vysvětlit, proč a hlavně jak se vlastně různé časy prolínají. Je schránka v psychiatrické léčebně strojem času? Nebo se pacient sám dostává do stavu, kdy je schopen cestovat do jiného těla v jiném čase? Myslím si, že v tomhle směru je film celkem zajímavý a já musím říct, že mě bavil. Nebude bavit každého, je prostě divný, ale když se s jeho logikou smíříte, je to zajímavý romantický film, kde zase jednou může dobro zvítězit nad zlem, anebo ho alespoň překonat a žít dál. Film není zásadním přínosem světové kinematografii, ale myslím si, že dokáže na chvíli zaujmout. U mě se to povedlo, i když nejvíc ze všeho mě stejně dostala ta romantická rovina, která není až tak hrozně sladkobolná, ale je velmi snesitelná.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si rádi necháte oblbnout hlavu šílenými skoky v čase.
Hodnocení: 70% za to, že si prostě nemůžu pomoct a nějak měknu



Libertin (The Libertine, 2004)
Johnny Depp si zahrál jednu z dalších figurek. Není jí nikdo menší než John Wilmot. Že vám to nic neřekne? A co třeba Hrabě z Rochesteru? Ani to nic? Tak potom vězte, že John Wilmot byl zhýralec, nechápu, proč musí být český název filmu "Libertin", který si užíval života, jak jen mohl. John byl na dvoře Karla II., krále Anglie, Skotska a Irska, ale dvůr ho zajímal minimálně. O co se staral, to byla jeho literární tvorba, nemluvě pak o zahálce a užívání si. Alkohol a ženy, to byla naprosto přirozená součást jeho života. Karel II. z toho neměl velkou radost, ale co mohl dělat? Na každém kroku ho určitě hlídat nemohl. A tak si John užíval. Ženy pochybné pověsti, alkohol ve větším než malém množství. Muselo se to na něm projevit. Byl nemocný. Velmi nemocný. Ke konci má pak člověk, čím více Johnova nemoc graduje, že Johnny trochu přestal hrát. Johnny má na sobě masku nemocného, ale pod ní je pořád zdravý člověk. Nemoc jsem mu prostě nevěřil. Jeho výkon je ale jinak dobrý, hraje celkem zajímavý charakter, ale podle scénáristů stačí, když se vezme zajímavá a kontroverzní postava, příběh pak není ani tak důležitý. Ta postava na sebe strhne pozornost a ono to postačí. Film bude dobrý. Zas tak dobrý není. Jsou zde zajímavé scény, ale sami tvůrci se moc do kontroverze nehrnuli a zůstávali na hranici vkusu. Nikdy ji nepřekročí natolik, aby kontroverzní osobnost vykreslili skutečně kontroverzně. Film je stejně hodnocen jako "R" tedy druhý nejpřísnější stupeň přístupnosti. V zásadě však ničím nešokuje.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když máte v oblibě kostýmní drama.
Hodnocení: 55% za dobrého Deppa, který ke konci přestal hrát



Život a smrt Petera Sellerse (The Life and Death of Peter Sellers, 2004)
Peter Sellers byl rozhodně osobností filmu, jedním z nejunikátnějších herců, jací kdy žili. Většina lidí si ho pamatuje jako inspektora Clouseaua ze série "Růžový panter". Jenže on byl mnohem všestrannějším hercem, zároveň ale zvláštní osobností, člověkem s kterým nebylo těžké vyjít. Naprosto mě odrovnala jedna scéna z filmu "Život a smrt Petera Sellerse", která poměrně jasně definuje, jakým byl člověkem, i když ne samozřejmě v celé jeho hloubce. Seznámil se se Sophií Loren, s kterou měl točit film. Na první pohled je jasné, že se do ní okamžitě zamiloval. Sophia ale měla svou životní lásku - Carla Pontiho. Když se jejich strach prohlubuje, alespoň ze strany Sellerse, ona mu dává najevo, že by se měl vrátit k rodině a neblbnout. On se k rodině skutečně vrátí. Své ženě řekne, že miluje Sophii. Přijde k němu jeho malá dcerka a zeptá se ho: "Tatínku, to znamená, že už nás nemáš rád?" A tatínek odpoví: "Ale to víš, že vás mám rád. Jenom ne tolik jako Sophii Loren." Co byste udělali být manželka takového člověka, který tohle klidně řekne svému dítěti? To je na zabití. Peter Sellers od rodiny skutečně odešel a opravdu přiznal, že Sophii Loren miloval jako žádnou jinou ženu. Byl ale pouze trubadúrem, jehož láska zůstala platonická. Snad i díky tomuto nenaplněnému vztahu nikdy nenašel pořádné rodinné štěstí, snad i díky tomu se životem procházel jako člověk, který vlastně neví, kým doopravdy je. Film prezentuje skvělou eskalaci uvědomění si vlastní prázdnoty. Stanley Kubrick (hraje ho Stanley Tucci) nabídl Sellersovi čtyři role ve filmu "Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu", ale on dokázal ztvárnit jenom tři. Tenkrát - alespoň podle filmu a knihy, podle níž byl snímek "Život a smrt Petera Sellerse" natočen - si uvědomil, jak prázdný vlastně je a že mezi všemi těmi různorodými postavami nedokáže najít sám sebe. Silné poselství, které je ale zabaleno do podivné formy, kterou vytvořilo HBO. Divné vypravěčské mezihry dle mého názoru nejsou ku prospěchu věci, ale trochu otravují, jediné co ukáží, tak skutečnou rozpolcenost Sellerse, kterého naprosto dokonale ztvárnil Geoffrey Rush, což je opravdu ten jediný, kdo Sellerse mohl hrát. Oba dva jsou výjimeční.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vás zajímají životopisné snímky.
Hodnocení: 60% za až příliš hloupé zásahy formy, které narušují strukturu filmu nevhodným způsobem



Život pod vodou (The Life Aquatic with Steve Zissou, 2004)
Wes Anderson je skutečně unikátní filmař, který nesedne každému. Každému nesedne ani film "Život pod vodou", který je jednoduše divný. Můžete si říkat, co chcete, ale pokud tomu nepřijdete na chuť hned, nepřijdete tomu na chuť vůbec. "Život pod vodou" je unikátní film, který se snaží tak trochu navazovat na tradici Jacquese Cousteaua a představuje nám lidi, kteří se plaví na lodi, kterou zkoumají svět pod vodou. Je tam toho ještě tolik, co neznáme. Jenže ono to vlastně není pojato jako dokumentární film, jako objevování nových druhů, i když ani tomu se nevyhneme. Zde Anderson prezentuje svou hravost, když nám předvádí naprosto nové druhy, navíc v krásných animovaných sekvencích. Jsou to zajímavé skoky, které potěší. Na první pohled by se mohlo zdát, že se bude příběh točit okolo snahy ulovit žraloka, který sežral jednoho člena posádky. Ale ne, ani to není hlavní náplň filmu. Že by to byl tedy vztah Steva Zissoua a jeho nově nalezeného syna? Ani tohle není to nejdůležitější. Film je vlastně o lidech a jejích vztazích, kdy místy si nejste jistí, jestli to celé vlastně není jen jedno velké absurdní drama. Absurdní prvky zde rozhodně jsou, což je pro mě vždy v hodnocení pár bodů navíc. Filmu ale chybí dějová konzistentnost. Je to opravdu, jako kdybychom sledovali pár dní s posádkou. Materiál někdo sestříhal, spoustu nudného vynechal, něco málo nezajímavého ponechal, ale komplexně se nám dělá obrázek o divných lidech, kteří ale nemusí mít ani tak daleko od lidí skutečných. Film je plný lásky, naděje, humoru i snahy žít podle svého za každou cenu. Film není totálně pozitivistický, ale Bill Murray zase podává jeden ze svých výborných výkonů. Všichni ostatní mu skvěle sekundují. Dobrý film, ale určitě ne pro všechny.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když si rádi dopřejete nevšední zážitek.
Hodnocení: 70% za neskutečný film s jedinečným kouzlem a atmosférou



Ztracené město (The Lost City, 2005)
Je to romantický film? Je to historické drama? Je to zachycení revoluce? Nebo snad film mafiánský? Všechno z toho a zároveň nic. Andy Garcia se rozhodl, že si natočí film, který bude hodně vlastenecký, ale který určitě nebude velebit Fidela a jeho režim. Kubu a především jednu rodinu sledujeme v době, kdy končí vláda prezidenta Batisty a pomalu se k moci dostávají revolucionáři v čele s Castrem. Nesledujeme životy významných osobností, ale jedné rodiny, která sice měla jméno, ale do politiky vlastně ani tolik nezasahovala. Nic nezmohli, když se režim měnil, spíše si jen uvědomili, jak křehká jsou rodinná pouta. Fuj, to je věta jako z nějakého nekonečného seriálu. Andy Garcia je jedním ze synů Dona Fellove. Spolu s bratry  se snaží žít, jak to jen jde. Fico (Garcia) má luxusní klub, kde se tančí, Luis (Nestor Carbonell) je přesvědčený, že musí udělat něco s režimem Batisty, a Ricardo (Enrique Murciano), nejmladší ze synů, je zase přesvědčen, že jedině spojení s Castrem mu přinese dobrou budoucnost. Ani jednomu z nich není přáno. Luis se vydává cestou revoluce a má být aktivním členem komanda, která má svrhnout Batistu. Nepodaří se a Luis umírá. Režim přesto padá a na místo prezidenta se dostává diktátor Castro. Režim se skutečně mění. Nesmí se hrát ani na saxofon, protože je to nástroj imperialistů. Jsem si jistý, že tohle je to jediné, co mi v hlavě utkví z celého filmu. Ricardo se stává vojákem revoluce a sám jde vlastnímu strýci sdělit, že stát zabírá jeho pozemky a jeho majetek ve prospěch společného vlastnictví. Strýc umírá na selhání srdce a Ricardo si až pozdě uvědomuje, co provedl. Vinu nesnese. Ani Fico to nemá jednoduché. Kromě toho, že v klubu nesmí hrát na saxofon, musí se postarat o milovanou ženu mrtvého Luise. Postará se o ní tak, že se do sebe zamilují. Ani jejich lásce není přáno. Jak to tak vyprávím, film skutečně vyznívá jako lepší verze nekonečné telenovely. Příběhy se zde všechny neuzavřou, některé jsou otevřené, happy end čekat nemůžeme. Historické události jsou zde podány dobře, jsou tu i silné momenty, ale Garcia se až moc cpe do hlavní role, i když má člověk pocit, že by mu slušela spíše role někde v pozadí. tu za něj ale dokonale vzal Bill Murray, který opět - a na velmi malém prostoru - ukázal, jak je skvělým hercem a jak na sebe dokáže strhnout pozornost. Je to zajímavý film, ale pro pochopení doby bych si klidně nejdřív přečetl "Motocyklové deníky" a pak třeba něco, co psal Castro z vězení. Představa o době bude lepší, podána i z druhé strany a budete pak moct konfrontovat. Guevara je zde podán například jako hejsek a pitomec, ale je to jen karikatura skutečné, i když velmi kontroverzní osobnosti.
Kdy je na film vhodné kouknout: Když vám tak moc nesejde na dobrém zachycení historických událostí, ale chcete se na ně podívat očima "obyčejných" lidí.
Hodnocení: 45% za to, že se Garcia moc snažil, je to jeho snímek a jeho rodina je na něj určitě pyšná